Ďáblova kuchyně

Touha po harmonické celistvosti lidského života a marnost této touhy – to je snad leitmotiv všech próz Ivana Mándyho. Touha člověka po blízkém člověku a jeho odsouzenost k věčné samotě – to je základní tón jeho povídek. Jsou snad proto tyto povídky monotónní, všední, až příliš pesimistické? Je Mándy autorem pouze jediného životního pocitu, básníkem beznaděje? Pohled na celou jeho tvorbu přesvědčuje o tom, že zdánlivě monotónní všední svět Mándyho je ve skutečnosti bohatý vnitřním napětím. (z doslovu Zuzany Adamové) Výbor povídek Ivana Mándy je sestaven ze svazku Ďáblova kuchyně. Tento svazek v maďarském originálu obsahuje tři cykly: Barborčini hosté (do českého vydání z něj byly zařazeny povídky Dívka z plovárny, Řadový člen, Po koncertu, Bez dechu a Studentská láska), Schody (z něj přinášíme prózy Holič v domě, Schody, Kuchyňská stěna) a Ďáblova kuchyně (tento cyklus podáváme úplný, až na jedinou povídku). Autor v poslední době uveřejnil v maďarských časopisech již několik dalších povídek, tématicky navazujících na tento cyklus, čímž se postupně vytváří jeden organický celek o osudech Very a její společnosti.... celý text