puczmeloun přečtené 390

Soudný den 2015, Terry Pratchett

Jsem překvapivě zklamaný, což se mi u Pratchettovek (s jedinou výjimkou série Dlouhá Země) nestává. Ano, Věda na Zeměploše je už svým cílem jiná a je nutné ji posuzovat jinak. Pokud mě však paměť neklame, předchozí díly tak "zmatené" a "málo stravitelné" nebyly. Co mi vadilo? Už to, jak málo/nepřímo na sebe vědecká a nevědecká část navazuje. V odborné části se pak skáče od tématu k tématu, dokonce se komentář vrací k předchozím knihám a tam uvedeným informacím, polemizuje se, diskutuje se, některé popisy jsou tak zvláštní (například antihmota v bouřkách), že jsem si musel najít vysvětlení jinde, aby to dávalo smysl... Asi jsem zhýčkaný pravidelným čtením Petra Koubského (obecně doporučuji skvělou populárně-naučnou knihu Věda podle abecedy), ale tady jsem se prostě do některých vysvětlení vůbec nedokázal začíst. Nebylo to dostatečně poutavé a natolik zajímavé, vysvětlující a dobře vystavěné, aby se k tomu člověk z nějakého důvodu vracel. Závěrečné kapitoly zaměřené na náboženství jsou pak sice vzhledem k názvu knihy očekávané, ale psané takovým stylem, že tlačí na pilu i u přesvědčeného. Zajímal by mě názor věřících na tuto knihu, ale neřekl bych, že by je to přesvědčilo (a to bych se mýlil moc rád). A samotný krátký "výplňový" příběh? I ten byl jakýsi podivný, také skákavý, s rušivými detaily* a nedostatečným prostorem pro nějaké rozvedení... Zapomenutelné, nezeměplošské. Pratchett dokázal vždy názor říct skrze příklady, metafory, vtipy, tady je vše jakési hrubé, nezapadající a na sílu. * Co měly znamenat např. ty dvě zmínky o olihních? Kdyby někdo věděl, dejte mi prosím vědět. Viz "V chodbách se samozřejmě pohybovali i ostatní – a pokud ji nešálil zrak, pak přinejmenším jeden z nich byla oliheň." a "Tohle místo bylo skutečně kouzelné, občas zahlédla tu podivnou oliheň a svíčky zdejší obyvatelé zapalovali jen pohybem ruky."... celý text

Vražda na faře 1998, Agatha Christie

Detektivní jednohubka a zároveň velmi oddechový kousek. Zapadlý kout venkova plný drben... ehm, dam ve věku, lží, různých vzájemných antipatií a tajemství, zločinů i vztahů všeho druhu. Na krátký rozsah je to tolik zaplněno motivy, že skoro nemá smysl s hlavními postavami zjišťovat, kdo je vrah. Vše, i malé detaily ne/související s hlavním případem, se nakonec vyřeší, ale hlavu má člověk jako balon. Nabízeno je tolik různých možností a odboček... ...posloucháno jako audiokniha, kdy se právě sem, na zastrčený kousek Anglie, nadsazený divadelní tón zvolený interpretem Otakarem Brouskem ml. velmi hodí.... celý text

Písečníci a bludný asteroid 2021, Václav Dvořák

Začátek originální, venkovsko-hornická část vesmíru, nějaké ty tajemné schopnosti, dramatické události, neodkryté záhady postupně se deroucí na povrch. Jenže to, jak jsem brzy zjistil, byl jen začátek "na zmatení"... ...kniha totiž brzy přechází v až neuvěřitelně neskrytou vesmírnou fanfikci Harryho Pottera*. A není to jen tak nějaká inspirace**, kopíruje se hlavní zápletka***, chování některých postav (lekvary vs. bezpečnost), (nespravedlivý) bodovací systém, máme tady variaci na Famfrpál, létání, Zapovězený les, admirála Brumbála i zmijozelskou skupinku se slizkým hlavním protagonistou atd. atp. Autor do toho všeho přihazuje vlastní invenci, ale musím souhlasit s dalšími čtenáři, že ta přílišná inspirace je rušivá. Přitom právě bludný asteroid, úvodní část i některé další nápady mě bavily. Stejně tak oceňuji krásné ilustrace. Část závěrečných odhalení i přetrvávajících otázek ve mě navíc stále udržuje jisté napětí, ale bojím se, abych se s druhým dílem nevrátil do Písečníků a Tajemné komety. ...a zatímco ten přehnaný pesimismus a neustávající smůla je v knize Já, Finis pochopitelná, tady mi také ve čtení nepomáhala. Vlastně skoro vše se nedařilo a nepovedlo až na závěrečné deus ex machina. * A některá zamyšlení o společenském řádu jako by přímo vypadla ze Sirotčince slečny Peregrinové pro podivné děti. ** Ostatně to přiznává i sám autor: "Zpětně mě ta výrazná inspirace mrzí. Ale chtěl jsem napsat co nejlepší příběh, a pokud jsem nepřišel na nic lepšího, použil jsem už fungující schéma." *** Pro nás, co jsme Kámen mudrců četli, viděli a slyšeli tisíckrát, byl tak hlavní zvrat bohužel až příliš brzy jasný...... celý text

