Šimon Hlinovský

česká, 1990

• Autor
• Knihy
• Bazar
• Série
• Životopis
• Část díla
• Citáty
• Diskuze

Nové komentáře u autorových knih

Očima mladého aktivisty

„Jedna za to, že se objevilo něco v tomto žánru od mladé generace, zbytek je ovšem poměrně tristní. Pamatuju si dobu, kdy se kousky z této knihy objevovaly v některých autorských skupinách na FB a autor požadoval hodnocení. Bylo mu opakovaně vyčteno, že jde o naprosto nudné popisy, které nemají žádnou jiskru, náboj či šťávu, zkrátka nejsou ničím zvláštní a neudrží pozornost. Tento problém ovšem přetrval i do finální podoby knihy. Ta je tak sbírkou 20 "příhod", které jsou ovšem spíš něco jako "shrnutí předchozího děje" na začátku některých rozsálých fantasy ság. Nejedná se o příběh, ale opravdu téměř výlučně o popis (dialogy a obecně cokoli přímou řečí má v knize asi 1 %). A pokud nejste zavilí aktivisté a demonstranti jako autor - který nejspíš jinou náplň volného času nemá - budete se nejspíš nudit. Výše zmíněné by nemuselo být takovým problémem, kdyby se během "příhod" něco dělo. Jenže Hlinovský prochází demonstracemi a pochody naprosto bezkonfliktně, takže žádný příběh nevzníká. Nikdo mu nedá po tlamě, on taky nikomu, před nikým neutiká, neřeší nic s policií ani se někde bokem nevykousne s nějakou kočkou. Vrcholem napětí je to, že během jedné akce "jsme cinkali klíči. Já jsem měl velký svazek s mnoha přívěsky, tak jsem část půjčil kamarádce, aby měla taky s čím cinkat". Pravda, autor táhne s týmem, který se chová mravně a umírněně, takže policie či bezkonfliktní týmy obvykle jeho lidi chrání a krotí ty kolem. Ovšem i z tohohle by se IMO dalo něco vytáhnout, pokud by kniha obsahovala třeba 5 akcí, zato ale pořádně rozpracovaných do skutečných příběhů. Text se navíc drží ve zcela korektní a slušné jazykové rovině, takže vrcholem jsou vulgarity v citacích, jinak jen formulace typu "směrem k pódiu zazněly i vulgární výrazy". Veškerou možnost, jak opravdu zprostředovat atmosféru událostí tohoto typu tak Hlinovský korektním projevem likviduje. Dalo by se to také ozvláštnit jazykem nebo způsobem podání. Buď Šimkovskou nadsázkou, sarkasmem nebo například podrobnější analýzou mentality aktivistů jako subkultury. Hlinovský vystudoval politologii, ovšem do hlav jeho ani jeho kamarádů se nepodíváme. Vlastně o něm krom školy, zájmu o demonstrace a data narození nevíme vůbec nic (soudě podle knihy, medailonek na DK je o fousek podrobnější). Stejně jako jeho vlastní ploché líčení z toho tak i on sám vychází jako plochý avatar, ke kterému nelze zaujmout výraznější vztah. Snad jen lehké pousmání, když si hvězdičkuje vlastní knihu...“... celý text
— Teron

Žánry autora

Fejetony, eseje Biografie a memoáry Politologie, mezinárodní vztahy

Štítky z knih

Hlinovský je 0x v oblíbených.
Osobní web autora