Píšeme pro ostatní uživatele - hra
1.civilizace
2.soustava
3. písek
4.zbraně
6. zaútočit
7. Zajmout.
8. Trpět
9. Vrátit se
10. Vyvrátit
Kdesi na jednom malém ostrově. Myslím si, že se jmenoval Merrit se nacházala vesmírna stanice, kde řešili, že by se vydali na Mars. Na tuto výpravu bylo vycvičeno poměrně dost lidí, ale jenom malá hrstka byla natolik připravena, aby vzvádla tento úkol. Proč si vybrali cestu na Mars? Jejich cílem byla kolonizace Marsu. Jednoho dne se na vesmírne stanici na ostrově Merrit připravila posádka na svou cestu. Star probíhal odpočtem. Žážech. Raketoplán vyletěl do vesmíru. Celá cesta probíhala bez problému, a proto posádka nemusala řešit žádný problém.
....oba příspěvky hezké. Jen bych vysvětlil, jak se tam hned na začátku objevil ostrov Merrit.
Pro přistání člověka na Měsíci museli Američané vyvinout nejen novou nosnou raketu a kosmickou loď, ale také vybudovat zcela novou odpalovací základnu.
Místo pro ni bylo nutno vybrat s ohledem na budoucí rozvoj kosmonautiky. V první fázi připadalo v úvahu osm míst: Havajské ostrovy, západní pobřeží Spojených států, Mexiko, Lousiana, Georgie, některé z ostrovů v Atlantickém oceánu a ostrov Merritt na Floridě; uvažovalo se také o rozšíření Cape Kennedy. Všechna místa se posuzovala z mnoha hledisek; hustota okolního osídleni, možnosti budoucího růstu základny, velikosti bezpečnostních pásem, možnosti dopravy hrály největší roli. Po pečlivém rozboru se ukázalo, že zcela vyhovuji pouze dvě místa — Merritt a Cape Kennedy. S ohledem na hustotu zástavby na Cape Kennedy rozhodl Kongres vyvlastnit 34 800 ha písčin a bažin na ostrově Merritt a vybudovat zde nové kosmické středisko Merritt Island Launch Area, krátce zvané MILA. Protože letem člověka na Měsíc nekončí kosmický výzkum, celá koncepce nové základny se zaměřila na možnost dalšího rozšiřování. Již dnes je však rozlohou šestkrát větší než starý Cape.
encyklopedie - já vím že Ostrov Merritt je startovací rampa pro raketoplány,tedy alespoň myslím, to byl záměr, moje posádka nebyla pozemská :-)
Text příspěvku byl upraven 28.01.17 v 12:35
Atuin - nevyvracím ti to.... je to jen zajímavost /určitě to všichni neví....
.....jsem encyklopedie. Pocházím z civilizace Arkturiané, Naše vyhaslá hvězda - písečná planeta - se nachází v soustavě 3. planety systému hvězdy Arkturus, která se nachází nad severním obzorem Vaší Země a je hned po Siriu druhou nejjasnější hvězdou oblohy .Arkturiané jsou fyzicky téměř shodní s lidmi, nacházejí se však v nižší hrubosti hmoty a ve svém běžném stavu jsme proto neviditelní.
Nemáme přirozené nepřátele. Naši planetu ohrožují jen Plejáďané.
Jsem hlavní šéf pro výrobu nových, super moderních zbraní.
Pokud by ale na nás chtěli zaútočit, nezbývá nám než je zajmout. A potom budou hodně trpět. Dokážeme je převychovat - zkrátka budou eticky čistí. Budou se moci vrátit a vyvrátit, že Arkturiané žijí v prostředí plném negací, násilí a zla.
Čekáme na setkání s Vámi -lidmi ......
Text příspěvku byl upraven 28.01.17 v 19:19
1. zahrada
2. brouk -soukromý detektiv Jeff Cott
3. smrt ve stínu ostřice
4. hrobaříci
5. pohřební služba
6. vyšetřování
7. hospůdka mezi lopuchovými listy
8. nektarové pivečko
9. zlé vosy
10. trest
Text příspěvku byl upraven 28.01.17 v 19:03
Už nemohl dočkat svého vychlazeného nektarového pivečka, které mělo zahnat jeho žízeň už za hodinu v hospůdce mezi lopuchovými listy.....byl to brouk, ten nejdrsnější brouk - soukromý detektiv Jeff Cott. Nasadil si buřinku a vydal se skrze zahradu po důvěrně známé prašné cestě. Pod vysokou konvalinkou, kde stín skrýval pohřební službu před zraky těch, jež si nechtěli připustit přítomnost konečností broučího života, zahnul doprava. Pohled na hlubokou rokli, do které před rokem zlé vosy shodily hovnivála poté, co jej ubodaly k smrti mu připomnělo složité vyšetřování té doby. Komplikované bylo i proto, protože na hovnivála číhala tehdy smrt ve stínu ostřice, která nebyla vyhledávanou ani pro svou vůni, ani pro svůj sladký nektar. Nebylo tedy mnoho svědků, kteří by zlé vosy usvědčily. Našli se vlastně jen dva , bratři hrobaříci. "Ještě, že sedí ve vosy ve vazbě. Celý soud se proklatě táhne a oranžovo-černí bratři hrobaříci byli natolik nenápadnými svědky, jako prostitutka na mši svaté. Je s podivem, že je nezlikvidovali dřív, než jsme je chytili. Snad dostanou pořádný trest!" Zadumaně zahnul ještě dvakrát doleva a pak otevřel dveře hospůdky, z které se ozval známý zpěv opilých cikád.