Převážně neškodná 2008, Douglas Adams

Proč ne. Jako zakončení drsné, ale dobré. Po hodně civilním pokračování [book:Sbohem, a díky za ryby|6492593] se dostáváme pryč ze Země, má to znovu nějaký ucelený příběh, dojde na sjednocení příběhových linek (v hutné pointě) a i když je to "trochu" temnější, jednotlivé části příběhu za to stojí – mj. věštci, Sendvičář, Král*... Na první dva díly trilogie to ale ani tak bohužel nestačí. I když se totiž autor ohání Naprostým a všeobecným mišmašem, je zvláštní, jak rychle se zahodila předchozí kniha (jako by do série ani moc nepatřila, nebo s knihami byly původně jiné plány) a ne/existence Země i (postav z) různých paralelních vesmírů je snad jen zdánlivě (?) náhodná a náhodně používaná. *Moc se mi líbí, že podobný i podobně dávkovaný vtip je použit i v mé oblíbené knize [book:Dobrá znamení|6255093].... celý text

Sbohem, a díky za ryby 2008, Douglas Adams

Příběh se najednou stává neuvěřitelně civilní, ale příčetnost rozhodně nepřichází. Autor si se čtenáři hraje, něco slíbí, něco zmíní, něco otevře, ale pak to nesplní, nedořekne a (zdánlivě?) bez pointy pokračuje dál. Já bych ho hnal... Cítím tam něco z Holistické detektivní kanceláře Dirka Gentlyho – i zdánlivé nesmysly a drobnosti mohou mít smysl a často se propojují. Jenže, v tomhle případě knížka dojde až do konce bez konce a nic z toho opravdu zásadního se nespojí. To důležité (myslím pointu se Zemí, nikoli Boží poselství) se mihne skoro nepovšimnuto ve dvou větách. Slabý díl, který je spíše spojením (ne)povedených gagů, vtípků a scének... ...a stejně jako u předchozího dílu přidávám hvězdičku za interpretaci Vojty Kotka, který celé té bláznivé nesmyslnosti přidává v audioknižní verzi trochu té zábavné příčetnosti.... celý text

Dívka ze země Venku 11 2023, Nagabe

Má to spousty "ale"... Jenže, na konci je to pekelně silné. Porovnávání vzpomínek, co vše jsme za 11 knížek zažili... Člověk už nemůže přestat ve čtení a snění. Hmatatelná radost (nejen lidská) ze života, dobro a zlo ve velmi promíchané roli, svět s podivným biteismem, kde je ale vše od základů propojené... ...ale chtěl bych víc. Objevit celý ten svět. Zjistit, jaké to má obecné zákonitosti. Jestli opravdu všechna zjištění, pochytaná v 11 knihách z různých stran, dohromady mohou mít jen jednu intepretaci (na otázky, co/kdo byla Šiva a proč existuje/ovala, nabízí autor očividně hned několik odpovědí). Přitom je poslední kniha velkou rekapitulací, kde se některé věci dozvídáme opakovaně, některé věci i tak zůstávají zastřené (a místo by na ně bylo). A to nejen nedořečeným, ale také neukázaným. Kresba je to poetická, ale spoustu detailů zastírá nejistotou, neostrostí. Teorií mi hlavou víří spousta, jsem zvědav, zda se k Dívce ze země Venku ještě někdy vrátím. Byla to ale krásně snová zkušenost...... celý text

Dívka ze země Venku 10 2023, Nagabe

Dívka ze země Venku: Prequel. Jak to vlastně bylo úplně na začátku, před první knihou. Pěkně se to zamotává, až k samým základům logiky příběhu celé série, děj se tím trochu zpomaluje. Vzpomínáme, dumáme, odhalujeme...... celý text

Dívka ze země Venku 9 2023, Nagabe

No ale tak, proč bylo potřeba na toto čekat tak dlouho? Paráda. To, co u prvních knížek vypadalo jako klasické "pozemské" fantasy, se postupně prokousalo k vlastnímu světu. Byl bych docela rád nahlédl i za hranice "mapy". Jak daleko to má autor promyšlené... A zároveň i první pokus o ukončení.... celý text

