puczmeloun přečtené 390

Znamenitá mrtvola 2022, Agustina Bazterrica

Já téhle knížce můžu odpustit hodně. Že je cíleně nadsazená. Že se snaží až příliš šokovat. Že jde po těch nejzákladnějších (rodičovských) citech. Že (neuspokojivě) hraje na konspirační notu. Ale že jí chybí opravdový děj, když pominu "zápletku", která se dá říct v jedné větě, to jí odpustit nemůžu. Tak se to soustředí na to, ukázat "jeden den v životě řezníka lidí", že zapomíná na chuť čtenáře i po nějakém tom výživném příběhu. Ano, přiznávám, že jsem se po dlouhé době nechal zviklat ukázkou, kdy první stránky slibují i něco navíc, a zajímavě pojatou obálkou. Nebral jsem tak moc v potaz hodnocení předchozích čtenářů, což normálně dělám a což byla očividná chyba.... celý text

Kapesní průvodce inteligentní ženy po vlastním osudu 1992, Pavel Tigrid

Co by měl každý vědět (nejen) o českých dějinách 20. století. Období zahrnující jednotlivé kapitoly vývoje našeho státu od končícího Rakouska-Uherska po předrevoluční normalizaci je tady s neuvěřitelným talentem pro zjednodušení, zhuštění a zároveň analýzu situace převedeno do velmi pochopitelného příběhu. Příběhu o národu, který (a to je z mé strany už velké zjednodušení a zobecnění) dostal stát "skoro bez boje", a i když měl opakovaně velké oči ohledně své světové dějinné role, jeho politici se bez neustálého škorpení, malosti a neschopnosti dohodnout (myšleno vystrčit nos i ze své komfortní zóny) nemohli obejít. A když už šlo do tuhého, bylo pozdě a nepříznivá mezinárodní situace vše nepěkně potrestala. Přesto dodnes panují bolestínské mýty o osmičkových rocích "za které nemůžeme," přestože se "štěstíčku vycházelo naproti". Ať už šlo o vztahy s menšinami v Československu, ustupování komunistům (a Sovětskému svazu) dávno před Vítězným únorem nebo výsledek Pražského jara... A i kdyby nešlo o hodnotnou interpretaci dějin, ale jen o množství zmíněných historických faktů, kniha by přesto vydala za mnoho hodin středoškolského dějepisu, který se s výkladem do období po druhé světové válce za mých studentských let prakticky nedostal. Uznávám, že jako student jsem se zatvrzele povinné literatuře vyhýbal a asi bych tehdy Průvodce tolik neocenil (nemluvě o nedostatku znalostí, které dodávají další potřebný kontext), ale pro všeobecný přehled je velmi užitečný. Navíc se to na první pohled nezdá, ale velikostí písma a řádkováním v mém vydání z roku 1992 by kniha mohla být klidně vydána jako 500 stránková bichle a ani by to člověk nepoznal. Proč pak nedávám plný počet hvězdiček? Mně prostě nesedí název knihy (docela dlouhou dobu mě odrazoval) a pojetí "příběhové omáčky" vyplňující okraje historických faktů. V mých očích to knihu trochu shazuje a při jejím čtení jsem si musel opakovat, že to není fiktivní román, ale snaha o populárně-naučný styl. Nevadí mi ani tak historické promíchání kapitol (od Pražského jara, potom teprve období druhé světové války a začátku komunistické totality, pak zpět k Masarykovi a První republice), které ve výsledku docela dává smysl, ale spíš bych ocenil verzi, která by příběh Lucie proškrtala a ona závěrečné zamyšlení sesumírovala trochu faktičtěji, než takto filozoficky.... celý text

Knihovna duší 2016, Ransom Riggs

Předchozí knihy byly o podivných žijících mezi nepodivnými, zde si už ale autor hraje se samostatným (až potterovským) světem. Mluvící hlavy, věž hlavního záporáka, starý špinavý svět Londýna plný stok, slumů a zločinců různého druhu, noví všelicí podivní... A jen co překonáme úvodní část knihy, děj už nic nezastaví. Super zakončení první trilogie a hezké to vysvětlení schopností hlavního hrdiny. ...jen tedy, bylo by to ještě lepší, nebýt toho strašně zbytečně protáhlého až otravného konce*. A co ten úplný konec oné dlouho hledané smyčky? Nejde to proti logice příběhu a vůbec podivnosti hlavního hrdiny a podivných obecně?! Jsem zvědav, zda se téma ještě vrátí v knihách následujících. *A přitom, když jsem toto psal, ještě jsem nevěděl o začátku knihy následující. Proč mě tak trápíš Ransome Riggsi?... celý text

