Nightlybird´s YJ Night pub

Charakteristika typického čtenáře, to je slovo do pranice – lépe řečeno do diskuze, mailem nikomu přes držku nedáš. Troufám si tvrdit, že většina čtenářů by s některým s bodů charakteristiky nesouhlasila. Hned první bod - že typický čtenář je člověk nespokojený se svým životem, se svým zaměstnáním – se mi zdá jako vyložená spekulace. Proč? Spokojenost se životem, potažmo s prací, nemá přímou souvislost s potřebou intelektuálního uspokojení. Stejně tak bod, ve kterém hovoříš o tom, že čtenář v knihách hledá to co nemá a postrádá, mi nepřipadá příliš průkazný. To vycházíš z předpokladu, že čtení je útěk do jiného světa, ale to je jen jedna z motivací, které, doufám, netvoří statisticky významnou skupinu. Jestli typický čtenář hledá v knihách to, co nemá, je to hledání něčeho, o čem neví. Hledáš nový prostor v lidském myšlení ne proto, aby ses tam ukryl, ale abys o něm věděl, abys sis jej sám v sobě zmapoval. Samozřejmě, to není případ čtenáře, který se upne jen na jeden druh literatury, třeba jen na románky nebo fantasy. Já vím, kdyby tu poznámku četli příznivci fantasy, asi by nebyli rádi, že vedle sebe dávám románky a jejich oblíbenou literaturu, ale pořád beru tento žánr jako odpočinkový a jako mezistupeň mezi nenáročnou a náročnější četbou. Stát se nějakou postavou a žít s ní v průběhu četby je sice krásná věc, ale čím víc člověk přečte, tím kratší dobu vydrží v rudé kůži náčelníka Apačů a snaží se hledat v knize ještě více – souvislosti, otázky…
Jestli máš pravdu v tom, že čtenáře nezajímá to, co říkají ostatní, je to pro mě velké zklamání, ale jsem povahou optimista (zkušeností pesimista, ale neustále bojuji), a tak doufám, že to tak není. Pokud knihu čteš, prožiješ ji jednou, vnitřně. Pokud se o ni podělíš, v krátkém okamžiku ji prožiješ znovu, vrátí se ti ty okamžiky, které tě nadchly a pro které knihu považuješ za jedinečnou. Potud mluvím o diskuzi o knihách, ale platí to i diskuzi obecné.
Drobná oprava, napsal jsem anebo jsem alespoň chtěl napsat, že monolog není půlka dialogu, je to mnohem míň. Doby nezměníme, doba změní nás, i když se budeme bránit. A to má smysl jen potud, pokud z toho budeme mít dobrý pocit.

Jů, při popisu čtenáře jsem se trochu zalekla. Jsem spokojená v práci (dříve ve škole), nemám problémy se vzhledem a přesto bych řekla, že se mohu považovat za čtenáře. Je pravda, že jsem zřejmě trochu introvert, ale moje nervozita to úspěšně skrývá. Při čtení zaměstnávám svou fantazii a šedou kůru mozkovou, což je jako motivační prostředek dostačující a cestování je jen takový bonus. Dovedete si představit, co byste jinak dělali?
Debatní ticho: může to být způsobeno tím, že čtenáři rádi čtou, ale už se moc nemluví o oblíbenosti psaní. Osobně čtu nejen knihy, ale ráda čtu i o knihách. Ovšem někdy se nemohu zapojit do diskuze. Například se nemohu pochlubit žádnou vytouženou sbírkou, jako s-reader (mít doma všechny knihy od Nory Robertsové mi příjde zbytečné, mám moc ráda I.Borskou, ale mít všechny její knihy nemusím - nepočítám Doktorku z domu trubačů, Tuláka pod hvězdami a Menuet v hangáru).
Těším se až dočtu dříve půjčené knihy a začnu s Allenem a budu sem moct napsat své dojmy z knihy a číst si, jak se ta kniha jevila vám ostatním :).
Psací-tiskací písmo je občas jediný způsob, jak po někom něco přečíst. Nevím, zda je to dobou, které je zřejmě zrychlená, ale už si nikdo s písmem nehraje, jak třeba za dob našich babiček. Teď se vše co nerychleji naškrábe a už se nemyslí na to, že by to poté mělo být i čitelné i pro jiné osoby.

