ZlatáVrána
diskuze
Hezky jste to vysvětlil, děkuji. Budu na tom pracovat a přitom se těšit na další tipy!
Děkuji za tipy. Zajímavé věci k zamyšlení.
Toto je jenom kousek z toho všeho, co jsem napsal k tomuto příběhu. Ale chtěl jsem sdílet jenom kousek, abych zjistil, co mám celkově zlepšit a změnit, a pak to aplikovat na celek.
Ano, přemýšlel jsem o tom a to dost vážně. Jak říkáte, je těžké zaujmout něčím dlouhým. Úryvek nedává moc smysl a celý příběh skoro nikdo nečte. Právě proto jsem chtěl získat zpětnou vazbu na tomto kousku, a pak začít znova a lépe psát něco nového, kratšího.
Děkuju za pomoc.
Pokud by měl někdo chuť a čas si přečíst více, přikládám odkaz:
https://www.wattpad.com/story/211498394-ryt%C3%AD%C5%99-rud%C3%A9-r%C5%AF%C5%BEe
Děkuji. Hned jsem to opravil. Dám si na to pozor.
Pokud budete mít ještě další poznámky rád je přivítám.
Připomíná vám to správně. Jsem si jen změnil účet, protože mít email od Googlu je pro mě praktičtější.
Děkuji ještě jednou za předchozí rady. Snažil jsem se zamyslet nad tím, co jste mi napsala a myslím, že je to o fous lepší ;)
Omlouvám se, ale když jsem si potom všiml vlákna přímo pro pisálky, tak jsem to chtěl hodit sem.
Děkuji, hned to opravím. Musím si na takové věci dát pozor.
Tak to je v mém případě dost špatné. Gramatika není, jak jste si asi všimli, moji silnou stránkou.
Dobrá. Budu to sdílet po podkapitolkách kapitol.
PS: Moc si vážím Vaší ochoty pomoci.
Super, mrknu na to.
Rozumím, budu na to pamatovat.
Právě, ale psát dobře anglicky nedokážu. Mateřský jazyk je mateřský jazyk. Samozřejmě pokud někdo v dětství neemegruje do USA nebo do UK, to je pak jiná.
Samozřejmě sdílel jsem to mezi několika přáteli. To ano. Několika se to dost líbilo, oceňovali, že si mohou všechno přestavit. Pár moc ne, zdálo se jim to zdlouhavé.
Zatím ne. Vím o Watpadu, ale na něm bych potřeboval nabrat prvně nějaké zhlédnutí, abych se dostal do podvědomí. To znamená sdílet to na sociálních sítích mezi přáteli. Na to si zatím nevěřím.
I. Hledání
Bylo krásné jitro. Ze země už pomale vstávaly závoje husté ranní mlhy a pod nimi z ohnutých lístečků padaly kapky rosy na vlhkou zem, zatímco skrz závoje mlhy si razily cestu paprsky ranního světla a měnily modravé krůpěje v perly. Povrch zde byl složen ze změti malých zakrslých stromků porostlých popínavými keři, mezi nimiž zbytek prostoru zabírala voda, jež byla těsně nad vodní hladinou, zde a kam až oko dohlédne, zakryta rákosy a dalšími všemožnými bahenními rostlinami. Voda zde nevynikala svou hloubkou ani čistotou, ale svojí tajemností a všude přítomným nebezpečím. Její černá barva se zelenými oky nevěstila nic dobrého a potvrzovala zjevnou pravdu, že se jedná o močál. Mnoho života zde na první pohled nebylo; krom občas na obloze viditelných hejn čápů sem čas od času zavítal zbloudilý drozd. Avšak stačilo, aby se ptáček snesl na jednu z větví visící blízko nad hladinou a několik topivců doprovázených jejich “ milenkami” hrobnicemi vyrazilo z černých hlubin hledat svoji oběť. Topivci, tvorové, kteří se svojí podobou podobají člověku. Lidská postava téměř identická s naší byla však to jediné společné. Kdysi zbloudilí muži, kteří se ze zoufalství či z chuti po smrti vydali do močálu a zaplatili za to životem. Za dlouhá léta se transformovali a probudili se znovu k životu. Modrý blankyt šupin místo kůže, v ústech jehlové zuby piraně, v očních důlcích temno zelené oči a ruce a nohy zakončené dlouhými drápy. A jejich milenky hrobnice, kdysi mladé dívky toužící po lásce nyní ověšené ptačími kostmi navlečených na jejich vlastních spletených vlasech, korunu z dětských kostí na hlavě a pod nimi na těle roztrhané zbytky oděvu, z pod kterého vyčuhují dvě zelené, zohyzděné a prověšené stopy po dvou poprsích.
Do okolí táhlo varování o tomto místě. Silný pach bahna a těl v rozkladu nevěstil nic dobrého. Nicméně vzduchem se táhlo ještě něco jiného, zlého a mocného. Každý člověk na míle odtud to cítil, tvořila se mu husí kůže a pletlo mu to zdravý rozum. Jediný pud sebezáchovy nezradil; než se nadál vzal nohy na ramena a byl pryč.