Válka světů 2017, Herbert George Wells

Civilní válka světů? Do posledního kousku ryze britský přístup k mimozemské invazi? Více než 120 let starý text, který je ale v mnoha ohledech stále aktuální? Pro mě velmi příjemné překvapení. Znal jsem nedávnou filmovou adaptaci i historii známého rádiového vysílání*, ale původní knižní předloha za nimi mnoho nezaostává. Jasně, je to z Viktoriánské doby, kdy bylo mnoho věcí jinak (Britské impérium, role žen, technika...), ale základní lidské chování se očividně (nejen v literatuře) mnoho nemění. * ...were presented as a series of news bulletins, often described as having led to outrage and panic by listeners who believed the events described in the program to be real. However, later critics point out that the supposed panic was exaggerated by newspapers of the time, seeking to discredit radio as a source of news... víc viz Wiki... celý text

Atlasova šestka 2022, Olivie Blake (p)

Fascinující... Dlouho se nic neděje, strany šustí, postavy se přesunují. Pak najednou obří akce a pár tajemství. Odhalení (o-p-a-k-o-v-a-n-é, aby to náhodou někdo nepřehlédl...) ale přijde záhy. A zase nic. Pak zajímavá mezihra, jako z jiné knihy, a... nic. Blíží se konec, většina knihy je za námi a já si jen potvrzuji, že sliby na přebalu mluvící o "akademickém darwinismu" a postavách jdoucích si "vzájemně po krku" asi pochází od někoho, kdo knihu nečetl. Vždyť oni "to" po většinu textu ani neví! Pár desítek stránek před koncem to ale konečně začne, pomýšlím nad tím, že se mi to začíná alespoň trochu líbit, je nadhozeno pár dalších zajímavých otázek. To bude paráda, přelstění systému, nějaké ty časové paradoxy, spojení všech různorodých vloh. JENŽE! Místo toho přijde zvrat jako z těch nejhorších béčkových filmů. Budu parafrázovat část známého pořekadla: "...je jedno, jak vynikající příběh jsi vymyslel, holubovi je to jedno, roztrhá ti všechny závěrečné stránky, po*e*e klávesnici a ještě se bude naparovat, jako kdyby novou pointu vymyslel geniálně..." Najednou jde úplně o něco jiného, nic z toho opravdu zajímavého není vysvětleno (a když už, tak přece protože to tak je...) a já bych si dle všeho měl přečíst navazující knihu. Tak to ani náhodou... Opakovat další zdejší recenze o tom, jak moc jsou postavy ploché (jsou až svými vlastními parodiemi), jak divně mezi sebou ne/interagují, jak se ne/příběh divně přelévá, je roztěkaný atd. asi moc nemá smysl. Za mě bylo nejotravnější to, jak moc se dle všeho kniha bere vážně a jak moc má být asi na výši. Nepřekládané věty z cizích jazyků, časoprostor sem, arabští učenci tam, červí díry, psychoanalýza, elektrony... Ale ono je to taaaaak povrchní. Tolik zajímavých témat, ale autorku ve výsledku nejvíce zajímá, kdo se kouše do rtu, kdo komu dá vlasy za ucho a kdo koho pomilionté zmanipuluje a opakovaně se o tom všichni baví. Proč? Přitom téma toho, kdo je vlastně hybatelem celého dění, bylo tak krásně nosné... A jestli to není náhodou "onen fenomén" sám. Nemluvě o všech těch rozdílech od našeho reálného světa, které by bylo zajímavé rozvést (kdy se reality oddělily? nebo to bylo jiné od vždy? jak to celé funguje? co ony kasty smrtelník-čaroděj-medeián atd. atp.). ...a když je na knize to nejzajímavější její ořízka, pak je asi něco špatně. ...takže fakt ne. Chcete se bavit u školy temné magie, kde si opravdu postavy (a nejen ony) jdou po krku? Která se nebere tak vážně a je i tím vražedně zábavná? Pak si spíš přečtěte Smrtící vzdělání (od Naomi Novik).... celý text