Nejsem vědecký pracovník ani klinický psycholog a nemusím mít ve svých tvrzeních pochopitelně ve všem pravdu. Je mi známa skutečnost, že výjimky potvrzují pravidlo. Když se podívám řekněme tady kolem sebe, co kdo čte, nejsem si jist, že je to četba, která by rozšiřovala obzory, nejsou to knihy nadupané novými a inspirujícími myšlenkami. Jsou to v převážné většině typické únikovky, snaha vymanit se alespoň na tu chvíli, co čtu, z životního stereotypu, uniknout do jakéhosi virtuálního světa - není tady ještě realizovatelná Lukjaněnkova Hlubina, tak zapnu fantazii při knize. Mozek těžko protočím při četbě detektivky nebo fantasy, thrilleru či hororu - tím mohu jenom trošičku, ale opravdu trošičku pošimrat nervy. Já osobně tyhle věci čtu naopak cíleně na vymytí mozku, mozek si odpočine. Je fakt, že i tady může člověk zachytit střípek informace, vtipnou větu nebo repliku. To je ale v podstatě bonus, to registruje mozek na volnoběh a automaticky. Když je řeč o mozku a o knihách - vrátil jsem do knihovny Odyho a přitáhl Ecovy Skeptiky, namátkou otevřel a divulgace opotřebovaných forem mne dojala k slzám. Už se těším, jak se do nich pustím.
A vůbec - nemusíte se mnou souhlasit, já si nakonec na svou hubu mohu říkat co chci a jak to vnímám!
A speciálně pro Andrys: reader se Antickou knihovnou nechlubil, to bylo konstatování. Já nemám ani jednu a nevadí mi to v debatění s ním. Chlubení vypadá asi tak: Heč, já mám v knihovně 12 českých kronik. Heč, a ani jednu jsem ještě nečet, chce se mi při jejich čtení ječet. Snad je stihnu přečíst - nebo taky ne. A co tě vlastně na té Noře tak fascinuje? Svěř se. Chceme sdílet tvou radost.
A aby nebylo líto pro readra: ty fakticky ty starý řecký prďoly čteš – nebo se s nimi jenom kocháš? A těšíš se, že kdyby tě napadlo si je snad přečíst a vychutnat jejich moudra, tak stačí sáhnout a otevřít?

Tak po tom, co mi neprošel návrh na chat a byly mi jako alternativa doporučeny denní a noční kluby jsem zavítala sem a přečetla si pár posledních příspěvků. Trochu mne pobavila myšlenka, že za skomírající komunikací stojí povahy čtenářů, jakož to introvertů a nekomunikativních lidí... Já si myslím, že být čtenář se rozhodně nerovná být nespokojený introvert, který se bojí vyjádřit... Většina čtenářů, které mám já kolem sebe, jsou "normální" lidé, rádi se baví ve společnosti, jsou spokojení s životem i s prací a přesto si rádi něco přečtou. Pro mě jsou knihy útěk od reality, ale ne proto, že se mi realita nelíbí nebo mi nevyhovuje (kdyby to tak bylo tak s tím něco dělám, aby byla lepší) ale prostě proto, že život je stereotypní, je obyčejný a občas pěkně nudný... Většinou čtu hlavně horory, tak že bych v knihách hledala to co já ve svém životě nemůžu a nemám taky nehrozí, čtu je prostě proto, že mě zajímá lidská psychika, to kam až jsou lidé schopni zajít v ubližování druhým a co všechno dokáže člověk vydržet a přežít (v případě autentických příběhů například z koncentráku). V případě ostatních smyšlených hororů už jde spíš o zvědavost co dalšího si ještě spisovatelé dokáží vymyslet, když už všechno utrpení a způsoby smrti byly popsány... Trochu morbidní že :o) ale sama sebe v tom opravdu nehledám. Když nad tím tak přemýšlím, tak asi neznám jediného čtenáře, který by zapadal do zmíněného profilu, tak jsme asi všichni výjimky ;o) Takový je můj názor a zkušenost...

Dobrá, dobrá, tak ještě mlčenlivý introvert elfos (to není ironie, ale pouhé konstatování faktu). Readere, představa tvé antické knihovny vyrovnané krásně vedle sebe se mi moc líbí. Moc. Vlastním této edice kousků co bys na prstech jedné ruky spočítal, a vůbec by mě nemrzelo mít je všechny, ať už přečtené, nebo čekající na přečtení "někdy zadlouho".. Těch edic co by bylo fajn mít je komplet (pro elfos, jasně) je víc.. Např. edice OKO, Čtení o..., Světová knihovna, Květy poezie, Knihovna klasiků.... :-) No, pokud jde o oblíbené autory, asi jako každý bych moc ráda měla komplet dílo svých zamilovaných, což jsou např. G. Durrell, M. Fišmeister, J. Skácel, R. van Gulik.. a pro mě nejnáročnější na "kompletování" Umberto Eco. A další. Těch snů, na které se ptá reader, je hodně (a některé patří do sféry téměř nesplnitelných). Sním si třeba o velkém pokoji/domě plném knih, světlém a vzdušném (a někde tam by se potulovala kočka - nebo potulovaly..) - knihovny podél všech zdí i kolmo k nim a v nich moje milované knihy. Prozatím to ale není možné, a jsem vděčná aspoň za knihy všude různě v Lese, což okolí sleduje nepřívětivým zrakem ("Na co máš tolik knih?!"), zatímco zraku (a duši) elfos ten pohled na knihy i čtení si v nich lahodí.

