Černý bílý nevím

V návaznosti na „halasovské počátky“ mířila Listopadova exilová poezie k symbolizaci výpovědi a k bohatě metaforickému vyjadřování. Základním principem vidění i výrazu mu byla „pravda okamžiku“ a z ní vyrůstající fragmentárnost. Mozaikový obraz světa i segmenty okamžitých duševních prožitků byly vyjadřovány prostřednictvím alogicky asociovaných obrazů a představ, řazených často opět enumerativně. Objevily se však i experimenty se slovem, s možnostmi jeho osamostatnění, s využitím neologismů i Listopadův dávný zájem o eufonii a novou hudebnost.... celý text