Hamlet, dánský princ 2016, William Shakespeare

Každý v Česku školou povinný zná děj a zvraty Romea a Julie, pokud však jde o Hamleta, minimálně během mého vzdělávání jsme vždy došli tak maximálně k Dánsku a "být či nebýt". Přitom tolik zajímavých témat. Zrada, duch, dramata, zvraty, smrt, láska, přátelství, vtip i sarkasmus, věrnost, ne/předstírané šílenství a všelikeré nepochopení... A ten jazyk. Tolik překladů, některé dnes už ne moc dobře čitelné a spíše pro jazykové vědce. Já si jich několik prolistoval a skončil u Hilského, který oku i uchu (v provedení Českého rozhlasu Šťastný, Rösner, Stašová) lahodil parádně. Drobně archaické, o to zajímavější. Ještě zajímavější je pak onen výzkum okolo celé hry, který se ve verzi překladu od Nevrly prolínal s dějem skrze poznámky pod čarou. Odkazy na tehdejší vtipy a dvojsmysly, které se za staletí vytratily (nemluvě o změně jazyka). A pak taky rozdíly mezi třemi původními scénáři, které se dodnes z doby Shakespeara dochovaly a pozdějšími doplňky a "vylepšeními", které se v nich za staletí objevily. To tomu celému dodává úplně novou úroveň. Nikdy bych neřekl, že si budu doopravdy užívat jazykovědné poznámky u textu z přelomu 16. a 17. století. Češtinářka by na mě byla pyšná. :)... celý text

Balada o ptácích a hadech 2020, Suzanne Collins

Jako bych od doby četby Arény smrti vyrostl a už mi to nestačilo. Nebo Balada oproti předchozím knihám trilogie zbytečně nabobtnala a tím ztratila ten pořádný říz? Nestaly se zvraty knihy povrchní a vývoj hlavní postavy nezajímavý? Dění v aréně nemělo řádný šmrnc a změna lokace jinam sice byla vítaným zpestřením, výsledkem je však popis vzniku šedého "normalizačního" spolupracovníka/konfidenta režimu, který z nějakého důvodu z čista jasna začne popírat část své na desítkách předchozích stránek postupně budované osobnosti. Jak moc má čtenáře bavit četba o sebestředném sobci? Nevím, jako doplnění Hladových her zajímavé, ale chybí mi tam něco, kvůli čemu bych se měl ke knize vracet.... celý text

Podivné město 2014, Ransom Riggs

Tváří se to jako kniha pro mladé, ale je to temné, drsné a s ničím se to nemaže. Zranění, mrtví, unesení, ohrožovaní, pronásledovaní a utíkající směr Londýn, navštěvující další podivné (nejen lidi), luštící i hledající... Navíc ve velmi zajímavě vytvořeném světě, kde se celá situace může změnit (doslova) lusknutím prstu. Atmosféra postupně budovaného světa podivných za mě tedy na jedničku. Pokud však jde o děj, ano, nijak se nedrolil a celou dobu směřoval jedním směrem bez odboček. Chyběl mu však nějaký ústřední motiv, který by byl nosný právě pro Podivné město. Takto je to (skoro) dvojice epizodických částí, které jsou čtivé, ale bez kontextu předchozí a nadcházející knihy samy neobstojí.... celý text

Únikové hry: O králích a alchymistech 2020, Sebastian Frenzel

Večerní jednohubka. Začátek pěkně pomalý, ale pak se to rozjede a už nás to nepustilo. Tím, že jsme měli knihu z druhé ruky, nás bavilo (a nemrzelo jinak samoúčelné s cílem větších prodejů) opravdové vystřihování, trhání a placení mincemi apod. Šifry nebyly nějak přehnaně těžké a dvě nesrovnalosti (dějové či šifrovací) jsme si dle všeho způsobili nepozorným čtením. Snad jen ten děj tedy mohl být trochu hutnější. Na to, že v knize byla mapa a množství předmětů, to bylo celé honem honem. Jasně, čas běžel a museli jsme zabránit katastrofě, ale často to bylo tak, že než člověk přečetl úvodní text k nové záhadě, už rovnou použil právě získaný předmět. Rozumím však tomu, že jde o hru pro mladší hráče. A k tomu i soundtrack na míru :) Bavilo, kniha splnila, co slibovala...... celý text