nightlybird – a to je pěkné, že noční klub znovu ožil i když ne zrovna v noci. Víš, myslím si, že Andrys to s mou Antickou knihovnou nemyslela tak, jak jsi to pochopil. Je rozdíl když se řekne, že se někdo chlubí a že někdo může pochlubit. Řekne-li někdo o mě, že se mohu něčím pochlubit, beru to jako kompliment. Ale k tvému dotazu: samozřejmě, že jsem to všechno nečetl! Jsem nadšený čtenář, ne úchylný čtenář! Jsou tam knihy, které jsou čtivé, například Lukianos nebo Ovidius, ale jsou tam i kousky naprosto nečitelné. Ale ten hřejivý pocit blízkosti antického moudra mi dělá dobře, lebedím si v něm, vyvažuje brutalitu plakátu HR Gigera, který visí na protilehlé stěně. Jo, se Skeptiky si také užiješ. Je to poměrně dávno, co jsem je louskal, ale některé dojmy si ještě pamatuji, nehledě k tomu, že jsem si první kapitolu oživil nedávno. Je to skvost a opravdu se utvrdíš v tom, že kritizovat a obhájit se dá vše. Když si srovnám poslední příspěvky Andrys a Žirafy, nakonec i ten můj, mám naopak pocit, že typický čtenář je člověk s prací i životem spokojený. Trochu mě ovšem překvapuje to, že v mém okolí se pohybuje většina lidí, kteří na práci nadávají kudy chodí, o životě nemluvě. Asi je to tím, že málo čtou. (Smajlík – to opravdu nemyslím vážně, nechytejte mě za slovo). Žirafa – ta záliba v horrorech smyšlených i skutečných je pozoruhodná. Poměrně dost lidí má rádo horrory, myslím smyšlené, ale představa, že by se to mohlo stát ve skutečnosti, že by se to mohlo stát jim, je odpuzuje. Nejděsivější horrory jsou ty reálné a je fakt, že mě příběhy z koncentráků nikdy dobře nedělaly, jeden takový mám v kupce, která čeká na přečtení v nejbližší době, tak snad to nějak přežiju.
Elfos: jak hrozně upadá čtenář, ten inteligentní sečtělý člověk, do takové závislosti, jako je hromadění knih! Ještě chvíli o tom budeme povídat a otevřou pro nás specializované oddělení psychiatrické kliniky. Budeme tam chodit a posedávat na chodbách, a kdo ví, jestli nám v zájmu terapie všechny knihy nezabaví nebo je budou pančovat jako alkohol v protialkoholních léčebnách. Poznámky o nepotřebnosti takového počtu knih jsem jednu dobu slýchával také, asi všichni sběratelé na ten problém jednou narazí. Je vidět, že nemáš jen ráda poezii, ale že máš i poetický vztah ke knihám.

elfos - já o pokoji plným knih sním taky, i když o trochu jiných knihách :o) Chtěla bych mít jednou domek a v něm celou místnost plnou knih, většinou si jí představuji za šera, pěkně s krbem a knihy kolem dokola od země až po strop a sebe v pohodlném velkém křesílku... Doufám, že to jednou vyjde a budu se tam moc zavírat až mě obyčejný svět bude štvát a budu se tam mazlit s knížkami a vychutnávat si už ten pocit, že je mám... :o) Bohužel, realitou je zatím jen byt v paneláku a pár zaplněných polic...
s-reader - no, málo koho by asi lákala představa, že bude třeba napaden, mučen a usmrcen, to by ten člověk musel být asi trochu nemocný, aby po tomhle toužil ;o) Ale čtenářů a diváků hororů je hodně. Mě na těch skutečných příbězích fascinuje to, kolik toho člověk dokáže vydržet aby přežil a je obdivuhodné, že potom všem jsou někteří schopní to překonat a žít normální život...

