• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Brzy vyjde

Když se líhne měsíc - Sarah A. Parker

detail knihy

Populární knihy

Nové komentáře u knih Sarah A. Parker

Krev křišťálového květu

„No kde začať. Na začiatok musím povedať že mne sa knižka páčila. Nebola som z nej úplne unesená, ale knižka sa mi páčila. Bolo skvelé že väčšina pohľadu je z pohľadu Orlath. Lebo to dodáva knižke to tajomno. Ona nevie de facto nič. A o ničom a nikom. Je celý život držaná v klamstve. A preto je kniha tak dobre napísaná, lebo sa pravdu dozvedáme z prvej ruky ako sa ju dozvedá aj Orlath. Občas je pohľad aj od ostatných postáv, ale pre mňa to skorej zamotalo dej a o to som bola zvedavejšia. Prvá knižka nám veľa odpovedí nedala, ale mne sa to páči. Lebo sa teším na pokračovanie ako bude kúsky pravdy postupne odhaľovať Orlath. Celkom sa mi páčila chémia medzi Orlath a Rhordyna. Aj keď môj favorit je Kai. Proste ten drak si získal moje srdce. Nečakajte, že vás knižka pohltí od úplného začiatku. Budete sa musieť s knižkou pomaličky zoznamovať, ale podľa mňa to stojí za to. A som zvedavá ako sa svet ďalej rozvinie.“... celý text
— PetraKysova

---

Krev křišťálového květu

„Já se ještě pořád vlastně nerozhodla, jestli se mi to líbilo. Tahle kniha je prostě... divná. Je temná. Dalo by se říct, že i zvrácená (což si předpokládám potvrdíme v dalších dílech). Svou tajemností i celkem chytlavá... Ale. Mně se ty postavy prostě nelíbily. Ani Orlaith, která ale má trochu důvod chovat se po dvacítce jako děcko - protože s ní tak všichni jednají. Rhordyn pořád jen rozkazoval, mručel nebo vrčel... neshledala jsem na něm nic extra přitažlivého. Autorčin styl psaní se mi na začátku líbil, i když jsem si na hojnost květnatých popisů musela zvykat. Časem ale právě kvůli tomu stylu začaly důležité scény ztrácet na působivosti, protože se snažila všechno vystihnout příliš dokonale a originálně zároveň. A tím opravdu myslím každý jeden kamínek u cesty. Za celou dobu se toho moc nestalo. Na konci prvního dílu nevíme o postavách, magii ani světě skoro nic. Snad se to v dalším díle zlepší a to čekání na odpovědi bude stát za to.“... celý text
— Lea

---

Krev křišťálového květu

„Máme tu novou romantasy, která má nejen krásnou obálku ale i nádhernou ořízku a proto jsem po knize sáhla. Je to temný retelling na Lociku od bratří Grimmů. Od začátku knihy jsem nebyla schopná se do příběhu začíst. Je tu spousta popisů, která mi přišla trochu zbytečná a tím pádem zdlouhavá. Vůbec jsem nevěděla, která bije a o co tam vlastně jde. Bylo to pro mě celkem těžký číst dál. Bohužel se to ale táhlo skoro do poloviny knihy a pak najednou přišel zlom. Začala jsem něco málo chápat, i když doteď mám více otázek než odpovědí. Kupodivu mě to chytlo a byla jsem zvědavá, jak se to bude celé vyvíjet dál. Rozhodně umí autorka zaujmout a i přes těžký začátek se mi to libilo. Zatím co vím je, že když bylo Orlaith 2 roky, její vesnice byla napadena vruky. Rhordyn jí zachránil a od té doby se o ní stará. Na to, že to má být retelling na Lociku, tak to má s tím společné snad jen věž, ve které hlavní postava Orlaith žije a místo kouzelných vlasů dává svému zachránci/vězniteli po kapkách krev ale musím zdůraznit že obojí dobrovolně. Orlaith je spíše samotář a straní se lidí. Ráda maluje a trénuje s mečem a k tomu všemu jí neustále sužují noční můry, ze kterých je dost nesvá. Rhordyn je pro mě jeden velký otazník, protože chvilku mi přijde fajn a pak bych mu dala v zápětí čočku. Chvílemi to vypadá, že má o Orlaith zájem a v zápěstí se jí od sebe snaží odehnat. Vypadá to jakoby by byli nějakým způsobem spojení ALE… Nejhorší je, že Orlaith je do něj zamilovaná ale on její lásku nejspíš neopětuje. Za celou dobu vůbec nevíme, kdo nebo co je Orlaith i Rhordyn. Můžeme jen hádat a domýšlet si. Jisté schopnosti tu mají ale ve všem máme to velké ALE… Já jistou teorii mám ale jestli tomu tak je, se snad dozvím v dalším díle. Po celou dobu příběhu se vlastně nic moc nedozvíme. Nejspíš Je to záměr od autorky a snaží se nám hlavně popsat prostředí, ve kterém se vše odehrává. I přes to všechno tomu určitě dám šanci a pustím se do dalšího dílu jakmile vyjde, protože to tajemno, záhadno a spousta otázek, které mám by si zasloužili odpovědi. Rozhodně jsem napjatá a zvědavá, co se za tím vším skrývá. Svým způsobem mě to i bavilo a vlastně jsem se ani nenudila, spíž naopak ale chtělo to dávku trpělivosti a překročit tu ½ příběhu.“... celý text
— Anet_jan_book

