Eva Žilková citáty

Přidat do oblíbených Koupit knihy

česká

Citáty (16)

„Ať se rozhodnu jakkoli spáchám smrtelný hřích. (Povídka – Poslední zázrak Marie Lazare)“

„Ať už se rozhodnete jakkoli, vaše rozhodnutí bude správné. (Povídka – Poslední zázrak Marie Lazare)“

„Blééé, co to do tý vody, u rybí řiti, dávají? (Povídka – Život po Vánocích)“

„Celé věky plul osaměle Vesmírem (Povídka - Světla promenád)“

„Existence duše je otázkou víry a nikoli vědy. (Povídka – Poslední zázrak Marie Lazare)“

„Jo, já vždycky říkala, že jednou chcípne ve špíně. (Povídka – Špína)“

„Kdyby měl ústa, řval by. Kdyby měl duši a víru, úpěl by k bohům. (Povídka – Světla promenád)“

„Naučil se přemáhat bolest a nevnímat svůj odpudivý vzhled. Nevšímat si poznámek kolemjdoucích. (Povídka – Světla promenád)“

„Nikdo neměl ponětí, kolik sil ho stálo, aby se aspoň navenek ovládal. (Povídka – Poslední zázrak Marie Lazare)“

„Rychlá jsou křídla smrti, brzy dostihnou ty, kdo znesvětili hrob božského krále. (Povídka – Křídla smrti)“

„Tak toto je smrt? (Povídka – Duše bez těla)“

„Takže život po Vánocích existuje? (Povídka – Život po Vánocích)“

„Tisíce hlasů k ní promlouvaly nesrozumitelným šepotem, a přece poselství v něm ukryté bylo více než zřejmé... - Zákon chrličů“

„Tři roky života se mihly rychleji než plamen zhasínající svíce. (Povídka – Růže pro Alberta)“

„Uzavřené dveře na konci chodby jsou vždy zneklidňujícím prvkem. (Povídka – Poslední zázrak Marie Lazare)“

„Vstoupili do jiných světů, kde se nad pustou krajinou vznášely barevné měsíce, či nad rozkvetlými loukami vycházela planeta s mnoha prstenci, anebo ze země namísto květin vyrůstaly drúzy blyštivých krystalů. Každý z těch světů byl jiný, a přece jedno měly společné - pohádkovou nádheru jakoby stvořenou z přediva snů. Jenomže oni věděli, že všechny ty světy jsou skutečné... - Zákon chrličů“