Bukurešť. Prach a krev diskuze
Margo Rejmer (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/275068/bmid_bukurest-prach-a-krev-YE0-275068.jpg
5
46
11
Tématem knihy Bukurešť. Prach a krev není pouze jedno město, ale také rumunská společnost jako celek – se všemi jejími pohnutými osudy, historickými zvraty a traumaty, které pramení z meziválečného období i z nedávné minulosti. Autorka v řadě citlivě až lyricky načrtnutých příběhů kombinovaných s čistými fakty a statistikami dokáže jít až na dřeň, míří přímo do bolavého místa. Ceauşescův režim poznamenal životy Rumunů hlouběji, než by se z pouhého výčtu nedostatků v mnoha různých oblastech mohlo zdát. Velká část knihy je věnována také vzdálenější rumunské minulosti – zde hrají důležitou roli i motivy tradované v lidových baladách – protože bez ní by jen stěží bylo možné pochopit současnost se všemi jejími paradoxy. V závěrečné bilanci dochází Margo Rejmer k závěru, že na Bukurešti není snadné najít něco krásného. Je jako tamní nedělní zákusky: sice sladká, ale má hořkou polevu. Jakmile ovšem jednou ochutnáte, musíte se stále znovu vracet. Kniha byla v Polsku nominována mimo jiné i na cenu Niké.... celý text
Literatura světová Literatura faktu Cestopisy a místopisy
Vydáno:
2015
,
Dokořán
Originální název:
Bukareszt. Kurz i krew , 2013
více info...
Diskuze o knize (1)
Přidat komentář
Štítky knihy
polská literatura Rumunsko postkomunismus, postsocialismus Bukurešť
"Když padl režim Nicolae Ceauşeska, byly Margo Rejmer čtyři roky. Její kniha ukazuje, že ani po čtvrtstoletí není možné o té zemi psát, aniž by z tohoto komicky průměrného 'karpatského génia' bylo nutné učinit centrální postavu rumunské tragédie.
Vrcholem knihy je v tomto smyslu text Kolébka a rakve, který se zabývá asi neodpornější a zoufalství nejvíce rodící diktátorovou ideou: rozhodnutím zvýšit počet obyvatel z 19 na 25 milionů. Dekret č. 770 z 1. října 1966 de facto zakázal antikoncepci a tvrdě postihoval potraty (lékař, který je prováděl, šel na dva roky do vězení, žena na půl roku). Tato brutální forma sociálního inženýrství měla za následek nikoli zvýšení populace (Rumunů je pořád 19,5 milionu), ale jejich psychickou devastaci. Vedla k tisícům tragédií (neodborně provedené a zfušované potraty), k rozmachu udavačství a k nejhoršímu pokrytectví. Jejím důsledkem bylo několik generací 'dekretářů', de facto nechtěných dětí vyrůstajících s pocitem, že se neměly narodit. Vzpoura proti Ceauşeskovi na konci roku 1989 byla vzpourou proti velkému inseminátorovi, který jejich matky donutil je porodit. Bídou a útlakem decimovaný národ 'žijící v kanálech jako promrzlé krysy krmené propagandou' vyšel do ulic s jedinou touhou: kéž by chcípnul... "
(z článku "Všichni ti bukurešťští psové" Jiřího Peňáse, LN, 10.2.2016)