Amy Zhang citáty

čínská, 1996

Citáty (20)

A ONY si ho předtím nevšimly. Předtím, než se mu ztratilo akné a než se nechal ostříhat a než hipsterské brýle začali být in. JÁ jo.


Bylo nebylo, Šípkovou Růženku znásilnili a probudila se, teprve když porodila dvojčata. Bylo nebylo, Malá mořská víla umřela. Bylo nebylo, polibek z pravé lásky Sněhurku neprobudil, ale princ si mrtvolu stejně odvezl s sebou na hrad. Bylo nebylo, Šeherezáda vyprávěla pohádky, aby zůstala naživu. Locika vozila své děti po poušti a málem umřely hlady. Mlynářova dcera měla příliš velký strach, než aby řekla ne. Červená karkulka přišla o panenství. Janie Vivianová se snažila nezapomenout dýchat. Konec.


Co myslíte, že se stalo s postelí Šípkové Růženky? Myslíte, že v ní ještě někdy spala? Vážně myslíte, že by tam mohla ještě někdy usnout?


Dokud svět neplave v nás a my neplaveme ve světě.


Jak na takovou noc zapomenout. Jak si takovou noc pamatovat.


Jenom - prostě je to tak, že jsme tu naši duši už nalinkovali... Na tom všem jsme se dohodli dřív, než se po zemi začali prohánět dinosauři, a on nemá DOVOLENO to teď měnit.


Ještě něco vám o sexu neřeknou - že vás nezmění.


Jmenuju se Janie Vivianová a neexistuju.


Jsme miminka, embrya, deka je děloha a my čekáme, až se narodíme. Svět čeká a nic z tohohle se ještě nestalo.


Micah je chodící omluva. Červená se, když se nadechne, protože bere vzduch někomu jinému. Je to, jako by se chtěl ztratit a jako by si myslel, že když bude dost mlčet, když bude koukat k zemi a dýchat zlehka a tiše našlapovat, lidi zapomenou, že existuje.


Můj problém je v tom, že jsem se narodila s tisícem začátků a s vůbec žádným koncem.


Naše duše má strie.


Příliš jsem miloval hvězdy, než abych se bál noci.


Svět končí. Včely vymírají. Ozonová vrstva má víc děr než já. Nějaký idiot může klidně zítra stisknout špatný tlačítko a spustit jadernou válku. A my s tím nemůžeme nic dělat.


Vesmír na nás absolutně sere. Řídím se příkladem vesmíru a seru na všechno.


Víc než všechno. Víc než cokoli. "Miluju tě víc než cokoli." "Miluju tě víc než všechno." Janie a Micah. Micah a Janie.


Všechno potřebuje dobrý soundtrack, Micahu. A apokalypsa nejvíc.


Zapomínání bylo snadné. Vzpomínání je horší, ale ne tak apokalypticky bolestivé jako vědomí, že nic dalšího už nepřijde.


Žila byla jedna holčička a ta volala: "Pomoc, vlk!" Lidé dole ve vesnici ji slyšeli, ale nikdo jí nepřišel na pomoc. "Všichni vlci v okolí jsou hodní," řekl jeden z vesničanů. "Neublížili by ani kuřeti." "Nejspíš na sebe chce ta holka jen upozornit," tvrdil druhý. "Možná tam ani žádný vlk není." "Třeba na sobě měla červený čepeček," napadlo jiného. "Červená vlky dráždí, to ví každý. Jestli na sobě měla červenou, tak si o to koledovala." "Nejspíš s tím vlkem flirtovala," křikl zezadu jiný. "Ona flirtuje s každým vlkem!" A tak si jí vesničané nevšímali a starali se o svoje věci. Od té doby holčička tajila dech a držela jazyk za zuby. Nosila v kapsách sirky, protože kdyby vesničané nepřišli, až bude příště volat: "Pomoc, vlk!", možná by přiběhli k ohni.


Život je zmatek a ve vesmíru je tolik lidí, že na všechny pozor dávat nemůže.