1. Přáníčko
2. Družička
3. Noc
4. Rozbřesk
5. Mramorový náhrobek
6. Písečné duny
7. vzdušná vlhkost
8. lentilky
9. chudoba
10. morální úpadek
Rozsvítil lampičku, sedl si do svého křesla u okna a rozevřel noviny. Dělal to spíš jen ze zvyku, dávno už ho nezajímal vývoj politické situace, dávno už nevyhledával zprávy ze zahraničí, aby si mohl představovat rušné ulice New Yorku, písečné duny Sahary nebo nekonečná moře na jihu Evropy. Jeho život se smrskl do toho prázdného bytu a pravidelných pondělních vycházek na hřbitov, aby zametl listí z mramorového náhrobku, pod kterým ležela jeho Alžběta.
Na nízkém stolku, kam si odložil kafáč s vychladlým čajem, bylo o vázu s umělou květinou opřené přáníčko malované dětskou rukou a poloprázdná krabička od lentilek, kterou tu Lucinka zapomněla. Jediné znaky života v temném bytu, který na první pohled zaváněl chudobou. Kromě toho moc často neuklízel a vzdušná vlhkost taky zavinila své, v rozích pokoje byla plíseň, všude prach a z holých vysokých stěn na příchozího dýchala tíseň - proto sem Tereza Lucku nechtěla pouštět, a po dnešní hádce se zdálo, že těch vzácných společných chvil ještě ubude. Tolik křiku - jen kvůli zaprášené zácloně, kterou dal Lucce na hlavu jako závoj, když si chtěla hrát na družičku!
Sarkasticky se uchechtl nad článkem o morálním úpadku dnešní společnosti a otočil stránku. Spát se mu nechtělo, věděl, že i když si půjde lehnout, stejně celou noc až do rozbřesku neusne. Pořád se mu před oči vracela tvář jeho dcery - tak nepřístupná a cizí...
Text příspěvku byl upraven 30.01.17 v 00:16
1. Obočí
2. Facebook
3. Soud
4. Placka
5. Hvězda
6. Čas
7. Kohoutek
8. Guláš
9. Řeč
10. Škola
Každý se žene za úspěchem, za uznáním, každý chce být hvězda. Lidem chybí skromnost, pokora a takt. Pánové postují na facebook fotky svých drahých aut, vyrýsovaných svalů a hloupé vtipy zavánějící mnohdy hlubokým morálním úpadkem a touží po uznání ostatních alfasamců a o pozornost žen, které zase postují fotky svých kachních vyšpulených rtů, odhaleného poprsí, nebo siluet v bikinách. Uznání ale nepřichází, rozhodně ne to opravdové. A pak se sesypou jako domeček z karet, když se místo uznání dostaví prostý lidský soud, který nemá s právním systémem nic společného, ale který dokáže odsoudit člověka s takovou prudkostí, že se jeho obočí svraští už na věky. Z nafouknuté bubliny vlastního pozlátka je najednou pouhá placka. Čas ubíhá neskutečně pomalu ve chvílích, kdy se člověk stane terčem urážek a posměšků. Místo proteinových tyčinek a lehkých salátů přichází na řadu guláš s deseti, místo postů s fotkami přichází na řadu trudomyslné řeči. To, co začalo touhou po uznání, pak končí natažením kohoutku a prostřelením vlastní lebky, buď v té nejsyrovější realitě, nebo alespoň v myšlenkách, stokrát, tisíckrát opakovaných ve vlastních představách. A to je ta prostá škola života, která některé z nás uvrhne do věčných depresí a jiné vrátí k naprosté podstatě vlastního bytí a k touze po prostých, avšak bytostně potřebných aspektech lidského života, které nepřináší pozlátko, ale přináší štěstí....po lásce, po zdraví, po rodině...
1. Cesta
2. Les
3. Tajemství
4. Bouda
5. Noc
6. Strašidlo
7. Hlad
8. Zvuk
9. Kamarád
10. Slunce
Tiskl si na hruď svoji oblíbenou knihu. Strašidlo cantervillské. Kdysi ji dostal od své matky. Nad tou vzpomínkou se usmál a dál kráčel cestou směrem k lesu. Slunce už zapadalo, měl hlad. Pomaloučku došel k boudě, na jejíž střechu škrabaly větve borovic. Třikrát zaťukal a chvíli čekal. Najednou se ozval skřípavý zvuk, jak se staré dveře pomaličku otvíraly. Stanul tváří v tvář Honzovi. "Jakube, co tady děláš?" Mladý muž se na svého kamaráda vyděšeně podíval. "Musím ti říct tajemství. A bude to dlouhá noc."
