A dost! – Francouzské děti nedělají scény
Pamela Druckerman
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/139321/bmid_a-dost-francouzske-deti-nedelaji-sc-Hm0-139321.jpg
4
96
33
Toužíte vychovat vyrovnané, soběstačné a spokojené dítě? Inspirujte se francouzským způsobem výchovy dětí, který ve své vtipné a výstižné knize popsala americká žurnalistka Pamela Druckermanová. Když se americké novinářce Pamele Druckermanové narodilo v Paříži dítě, neměla v úmyslu stát se „francouzskou matkou“. Koneckonců, přístup k výchově není nějaká „věc“, jako třeba francouzská móda nebo francouzský sýr. Dokonce i sami francouzští rodiče tvrdí, že nedělají nic zvláštního. Jenže francouzské děti, které Druckermanová poznala, spaly celou noc ve dvou nebo třech měsících, zatímco dětem jejích amerických přítelkyň to trvalo rok nebo i déle. Francouzské děti spořádaně jedly zdravá jídla, která daleko častěji obsahovala dušený pórek než kuřecí nugety. Když přišli na návštěvu američtí přátelé, většinu času řešili problémy svých ratolestí, kdežto ti francouzští v klidu upíjeli kávu, zatímco si děti hrály. Autorka se proto rozhodla odhalit tajemství francouzské výchovy. Zjistila, že francouzští otcové a matky jsou mimořádně přísní v několika málo věcech, ale ve všem ostatním nechávají potomkům celkem volnou ruku. A uvědomila si, že aby se člověk naučil vychovávat děti jinak, nepotřebuje jinou rodičovskou filozofii. Potřebuje úplně jiný náhled na to, co jsou děti zač. A když se sama naučila pevně říkat NE, zjistila, že děti – včetně jejích vlastních – dokážou věci, jaké si vůbec neuměla představit.... celý text
Literatura světová Literatura naučná Rodina
Vydáno: 2012 , Lucka BohemiaOriginální název:
Bringing up bébé , 2010
více info...
Přidat komentář
Začátek knihy mě velmi zaujal. Nacházel jsem shodné prvky, jak ve francouzkém, tak v belgickém systému jeslí. Později mé zaujetí ochabovalo, až jsem nakonec knihu nedočetl.
Je škoda, že tuhle knihu nedávají maminkám jako povinnou četbu klidně ještě před porodem. Víc věcí by neřešily a určitě by jim v mnoha ohledech i pomohla. Skvělá četba.
No, místy mě to nebavilo, ale pak zas jo a našla jsem v tom pár originálních myšlenek. Pro přemýšlivé rodiče je to jedna z těch povedenějších knih. Takže já doporučuji.
Kniha je poučná, kulturní rozdíly mezi Američany a Francouzi, zde promítané do výchovy dětí, jsou opravdu obrovské. Neubránil jsem se ale pocitu, že se spousta věcí v knize omílá neustále dokola; podle mě by kniha mohla být o polovinu kratší, aniž by ztratila cokoliv na své informační hodnotě.
ku knihe som pristupovala s miernym despektom, co to bude, ci dake demagogie alebo dojmologie a ono je to naozaj putava skoro-vedecka sonda. super. len ten preklad, strasne! jazykova korektura zjavne tiez neprebehla. hanba vydavatelovi, co nemame dobrych francuzstinarov? /aj ked podla niektorych "zvratov" podozrievam, ze kniha bola prekladana z cestiny/
Jsem ráda, že jsem knihu objevila (náhodou). Ráda si ji opět přečtu a snad zavedu nějaké intervence i u svých budoucích dětí. Přece jenom, bych řekla, že za pár let v Česku bude převládat výchova typu americká. Vždyť je naprosto normální jít nakoupit a sledovat bezradnou maminu, jak se snaží dítě dostat z obchodního domu, kde se rozmazlený fakan (omlouvám se za výraz, ale jiný snad ani nelze použít) snaží vydubat co bych chtěl.
Skvělé srovnání americké a francouzské kultury. Ještě by tam mohly být české matky, to byl byl teprve mazec :) Rozhodně jsem se pobavila a dost nasmála. Jako návod na výchovu je to také dobré. Určitě je to mnohem přirozenéjší a rozumnější způsob výchovy než např. ve zmíněné Americe.
moje recenze
http://martinabubenikova.bigbloger.lidovky.cz/c/321532/A-dost-Francouzske-deti-nedelaji-sceny.html
Kniha je perfektna, skutocne dobre rady, ktore funguju. Velmi zaujimave je najma porovnanie vychovy deti v USA a vo Francuzsku (skor v celej EU). Mnoho veci ma prekvapilo, najma v USA. Zial slovensky preklad uz standardne otrasny, same pravopisne chyby a preklepy, pouzitie slova bizarDny, miesto bizarny...katastrofa
Výborná kniha! Vtipná, poučná a žádná jen tak přiblblá příručka. Hrozně mě bavila a moc se mi líbil ten způsob výchovy, který je v knize popisovaný... je mi tak blízký - sama maminka mě tak vychovávala. Rozhodně bych ji doporučila všem matkám, budoucím matkám, otcům, budoucím otcům a vůbec všem!
