Polly
diskuze
Kouzelné karty
(inspirace panem Zelaznym)
Procházím stíny mezi světy
hledám strom kouzelný les
jizvy ze zlata a stříbra přibyly léty
sbírám o úplňcích vřes
Nic není krutější než mít devět životů
ten dar mi dala Gaia
matka zem mi prokázala svou dobrotu
ale karty osudu mám já
Maloval je šílený čaroděj Dworkin
za dlouhých nocí ve městě Amber
jednou mě stáhl k sobě na klín
zavanul tabáku odér
Jednu po druhé vkládal mi karty do dlaně
pak dlouhé pevné objetí
Teď nalož se svým životem jak se ti zamane
pobav se dobře v každém století
Tak proplouvám světy a epochami
hledám dům domov
hraji pasiáns s kometami
Přijďte si zahrát až zase bude nov
Divoké květy
Ozdobím se květy jasmínu
Plnou náruč zelených lístků
Vždy někdo věří v naši nevinu
Pára pomalu proudí do mých pístů
Každý den karneval pořád nové masky
Má je jediná tak vzniká legenda
Na konto života načítám stále vyšší částky
Pořád nemám dost bezedná
Divoké květy v mých vlasech se vznášejí
Jak padající hvězdy svítí elektricky modře
Láska je má zbraň
A ano umím ji používat dobře
Divoký květ roste ve mně
Rozpaluje mé tělo
Jeho nektar se rozlévá do žil temně
Ale já vám přináším světlo
Které do tmy roztíná mé čelo
Polly
Ahojky zdravím všechny poety a díky Pavlindě za upozornění na toto vlákno a na vlákno poezie do šuplíku. Jelikož poezii ráda čtu, ale ještě raději píšu. Pokud se vám tedy bude chtít koukněte a třeba porozumíte mým myšlenkám. :)
Labyrint
Žiji v nebezpečném labyrintu
jeho chodby někdy zvláštně voní po Absintu.
Všude kolem jen samá léčka,
nutí mně ke sprintu.
Těžko tu sám přečkáš,
snadno Tě obklíčí krvelačných tvorů smečka.
Po stěnách porostlých mechem
stéká voda po kapkách.
Já stále v pohybu,
kamínky střádám po kapsách.
Polehoučku, po špičkách,
pohybuji se v uličkách.
Zametám za sebou stopy
a po nocích (někdy i usínám)
strachem a vysílením třesu se v koutech, přemítám.
A hvězdná obloha dělá mi blyštivé stropy.
Zbyla jsem poslední v téhle drásavé spleti?
Narozená za vlády mocného Marta.
Dávno před tím už byl napsán můj osud.
Koušu se do rtů, do zatnutých pěstí
ať padne mi dobrá karta.
Tak jako dosud.
(A trošku ještě věřím ve štěstí)
Tak stále v běhu
lítým saním hlavy stínám.
Jedovatým břečťanům a masožravým kytkám,
mrštně se vyhýbám.
Bez přátel, ale ne bez naděje.
Slídím v zákoutích za tou Absintovou vůní.
Nic mně přestat nepřiměje.
Nekončím, přežiji dokud nebudu u ní.
A dobro a zlo už tady není.
Jen bijící srdce a tepot v žilách
to jediné se zde cení.
Pokud někdy najdete vchod
do tohoto zatracení.
Nehledejte ke vstupu kód.
Nechoďte sem za mnou.
Neprocházejte tou bránou.
Polly
Labyrint
Žiji v nebezpečném labyrintu
jeho chodby někdy zvláštně voní po Absintu.
Všude kolem jen samá léčka,
nutí mně ke sprintu.
Těžko tu sám přečkáš,
snadno Tě obklíčí krvelačných tvorů smečka.
Po stěnách porostlých mechem
stéká voda po kapkách.
Já stále v pohybu,
kamínky střádám po kapsách.
Polehoučku, po špičkách,
pohybuji se v uličkách.