Kov 2022, Karel Veselý

Drsné, temné, depresivní, metalové. A ještě drsnější, temnější, depresivnější a death/black... metalovější než jsem čekal. Pokud někdo knihu zvolil, jako já, kvůli příslibu zajímavě znějící metalové dystopie, musím ho hned ze začátku zklamat*. Je tam, ale jen jako něco v pozadí, co na hlavní postavu/y dopadá. Není to rozvedeno do hloubky/větší podrobnosti, kniha se na to cíleně nesoustředí a už vůbec to není její větší část... ...přesto je Kov více než zajímavý a v českém literárním prostředí něco podobného vítám všemi deseti. Je to o otcovství, zneužívání, depresi všeho druhu, vztazích (ale jinak, než v převážné většině české beletrie!), drogách, normálnosti, malo/měšťáctví (v B i Z)... Dokonce i seřazení kapitol cíleně míchající s roky (od 1981 po 2041), které může přijít čtenáři samoúčelné, získává na posledních stránkách důvodnost. A dramatičnost! I když ne překvapivost, dumavější čtenář ty zvraty končící "na jednom místě" očekává (a vlastně si ani nejsem jist, zda autor někoho překvapovat chtěl). Proč potom jen tři hvězdy? -1 za to, že je to na mě až moc pesimistické. Literaturu čtu kvůli novým myšlenkám/nápadům všeho druhu a utápět se až v takové depresi není pro mě. Čekal bych, že metalový román z "černé knihovny" na mě bude působit víc než Jane Austen, ale třeba Pýcha a předsudek přes veškeré své cílení na jinou čtenářskou skupinu dokáže tnout i do mě silněji (opravdu tady píšu takové přirovnání?). -1 za to, že tomu nakladatel nedal dostatečnou péči. Ano, i v lépe připravených knihách se najdou hrubky a překlepy, ale tady jsou chyby nejen ve slovech, ale v celých časových linkách (kapitolách). Především je očividně špatně umístěn rok 2032 (patří pravděpodobně o šest let do budoucnosti), ale dalších drobných chyb je tam více (neodpovídající roky či návaznosti, viz komentáře na Goodreads). Přitom stačilo, aby si to redaktor/korektor/autor přečetl v chronologickém pořadí. A pak ta obálka, nejen, že je graficky opravdu nepovedená, ale i ten černý materiál na koruně se škrábe už jen, když knihu držím v ruce a čtu. Dvojí škoda, to si Kov nezaslouží. *Že já TL;DR a Kulturák tehdy neposlouchal poctivěji, opakováno je to v obou podcastech. A v prvním zmíněném dokonce přichází s teorií, že jde jen do dystopie zabalené pokračování naší reality, jen s novými pojmy popisujícím dnes už věci známé/používané a jinak pojatým "táborem".... celý text

Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti 2012, Ransom Riggs

Krásná to knižní podivnost. Akce, tajemství, zajímavé nápady, odkazy na realitu (dívám se tvým směrem tunguzská události), všudypřítomné využití fotografií v knižní verzi (snad dokonce i originálních historických) a dobré namluvení ve verzi audioknihy (pěkně graduje nejen dějem, ale i hlasem). A vůbec povedená atmosféra i "vesmír" knihy. I napodruhé motivuje k pokračování v dalších dílech... Poprvé čteno v roce 2016, a to na základě nadšení z tehdy nového filmu, který knihu zpracovával značně po svém (co taky čekat od Burtona). Začátek byl až překvapivě stejný, i když kniha je logicky detailnější, popisnější a dovysvětlující, poté už se to začínalo viditelně lišit. Film šel dál svým super burtonovským šíleným stylem, zatímco kniha byla spíše normálnější, jak jen to s podivnými dětmi jde.... celý text