Mnoho rodičů a nejenom rodičů hledá často knihy o tom, jak co nejsprávněji vychovávat své dítě. Toto dílo by mohlo být tím pravým právě pro ty, kteří hledají něco jiného, nového a dle názoru autorky i fungujícího. Kniha, možná spíše učebnice, vypráví o tom, jaké jsou výchovné rozdíly mezi Američany a Francouzy. Lidé, kteří se o mentalitu těchto dvou národností více nezajímají, mají možná jen v podvědomí, jak jsou kde děti vychovávány. Dílo, které držíte v ruce, je psané Američankou, ženou a zároveň matkou, která čtenáře seznamuje a dává jim představu o tom, jak vychovávají jinde.
Samotnou mě překvapilo, jak je dílo obsáhlé a doplněno všemožnými statistikami, poznatky a názory z jiných odborných publikací. Pamela Drucknermanová, sympatická žena, která nám přibližuje nejen svůj život, ale též i životy ostatních francouzských rodin, vypráví o tom, jak se stala manželkou, matkou, spisovatelkou a rádkyní. S manželem se stěhuje do Paříze, kde vychovává své tři děti. Ocitá se tak na poli novém, neznámém a pro ni možná frustrujícím. Přesto je pilnou žačkou snažící se zapadnout co možná nejvíce. Její rodné americké návyky jsou těžko odnaučitelné, přesto zjišťuje, že ty francouzské jí jsou v několika směrech mnohem bližší.
V úvodu nás autorka seznamuje s nejčastěji využívanými slovíčky a výrazy, které v knize uvádí a které bychom měli znát. Jsme tak obohaceni o jejich výslovnost a skrytý význam. Následně nám na několika málo stránkách představuje svůj život před otěhotněním. Jelikož se to stane v Paříži, kde se téměř celý obsah knihy odehrává, máme tak možnost zjistit, jak to „chodí“ u francouzských těhotných žen. Kniha je psána postupnou formou, stejně jako prožívá život její dcerka Leila jinak zvaná Fazolka. První úsměvy, krůčky, jesle, školky a školy - vše a i něco víc je dopodrobna srováváno v obou kulturách. Máme tak možnost přihlížet k svérázné výchově francouzské populace, které má dle mého názoru hodně co do sebe. Je tu položen extrém na extrém, černá a bílá, která ale plodí stejný výsledek – spokojené dítě. V Americe rozmazlené, kde je mu dáno privilegium ve všem, ve Francii spořádané, zdravě a pravidelně se stravující a respektující své rodiče.
Jelikož se nacházím v podobném stavu jako sama autorka, stala jsem se matkou, je mi toto téma víc než blízké. Slovo od slova, řádek po řádku jsem četla a měla pocit, že bych si měla dělat poznámky. Tolik zajímavých, užitečných informací, které jistojistě zařadím i do svého stylu výchovy. Styl psaní je velice čtivý. Je zde spojen odborný text spolu s humorným vyprávěním. Autorce se podařilo vytvořit poučné dílo, které by si měla přečíst každá matka. Dostane tak možnost rozhledu o jiných metodách a věřím, že některé z nich s radostí zapojí do svého života.
Ráda bych Vás obeznámila se vším, co mě nadchnulo a co bych taktéž ráda vyzkoušela, ale bylo by to na několik stran a možná by to zrovna Vás nezaujalo. Proto byste si měli udělat sami obrázek a knihu si přečíst. Vřele doporučuji každému rodiči.
Kniha se mi líbila. Je psaná čtivým stylem a člověk si může udělat obrázek o tom, jakým způsobem vlastně vychovává děti.
Mě jen utvrdila, že se ubírám správným směrem... Nebrala bych ji jako návod, ale inspiraci a možnost nahlédnout do francouzské společnosti z druhé ruky. Mohu ji doporučit.
Autorovy další knížky
| 2012 |  A dost! – Francouzské děti nedělají scény |
| 2014 |  Dítě... A co teď? - 100 triku francouzské výchovy |
| 2014 |  Dieťa...A čo teraz?! |
Kniha A dost! – Francouzské děti nedělají scény je v
| Právě čtených | 3x |
| Přečtených | 141x |
| Čtenářské výzvě | 16x |
| Doporučených | 18x |
| Knihotéce | 34x |
| Chystám se číst | 60x |
| Chci si koupit | 18x |
Docela příjemné počtení, brala jsem to jako vyprávění o životě, neboť některé rady mi při představě uvedení do života připadají jako lehké scifi, a tak docela záleží, jak na dítě působí i okolí a rodiče nemohou mít kontrolu nad každou minutou dítěte... nicméně, při popisu prvního roku s druhými dětmi jsem se nad tou tragikomedií fakt zasmála... tak snad něco uvedu do skutečnosti...