Adventné a vianočné zamyslenia
Viliam Judák
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/116020/bmid_adventne-a-vianocne-zamyslenia-661f6db4d0641.png
5
3
3
Úvod Ó chýr preblahý, ó čas predrahý ... , takto začína jedna z vianočných slovenských kolied, vyjadrujúc jedinečnosť tohto posvätného obdobia. A naozaj - atmosféra týchto dní nenechá nikoho z nás ľahostajným. Všetci, nazvime sa - ľudia dobrej vôle, chceme prežiť tieto neopakovateľné sviatočné chvíle v ich pôvodnom duchu a opravdivej radosti. Nevieme si síce predstaviť Štedrý večer bez tradičných jedál našich mám, vianočných koláčov a kolied, no pritom chápeme, že ide o viac. Vianoce slávime nielen z "tlaku" tradície, zo zotrvačnosti, ale predovšetkým preto, že Vianoce sú silou, ktorú do nich vložil svojím narodením sám Boh. Pretvárajú nás na ľudí, ktorí si uvedomujú, že existujú vyššie hodnoty. Boh vstúpil do ľudských dejín, a tak do života každého z nás, aby nás uistil, že mu na nás záleží, ba navyše, že nás miluje. Nechápať Vianoce takto by znamenalo riskovať to, že sa svojou nedôslednosťou sami ochudobníme. Milí priatelia, kresťanské slávenie vianočných sviat- kov je nevyhnutné preto, aby Boh mohol tajomným spôsobom aj prostredníctvom nás priniesť na tento svet viac porozumenia, ľudskosti, tolerancie, odpustenia, to znamená viac lásky. Dúfam, že niekoľko myšlienok na nasledujúcich stránkach publikácie, ktorú držíte vo svojich rukách, bude aspoň skromným príspevkom pre opravdivé kresťanské prežitie tohto milostivého času.... celý text
Přidat komentář
Krátká a milá zamyšlení nitranského biskupa Viliama Judáka která jsou ideální jako čtení pro rodinnou chvilku u adventního věnce.
Štítky knihy
Vánoce duchovní život spiritualita advent
Autorovy další knížky
| 2006 |  Každý deň so svätými - 1. diel |
| 2007 | Adventní a vánoční zamyšlení |
| 1996 | Prehľadné cirkevné dejiny |
| 2002 | Dejiny mojej Cirkvi - I. diel |
| 2007 | Každý deň so svätými - 2. diel |
Narodila jsem se ve věřící rodině, ale naši naštěstí nechali otázku víry na nás, když jsme dospěli, nenutili nás k jinému názoru ( za což jim velký dík). Ale v adventním čase, kdy svět kolem mě začíná nabíhat do obrátek -dárky, úklid,pečení- jsem se za dob dospívání mých synů pár let naučila jednu úžasnou věc. Sednout si k adventnímu věnci, zapálit svíčku a povídat si o všem co nás trápí i z čeho máme radost ( a u světla adventní svíčky jsem se jednoho krásného večera dozvěděla o tom, jak mě děti během roku hezky dostávají svými úhybnými manévry, které jim poradila babička-moje mamka-a ta je znala z praxe se mnou. Dostala mě tím naprosto dokonale, protože jsem si myslela, že netuší, jak jsem v pubertě rafinovaná a mazaná- a přitom to mamka všechno věděla). Ale večerní pohoda u adventního věnce, kdy se otvírají naše srdíčka a tím i pusy nám zůstala. Teď jsou děti dospělé, takže u stolu zapalujeme svíčky už sami dva, ale i tak je to moc hezké a tahle kniha mě letos pomohla zapomenout na svět okolo, na ten frčák co je venku a zamyslet se vlastně nad námi všemi, nad našimi životy, které ne vždy vedeme tak jak bychom chtěli a jak bychom mohli.