Dívka ze země Venku 8 2022, Nagabe

V rámci série nadprůměr. Hned tři velmi zajímavé události, konečně se děje něco "hlubšího", jde opravdu do tuhého, mění se místa, emocemi je to naplněné k prasknutí, ostatně tentokrát jde o obě hlavní postavy velmi "osudově" a viditelně "nezvratně". Bude skvělé, pokud autor udrží tempo i ve zbývajících třech dílech...... celý text

Dívka ze země Venku 7 2022, Nagabe

Dějově žádný výrazný posun, ale nejakčnější díl za dlouhou dobu. A koukám, místo toho, aby se nám to celé skládalo, se to (včetně hlavních postav), začíná postupně rozpadat. Nu to jsem tedy zvědavý, kam budeme dál pokračovat...... celý text

Zkáza Ďáblova akru 2021, Ransom Riggs

Až do posledních stránek jsem doufal, že mě něco překvapí, nebo příběhově dostane, ale ne... Teď mi tedy nezbývá, než dělat, že druhá trilogie prostě neexistuje. Ano, ani původní knihy nejsou dokonalé – spousta otázek zůstává nevysvětlena a fungování některých fenoménů neobhájeno, ale mělo to své kouzlo, poetiku, postupně rozšiřovaný svět a hlavně spád i možné ohrožení hlavních postav... Nová trilogie – a speciálně právě Zkáza Ďáblova akru – je plná akce, pořád se něco děje, ale prostě to nemá šťávu. Ať se stane naprosto cokoli, vždy to někdo (Deus ex machina) nějak zachrání. A je úplně jedno, o jak špatnou situaci jde. Jenže, když se věci prostě dějí a vždy vyřeší, tak skoro jako by nemělo smysl knihu číst. O co se obávat? Čím se nechat překvapit? Věci zůstávají zapomenuty, nevysvětleny, detaily nedovyprávěny. Děj se dál nenechá pohánět silou příběhu, ale prostě tak, aby se hlavním hrdinům nic nestalo a vše vyšlo v předem naplánovaný konec. A to i třeba scénou s jízdou v tanku skrze válečné zákopy během světové války, která dále graduje ad absurdum. Také závěrečná bitva je zase jako přes kopírák, včetně dalších záchran na poslední chvíli... Už je to prostě všechno jedno, žádná pravidla neplatí. I kdyby tam vybuchla atomovka a najednou se objevil Doktor Manhattan z Watchmenů, že je jako podivný a všechny zachrání před radioaktivitou, ani by mě to nepřekvapilo (v dobrém i špatném slova smyslu)... Škoda :(... celý text

Ptačí sněm 2020, Ransom Riggs

Znova se dostáváme do zajímavějších smyček, velmi výrazně je omezeno neustálé omýlání rodinného a milostného života hlavního hrdiny (dokonce dojde ke změně, která není podrobně opakovaně popisována na mnoha stránkách!) a na závěr se to zase pěkně rozjíždí. Jenže. Vychází najevo, že dění v předcházející knížce Mapa dní celé na sílu směřovalo k jedné osobě, která je pro další vývoj událostí klíčová. Pokud to tak ale opravdu mělo být, vážně by byla do takovéto "mise" bez "výcviku" naše známá parta vržena bez informací? A ještě jedno jenže. Když zjistíme, že je nutné zabránit jisté činnosti, která onomu "klíčovému vývoji událostí" předchází, proč je najednou výběr "ingrediencí" tak na sílu přizpůsoben příběhu? A vůbec, odkdy svět podivných funguje na principech "magie" a ne "vědecky zdůvodněné" podivnosti (když pominu doteď nevysvětlené mluvící hlavy)? Poslouchá se to dobře, to jo, jen na dobře vystavěný svět i příběh Knihovny duší do stále nemá.... celý text

Dívka ze země Venku 6 2022, Nagabe

Už to ani nepředstírá, že by se měly dít nějaké větší zvraty, nebo že bychom se měli dočkat zásadních odhalení. V poklidu se usidlujeme na novém místě, dochází k různorodému dumání, setkáním, ujasňování informací o tomto světě, vzpomínání (či domýšlení) na dřívější život pana učitele. Vše si plyne pomalým tempem, které spíše přináší při čtení poklid. Závěrečné stránky ale ukazují, že v příštím díle bychom se zase mohli rozjet rychlejším tempem...... celý text