Výpravy na Východ 2022, Fitzroy Maclean

Skvělé. Praktická mezinárodní politika předkládaná "agentem Jeho Veličenstva" (přitom pracovník MZV a později i cíleně* britský poslanec). A to vtipným drsným stylem přímo z terénu, kde se boj, politika a celosvětové dějiny míchají s osobními vztahy a momentkami doslova vystřiženými jak z Flemingových románů**. Umění zkratky, nadhledu i čtivého stylu. Tak to má být. Především oceňuji: - náhled do práce (a jaké vlastně? v knize se tomu docela vyhýbá) pracovníka britské ambasády v Moskvě v době Velké čistky – šílené pasáže především z procesu s Bucharinem, Jagodou a dalšími jako by vypadly z románu 1984 (je náhoda, že obě knihy vyšly v roce 1949?) - "cestopisy" po zakázaných oblastech sovětských *stánů, kdy vrcholem je mrazivě-vtipný popis agentů NKVD, kterým spolu s Macleanem nezbylo nic jiného, než v Buchaře přenocovat v parku (oficiálně se zde ubytovat nemohl, tak posloužil park; a ho sledující tajní agenti za keřem dělali, jako že nic) - pohled do speciálních britských operací v severní Africe během druhé světové války, které ukazují, jak je válka dlouhá, těžká a krom šílených nároků na materiál, lidi a osobní odvahu, jde také dost o štěstí (Maclean vše přežil, často o fous, přitom se jim toho vlastně mnoho nepodařilo, i když odlákávali "pozornost" z jiných míst bojiště – velmi důležité ve srovnání mj. s probíhajícími osvobozovacími boji Ukrajinců v roce 2023) - propojení mezinárodní politiky a osobního vhledu během zapojení se do partyzánského boje v Jugoslávii, včetně setkání s Titem a následného sledování rozporů spojenců na linii demokracie x komunismus * Aby právě mohl z MZV za druhé světové války odejít do aktivní vojenské služby, musel se stát politikem. A i když voličům cíleně říkal, že odejde do války a "poslancování" pro něj bude až druhořadé, stejně ho zvolili. Nebo jako konzervativce právě proto. ** Anotaci jsem před četbou neviděl a chvíli si říkal, zda se to zdá jenom mně. Ale teď je mi jasné, že ani náhodou. Celý ten mix válečného/diplomatického dění popisovaného odlehčenou formou doprovázený očividnou láskou k ženám dělá spojení s Jamesem Bondem prostě nepřehlédnutelné.... celý text

Domeček pro panenky 2017, Clive Barker

Oproti první knize prakticky nemusím měnit hodnocení. Velice drsná až hororová fantazie a množství nápadů, tentokrát i těch grafických (toto "udržování čtenáře v pozornosti" já opravdu můžu). Zlepšila se kresba a ubylo propojení mimo Sandmana. A ještě více jsou vidět povedené hrátky jednotlivých sešitů v rámci příběhu celé knihy. A, jak jen to jde u nenormálního Sandmana říct, je Gaiman trochu více nohama na zemi, než zfilmovaná adaptace.... celý text

Preludia a nokturna 2016, Neil Gaiman

Spousty fantazie, i té dost drsné, zajímavých nápadů i překvapení. Na druhou stranu kresba odpovídající svému stáří (moc tuhle "klasickou" supráckou formu nemusím) a sem tam (nadbytečná) snaha o zapadnutí do širšího supráckého universa. Líbí se mi, že si to někdy hraje "jen" na ploše jednoho sešitu, přitom to v celé knížce drží jedno prolínající se téma, které je úspěšně zakončeno. A oproti seriálové verzi to nabízí i něco navíc (nejen v detailech, ale také celých dějích).... celý text

Bulbem záchranáře 2020, Vít Samek

Čekal jsem spoustu zajímavých historek a dostal velmi dobrou motivaci k tomu se zase něco přiučit ohledně první pomoci. A i na ty historky došlo... Téma je zábavně a poutavě podáno, jednotlivé typy případů, se kterými se záchranáři setkávají, doplňují jak příklady z praxe (a to i skrze rozhovory s konkrétními odborníky), tak zjednodušené rady pro čtenáře. Jen škoda, že neexistuje (nebo jsem jen špatně hledal?) nějaký shrnující leták, který by si zájemce vytiskl a přidal do peněženky. Když už si s tím autor dal takovou práci, je rada ohledně opakovaného čtení (či poslouchání v audioverzi) logická. V panice či stresové situaci je ale lepší jasný návod, než spoleh na vlastní nedobrou paměť. Nejlepší radou tak proto stejně zůstává nainstalování aplikace Záchranka, kde krom jiných výhod některé interaktivní návody jsou (Vít Samek má ale v knize schopnost věci zestručnit a zdůraznit tak, jak textaři v aplikaci ne).... celý text