---

---

Krev křišťálového květu

„Myslím, že tu knihu moc lidí nepochopilo. Jako jo, moc jsme se z té knihy nedozvěděli a máme víc otázek, než odpovědí, ale podle mě autorka ví moc dobře co dělá. Je mi jasné , že chce aby jsme na vše přišli s Orlaith, protože ona neví nic o světě co je venku za bezpečnou hranicí a tak trochu se máme cítit i jako ona bez odpovědí. Samotná postava Orlaith je opravdu zajímavá. Pomstichtivá holka, která si nebere servítky s nikým, kromě Rhordyna. Její vztah s ním je opravdu zvláštní, to musím uznat a zajímá mě kam to bude pokračovat. Celý ten příběh v první knize je delší než by mohl být, ale jsou části, které se mi opravdu líbili a to zejména ke konci. Třeba to, jak ji Rhordyn zamkl ve svém pokoji a políbil ji předtím než odešel. Jde vidět jak má Orlaith omotanou kolem prstu a chtěl ji zmanipulovat aby nikdy neodešla z hradu. Taky se mi líbila část na konci kdy šla Orlaith za Shayem a on ji pozoroval a všiml si párového náramku na jejím zápěstí. Jsou tak moc pěkné části, když opravdu vnímáte co čtete a zamýšlíte se. Půl hvězdičky dávám dolů za ty peprné části, ty byly opravdu divné a moc se mi do příběhu nehodili. V srpnu by měl vyjít překlad druhého dílu a určitě si zakoupím pokračování. Podle mě má jít o víc promyšlený svět než to zatím vypadá a tohle byl docela zbytečně dlouhý úvod dá se říci.“... celý text
— lumeox

---

Krev křišťálového květu

„Kniha mi byla poskytnuta v rámci spolupráce s @knihkupectvi_luxor za účelem recenze. To jsem se jednou zas spálila, když jsem sázela na krásnou limitovanou edici s barevnou ořízkou. Ale copak temný retelling na Lociku nezní skvěle? Já vím, že jo, ale v tomto případě se sešlo hned několik faktorů, proč to nefungovalo. Postavy byly neskutečně plytké, za žádnou cenu (a vážně jsem se snažila) jsem si k nim nedokázala vybudovat vztah, a to ani ten negativní. Nebyly pro mě víc než jména na papíře. Krev křišťálového květu má přes 500 stran, ale absolutně nic se tam neděje. Představte si, že by Locika nikdy neopustila věž, a k tomu ještě začala hormonálně dospívat. Až taková nuda to byla. Pár slovních obratů mě úplně praštilo do očí. Na ticho těhotné očekáváním snad nikdy nezapomenu. S knihou jsem se trápila přes dva týdny. Tohle zkrátka bylo šlápnutí vedle, i když žánrově (romantasy, fae, temný retelling) jsem příběhu věřila.“... celý text
— lena.o.knihach