Jiří Hogan

Asi tak před dvěma lety jsem si, s dospělým nadhledem, uvědomila, že jedna z věcí, které na Hoganových knížkách pro děti a mládež (detektivky jsem nečetla) nejvíc oceňuju, je fakt, že vůbec neuhýbají před vážnějšími a dospělejšími tématy (z hlavy: historické křivdy, smrt rodiče, rozpadlá rodina, alkoholismus...), ale zároveň je to nikterak nestrhává z úrovně zábavného, vzrušujícího, oddechového čtení přiměřeného věku (a tady jedním dechem dodávám, že mě ovšem baví i teď po třicítce a pořád tam objevuju nové věci, které mi dřív nedošly). Ty věci tam prostě jsou součástí života, na které občas narazíte. V kontrastu s tím - v náctiletém věku je na člověka, často i školou, vyvíjen jistý tlak, aby se takovými věcmi zabýval. Doporučujou vám knížky o drogově závislých a holocaustu a jiné takové legrace. Nic proti tomu, že je to nutné znát, ale občas to v dospívajícím člověku vyvolává spíš pocit, že životní zkáza je neodvratná... Takže vedle toho číst takový mnohem vyrovnanější pohled na věc je v podstatě nutnost pro zachování duševního zdraví. :D Pročež Hogana všemi deseti doporučuju všem mladším náctiletým! Budete se skvěle bavit! I po třicítce!