Kazys Boruta

litevská, 1905 - 1965

Nové komentáře u autorových knih

„Hmm, nic moc teda… celý ten styl je takový jednoduchý, jako by to psalo dítě. Hodně věcí a vět se pořád opakuje (nevím, jestli překladatel nebo sám autor měl nedostatek slovní zásoby)… působí to někdy až směšně. - něco jako pohádka, báje… koně mluví, člověk jim rozumí (ale ne všichni), čert (navíc umí sedět na měsíci:P), nějaký čáry atd… - ze začátku to vypadalo nevinně (docela i humoristicky), ale pak z toho byl docela dobrý Shakespeare… všichni umřou, Raupys (zloděj koní) je umlácen k smrti, Šešelga (hospodský) se utopí v bažině, na Girdvainise spadne borovice, jeho koně pojdou ubídačením, Jurga se utopí (ale ne asi naschvál, čert ji tam dožene, ona se ho jako lekne a spadne), Uršula se taky utopí (když zkouší jestli je čarodejnice), z mlynáře Baltaragise se stane kámen, čert Pinčukas (btw dobrý jméno) je sražen bleskem (Perunovým) do pekla a ten blbec, vůbec nevím proč se o něm píše (asi aby pak podle pověsti mohl Pinčukase vždycky strčit zpátky do pekel) Jurgutis je bleskem spálen… Postavy moc sympatický nebyly… on je taky tak autor popisoval docela divně… Uršula byla žlučová stará panna (dělala teda skopičiny, ale stejně), Girdvainis pyšný atd… (což byla pravda, jako sorry, ale kvůli koním nechat holku:P), Jurga se pořád smála (hm, nevím co je na to fajnového, mě to připadá trapný, ale líbilo se mi, že měla svoji hrdost a i když se trápila, Girdvainise hledat nešla:P), mlynář ten byl furt ustaraný, nic moc, nijak se nám nevybarvil, více méně mouchy snězte si mě (a jméno Marcela!! Se sem fakt nehodí!), Pinčukase sem měla celkem ráda, ale pak už ne (asi jak zabil toho Girdvainise, to přehnal).“... celý text
— Aaron Lewis

Baltaragisův mlýn / Dřevěné zázraky

„Velmi nejednoznačný zážitek. První novela je sice neskutečná taškařice s velkým potenciálem, který mi ale přišel nevyužitý - hlavně absencí nějakého osobitějšího stylu a jazykovou suchostí. To ale mohlo být dané překladem, který mi místy přišel podivný. Každopádně příběh je to neuvěřitelně zamotaný a groteskní, dějové veletoče v něm zběsilé, a je to vcelku sranda. I když nakonec převáží tragický tón, a to dost důsledně. V tom je Boruta (respektive litevský život) neúprosný. Dodává to ovšem celé historce kromě pochmurnosti i vážnost a hloubku. Cením si toho, že Boruta umí lidské neštěstí zachytit přesně a tíživě, ale přitom čtenáře jen nedeptá. Zřejmě tím, že přítomnost smrti vyvažuje v jeho vyprávění radostně kypící život. Tragický je i druhý příběh, který mě zaujal více. Jednak tím, že je ucelenější, protože má jen jednu hlavní postavu. Hlavně ale silnějším tématem. Osud geniálního umělce, jehož život a dílo jsou neustále zmarňovány, mě hodně oslovil. Neustálé zápolení neobyčejné krásy s hořkostí a bídou, typické pro život, je zde působivě vyhrocené. Boruta dobře ukazuje, jak funguje zápas mezi tvořením a ničením, intenzivním životem a umíráním. A naznačuje také, jaký je jeho smysl. Rozhodně zajímavé čtení. Dozvěděl jsem se také hodně o charakteru Litvy. Musel to být drsný kraj.“... celý text
— Stammel

Přejít na knížky autora

Kazys Boruta - knihy

1987

Baltaragisův mlýn / Dřevěné zázraky

Žánry autora

Literatura světová Romány

Štítky z knih

litevská literatura

Boruta je 1x v oblíbených.