Čičičí, kočky kočičí
Každý den, kromě dne pejsků. ;-)
---
Ovšem oficiálně je 8. 8.
(+ mnoho dalších dní, které se týkají koček v tomto článku: https://pisecky.denik.cz/zpravy_region/potreste-tlapkou-kockam-dnes-maji-svuj-den-20210808.html)
Text příspěvku byl upraven 26.08.21 v 21:06
8.8. ? Tak to už jsme prošvihli.
Ale moc hezký příspěvek. Děkuji.
A jak se v článku píše, že 22. ledna by měl člověk odpovídat na otázky své kočky..
Tak to bych si přála, aby to bylo jen jeden den v roce.
Protože na otázky své kočky odpovídám každý den a večer padám únavou.
To je moc pěkné. :-)
Mimochodem, nedávno, 17. srpna, měly svůj zvláštní den černé kočky. Přesněji, byl to den ocenění černých koček - black cat appreciation day.
https://www.daysoftheyear.com/days/black-cat-appreciation-day
Článek je v angličtině, takže nevím, co se v něm píše. Ale videa jsou hezká.
Medunko, používám na to google překladač.
https://translate.google.cz/
Můžu si tam zadat slovo, větu, nebo https adresu nějaké stránky. Takže když jsem tam zadala adresu toho článku, vpravo mi to přeložil. Překlad je to hodně kostrbatý :-) , ale orientačně, abych se dozvěděla, co se tam asi píše, to stačí.
V článku se, mimo jiné, píše:
Nic není tak elegantní jako černá kočka - jako miniaturní amazonský jaguár dřímají na nejvyšším místě v prostoru a na několik hodin denně se probouzejí, aby se proháněly při lovu chutného sousta. Ale černé kočky a koťata jsou často přehlížena, když útulky pro zvířata hledají nové domovy, a tak mohou být v útulku mnohem déle, než by měly být. Proč to tedy je?
Historie Dne ocenění černé kočky
Je zajímavé, že kočky ve starověkém Egyptě byly velmi uctívány, částečně kvůli jejich schopnosti bojovat proti škůdcům, jako jsou myši, krysy. O královských kočkách bylo známo, že byly oblečeny do zlatých šperků a bylo jim dovoleno jíst přímo z talířů jejich majitelů. Bohyní války byla žena s hlavou kočky jménem Bastet.
V dnešní době jsou však černé kočky často považovány za nešťastné nebo zlomyslné, ale ne každý ví, proč tomu tak je. V keltské mytologii se věřilo, že víly mohou mít podobu černých koček, a proto byl jejich příjezd do domova nebo vesnice považován za znamení štěstí. Poutníci, kteří přišli po nich, byli bohužel zbožně věřící a báli se všeho, co vzdáleně souviselo s pohanským přesvědčením jejich předků, a právě kvůli tomuto strachu se černé kočky začaly považovat z podoby víl na podoby čarodějnic a démonů. V té době se stalo běžnou praxí tvrdě trestat ty, kteří chovali černé kočky jako domácí mazlíčky, a dokonce zvířata zabíjet.
Ačkoli v dnešní době nikdo opravdu nevěří, že černé kočky jsou čarodějnice nebo démoni v přestrojení, mnoho lidí na Západě je stále často vnímá jako znamení smůly.
Jak oslavit Den ocenění černé kočky
Pokud máte kočku, zejména černou, dnes (17. 8.) je den, kdy se bude cítit výjimečně. Všichni jsme v dnešní době tak zaneprázdněni, že často zapomínáme ukázat našim mazlíčkům zpět lásku, kterou nám denně dávají. Kupte tedy své kočce novou hračku nebo chutnou pochoutku a stravte odpoledne hraním přetahovaných nebo drbáním bříška - nikdo se v životě neumí radovat z maličkostí tolik jako zvířata.
Pokud uvažujete o pořízení vlastní kočky a máte čas se o ni náležitě starat, možná by dnes měl být den, kdy do svého života přivítáte chlupatou kočku? Útulky pro zvířata vždy praskají ve švech s koťaty i staršími kočkami, které potřebují svého vlastního člověka a teplou útulnou postel, a u černých koček je menší pravděpodobnost adopce než u jiných koček, tak na co čekáte?
