Válka s vlky diskuze
Aleš Dostál
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/491187/bmid_valka-s-vlky-7aF-491187.jpeg
3
14
14
Soubor několika příběhů zasazených do východních Čech se zabývá otázkou, zda ponechat v krajině dosud kriticky ohrožený, avšak silně expandující druh šelmy bez jakékoli regulace. Je pravda na straně ochranářů a aktivistů, jejichž nadšení mnohdy hraničí s fanatismem, nebo zemědělců a myslivců, kteří se nezřídka jako starousedlíci musejí s následky těchto rozhodnutí potýkat? Jak říká aktér jedné povídky: Dřív jsme se chodili na vlky dívat přes plot do zoo, nyní jsme za plotem my a vlci si nás hlídají. Přímočaře a čtivě psané příběhy, které se mnohdy čtou jako detektivka, líčí přiostřující se spory mezi oběma stranami i bezmoc místních, v nichž často narůstá pocit, že nemají nikde zastání.... celý text
Diskuze o knize (5)
Přidat komentář
Rešpekt, čo sa tak trestuhodne vytráca, mali vlci k nám ako nadradenému predátorovi kedy? Celé generácie našich predkov sa museli mať pred vlkmi na pozore, takže ten rešpekt sa očividne vytráca už pár storočí. Ja by som radila vyvesiť v lesoch vyhlášku o povinnej úcte vlkov k vrcholu tvorstva, a to v piktogramoch, aby sa vlci nevyhovárali, že nevedia čítať. Mimochodom, nevedela som, že som nadradený predátor. Hneď sa mi zvýšilo sebavedomie.
To binysek:
-koukněte na můj komentář z 23. června, kde cituji Jiřího Mánka, býv. ředitele NP Šumava. Již dnes by někdy mohlo jít do tuhého, ne až za dvacet let!
Myslím, že v knize se hovoří o Evropské přírodě, konkrétně o Broumovsko. Jistě je možné nechat jisté lokality bez zásahu lidské ruky a tak se taky děje v řadě amerických Národních parků, v tajze apod. Nelze to ale v přelidněné Evropě, která už jednou rovnováhu druhů porušila. Až za dvacet let vlkům dojde potrava domácích a divokých zvířat, je na řadě člověk. Vlk není tak jako medvěd všežravec a žere i v zimě na rozdíl od míši a podivejte, jak to na Slovensku vypadá.
Naprosto pravdivé, dokonale napsaná příběhy, kde autor ani v jednom z nich netvrdí, že je nutno vlky likvidovat, ale regulovat. Situace v celé Evropě začíná být kritická a pokud to někdo z okna paneláku chce posuzovat, musí ven Ivan Koutný
Část díla
Autorovy další knížky
| 2021 |  Když prší jehličí |
| 2018 |  Trofeje a ztráty |
| 2014 | Nejenom o psech |
| 2022 | Válka s vlky |
| 1988 | Povahou neodpovídá předpisům |
Tohle je mimochodem jedno z naprostého minima témat, kdy částečně souhlasím s názory radikální levice, která dokonce pro zmíněné uvažování člověka užívá termín speciesismus (termín původně zavedl anglický psycholog Richard D. Ryder v roce 1970) jako obdobu rasismu, sexismu atd. a vychází z předpokladu nadřazenosti člověka na základě příslušnosti k určitému živočišnému druhu a přiznává tak člověku zvláštní privilegia.
Pro mě osobně je poměrně nelogické, pokud se společnost shodla na stigmatizaci rasismu, sexismu, homofobie atd., ale umožňuje tento druh diskriminace vůči jiným tvorům.
Milníkem v této oblasti je rozhodnutí argentinského soudu z roku 2014 o "osvobození" orangutaní samice Sandry ze zoologické zahrady a následnému vypuštění do volné přírody (zajímavostí je, že druhový název orangutana je lesní muž). V New Yorku v roce 2015 zase vrchní soud přiznal dvěma šimpanzům využívaným pro vědecké účely stejná práva jako lidem na základě žaloby neziskové organizace Nonhuman Rights Project.
Vzhledem k agresivitě a angažovanosti radikální levice bude podobných případů jen přibývat a já osobně nejsem proti.