Vladimír Iljič Lenin

Báseň "V. I. Lenin“ byla napsána roku 1924. Leninova smrt a jeho pohřeb zapůsobily na Majakovského otřásajícím dojmem. 27. ledna byl svědkem spuštění rakve do mausolea na Rudém náměstí. Tyto okamžiky jsou zachyceny na počátku prvního zpěvu a v celém třetím zpěvu. Tak jako Gorkému i Majakovskému se podařilo svým způsobem a prostředky básnickými do širokých hřmotných a zase rozevlátých veršů vtisknout lidskou tvář Leninovu, celou tu velikou lidskou osobnost s obrovským „nejlidštějším čelem ze všech čel“, toho „nejpozemštějšího pozemšťana“, jehož velikost byla a je v jeho „ocelové a režné prostotě“ — jak skvěle to vyjádřil sám Majakovskij v poznámce na okraji prvopisu své básně, aniž zařadil tento verš do básně při její úpravě. Dnes se Majakovského „Lenin“ — tato pravda a báseň čte v Sovětském svazu v milionech exemplářů miliony sovětských lidí. Za Veliké vlastenecké války slova této básně, ať čtené v zemljankách při světle blikavých lampiček, či recitované sovětským vojákům ihned za frontou velikým ruským recitátorem Kačalovem, který poslední dovedl recitovat Majakovského verše přesně tak, jak je recitoval sám básník, zapalovala srdce sovětských lidí velikou láskou k živému odkazu Leninovu, k velikému Svazu sovětských socialistických republik, i k tomu, kdo tento odkaz dovedl rozhojnit, rozkošatět, zesílit — k Stalinovi. Jiří Taufer... celý text