Gina Ruck-Pauquèt

Gina Ruck-Pauquètová chtěla jako malá být krotitelkou, chtěla, aby lvi tančili, když zvedne ruku. Ale být krotitelkou pro ni bylo příliš těžké, takže na to šla jinak – a já jsem jí za to velmi vděčný – stala se spisovatelkou. Cesta to byla dlouhá, přes řadu povolání, v nichž nebyl ani kousínek lva („Je nemožné prodávat tahací harmoniky, když na ně nehrajete"). Ale pak se u ní objevil, je to přes půl století, ježek. Ježek by býval zmrzl, takže ho autorka vzala k sobě, a roku 1958 o něm vydala knížku – svou první. A tím otevřela branku tam, kde lvi tančí. Názvy jejích knih se čtou jako báseň: Strašidla nejedí kyselé zelí, Dvaadvacet malých koček, Hubert kreslí jenom tlusté lidi, Blecha v kyselém zelí, Chřestem zajíce nezastřelíš, Teta a tuleň, Kočičí hudba... Na profilové fotce má kočku – aniž bych ji býval tehdy znal, vybral jsem správně. Když u nás poprvé její myš zahrála na housle, měla autorka kočky tři, mezi nimi kocoura, který prý je králem všech koček. A jak říká Z. K. Slabý, z jehož doslovu ke knížce zde čerpám: „skutečnost bez fantazie je pouze část skutečnosti".