Jak jsem se učil pilotem: Příběh dálkového letce
Václav Lorenz
Jak nazvat celou sbírku povídek o mém, o našem (myslím na své spolužáky, kamarády a kolegy) létání, které v mém případě trvalo třiapadesát let. Svědkem této životní etapy je kromě letových zápisníků i svazek lékařských zpráv v Ústavu leteckého zdravotnictví, který je zatím bezkonkurečne nejtlustší v celém archivu. Pokud se týká slovního spojení dálky a letce, jsem poněkud v rozpacích. Takové to pravé, pionýrské létání s romantikou a vůní dálek, bylo spjato s letadly „Bristol Britannia, pak se sovětskými letouny IL 18, TU 104 a posléze s IL 62 a jejich posádkami. To už bylo skvěle popsáno kapitánem Milošem Kvapilem v jeho knize „Dálkovky.“ Nástupem moderních, nesovětských letadel v roce 1990 (Airbus A-310) už na dálkových tratích ulpíval jen lehký opar romantiky a kouzlo dálek se smekalo ke kouzlu komerce a veřejnosti málo dostupných kalkulací. Na to jsme neměli vliv, ale létání nás bavilo nesmírně.... celý text
5 | 1 | |
4 | 0 | |
3 | 2 | |
2 | 0 | |
1 | 0 | |
odpad | 0 |
Každý uživatel musí ohodnotit alespoň 20 knih, aby se jeho hodnocení začalo započítávat do výsledného hodnocení. Z toho důvodu se může lišit počet započítaných hodnocení ve statistice nahoře, se všemi hodnotícími níže.