jóna diskuze

...tak to nechápu. Napíšu příspěvek a on jednoduše někam zmizí. To jde nejdřív na censurní oddělení?

Mám pochybnosti o zadávání kategorie nakladatel. Příklad: v knize je uvedeno "pro n. p. Turista vydalo.... Státní tělovýchovné nakladatelství" . Nakladatelem je podle klasického pojímání ten, kdo nese náklad, tedy ten, kdo platí vydání a vydavatel se stará o tvorbu knihy. Podle tohoto chápání by nakladatelem měl být Turista n. p. Toto dilema se pravděpodobně týká i dnešních knih vydávaných na zakázku (třeba s PR nebo reklamním účelem, ale i některých odborných). V záznamech databáze jsem však vypozoroval nejednotnost, resp. tendenci vydavatele zapsat na místo nakladatele, ačkoli nenese náklad. V uvedeném případě by to bylo uvedeno Státní tělovýchovné nakladatelství. Chápu, že jde o databázi amatérskou, tudíž by se "dalo přimhouřit oko", ale vytváří to nejednotnost v edicích a řadách. Kromě naopak, o právní subjektivitě některých uvedených nakladatelů (různá oblastní informační střediska do r. 1990) by se dalo s úspěchem pochybovat. Možná by bylo záhodno stanovit přesné pravidlo a zpětně postupně poopravovat záznamy. Možná jde ale o moji neznalost. Jaké pravidlo tedy v takovýchto případech platí?

Ano, o tom píšu. Knihy bez ISBN vycházejí i po roce 1991. Proč je teda do ze systému vylučujete?

Nojo. Tak to nebude tím pádem nikdy tady nebude databáze knih, ale databáze ISBN. To pak ztrácí na hodnotě. Mohli zde být knihy, které jinde nejsou. Bazary s tím problémy nemají. Nechápu takový postoj. Místo aby se tímto dobrovolnickým způsobem v podstatě obsáhla knižní produkce ve své rozmanitosti, tak se ze zorného vyloučí hned celá oblast. A to poměrně různorodá oblast. Týká se to třeba i některých bibliofilií. Inu co naděláš. Dětmi nezatopíš.

A co na to admin? Koukám, že se k tomu vůbec nevyjádřill. Zrovna bych zadal: Bez adresy, s deštěm v patách od Milana Kozelky. Nakladatelství Petřínský samizdat. A vůbec co pak se samizdatovými např. Edice Petlice a dalšími?

Co se týče jakési podobnosti k Magickému realismu viděl bych mu blíže spíše povídku Vij, nebo sbírku Večery na samotě u Dikaňky. Prolínají se v nich pověry a tajemno s tragediemi všedního venkovského života.