A i když nemůžete mít kočku kvůli alergii nebo z jiných důvodů, neznamená to, že nemůžete tento den slavit! Poskytnutí malého daru místnímu útulku pro zvířata může pomoci bezpočtu kočkovitých šelem a dostat vás do kontaktu s kočkami tohoto světa ... víte, v případě, že opravdu mají kouzelnou moc. (o čemž není pochyb - pozn. elfos)
Tento den by neměl být zaměňován s Black Cat Day (se Dnem černých koček), který je 27. října.
Ještě dodám, že sama pro sebe si ten black cat appreciation day překládám i jako Den obdivování černých koček. :-)
Přeji hezké sobotní ráno elfos.
Já jsem Vám odpověděla prostě okamžitě, bezmyšlenkovitě. Prostě hned, co mě napadlo. Překladač mě v tu chvíli nenapadl.
Přitom bez překladače - pokud člověk neumí anglicky - tak tu nemůže existovat.
Prostě mě to nenapadlo. Chtěla jsem Vám jen rychle odpovědět. Abyste nečekala dlouho na odpověď.
Já mám kočičku mourovatou a jinou bych nechtěla. Mě se líbí ty mourovaté kočky. I na chalupě jsem měla oblíbeného kocourka (toho jsem strašně milovala) a byl to mourek.
Jednou jsem vyšla z chalupy a on stál na verandě. Strašně pršelo, byl celý mokrý, voda z něj kapala.
Chviličku jsme se na sebe dívali.
"Ahoj, tebe jsem tu ještě neviděla.. Čí seš?"
Asi někoho byl, protože byl hezky živenej a měl hezkou srst a nevypadal jako tulák.
Pořád tam stál, pršelo na něj a díval se na mě.
Natáhla jsem ruku, že ho pohladím.
Uskočil. Že ne, že nechce, abych na něj sahala. A stále se na mě díval. Měl nádherný oči. A těma se na mě díval takovým stylem..Něco jako..Mám jí věřit, nemám jí věřit..
"Tak jo, počkej, já ti něco přinesu."
Nandala jsem mu půlku konzervy. I jsem si říkala: týjo, z toho by se nažralo pět koček...
Vrhnul se na to, ale pořád mě pozoroval, jestli se k němu nepřiblížím. Ale to já jsem už samozřejmě pochopila, že nechce, abych se k němu přiblížila. Jen jsem ho z určité vzdálenosti pozorovala. Aby se cítil bezpečně.
Sežral úúplně všechno. Nakonec se spokojeně olíznul, podíval se na mě, jako kdyby řekl: Tak díky.
A šel pryč.
Pak občas přišel. A vždycky se na mě tak hezky díval.. Začala jsem mu říkat Macíčku.
Získat si jeho důvěru ale nebylo lehké. Když jsem k němu natáhla ruku, bázlivě uskočil. Nenechal na sebe sáhnout. Tak..to člověk musí respektovat, že?
Jednou - po nějaké oslavě - zbyly v ledničce nějaké salámy a sýry.. a tak jsem si to nandala na talíř a že si to sním na verandě.
Bylo příjemně: ani horko, ani chladno a tak jsem ujídala z toho talíře a najednou jsem se strašně lekla. Macíčka jsem měla na klíně! Představte si to!
Po takové dlouhé době ke mně přišel, jen tak. A přímo na klín.
Jasně. Přilákala ho ta vůně toho salámku.
Tak, když jsem se vzpamatovala z toho leknutí, tak jsem mu řekla:
"TY darebáku jeden! Tak ty ses zaprodal za kousek salámu!?"
Kousek salámu protrhnul tu jeho nedůvěru ke mně.
Ale to nebyl jen kousek salámu. Sežral mi celý talíř. .
Od té chvíle jsem byla jeho největší kamarádka.
Text příspěvku byl upraven 09.10.21 v 11:26
:-) Trdlo malé, měl na to přijít dřív, že Medunce může věřit. Ale přišel na to. Krásné povídání - vzpomínání, Medunko, děkuji.
Medunavera:
Pěkné. :-)
Mně se čím dál tím víc líbí kočky želvovinové.
