A mám, co jsem chtěla
Eva Procházková
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/23739/a-mam-co-jsem-chtela-23739.jpg
3
8
4
Snad v žádné rodině, v níž jsou malé i větší děti, není nouze o radosti i starosti, chvíle štěstí i problémy, ale také o dobrodružství a překvapení. Zejména narůstají-li záliby a koníčky dětí a střídá-li jedna dětská nemoc a příhoda druhou. A tak se matka rozhodne opustit zaměstnání, zůstat doma a věnovat se dětem. Podaří se jí tímto krokem vrátit do rodiny klid? ... celý text
Přidat komentář
Bohužel mám stejný názor jako Indiánka. Kniha mne nezaujala, i přes velikou snahu, knihu nechávám nedočtenou.
Knihu jsem si přečetla na dovolené u moře jedním dechem a hned po mě i můj manžel. Je to svěží vtipné čtení v němž se najdou především ti, kdo mají doma "puberťáka" ale svým způsobem může být zajímavé i pro "puberťáky" samé. Autorka skvěle vystihla úskalí a složitost vztahů mezi rodiči a dětmi v období jejich dospívání a díky vlastní popsané zkušenosti dodala naději nám všem, kteří bychom někdy svého dospívajícího potomka nejraději rozthli vejpůl, že pokud budeme trpěliví a TO období vydržíme, budeme nakonec našimi dětmi příjemně překvapeni a odměněni ....
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2008 |  A mám, co jsem chtěla |
| 2002 |  Čítanka pro 2. ročník základní školy |
| 2010 |  Písanka pro 2. ročník základní školy (1.díl) |
Já jsem zklamaná ohledně toho, že anotace láká na jízdu domácí (ne)spokojenosti a vytíženosti a bordelu, prostě běžnou realitu domácích paní, kterou se nám snaží podsunout mnoho žen - že žena doma prostě potíže s časem a úklidem mít musí, protože to jinak zvládnout nejde, když je celej den doma žejo.
Je to však o ženě, která pracuje pod manželem-podnikatelem (to se teda má, proto má jejich barák 8 místností), kterého na kolenou prosí aby mohla být doma, a taky se pochlubí, že troška rotopedu znamenala okamžité zploštění jejího břicha zcela bez potíží. prostě jen tak.
Tohle zvládla, doma to ale nedávala.
Pár prvních stránek bylo o zchvácenosti z umytí koupelny a přesunu skříně, nestíhala ani zalít kytky, a pořád byla u lékaře s holkou... a najednou byl rok později a ona zase chodila do práce. Nebylo řečeno kam a proč, nebyl tam moment rozhodnutí, ani náplň těch dní.
Pak zas pobyla chvíle doma a mluvila o nudném tenisu, kam beztak víkend co víkend chodí, a protože ji to nudilo, tak zase šup do práce.
Teď jsem v půli, kde jsou děcka otravní puboši, a tím pádem nemám důvod číst dál.
Žádný boje domácí paní s hadrou a stavem potravin v místní večerce se nekonaly.
Ale pro občasnou hlášku dávám za tři.