Mapa dní 2019, Ransom Riggs

Nový svět, nové motivace, noví podivní i záporáci, jenže... Třetina knihy je zabrána již opakovaně řešenými problémy hlavního hrdiny (rodiče a vztah s Emou), což by asi nevadilo, kdyby to však už nebylo dříve probráno ze všech možných stran. A navíc, ani tady k žádnému finálnímu nezvratnému vyřešení situace nedojde. Jen je to o řád otravnější. Když už se konečně začne něco dít (věci hýbat z místa), cítil jsem se jako v sérii filmů Fantastická zvířata. Snaží se to na novém kontinentu vybudovat vše důvěrně známé, ale prostě to není ono. Chybí tomu řádná dávka bizarnosti (ty americké zapadákovy jsou prostě jen zapadákovy), nějaké hlubší základy (ostatně úplně první knížka této série je prakticky jen o jednom domě/ostrově a s tím spojenými zákonitostmi), což je pak na sílu využito jako součást zápletky, i dějová linka silnější než jen snaha vzepřít se imbrinám a následovat dědečkův odkaz. Naopak oceňuji to, že se v závěrečných kapitolách opravdu dostaneme k akci, svět se trochu zaplní a fantazie zase může pracovat. Jen by to pak celé nesmělo vyústit v konec, který je neuspokojivý a navíc ještě doplněný cliffhangerem.... celý text

Všechny cesty vedou k válce: Příběh Ruska a Ukrajiny očima českého reportéra, 2011–2022 2022, Vojtěch Boháč

Pokud znáte autora, je v knize vše, jak má být. Jeho nejznámější historky, ty nejdůležitější momenty ve vývoji vztahů (i vnitřních proměn) Ukrajiny a Ruska i velké množství hlasů různorodých lidí dotvářejících celkový obraz. A to vše dobře reportážně zpracované do příběhu vrcholícího ruskou invazí do Ukrajiny. Jenže to je i jistá nevýhoda knihy. Autora sleduji minimálně od dob Euromajdanu a sám se o proměny tohoto koutu Evropy zajímám, kniha tak pro mě oprašuje, i když řemeslně dobře, věci dobře známé. Množství různých svědectví je pak spíše klasickým hlasem z davu, než nějakým dalším prohloubením informací. Rozumím, že svůj účel dle zdejších recenzí kniha má a já ji přeji, ať dobře čtenářům slouží... Pro mě osobně byl strhující až závěr knihy, který i když také dobře známý, je přeci jen stále nedávný a pořád z něj mrazí. A jeho následky i nadále pociťujeme. ...mimochodem, pokud se vám líbí Všechny cesty, rozhodně doporučuji skvělou, ještě hlubší a bizarnější, knihu Donbas: Svadobný apartmán v hoteli Vojna (Tomáš Forró).... celý text

Yokai 2012, Stan Sakai

Dostala se ke mně z celé série jen tato výroční knížka, proto velmi oceňuji, že neznalost všeho předchozího nebyla na škodu. Tento "japonský Zaklínač" příjemně ubíhal, bavil, překvapoval i potěšil. Hezká jednohubka teď tematicky s dušičkovou atmosférou.... celý text

Dívka ze země Venku 4 2022, Nagabe

Doplnění předchozího dění, nadhození jednoho důležitého tématu, trochu toho dramatu a sporů, klidných chvil u domácího koláče... Stále se to očividně teprve rozjíždí.... celý text

Dívka ze země Venku 5 2022, Nagabe

Série má velmi střídavou kvalitu. Napřed atmosféra, pak děj a znova návrat k atmosféře... Takže po spíše komorních dramatech čtvrté knihy přináší ta pátá zase nějaký ten pohyb z místa (a to doslova), proměnu jedné důležité postavy (a vlastně, mění se i další důležitá postava), přibývá jedno skvělé černé dítě (moc doufám, že bude mít nějaký hlubší smysl i v dalších pokračováních), rozplétání hlavní pointy (asi, stále vlastně nevím, kam to směřuje) i velkolepý souboj spojující předchozí zmíněná témata. Radost číst i dumat...... celý text

Atmosféry 2013, Peter Zumthor

Přepsaná přednáška, přesto krásně strukturovaný text s dobře pochopitelnými větami. Architektonické zamyšlení, teoretické dumání, prostory, souvislosti, spojitosti, materiály, světlo, proporce...... celý text

Ptáci, zvířata a moji příbuzní 2008, Gerald Durrell

Oddechový, pohodový a humorný návrat na Korfu. Přišlo mi to méně uspořádané, než předchozí "Zvířena", ale opakovaně jsem se při poslechu dobře pobavil, a o to jde především. Chybět samozřejmě nesměla ani všeliká ostrovní i podmořská fauna a ne/nápadně zmíněné živočišné zajímavosti různého druhu. Aneb kam všude se ne/vejde populárně-naučný přístup k vědě.... celý text