Zajímavé je, že pod pojmem "únikovky" se skrývají knihy, které odvádějí spíše do totálního stereotypu než ze stereotypu života.
Jinak: se svým životem jsem celkem spokojená, (jasně že nic není stoprocentní), knihy pro mě nejsou únik nebo dokonce útěk. Je to pro mě prostředek rozvoje.
Četba by měla schopnost komunikace rozvíjet, ne tlumit, na to jsou snad i nějaké výzkumy.
Nicméně v těch horších obdobích mého života byla knížka rozhodně jedním z prostředků usnadňujících přežití. :-)

Tak do nočního klubu ve dne. Jé, jak já bych chtěla místnost plnou knih. Třeba takovou zámeckou knihovnu, ta by mi nevadila:-)

........já třeba kompletuji lásky z dětství /tím nemyslím Andulku, kterou jsem miloval ve školce, nebo Lidunku z první třídy......hihihi/ - ale kompletní sbírku KODovek a někomu nic neříkající edici Kolumbus /do roku 1990/ a co si velmi považuji je kompletní sbírka Magnetů rok1965-1970 - to tam ještě vycházely dokumenty,skvosty - než začal v magnetech vycházet póvl a kdeco..........

Dell: to, že únikovky jsou stereotypní má zřejmě souvislost s tím, že jsem jako děti měli nejraději pohádku, která se neustále opakuje. Oblíbenou, kterou jsme museli slyšet každý večer. Pokud dnes použiješ únikovou knihu, vracíš se do známého, tedy bezpečného místa, které znáš. Když má někdo jako téma fantasy, vrací se mezi mágy, draky, hrdiny, ví co ho tam čeká. Překvapení bývají občas i nepříjemná, změna myšlení b olestivá. To se pak stane, že někdo u takové literatury (filmu) zůstane navždy.
Zajímavé je pozorovat touhu po úniku z tohoto světa u spisovatelů, pokud pronikne do jejich díla. Jako příklady: Mistr a Markétka a některé sci-fi C.Simaka.
Pajonek: dětské lásky si kompletuji také, už jsem se zmínil o knihách J.M.Trosky. Jednu dobu jsem z recese kupoval v antikvariátech různá vydání knihy Timur a jeho parta. To byste koukali, co jich je!
Žirafa: ta poslední poznámka byla zajímavá: "potom všem jsou někteří schopní to překonat a žít normální život". Vzpomněl jsem si na své bývalé učitele, kteří prošli koncentrákem a my jako děti jsme to sotva tušili. Ty hrůzy byly tak strašně vzdálené a na těch lidech (byli dva, proto to množné číslo) to zanechalo jen malé stopy na jejich chování. Ale co víme o jejich nočních můrách.