Rok 1981, Ludvík Souček a kniha Obrazový opravník obecně oblíbených omylů:
Asi 150 kusů indického lva přežívá v rezervaci Girský les na poloostrově Kathiawar v nejzápadnějším indickém státě Gudžarátu. Záchrana těchto lvů je obtížná a visí na vlásku - v rezervaci jsou těžbou dřeva ničeny původní porosty, jsou tu pastviny početných stád domácího dobytka a každá lví rodina potřebuje ke své existenci značně rozsáhlé nerušené teritorium s dostatkem potravy. Indičtí ochranáři navrhují vytvořit z Girského lesa národní park. Zda se tuto myšlenku podaří prosadit proti zájmům obyvatel a majitelů půdy, ukáže budoucnost.
https://www.databazeknih.cz/knihy/obrazovy-opravnik-obecne-oblibenych-omylu-109509
*
- a rok 2021, aktuálně, česká wikipedie:
Lev perský (dříve Panthera leo persica, od roku 2017 součást Panthera leo leo), též zvaný lev indický:
K roku 2021 žije pouze v indickém státě Gudžarát a Mezinárodním svazem ochrany přírody (IUCN) je veden jako ohrožený. Jeho populace od 70. let 20. století pomalu vzrůstá: podle sčítání z roku 2017 dosahovala celkem 650 kusů, k červnu 2020 se zvýšila na 674 jedinců. Pokusy o reintrodukci na jiná místa se zatím nezdařily.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Lev_persk%C3%BD
A pokud jde o Girský les, na tomto území se od r. 1965 nachází národní park o rozloze 258 km čtverečních.
https://cs.wikipedia.org/wiki/N%C3%A1rodn%C3%AD_park_G%C3%ADr
elfos: Tuhle knihu od Ludvíka Součka: Obrazový opravník oblíbených omylů,
jsme měli doma. Měli jsme hodně knih a tohle byla kniha, po které jsem stále pokukovala a říkala jsem si, že si ji přečtu, ale to bylo v období, kdy byly děti ještě malé a nebyl na to absolutně čas.
Vždycky se to dá změnit, Medunko, a přečíst si knihy, které chceme, i později.. ;-)
Já jsem tu knihu objevila letos. Když jsem četla o posledních 150 lvech indických, byla to hrozná představa. Pak mě napadlo hledat, jak to s ním vypadá dnes. Je to o chlup lepší, což je moc dobře, ale pořád je jich málo....
O víkendu jsme se ujali dvou koťátek. Kocour má jméno opět literární - Pluto, kočička je Lékorka.
To PanPredseda: Palec hore. A zůstanou s vámi nebo časem poputují dál? Smím -li se zeptat.
To je krásné. Vzájemná radost, pohoda, bezpečí. Děkuji, PanPředsedo. Není to žádná samozřejmost, svět je.. na mnoha místech vyrvaný z kořenů.
Ještě nějakou dobu potrvá, než si na ně zvykne kocour, o kterém jsem tu už psal dříve. Ještě máme doma kočku a ta je má vcelku na salámu.
to PanPredseda: To už budete mít celkem smečku:-)
To elfos: A přece se točí.
Dnes, pro změnu, zas jednou o těch opeřených. Z deníků Jana Zábrany, zápis z r. 1977.
Eva (dcera J. Z. - pozn. elfos) má už asi měsíc andulku Kubíka. Lítá nám po hlavách, běhá po rukou jako po větvích, klove do límců u košile, šimrá zobákem za krkem, honí po stole žlutý pingpongový míček, chytne do zobáku prstýnek, běží s ním ke kraji stolu a hodí ho dolů, vztekle jíká na maličkou žlutou figurku porcelánového ptáčka a zuřivě do ní klofe - a permanentně sere kudy lítá, kudy skáče, kudy chodí, kde stojí.
*
(Jan Zábrana - Celý život)
https://www.databazeknih.cz/knihy/cely-zivot-vybor-z-deniku-1948-1984-11326
Váš názor na tuto událost: https://www.novinky.cz/koktejl/clanek/zena-kojila-kocku-na-palube-letadla-primo-pred-zraky-cestujicich-40379455 ?
Vložit příspěvek