1. Bratr
2. Vrah
3. Mourek
4. Levandule
5. Stín
6. Zvon
7. Kaštan
8. Video
9. Koupel
10. Tornádo
Můj malý bratře přijde vrah
máš strach?
Nepusť ho přes náš práh...
Ztratil se mourek?
Není někde v polích?
Anebo v stínu levandulí?
Kaštany vonně rozkvétají
a zvony hudbu v sobě tají
sleduji všechno na videu
a vonnou koupel sobě přeju...
asi se neohřeju...
Když přijde tornádo citů
má sílu tisíce bitů
a jaro už sídlí tu....
A zadání: 1. dívka
2. chlapec
3. první láska
4. sok
5. žárlivost
6. květiny
7. les
8. cesta
9. rodiče
10. SMÍR
Honza nabídl Jakubovi židli a podal mu kus chleba. Mladý muž odložil knihu, to jediné, co mu po rodičích zbylo a zakousl se. Přežvýkával chléb a přemýšlel, jak svá slova zformulovat. Polkl sousto a pevně se podíval příteli do očí.
"Vzpomínáš si na Petru?" Honza chvíli přemýšlel, "myslíš tu zrzavou dívku z vedlejší třídy?" "Byla moje první láska, nikdy jsem nic takového k žádné dívce necítil. Dokud nepřišla Magda." Letmo se dotkl snubního prstenu. Majitel budky kývl, vyčkával.
"Chvíli jsme spolu chodili. Na začátku dalšího roku k nim přišel ten vysoký chlapec. Můj sok. Za dva měsíce jsme se o ní porvali." "Rozešli jste se, když se přestěhovala," vzpomněl si Honza a čekal, co z kamaráda vypadne.
"Potkal jsem ji před měsícem. Nastoupila k nám do práce. Řekla mi, že je zasnoubená. Žárlil jsem jako nikdy. Včera Magda s Barunkou odjely k jejím rodičům. Vymluvil jsem se na práci a setkal se s Petrou. U nás doma. Dal jsem jí květiny, stejné jako ženě k narozeninám. Zůstala přes noc." Odmlčel se a dlouze se napil vody.
"Spali jste spolu," nebyla to otázka. "Nemůžu se smířit s tím, že jsem podvedl manželku. V naší posteli, vedle pokoje, kde spává naše dcera."
Oba muži chvíli poslouchali zvuky lesa. Nevěrníkovi se opravdu nechtělo zdolávat zpáteční cestu za tmy.
1. Král
2. Kniha
3. Meč
4. Motýl
5. Kytara
6. Noc
7. Svícen
8. Žena
9. Potrat
10. Major
Já četla knihu o králi
jenž mečem vládl
a když zvuk nočních kytar sládl
ke svícnům přilétali motýli
někdy si křídla spálili...
A také přicházela žena
majorem byla zneuctěna
a abort...
ten jí vnutili...
za příjemně prožitou chvíli....
1. přátelé
2. moře
3. hvězdy
4. loď
5. hádka
6. ostrov
7. samota
8. zloba
9. rozřešení
10. návrat
Dlouhých osm let ty dva dělilo, než se zase potkali. Jsou to dva bývalí přátelé, kteří spolu podnikli společnou dovolenou u moře i se svými patnerkami, než se jeden věčer, kdy ve čtyřech pozorovali hvězdy, jedna z žen rozhodla, že otočí svoji loď, čímž vypukla hádka o tom, na jaký ostrov vlastně připluje. Žena toho staršího utekla k druhému páru a on zůstal sám, opuštěný na pospas prázdnotě, jež pohlcovala jeho srdce - pochopil tenkrát, že takhle chutná zrada a samota. Svírala ho nehorázná zloba na jeho tehdejšího kamaráda a obě dvě ženy.
Ten, jež tenkrát vyšel jako vítěz, se nyní na parťáka smutně a nejistě díval, než dokázal promluvit: "Odešly ode mě. Obě dvě. Takže jsem i já zůstal sám," přiznal a čekal, jak bude kamarád reagovat.
"Jsme to ale joudové!" zamručel si kamarád pod vousy a zavrtěl hlavou.
Mladší opatrně natáhl ke staršímu ruku v omluvném gestu: "Odpuštěno?" zeptal se tichým hlasem.
Starší se začal smát. "Přece nezůstaneme na nože kvůli dvěma ženským, co s námi vyběhly?!" a přítele obejmul.
Pustili se do společného hovoru a rozhodli se, že podniknou návrat na místo, kde to všechno tenkrát začalo a vlastně i skončilo.
Vložit příspěvek