To je zákon schválnosti. Zrovna když se tady začnou vést řeči, ocitnu se v časové tísni, pokusím se ale přes to reagovat, budu to muset vzít postupně a chronologicky, pokud bych někoho opomenul, není to zapříčiněno neúctou k jeho názoru, je to jen projev sklerózy.
Žirafa : Je ti jistě jasné, proč tvůj návrh na chat neprošel, máš s těmi davy povídajících si čtenářů svoji zkušenost a jistě jsi dala už danielssonovi za pravdu. Na druhou stranu chat a diskuse jsou dvě odlišné věci – není to on-line a tedy chybí určitá bezprostřednost, něco řekneš a pak čekáš na reakci, které se také nemusíš dočkat. Abych se trochu vrátil k meritu věci – jsem rád, že jsem tě trochu pobavil. Jsem si vědom, že jsem celou problematiku „člověk versus kniha“ zevšeobecnil. Nicméně na tvrzení, že „profesionální“ čtenář je výrazně introvertní trvám. Netvrdil jsem, že je nekomunikativní, introvert je člověk obrácený sám do sebe, nemá potřebu projevovat své pocity, jsou to lidé spíš mlčenliví, leč hloubaví, snaží si zachovat určitý odstup od věcí i od lidí a m o h o u se jevit jako nespolečenští. A řada introvertů si je toho vědoma a kamufluje to zvýšenou společenskou aktivitou. Všiml jsem si, že tady někdo vkládal a komentoval nějaké psychologické knihy, škoda, že se nezapojí, měl by asi kvalifikovanější názor, než já. Na druhou stranu mi ale vlastně dáváš za pravdu cituji : “ Pro mě jsou knihy útěk od reality“ – to je v podstatě totéž, co jsem říkal já, jen jinými slovy, takže ne, že neznáš – nechceš znát čtenáře odpovídajícího „profilu“( to zní děsivě, jako bych já profilovat pro FBI). Stačí se ráno podívat do zrcadla. A za četbu hororů se nemusíš omlouvat – je to dáno atavistickou potřebou člověka se bát. Určitě už v jeskyních si naši předci vyprávěli u ohně děsivé historky. Kdyby to bylo motivováno snahou o poznání mezí lidské psychiky, četla bys určitě jiný druh literatury.
Elfos : Asi vám všem budu připadat jako barbar. Šklebím se příšerně, když slyším vaše blažené povzdechy ( slýchával jsem je už ostatně i jinde a jiné, ač obdobné). Nechápu naprosto tu vlastnickou touhu po nějaké edici. Knihovnu si člověk nekupuje najednou (mimo snobů a zbohatlíků, kteří kupují knihy na metry). Buduje si ji celý život, v jeho průběhu se mu mění vkus, mění se jeho názory, roste nebo naopak upadá. Já alespoň podle toho v různých etapách života kupuji různé autory, různé žánry. Nezajímá mne, jestli je kniha vázána v kůži nebo paperback ( mám dokonce i brožované, které se musely rozřezávat, to ale asi málokdo budete znát), jestli je ilustrovaná nebo ne, zajímá mne jediné – její obsah, jestli v ní najdu něco, co mne pobaví, potěší , nebo dokonce obohatí (i když to neberu tak dogmaticky jako přítel s-reader, který hledá spíš to obohacení, hloubku myšlenek a tak podobně a jen občas si dovolí úlet – třeba s Troskou). Jasně,že mne potěší, když je obsah v souladu s formou, není to ale rozhodně podstatné kriterium. A snění o domě nebo dokonce zámku (že Žirafo, Bovinko) plném knih, to máte vyčtené – máte představu, co dá práce údržba obyčejného baráku, co to sežere peněz.
Já žiji s knihami v prostoru 25 m3, bez okna, pod střechou a jsme spokojeni. A Elfos, pokud budeš chtít mermomocí kočku, stačí říct jakou barvu a kolik, milerád dodám (náš Bertík si tahá do baráku bezdomovkyně z okolí rychleji, než je stačím odchytat a nechat vykastrovat, takže žádná nouze o koťata). A protože moje znalosti elfí problematiky jsou sporé, jen pár zmínek z Yeatsova Keltského soumraku, jak je to s tvými knihami různě v LESE? Nasadila jsi mi brouka do hlavy.
Pokračování příště.

Tady to ale žije... :)

Noční ptáku, mně jako barbar nepřipadáš. Touha po kompletní edici není v těch, kdo mají rádi knihy a rádi čtou, dána chutí vlastnit, vystavovat či křečkovat cosi, ale tím, že se například mi knihy v ní líbí, přitahují, a tak je chci všechny přečíst (prozkoumat). Pohled na ně (i na všechny ostatní knihy) pak těší.. vědomím, že jsou tady, že do nich mohu kdykoli nahlédnout, přečíst si (dle nálady, momentálního rozpoložení.. jen doufám, že mi až do smrti bude zrak sloužit natolik, abych mohla číst), potěšit se jimi, což denně dělám, a myslím, že nejen já. Víš.. i když jsme rozdílní a každý jiný - teď nemyslím elfos a nightlybirda, ale všechny, kdo tu jsou nebo jen mlčky nahlédnou - v něčem jsme stejní. Mimochodem, elfos není elf.. je prostě jen elfos. Tak znalost elfí problematiky není potřeba :-) , a znalost elfos.... no, nevím. Jak už jsem řekla, jsem hodně uzavřená. Abych nezapomněla: žiju v Lese, a knihy mám tedy všude různě, viditelně i neviditelně. Prozatím jich ještě není tolik, abych je měla i na místech zhola nemožných, mě ještě napadá, a tím končím. Pozdrav i Bertíkovi.

Vlastně, ještě něco, co chci říct. Líbí se mi, moc, co jsi napsal o budování knihovny celý život, jak se rozvíjí, mění a košatí.

čus birde/noční pěnkavičko/ -- cituji tě "typický čtenář je člověk nespokojený se svým životem, se svým zaměstnáním -- člověk nespokojený se životem, s prací = nasraný člověk...... tys někdy viděl nasranýho člověka, aby si vzal knihu a šel si číst ???? tak ještě rozmlátit nějaký talíř, dát si panáka , ale kniha?? Tady nebudu polemizovat /protože respektuji co jsi napsal dál ---cituji--- nemusíte se mnou souhlasit, já si nakonec na svou hubu mohu říkat co chci a jak to vnímám!,--------ale čtenář je úplně něco jiného................. já jsem třeba CSc /celkem spokojeny ctenar/ , který plave celkem spokojeně životem /takže ne nasraný na život/ a řeší otázku čtení : „pravá knížka v pravou chvíli“.... to je důležité spolu s tím, jestli jsem schopen číst a stačit na to , co čtu....... o tom zase třeba zítra........

