Jojo Moyesová - Poslední dopis od tvé lásky

recenze

Poslední dopis od tvé lásky (2013) / Hřibče

Knižní trh chrlí jeden velký knižní hit za druhým a tak se může snadno stát, že v tom nepřeberném množství bestsellerů nějaký ten literární poklad přehlédnete. Lze jen doufat, že u knihy „Poslední dopis od tvé lásky“ se vám to nestane, protože byste se tím jinak ochudili o opravdu velmi silný a emotivní příběh, na který nebudete moct ještě dlouho zapomenout.

Spisovatelka Jojo Moyesová se českým čtenářkám poprvé představila v první polovině roku 2013 knihou „Než jsem tě poznala“, kterou vydalo nakladatelství Ikar. Tato kniha si okamžitě získala srdce čtenářek a stala se bestsellerem. Touha po dalším nezapomenutelném příběhu zapříčinila, že byl autorčin další literární počin čtenářkami už několik měsíců dopředu netrpělivě očekáván. Pokud vás název její první knihy „Než jsem tě poznala“ zaujal pouze lehce či okrajově, tak název „Poslední dopis od tvé lásky“ jistě zabrnká na notu vašeho romantického já, stejně jako tomu bylo u mě.

Na začátku příběhu poznáváme Ellie Haworthovou, která pracuje jako redaktorka časopisu Nation a i když má svou práci moc ráda, tak se na ni v podstatě poslední dobou nemůže moc soustředit. Neustále se totiž zaobírá svým vztahem s úspěšným a velmi přitažlivým spisovatelem, který je však k její smůle i ženatý. Jejich vztah je už nějaký čas na mrtvém bodě, ale Ellie se z něj nemůže (a zatím ani moc nechce) vymanit, protože stále doufá, že se muž jejího života rozhoupe a se svou manželkou se rozvede.

Šéfredaktorku Nation však Elliino citové rozpoložení vůbec nezajímá, co ji však zajímá, jsou dobře odvedené výsledky její práce, které Ellie už nějakou dobu zrovna moc nepředvádí. Když je Ellie přidělen úkol, aby prohledala archiv časopisu a objevila v něm něco, co se bude tematicky skvěle hodit ke stěhování časopisu ze staré budovy do nové, je to pro Ellie něco jako druhá šance. Jenže jak jen to NĚCO najít? Odpověď nalezne v jedné staré složce, kde byl uschovaný přes čtyřicet let starý milostný dopis.

Od této chvíle je přibližně na 260 stran Elliin příběh přerušen a čtenář je přenesen o čtyřicet let zpět do roku 1960, kde se právě z kómatu probouzí Jennifer Stirlingová. Jennifer má za sebou velmi ošklivou autonehodu, po které si sice téměř nic nepamatuje, ale i přesto jakýmsi šestým smyslem zjišťuje, že ne vše je tak ideální, jak by správně být mělo. Nikdo jí například nechce vysvětlit, kam měla před nehodou namířeno, ale zato ji všichni ubezpečují, že když se bude snažit, tak bude vše stejné jako dřív. Zároveň jí i její na první pohled pozorný manžel přijde trochu odtažitý a chladný a Jennifer tak připadá naprosto neuvěřitelné, že jej kdy před nehodou mohla milovat, když k němu teď vůbec nic necítí.

Stejně jako Ellie, nalezne i Jennifer na své otázky odpověď poměrně znenadání, a to v ukrytém milostném dopise plném emocí, který jí byl adresovaný od záhadného pana B. Kdo ale byl ten pan B., jenž byl schopen tak silných a vášnivých citů? Jennifer se dá do hledání dalších dopisů a zároveň pátrá, kdo byl ten, koho byla schopná tak vášnivě milovat.

Spisovatelka Jojo Moyesová čtenáři na 470 stranách předkládá výjimečný romantický příběh o lásce dvou milenců, jejichž milostnému vztahu nepřála tehdejší doba a společnost. Je to spletitý román plný zvratů a nečekaných odhalení, při kterém se vám budou stránky otáčet téměř samy, skoro ani nebudete vědět jak.

Na celkově čtivém tempu knihy má nemalý podíl jistě i to, v jakém sledu se střídá hned několik dějových linek, a to hlavně linka Ellie, Jennifer a záhadného pana B. Když pocítíte sympatie k Ellie a začne vás její postava zajímat, tak najednou je střih a ocitáte se u Jennifer, která se právě probírá z nehody. Myslíte si, že jste pochopili autorčin záměr a že se tedy budou linky Ellie a Jennifer střídat, ale to je omyl. K Ellie se pěkně dlouhou dobu nevrátíte a v podstatě vás tento fakt po chvíli čtení přestane i mrzet, protože naprosto fascinovaně sledujete, jak vznikala láska mezi Jennifer a panem B., ale zároveň i to, jaké překážky musela překonávat.

Některé pasáže v knize jsou opravdu velmi silné a určitě při nich bude mít nejedna žena na krajíčku. Na druhou stranu se jistě i přistihnete, jak vámi zmítají protichůdné pocity od touhy otočit stránky na konec a zjistit, jak to celé dopadlo (doporučuji to nedělat, nebudete z toho příliš moudří a stejně si to i tak celé přečtete), přes zahození knížky do opačného rohu místnosti, protože nebudete moci snést, jak osud hlavní dvojici nepřeje. Jenže právě překážky v lásce dělají tuto knihu tak skvělou, tak jedinečnou a tak výjimečnou.

Mám-li hovořit za sebe, tak "Poslední dopis od tvé lásky" je jedna z nejemotivnějších knih, co jsem za posledních pár let četla. Je to příběh pro ženy, který v sobě obsahuje téměř vše, co mám u romantických knih ráda a i když by to v recenzích být mělo, tak já této knize opravdu nemám co vytknout. Rozhodně si s velkou chutí přečtu další romány od této autorky.

Ukázka:

Pozvedl hlavu a pohlédl na Jennifer. Byla snad jen půl metru od něj, tak blízko, že cítil její kořenitou vůni a viděl každou pihu na jejích ramenou. Hleděl na ni tak dlouho, až trochu pootočila hlavu – a spatřila ho. Oči se jí rozšířily údivem, tváře zčervenaly. Její muž byl stále zabraný do hovoru.

Sklopila oči a pak je zvedla zpět k Anthonymu; jen stoupání a klesání její hrudi prozrazovalo, jak moc ji vylekal. Jejích oči se setkaly a za těch několik tichých okamžiků jí pověděl úplně všechno. Řekl jí, že je ta nejpodivuhodnější bytost, s jakou se kdy setkal. Řekl jí, že ho myšlenky na ni pronásledují celé dny a že každý pocit, každý zážitek, jejž až dosud ve svém životě zakusil, byl nudný a bezvýznamný ve srovnání toho, co prožívá teď.

Řekl jí, že ji miluje.

Komentáře (2)

Přidat komentář

---