Li Cunxin citáty

Přidat do oblíbených Koupit knihy

čínská, 1961

Citáty (6)

„Bratr mi podal moje zavazadlo. Byl čas se rozloučit. Stáli jsme tam a dívali se na sebe. Tolik jsem mu toho chtěl říct. Chtěl jsem ho obejmout, ale nešlo to - tohle v Číně nedělají ani lidé různých pohlaví, natožpak stejného. Tak já jdu, řekl jsem jenom a upjatě jsme si podali ruku.“

„Dnes hodně bohatších Číňanů horečně nakupuje vysněné zboží. Dokonce i někteří mí bývalí spolužáci a kamarádi nosí drahé sluneční brýle a tašky od Gucciho nebo boty od Prady. Coca-colu a McDonalda potkáte na každém rohu. A lidé si nechtějí značkové věci kupovat v místním obchodě, protože se bojí, že by to mohl být padělek, všude vládne nedůvěra, že by toto zboží mohlo být pravé a kvalitní. Dokonce mě překvapuje, jaké peníze lidé v Číně vydělávají a utrácejí, a to žiju hodně let na západě. Číňané byli tradičně nejšetřivější lidé na světě. Generace mých rodičů šetřila, co jenom mohla, aby měla peníze pro děti nebo na stáří. Ale nyní se všude šíří jako požár západní kultura konzumu. Dělá mi starosti, že Číňané mění své hodnoty a možná i vnímání vlastního štěstí nějak moc rychle. Honem honem vydělat peníze, to se pro mnohé z nich stalo přímo posedlostí. Na staré dobré hodnoty zapomněli. Některým nepřišlo vůbec divné prodávat starožitnosti, aby si mohli koupit nový, lacině vyráběný nábytek. Stěhovali se od rodin zaměřených na děti, protože platila přísná politika jednoho dítěte. Tím vznikal národ mladých císařů a císařoven, kteří toho věděli pramálo o toleranci nebo soucítění. Nikdy dřív jsem nezažil, že by se lidé chovali tak netrpělivě a neuctivě. Předbíhali ve frontě na taxík i na zastávce autobusu, neznali zdvořilost jeden k druhému. Když jsme byli mladí, museli jsme se chovat uctivě ke starším a cizím lidem. Dnes, v této nové Číně, to nevidím. Dnes zdvořilost a uctivost nahradily frustrace a prázdnota.“

„Naši mě v Pekingu navštěvovat nemohli. Jedna zpáteční jízdenka vyšla na půlku tatínkova měsíčního platu.“

„Opravdu věřím, že rozhodujícím měřítkem, nakolik jste byli v životě úspěšní, není to, jakého postavení jste dosáhli nebo kolik peněz máte, ale jaký se z vás stal člověk a čím jste přispěli lidem kolem sebe.“

„Vši zamořily celou Čínu. Všichni se pořád drbali. Po večerech, když jsme se svlékli a vlezli pod deky, matka vždycky obrátila všechny šaty naruby a snažila se vši a hnidy pozabíjet palci. Ke konci večera měla palce úplně krvavé. Byla v pobíjení těch malých potvůrek opravdu mistr: skvěle totiž viděla i v přítmí. Ze stropu nám visela jediná dvacetiwatová žárovka a v osm hodin večer se v komuně přívod elektřiny zavíral. Matka potom rozsvěcela malou kerosenovou lampu a trpělivě pokračovala v práci. Ale nikdy se nemohla vší zbavit úplně, protože žily i ve švech látek. Z nich vylézaly ven jenom přes den, aby nám mohly sát krev, když jsme ty šaty měli na sobě.“

„Vzpomněl jsem si na bajku, kterou mi jednou vyprávěla niang. Je o mladém chudém Wangovi Š´lungovi a jeho nevěstě. Jméno Wang Š´lung znamená deset tisíc lidí. Říká se, že jedna část Velké zdi se nemohla nikdy dostavět, dokud do jejích základů nebude pohřbeno deset tisíc těl. Tuto část prý pomohlo zachránit právě tělo Wanga Š´lunga. Když ho císařští vojáci pohřbili pod zeď, jeho novomanželka si probodla nožem srdce a byla tam pohřbena vedle něj. Vzpomínám si, jak mi niang tuto pověst říkala proto, aby mi ukázala odhodlání čínské ženy zůstat věrná manželovi. ale tyto zásady věrnosti platí také pro muže, říkala tehdy. Očekává se od tebe, že budeš věrná své ženě celou svou bytostí, dokud vás smrt nerozdělí. Dívčí srdce je čisté a upřímné. Když ji budeš chovat jako poklad, bude tě bezpodmínečně milovat až do samého konce. ale nikdy nesmíš brát dívčí lásku za něco samozřejmého.“