Takže jsem si utrhl chvilku a pokračuji. V souhrnu mohu konstatovat masový nesouhlas s názorem, který jsem vyslovil. Povšiml jsem si ale, že reagovali samí sečtělí a slušní lidé, nikdo neoznačil mé názory za stupidní blábol a výplod chorého mozku a nezačaly mi chodit zprávy s nabídkou pomoci známých odborných lékařů, pejorativně označovaných jako „cvokaři“ a to mne potěšilo, protože i když jsem životem porůznu okopán a zjizven, přesto mám někdy lítostivou povahu a notně by mne případné inzultace trudily. Také jsem si všiml, že všichni reagující vzali moje slova jednak osobně a jednat si vytrhli z celkového kontextu to, co se jim jevilo jako nejsnáze napadnutelné, zatím co já jsem to mínil jako celek a obecně s připuštěním výjimek a to mne naopak mrzí. Nikdo se nezaměřil na původní sentenci, která vlastně vyvolala ten „ponor do čtenářovy duše“ – na SKOMÍRAJÍCÍ KOMUNIKACI – caps look omylem, ale chápu to jako pokyn shůry, tak to tak nechám. Teď si dovolím trochu zacitovat:“Základními faktory komunikace jsou autor, příjemce (recipient), téma, poselství a kód, k němuž se poselství odkazuje.“ (s-reader, jistě víš odkud to je – ne ještě nečtu, jen tak listuji na seznámení s tím, co mne čeká a tohle nějaké hovado páně potrhlo od ruky propiskou, tak jsem to hned použil). Tedy všechny předpoklady by tady měly být naplněny, přesto ale ….
A jen na vysvětlenou, když jsem mluvil o těch negacích a ztotožnění se – nemusí to být naprosto uvědomělé, naopak hluboko ukryto v podvědomí. Příklad: Mám 156 cm na výšku, vážím 48 kilo, přes hrudník mám určitě dobrých 65 cm, brejle se skly jako dna flašek od vizoura, poslední vzrušo jsem zažil vloni před Vánocemi, když mi šéfová – ta stará bréca – sebrala prémie. Jó, když čtu dobrou drsárnu, hned je mi líp, hned se cítím 007 nebo Jasonem a asi bych měl zkusit zčerstva sbalit nějakou kost. Comprenez-vous? Jenom to zase všichni neberte osobně – vzor jsem psal v mužském rodě, protože jsem muž a taky mužně voním (tabákovou močkou, lavorovici vlastní výroby a včera jsem se pral s tchořem v kůlně – neplatil hajzlík nájem), takže si to dámy vhodně převeďte do ženské varianty.
A na závěr jen pár poznámek:
Dell – je určitě lepší být stereotypním hrdinou, než stereotypním šmoulou
Elfos – kdo dokáže přečíst zavřenou knihu? A problematikou Lesa se budu muset v dohledné době zabývat, zvědavost a lenost jsou lidské vlastnosti, které nás přivedly tak, kde jsme, ať už je to kdekoliv a nic lidského mi není cizí.
s-reader – jenom bych doplnil tvůj pohádkovo-stereotypický postřeh o vlastní zkušenost – čím jsou ti prťavci menší, tím víc vyžadují naprostou doslovnost a detailnost a reagují docela spontánně ã la ne tak to není.Karkulka nepřineslo babičce makovou buchtu ale vánočku. A s hrozinkama a mandličkama! Jinak ale není stereotyp jako stereotyp.
Rockwood – nejsem si jist, jestli to, co jsem tvrdil o čtenářích, neplatí i o autorech. Kdybych byl typ, co se rád sází, tak bych se vsadil, že třeba Jirka Kulhánků nebyl na vojně a měl modrou a pokud je to lichý předpoklad, tak dělal kuchaře nebo štábní krysu. Tak pozor na výběr témat a sem vstup jen s vědomím, že tady tě nikdo a nic neochrání, jediný, co tu má křídla, je tento starý vypelichaný pták.
Pajonku – jsou výjimky, vím to. Určitě znám dvě. Ty jsi možná třetí – to by ti ale nemělo bránit na mne výchovně zapůsobit.
Noc pokročila --0--

