Absorbující mysl
Povrchní vykladači někdy tvrdí, že základem montessoriovského přístupu je ponechat dítěti naprostou volnost a nikterak ho neomezovat. Každý, kdy takovýto přístup na dětech vyzkoušel a je schopen objektivně hodnotit výsledky, dojde k závěru, že samotná volnost a neomezování vedou u dítěte k sobectví, k neschopnosti přizpůsobit se a později i k nerespektování pravidel lidského soužití. Svoboda a volnost však opravdu jsou ve výchovné a vzdělávací koncepci MONTESSORI klíčovými pojmy. Jejich uplatňování ovšem musí být cílené a systematické. Rozhodujícím faktorem je rozpoznání činností přirozených, vedoucích k rozvoji osobnosti, od činností deviantních, vedoucích k destrukci nebo tyranizování okolí. Naprostá svoboda platí jen u činností přirozených. K těm je dítě nutno přivést, a to vůbec není jednoduché. Svoboda typu: Běž si něco dělat, já mám teď práci! je asi stejně užitečná jako bezdůvodné šikanování dítěte. Dítě chce totiž většinou pracovat s námi anebo podle nás. Jenom proto, že je pomalé a méně zručné, mu to obvykle nechceme umožnit. Dáme mu svobodu ve sterilním prostředí, kde příležitost k přirozeným činnostem samo nedokáže najít. Čtěme pozorně řádky této knihy a hluboce uvažujme o tom, co autorka opravdu říká. Marie Montessoriová nám chce pomoci najít poklad, který máme všichni na dosah, a přece ho zatím nejsme schopni vidět.... celý text
Komentáře knihy Absorbující mysl
Přidat komentář
Vychvalovaná kniha, kterou jsem měla vážně problém dočíst.
Pár zajímavých myšlenek, které by se daly shrnout v několika odstavcích je dokonale ztraceno ve směsi nesmyslných oslích můstků, rádoby vědeckých výzkumů bez citací, marketingových propagací a tragicky špatném překladu plném hrubek.
První kapitoly jsou o ničem, vzhledem k tomu, že se snaží čtenáře seznámit s biologií, jejíž fakta jsou dnes o kus jinde. Prostřední část se věnuje psychologickým žvástům bez prakticých příkladů a ukázek (jediný příklad za celou knihu je ten s učením se jazyků). Ke konci se pak prolínají hlavní myšlenky montessori (učitel k dítěti je jako komorník k pánovi) s filosofickým a náboženským pojetím člověka, lásky a společnosti.
Kniha plná protikladů, povýšenosti a abstrakce, na jejíž pochopení jsem asi málo psychologem.
Metoda Montessori, se mi moc líbí. Ten princip výchovy je takový nenásilný. V dnešní době bych , řekla že metoda Montessori zažívá velký návrat. Minimálně u výchovy malých dětí. Tohle je takový první vhled do této metody výchovy. Ze všech alternativních škol, je mi asi nejblíže.
Čtenáři před vámi navštívili ještě tyto knihy:
Maria Montessori také napsal(a)
| 1998 |  Tajuplné dětství |
| 2003 |  Absorbující mysl |
| 2001 | Objevování dítěte |
| 2012 | Od dětství k dospívání |
| 2019 | Londýnské přednášky |
Tato knížka se mi nehodnotí snadno.
Většinou když si přečtete něco podobného, je to plné věcí, které víte nebo tušíte, a vlastně to nevede k ničemu novému. Tato knížka taková není, opravdu obsahuje zajímavá fakta (byť občas zastaralá, přece jen je to stará knížka) i podněty vyzývající k zamyšlení. Je cenným přínosem si ji přečíst.
Na druhou stranu na mě občas působila jako laciná reklama. Staré školství dělá všechno špatně, fuj, fuj, dejte své děti k nám, my to děláme dobře. Ale ve většině případů moc neosvětlí, v čem to „dobře“ vlastně spočívá, co je to jiné, které oni mají a normální školy ne. Snad je to proto, že se autorka opravdu chtěla věnovat fungování psychiky dítěte a podobné rozepisování by jen odvádělo od tohoto hlavního tématu. Velmi v to doufám, protože občas to na mě působilo jako holé chvástání bez důkazů.