Boris Strugackij citáty

S. Vitickij · pseudonym

ruská, 1933 - 2012

Citáty (15)

,,Modli se," řvu na něho. ,,Stalkery pouštějí do ráje bez čekání."


"Peníze potrbuje člověk na to, aby na ne nemusel myslet."


A když chcete vědět, co si o tom myslím já osobně, tak poslouchejte: je ten život jinde opravdu tak vynikající? Ve dne dřít, večer čučet na televizi. Vy si myslíte, že nevím, jak se dneska lidi nudí? Nejdivnější na tom je, že jsem mu to všechno říkal úplně upřímně a že mám tady to prokleté místo kolem Pásma stokrát radši než ty jejich Evropy a Afriky. Ne nebyl jsem vůbec opilý, jenom jsem si představoval, jak se mačkám v nějakém metru pod zemí a pořád někam spěchám a nic ze života nemám.


Ernest na mě civí, jak tady řečním, až jsem se začal za sebe stydět. Nesedí mi to, takové řeči, i kdyby byly tisíckrát pravdivé. Když to říká Kirill, zní to úplně jinak. Bude to nejspíš tím že Kirill netahá Ernestovi z Pásma žádné zboží, které by putovalo okamžitě pod pult.


Existuje potřeba chápat, ne poznávat. Víra v Boha dává například možnost pochopit všechno bez jakéhokoliv poznávání...


Jakmile si člověk začne myslet, že zná Pásmo naprosto dokonale a že se mu nemůže nic stát, skončí to s ním špatně.


Jdu po ulici a přemýšlím o tom, na čem opravdu záleží. Slunko svítí, lidí tady moc není. A najednou jsem si vzpomněl na Gutu. A strašně mě to k ní táhlo, sednout si vedle ní, chytit ji za ruku. Když se člověk vrátí z pásma, nezmůže se na nic jiného než chytit holku za ruku.


Kapitán teď žvaní o perspektivách: studuj chlapče, svět se ti otevře dokořán. Totéž nám říkal ve vězení kněz při mši každou neděli. A já nemám myšlenky na nic jiného než na flašku.


Přesně tak jako všichni, kdo nejsou na Pásmo zvyklí: zuby jim cvakají, srdce bouchá jako zběsilé, jdou na ně mrákoty, je jim hanba, ale udržet se nemůžou. Já nevím, co to je, ale je to podobné rýmě. Při té člověku teče z nosu, ať chce nebo ne, a tady zase tečou z lidí slova - úplná záplava slov.


S fašismem je to prosté. Nebudete křičet Heil!, ale Sláva!


Sedím, v hlavě mám prázdno, tělo úplně bezvládné, a chlastám. Zase jsme měl kliku. Pásmo hnusné. Svinstvo. Žiju. Ti dva to nechápou, ale stalker - ten ví jaké je to klika. Vypil jsem všechno do poslední kapky a neměl jsem dost. Ale to nevadí, to se dá napravit, jen když jsem živý. Sedím a kouřím a pomalu cítím že se vzpamatovávám. Už myslím i na prémii. To mají tady v ústavu senzačně zařízeno. Obálku s prémií člověk dostane na ruku hned, jak se vrátí. Možná že mi ji dokonce přinesou sem.


Takové už je Pásmo: když přineseš plný pytel, je to zázrak, když se vrátíš celý, je to klika, když tě netrefí kulka hlídky, můžeš být rád. Všechno ostatní je zkrátka osud, nic jiného se říct nedá.


Ti s vysokými čely se musí bát ještě víc než my, obyčejní smrtelníci. S námi je to jednoduché: my zkrátka a dobře ničemu nerozumíme. Ale oni vědí, jak moc ničemu nerozumí.


To je holt knihomol. Potřebuje název. Když má název, je klidný. Hledám gravikoncentráty a jemu, bláznovy, se hned dýchá líp.


vždycky bude omezený lid, nadšeně vzhlížející ke svým utlačovatelům a nenávidějící svého osvoboditele.