Nightybird: Tak jsem ráno pořádně koukala do zrcadla a stejně jsem tam toho člověka nespokojeného se životem nějak nenašla... ;o)
Jen k těm pokojům plným knih... Když budu slovíčkařit, tak jsem mluvila o pokoji a ne domě nebo dokonce zámku... ale to není až tak podstatné... Sama jsem psala, že o něm sním, že je to téměř nereálné si jsem vědoma... Vím co obnáší údržba baráku a sežere peněz, přece jen jsem holka z vesnice, a teď to mám jen částečně s tím svým bytem, a budu ráda, když se z něj vůbec někdy přestěhuju do nějakého toho domečku a o tom, že tam bude prostor na to abych měla celou místnost plnou knih dost pochybuju, ale snít o tom můžu... ne? :o) (Mimochodem, řekla bych že tu představu mám z filmů a ne vyčtenou)
Jinak jsi psal, že si v tom tvém textu každý našel to svoje a na to reagoval a ne jako na celek, mám pocit, že ty trochu také... Jestli jsem to vzala osobně nevím, prostě jsem napsala svůj názor a ty jsi mě vzal za téměř každé slovo a rozebral mě jak se omlouvám za horory a že jsem přesně taková jak jsi psal atd... no páni :o))
A k tomu chatu - danielssonovi jsem dala za pravdu hned, kdyby tady byl chat tak diskuze už nebude fungovat vůbec, ale stejně mi to místo, kde by si člověk mohl online popovídat s někým jiným "podobně postiženým" prostě chybí... Už právě proto, že tady sice můžeme diskutovat ale v rámci dní a ne bezprostředně, jak jsi sám napsal... Ale upřímně, sama jsem opravdu nečekala, že ten návrh tady projde...

Za tu dobu, co jsem se na diskuzi nepodíval, se v ní objevila taková záplava myšlenek dobrých, scestných či již opakovaných, že se v ní téměř nedokážu orientovat. Zkouším si představit jak by to asi vypadalo, kdyby taková diskuze probíhala v reálné hospodě, kolik by to bylo halasu a překřikování. Ze všeho nejdříve bych chtěl ujistit Žirafu (a oponovat tak Nightybirdovi, kterému vždy rád oponuji, protože je to důstojný soupeř), že její sen o domečku plném knih není vůbec nereálný a i když vím ze své vlastní praxe, kolik stojí údržba domečku na vesnici (kolik peněz a kolik sil – včera jsem své síly přecenil a zcela nedůstojně spadl ze žebříku naštěstí do měkké trávy), vím také, že se takový domeček dá zaplnit několika tisíci knihami a dá se tam vykouzlit útulná atmosféra s krbem a vínem a kočkami a psy. Nejde to hned, pokud si musí člověk na to vydělávat prací, ale jde to.
Nightybird neustále bazíruje na myšlence ztotožnění se čtenáře s hrdinou knihy. Ujišťuji tě, že jsou čtenáři (stejně jako diváci, pokud bychom to transformovali do sledování filmů), kteří se nikam nevtělují. Je možné, že se tak ochuzují o část prožitku, ale sledovat knihu (film) s odstupem je také zajímavé, dá se v tom to zajímavé najít, nesleduješ postavu, sleduješ autora.
O tom, jak se autor promítá do postavy, o tom jsme se už zmínili, je to mé oblíbené téma, ale nějak mi už nezbývá času, abych ho tady více rozpracoval. Škoda, třeba se k tomu ještě dostaneme.

Jedna z mých oblíbených (link pro jistotu osamoceně v příštím příspěvku): knihovna N. Gaimana. I s kočkou! Podotýkám, že svůj sen mám už spoustu let, a tuto knihovnu jsem měla potěšení vidět teprve poměrně nedávno. :-)

http://blog.shelfari.com/ronbrinkmann/2009/08/gaimans-bookshelf-details.html

nightlybird: co se mi na Noře líbí? No čtu ji už celkem dlouho (8-9let), neměla jsem ráda Lanczovou a Steelová má strašně dlouhé začátky a bohužel jsem něměla na základce Povinnou četbu a náhodou mi do ruky padla kniha od této autorky. Nehledám v ní žádné hluboké myšlenky či návody jak být lepší a vyrovnanější. Není to čistě romantika, ale je tam celkem i trocha dobrodružství. Ukončila bych to tak, že někdo četl knihy o "Divokém západě" a já zas tohle. Někde se začít musí.
Dojmy z poslední trilogie od ní nahradila představa válečného Německa a jednoho děvčátka, které rádo čte a krade knihy a boje mezi Dány a Sasy.

