1. Domů
2. Autoři
3. Joseph S. Pulver Sr.
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 3
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

Nové komentáře u knih Joseph S. Pulver Sr.

Dlouhá, temná, chmurná cesta

„Svojí bezútěšností, ztemnělou krajinou bičovanou věčným větrem a deštěm, repetetivností a takřka hypnotickou úmorností mi tahle chmurná pouť připomíná nekonečný snímek Bély Tarra "Satanské tango". A stejně jako on má pro mne podivnou pokřivenou přitažlivost.“... celý text
— Crocuta

---

Dlouhá, temná, chmurná cesta

„Pro Joa Pulvera jsem měl vždycky slabost a už několikrát jsem psal, jaká je škoda, že česky od něj až na pár povídek v "Černých křídlech Cthulhu" nic nevyšlo. Roman Tilcer se to pokusil napravit, za což mu patří velký dík, a přeložil a vydal tuhle temnou pocitovku, která asi není to nejlepší, co Joe Pulver napsal, ale pořád je zatraceně dobrá. Takže pokud jen trochu můžete, vydejte se spolu z bezejmeným vypravěčem a jeho druhy na tuhle dlouhou, temnou, chmurnou cestu, kde Vás bude bičovat vítr, spálí mráz, zhnusí ošklivost a na pokraj šílenství přivede temnota všude kolem, ale kde možná někde přes to všechno najdete zbytek lidství. A nebo taky ne...“... celý text
— het2

---

Dlouhá, temná, chmurná cesta

„Tohle bylo hodně jiné a hodně úžasné. Kniha se mi velice líbila svým tempem, obrazností a odvahou.“
— KristynaKohleo

---

---

Dlouhá, temná, chmurná cesta

„Posloucháno jako audiokniha, k čemuž je tento materiál více než vhodný, protože především atmosféra a pocity, je to oč tu běží. Nečekejte klasický narativ - nemá to začátek, prostředek a konec v klasickém slova smyslu (i když určitou katarzi jsem v závěru pociťoval). Celé chmurné a temné vyprávění je jedna velká pocitovka, u které záleží jak moc s ní splinete, jak moc vás vtáhne a jak moc vám bude cesta samotná a témata v pozadí rezonovat v hlavě. Já jsem tak někde v půli - nesednul jsem si z toho na zadek, ale určitou rezonanci a již zmíněnou záverečnou katarzi to vyvolalo, což je z velké části zásluha audiozpracování a samotné interpretace.“... celý text
— farb

---

Dlouhá, temná, chmurná cesta

„Když jsem byl mladší, vyprávěl mi můj děd o knize, kterou četl a jejíž název si nevybavuji. Zato si vzpomínám, že autor knihy tam prý po celé desítky stran popisoval „dusnou a prašnou cestu“. Sice jsem nad tímto postřehem tehdy vrtěl hlavou, ale nějakou mou část to fascinovalo - jak takový text vypadá? Proč ho vlastně autor píše? Čte se to stejně špatně, jak to zní? Mám dojem, že po přečtení Pulverovy knihy to vím. Nicméně se nemohu rozhodnout, zda je výsledné dílo nepřitažlivě bahnitým tokem textu nebo naopak brilantně zkonstruovanou pocitovkou. Dlouhá, temná, chmurná cesta je přesně takové čtení, jaké slibuje její název. A to nejen emočně, ale i stylem vyprávění. Pokaždé mi chvíli trvalo, než jsem se na text znovu naladil (ano, nemá ani sto stran, ale musel jsem jej číst nadvakrát). Dochází zde totiž k častému - a zcela úmyslnému! - opakování slov, vět i celých pasáží. Někdy v rámci odstavce, jindy po několik stran, a občas dokonce v rámci celého textu. Slouží to však konkrétnímu účelu; text tímto způsobem dovede navodit jedinečný pocit bezútěšné nekončící monotónnosti. Dokonce i když příběh došel do některé z těch částí, kde se stále do úmoru neděje to samé, viděl jsem jednotlivé obrazy černobíle. Všudypřítomná šeď, dující vítr a fanatismus v očích. Ústřední trojice vidí temnotu všude, nic ji netěší a vedou konstantní boj s údajným Zlem. Vše se děje v jakési pochmurné šedé zóně, kde skutečný stav věcí nelze poznat, jen tušit. Nic negraduje ani neklesá. To je celé. Fyzicky je celá kniha vymazlená, v pevných deskách a vůbec působí radost ji držet v ruce. I vnitřek knihy, papír z tvrdých stránek a netradiční font (dýše oldschoolem) mi udělaly radost. Ovšem je-li k příběhu doporučená hudba, zařadil bych ji na místo, kde ji čtenář najde okamžitě (ne mezi konec příběhu a doslov, ale až na úplný konec knihy). Předmluva v podobě nekrologu byla fajn, jen jsem měl (bez urážky) dojem, že v ní její autor mluví víc o sobě než o Pulverovi. Chválím však doslov, ten mi řekl hodně a potvrdil mi i to skryté poetično, které jsem z textu cítil. Možná i proto děj není tak čtivý; dle mnoha novotvarů a krkolomných větných staveb musel být kumšt tohle dílo srozumitelně převést do češtiny. I tak mám pocit, že jsem nacházel nechtěné chyby a iritovalo mě psaní čísel místo číslovek. (Ale vážně, dvě kozy a 4 slepice? Mé oči krvácejí...!) Tato kniha z edice Podzem rozhodně není určena konvenčnímu čtenáři a v nakladatelství Medusa se rozhodli správně, když ji vydali pouze v limitovaném množství. Pokud jste dočetli až sem, nejspíš už sami víte, zda tuto cestu zvládnete. (Výjimečně nehodnotím v jazyce čísel, hvězd a procent. V případě této knihy by to mohlo být zavádějící. Ostatně, důležité je zejména slovní hodnocení.)“... celý text
— Morbidus