12 stoličiek

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Lenin a Stalin by boli šokovaní, aký akčný a humorom nabitý príbeh sa môže odohrávať v boľševickej realite vytvorenej ich zločineckými mozgami. Brilianty nesmiernej hodnoty sú ukryté v jednej z dvanástich čalúnených stoličiek madam Petuchovovej. Ani divoký západ nebol taký nebezpečný ako boľševické Rusko v časoch, keď Ostap Bender so svojím kumpánom putovali za pokladom. Tento akčný a nesmierne vtipný príbeh sa zaradí medzi klenoty vašej knižnice. O jeho kvalitách svedčí aj fakt, že poslúžil ako námet k ôsmim filmovým prepisom a viacerým divadelným dramatizáciám. Najznámejší je rovnomenný americký film držiteľa Oscara Mela Brooksa z roku 1970. Pripravte svojich susedov na salvy smiechu, ktoré sa pri čítaní budú ozývať z vášho príbytku. Chrumkavý text nenechá vašu bránicu ani na chvíľu v pokoji......celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/24_/243693/12-stoliciek-243693.jpg 473
Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Európa
Orig. název:

Двенадцать стульев (1928)

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (16)

Kniha 12 stoličiek

Přidat komentář
Elixirzivota
14. května

Čítala som ju už dávno, 10 rokov dozadu. Je dôkaz, že klasika môže byť v spojení s humorom satirou. Asi jediná kniha, kde som nevedela, ako sa príbeh skončí a koniec ma prekvapil.

petgona
29.01.2018

Nuz, pre mna sklamanie. Zaciatok bol pre mna taky trochu rozpacity, ale potom, ako sa Kiki stretol s Ostapom, sa to nastastie rozbehlo. Dokonca musim povedat, ze som sa bavila a neprekazal mi ani zastaraly styl, lebo prave naopak, vdaka nemu sa naozaj citila ako v 20 tych rokoch. Lenze ten rozbeh sa zrazu zastavil, ked sa koncesionari dostali ku Kolumbovcom a ja som sa zacala velmi nudit. A koniec dostojneho otca Fiodora mi prisiel velmi pritiahnuty za vlasy.
Koniec som cakala, ze bude zhruba taky aky bol, takze som nebola nijak prekvapena, napriek tomu som z neho vobec necitila zadozucinenie a mala som skor pocit, ze autori proste potrebovali ukoncit pribeh, tak to usekli, kde sa im to zdalo najvhodnejsie.

smazenaryba
21.11.2017

"Ľúbil a trpel. Ľúbil peniaze a trpel pre ich nedostatok."

Veľká škoda, že to parádne tempo a spád, ktorý kniha nabrala v druhej polovici a zmenila sa na akúsi "road book", netrvalo celú knihu. Tá prvá polovica je dosť ťažkopádna zmes záplavy postáv (oslovovanie jednej postavy rôznymi menami tiež nepomáha) a humoru odohrávajúca sa v sterilnom mestskom prostredí. Druhá polovica naopak mení prostredia, dej je sústredenejší a do popredia vystupuje dramatický prvok vrcholiaci v pôsobivý záver. Treba povedať že to, ako komu kniha sadne, bude v tomto prípade silno individuálne, keďže kniha má nielen svoj nezameniteľný štýl, ale aj starší jazyk, ktorý rovnako môže aj nemusí pôsobiť rušivo. Znalosť, respektíve neznanolsť vtedajších pomerov v Rusku taktiež záváži.

michal999
22.08.2017

Vřele doporučuji všem, kteří mají rádi dobré, satiristické a opravdu humorné knihy, kterých je dnes jako šafránu. Spousta skvělých drobných epizod, zápletek a decentního humoru.

Marbo
03.07.2017

Asi nebyl dobrý nápad číst to hned po Zlatém teleti. Ne že by Dvanáct Křesel byla špatná kniha, jen srovnání s "pokračováním" vyznívá bolestivě - méně uhlazené, víc společensky angažované. A násilný závěr mne také nenadchnul. Přesto však svou hlavní úlohu kniha plní skvěle - smíchu jsem se neubránil.

haki34
19.11.2016

Skor tragikomedia ... Ludska chamtivost je strasna vec .. A nepozna hranic...

Čtec
17.10.2016

Rozjíždí se trochu těžkopádněji, ale s příchodem velkého kombinátora Ostapa Bendera na scénu se děj změní ve strhující jízdu, která (alespoň pro mne) vrcholí velkou vasiuckou šachovou apoteózou.

Ohromně zajímavé je časové zasazení děje. Ocitáme se v sovětském Rusku tři roky po smrti Lenina a čtrnáct let před přepadením Sovětského svazu Hitlerem, v době, kdy Stalin ještě jakž takž ukazoval lidštější tvář, pokud se u něj o něčem takovém dá hovořit. V každém případě byly poměry zřejmě trošku uvolněnější než předtím i nedlouho poté... Nicméně z knihy vyzařuje taková selanková atmosféra společnosti ... no něco trochu podobného jako když jsem četl Saturnina v normalizačních časech a - neznaje tehdá časové souvislosti - nějak mi k tomu režimu nepasoval. Ostatně, Saturnin a "súdruh" Bender, ó ti by si rozuměli jedna báseň! Doteď mi zní v uších Ostapova slova:

"Ľady sa pohli, páni porotcovia. Ľady sa pohli. To je kongeniálne! Slovom, vysoká trieda!"

Apropó, Vasiuk. Jeho šachová kruťárna není až tak extra nadsazená. Šach je opravdu jedním z nejnebezpečnějších sportů. Kdysi jsem chodíval hrát biliár do slavné herny U Nováků ve Vodičkově ulici. V hlavním sále tam hráli také šachisté. A každý druhý večer končil tím, že se šachisté poprali. Přemíra duševní činnosti v kombinaci s nedostatkem pohybu udělá své. Stačí pak jeden dva kibicové jako rozbuška a neštěstí je na světě.

Na závěr: líbila se mi noticka na zadní straně obálky od Milana Lasicy - označil překlad Jána Ferenčíka za "naozaj kongeniálny". Nelze nedodat: "Vysoká trieda!"
... alebo ako - samozrejme kongeniálne - hovoríme my Česi: Vyšší dívčí.

Ajrad1981
29.06.2016

Námět dobrý, ale zpracování mě nijak extra neoslovilo. Má to být humoristický román, ale zasmát se mi u toho nepodařilo a hlavní hrdinové (mimochodem, žádný z nich mi nepřišel sympatický) taky v závěru nepůsobili zrovna legračně nebo vtipně. Konec hledání pokladu je předvídatelný, částečně.