**********
Už když se zdálo, že se po vyjití slunce nad obzor hutná mlha začne rozpouštět, zahřměl ohlušující úder blesku. Jeho modrý paprsek přejel přes celou oblohu a zpoza něj vyběhly vlny černých mračen. Udeřily další blesky. Mraky začaly houstnout a tmavnout, načež slunce zmizelo úplně z dohledu. Celou krajinu zalila temná čerň noci a započalo krupobití. Bylo to jako při silné bouřce, ale nebyla to bouřka, tohle bylo něco mnohem horšího, nebezpečnějšího. Kroupy lámaly borovice v půli, srážely probuzené topivce a hrobnice zpět do vody a rovnaly všechno se zemí. Na pozadí toho, ve vodě sraženým topivcům blesky sázely elektrické údery a měnily je v prach a popel. Cestou podpalovaly, co bylo v jejich cestě, a osvětlovaly jinak tu široširou tmu. Na pozadí bylo vidět, jak se z vody pod náporem elektřiny z blesků začala vypařovat černá pára.
Avšak náhle se mraky v jednom místě rozestoupily a znich vypadla v bílém slunečním jasně zlatá postava zabalená v ohnivé kouli. Chvíli se nesla dolů rozřezavši černé mraky a poté dopadla s obrovskou silou na zem. Silný náraz vytvořil velký kráter v zemi. Vlná bahna a vody proletěla vzduchem, mezitímco bylo slyšet několik křupnutí kostí, rachot brnění a jedno jediné bolestné zaječení. Jinak už nic, bouře totiž v mžiku ustala a nastalo ticho.
*******
Postava se probrala ze spánku, lehounce se zavrtěla, ale pak zase paralyzovaně ochabla a znehybněla; byla úplně vyčerpaná. Osvětlovala ji pouze jedna malá svíčka umístěná na stole vedle ní. Byla oblečena v zakrváceně černé roztrhané košili a bílých, červenými ťupkami posetých podvlíkačkách. Ležela na posteli bez peřiny, bez polštáře, jen tak bezvládně a v mdlobě. Na tváři v odstínu pouštního písku byly dvě jantarové oči, malý nos a vše bylo obklopeno ohořelými vousy. Byl to rytíř Tyren, zubožený ale živý.
Za nějaký čas se z útrob Tyrenova hrdla ozvalo sípavé zakašlání. Vmžiku se ve dveřích objevila záhadná postava se stříbrným stojanem v levé ruce. Na držáku byla připevněna malá vosková svíčka, která však z postavy ukazovala jen velmi málo. Tyren na ni pohlédl krátkým ledovým pohledem, jenž však stačil k tomu aby věděl, co je zač.…
Její obličej byl samá piha, samá vráska,
ani trochu Zlatovláska.
Vlasy šedé, na lících pot
a její obličej jak z temných vod.
Srdce temné na rukách krev,
od těch jež duše jsou mrtev.
Její kůže stářím zohýbaná,
každý záhyb byl jak mořská vlna.
A na krku jí visel kámen,
ohnivý a rudý jako omen.
Byla to čarodějnice.
Vyšla vstříc Tyrenovi a promluvila: „Tak už ses konečně probral, hnědovlasý? Dal sis na čas! Ležel si skoro tři týdny! Ale to nevadí. Hahaha... Stálo to za to!“ Šla dál, až k posteli a pak nohou do postele velkou silou kopla. „Teď ještě budeš ležet, a pak… hahaha… mi budeš sloužit… hahaha. Můžeš to brát jako poděkování za to, že jsem tě dala do kupy. Ležel jsi v bažině úplně promrzlý a většina tvých kostí v těle byla zlomená. Vzalo mi to hodně magie dát tě zase do pořádku. Když bych tě tam nechala, tak by jsi pošel… A co z by z tebe bylo? Nic! Takhle budeš aspoň k něčemu užitečný. Hahahaha… Prvně jako sluha, a pak, když už budeš k ničemu tak aspoň jako dobrá polévka. Hahaha… “ Na to se na chvíli odmlčela, nervózně přešlápla z jedné nohy na druhou a dodala: „A nepokoušej se utéct, stejně se ti to nepodaří a navíc z tebe bude oběd mnohem rychleji! Hahaha... “ řekla vesele pihovatá čarodějnice a chystala se odejít, když se najednou zastavila, otočila hlavu a prázdným pohledem se podívala na rytíře. „Ale stejně si to radši pojistím… “ vzkázala v myšlenkách zabraná čarodějnice. Pak se otočila na špičkách a odešla pryč. Ale Tyrenovi ta poslední slova byla jedno. Skoro nevnímal; byl nesmírně vyčerpaný.
Dobrý večer,
moc mě psaní baví a naplňuje. Chtěl bych se v něm zdokonalit. Dostal jsem se do fáze, kdy mám kousek napsaný a potřeboval bych od někoho sečtělého zhodnotit, co jsem napsal. Za každý nápad pro zlepšení, stejně tak za případnou podporu budu vděčný.
Všem předem děkuji za komentář.