Zametám za sebou stopy
a po nocích (někdy i usínám)
strachem a vysílením třesu se v koutech, přemítám.
A hvězdná obloha dělá mi blyštivé stropy.
Zbyla jsem poslední v téhle drásavé spleti?
Narozená za vlády mocného Marta.
Dávno před tím už byl napsán můj osud.
Koušu se do rtů, do zatnutých pěstí
ať padne mi dobrá karta.
Tak jako dosud.
(A trošku ještě věřím ve štěstí)
Tak stále v běhu
lítým saním hlavy stínám.
Jedovatým břečťanům a masožravým kytkám,
mrštně se vyhýbám.
Bez přátel, ale ne bez naděje.
Slídím v zákoutích za tou Absintovou vůní.
Nic mně přestat nepřiměje.
Nekončím, přežiji dokud nebudu u ní.
A dobro a zlo už tady není.
Jen bijící srdce a tepot v žilách
to jediné se zde cení.
Pokud někdy najdete vchod
do tohoto zatracení.
Nehledejte ke vstupu kód.
Nechoďte sem za mnou.
Neprocházejte tou bránou.
Polly
Duše z ghetta
Polly
Život v panoptiku, jehož jsi součástí.
Život v Ghettu, kde každý večer rozkládáš se do částí.
Obchodníci se štěstím ho prodávají nešťastným.
I Tobě.
I Ty víš jak zní ta věta.
Potom každou noc stojíš na jícnu světa
a stavíš tam své vzdušné zámky.
Vlasy Ti splétají na copánky
všechny ty spálené touhy... .
A Ty?
Vidíš pořád i ty lepší stránky.
Ale já mám ráno hlavu na obrubníku.
Souhvězdí kamením vrytá do tváře.
Rukávy spálené od hvězd záře.
Noc co noc stojím na vrcholu světa
a stále nepřestávám klepat.
Za štěstí platím hříchem.
Za pláč se mi odmění smíchem.
Ještě včera jsem životu na klíně tancovala,
ale když je krabička na drogy prázdná
je mi jako bych umírala.
Jsem princezna nepochopených.
Komtesa neznámých poetů.
A ve chvílích nestřežených,
stojím nahá před zrcadlem
zahalená jen do pláště z pocitů.
Snídám zášť a bezpráví po lžících.
Požírač světů stále se blížící ... .
Možná se pletu
a budoucnost je zakletá do svící.
Letět
já
Vím, že od věků
číhá ta nestvůra ve tmě.
Když sbírám uhlíky snů.
Ještě pálí, ale držím je pevně.
Už se té zrůdy nebojím.
Mám svobodu toulavých psů.
Nejvíc vždy zářím, když mé myšlenky jsou temné.
Slova proroků jsou napsána na stěnách podchodů
a šeptaná do ticha.
Pomalu procházím ohněm paty celé černé.
Dnes už mi nevadí být navždy lichá.
Právě teď zkoumám, která realita je ta pravá.
A jestli mám vypustit to monstrum ve mně
nebo být pokorná, mírná jak jehně.
Vítězství, zdar, povznesení výš, výš, výš.
Chci víc ohně.
Chci rozlomit tu pečeť.
Přišla jsem vyhrát, přežít, rozkvést, odrazit se od dna.
Letět.
Divoké květy
Ozdobím se květy jasmínu
Plnou náruč zelených lístků
Vždy někdo věří v naši nevinu
Pára pomalu proudí do mých pístů
Každý den karneval pořád nové masky
Má je jediná tak vzniká legenda
Na konto života načítám stále vyšší částky
Pořád nemám dost bezedná
Divoké květy v mých vlasech se vznášejí
Jak padající hvězdy svítí elektricky modře
Láska je má zbraň
A ano umím ji používat dobře
Divoký květ roste ve mně
Rozpaluje mé tělo
Jeho nektar se rozlévá do žil temně
Ale já vám přináším světlo
Které do tmy roztíná mé čelo