Andrys: tohle co píšeš si dovedu představit. Já zase relaxuju u Clarkový. Nic duchaplnýho v tom nehledám, jen se začíst a odtrhnout od normálu.
Pajonek: to, co píšeš- správná kniha ve správnou dobu, to je taky přesné. Člověk prostě prochází různýma etapama. A kdyby četl něco intelektuálníího, protože to čtou všichni a nechápal to, bylo by to k ničemu.
Jinak rozhodně nejsem nespokojená s životem, ale možná mám víc času na čtení:-)

Tak jak vidím, vzedmutá vlna emocí už zvolna opadla, opět nastal standardní klid a mír. Nikdo mne alespoň slovně neinsultoval, nikdo mi ale ani moje „pošahané teorie“ kvalifikovaně nevyvrátil, naopak praxe je aspoň částečně potvrdila. Hlavně, že jste to všichni ve zdraví přežili.
Tak a pár reakcí :
Žirafo – nic ve zlém, nahrálas mi na smeč a já neodolal (kdo jsi bez viny, hoď po mně kamenem). Každopádně bych ti přál, aby se ti tvé sny splnily – musíš ale snít s otevřenýma očima (to abys lépe viděla).
s-reader – marně mi mažete med okolo huby, umím číst mezi řádky. Nemusíte být až tak decentní – od přátel snesu i tvrdá slova. Prostě zamáčknu slzu v koutku oka a dál jedu po svém. A řekněte mi prosím, proč filozof a volnomyšlenkář jako vy leze na žebřík a nepočká, až ta pitomá jabka spadnou dolů sama, na vypálení se dají použít i potlučená, na kvalitu calvadosu to vliv rozhodně nemá, věřte mi. A doufám, že jste příteli nepadl na makovici, představa, že máme problém s hlavou oba dva mne doslova děsí. Doufám, že mne brzy uklidníte, takto se převaluji v loži, skřípu zuby a temně úpím a to mého starého Barčího deprimuje.
Elfos – vaše představa kočky v knihovně je vpravdě úděsná. To jste se opravdu měla kde inspirovat. A Gaimanovi bych přál, aby ho při nejbližší návštěvě ZOO pomočil tygr - jak se stalo jednomu známému (jinak zcela nevinnému) – jako pomstu za všechny kočkovité. Bertíka pozdravovat nemůžu, vzal dráhu (žeby kočičí intuice), nebo je na kocouřím rajzu. Uvidím, snad se do zimy vrátí – pokud ne, mám zbrusu nového kocoura zrzavého mourka, zatím asi 10 cm velkého, snad vyroste, musel jsem kvůli němu přerovnávat 2m polen do kamen.
Andrys – zcela určitě je lepší číst Noru než se dloubat v nose a dlouze zívat. Hlavně ať se z toho nestane stereotyp. No ale „jak pravil pan otec, toče pikslou mezi prsty:“Proti gustu žádný dišputát!“. Jsem přesvědčen, že objevíš i řadu dalších autorů, kteří tě zaujmou, ať už relaxačních, tak i nutících k myšlení.
Bovinko - máš pravdu spolu s pajonkem v tom, že člověk má číst to, na co má momentálně chuť a že je lepší přečíst něco , co mne pobaví, než se snažit o čtení něčeho hlubokomyslného, co mi hlava nebere. Proto také já – jak jsem tady možná už někde řekl – čtu pro potěšení, pro potěšení z pěkné zápletky, vtipně pointy, pěkných charakteristik postav nebo popisů krajin, brilantních dialogů, zvukomalebných slov … A když tam objevím ještě drobet poučení, zajímavou myšlenku – to je prostě bonus navíc. A na druhou stranu bytostně nesnáším autory, kteří se mi snaží do hlavy nalít doslova trychtýřem jejich moralitky a životní moudra. Řídím se celý svůj život mottem, vyčteným z knihy Kokaina - autora píšícího pod pseudonymem Pittigrili (a který se svým charakterem rozhodně moc chlubit nemohl) - a sice :“Neraďte mi, zmýlit se dovedu sám!“ --0--

:-) Přečtla jsem "slavně neinsultoval". Birde, pokusím se tedy o to, byť to moc slavné nebude: Neinspirovala jsem se nikde, to je můj vlastní výmysl! Podotýkám (to je zase ten problém sdílení informací, většinou jich není úplný obraz), že nejde o kočku zavřenou v knihovně namísto v jisté všem dobře známé krabici, nýbrž o kočku/kočky potulující se a vyskytující se všude v blízkém i vzdálenějším okolí.
Ach, musím jít - tak jen bleskový pozdrav všem člověčím i zvířecím obyvatelům (tygry nevyjímajíc), a jestli si vzpomenu, doplním až se vrátím.