Těžké melodično 1998, Terry Pratchett

Krásně se to čte/poslouchá, děj plyne, postavy se střídají, objevuje se velké množství vtipných i hlubokých scének*, zásadních myšlenek a pak je najednou konec. A to konec dobrý, plný zajímavých zakončení a propojení. Oproti jiným zeměplochám jsem tady ale nedostal nějakou šťavnatou krizi. Něco nosnějšího než oslavu životnosti hudby (doprovázenou vší tou součástí tehdejší popkultury), co by všechny ty jednotlivé stránky (samy o sobě skvělé) ještě lépe propojilo. Možná je to ale jen tím, že do tohoto tématu nejsem tak zažraný. Hudbu mám rád, ale jako umění, nikoli ve smyslu showbyznysu - ve všech těch jménech a očividných narážkách se bohužel nevyznám (a že je tam toho samozřejmě spousta, hledejte na známém webu L-space). Pro mě tak jde o slabší Pratchettův kousek (ve srovnání s nezeměplošskými knížkami je ale stále velmi dobrá). A samozřejmě, ta hlavní pointa se "začátkem" a odkazující na jednu ze základních fyzikálních teorií je parádní, to zase jo. ...v audioverzi je to vše samozřejmě doplněné také skvěle padnoucím přednesem (nejen zeměplošského :) herce Jana Vondráčka a hudebními předěly na míru. Tak to má být :) A mimochodem, jsem jediný, kdo Challamados doteď četl jako "Čalamados"? V originále jde o Llamedos, takže by mě zajímal názor pana Kantůrka i to, zda byla nad tématem při audioknižní adaptaci vedena nějaká debata. * Speciálně narážím na stand-upy komické dvojky seržant Tračník a Noby Nóblhóch, kteří se vždy objeví, nadhodí nějakou "velmi důležitou" otázku a zase nenápadně zmizí...... celý text

Venezuela: Rozklad ráje 2022, Eduard Freisler

Bezčasí střídajících se roků, atmosféra všeobecného úpadku bez výrazných orientačních bodů. Pěna dní, která se postupně slévá v řeku rozkladu. Celostátní politika je od začátku dávkována jen velmi málo mezi příběhy lidí, které jsou hlavním obsahem knihy. Členové gangů, místní obyvatelé, opozice, doktor, pralesní vládce. Vše pod všudypřítomnýma očima galaktického vládce (dnes už Superkníra). V knize je spousta detailů, které pro mě byly nové, i rozvedení a doplnění o Venezuele už známých informací. V hlavě mi utkvěly především zarůstající pilíře nedostavěné železnice, rozpadající se metro, do kterého teče, zbytečně drahé otáčení koně na vlajce (doleva samozřejmě), postihy voličů v referendu proti Chávezovi přímo na základě jmenných seznamů, společenská vrstva tzv. Los enchufados přisátá na nejvyšší vrstvy státu, inflace 10 000 000 procent, z Kuby "vypůjčená" (nejen) tajná policie... Na druhou stranu knize ubírá body zdánlivě (?) nedořešený rámec. Třeba když se najednou ve 2/3 knihy objeví deníkové zápisky, které byly použity v samotném úvodu. A když se po všech těch lidských příbězích začíná řešit velká politika. Zmíní se tady volby, tu převrat, támhle referendum, ale jako bych už měl něco znát a vědět. Jako by to celé vycházelo z dřívějších novinových článků, které tehdy nevznikaly tak, aby na sebe vždy navazovaly. ...a pak to taky bylo tíživé čtení. Jako příběhy z totalitní Číny, Sovětského svazu, KLDR... Vždy mi na mysl jde, jak moc váš život ovlivní "jen" to, kde se narodíte a koho "dostanete" jako vládce. A zda má zrovna vaše země zdroje pro korupci (ropa ve Venezuele či Angole), nebo je strategicky důležitá pro nějakou světovou velmoc (KLDR, Sýrie)*. A neuděláte nic. Statisíce lidí, klidně miliony, nezmění nic. A nezbývá jiná cesta než exil... *A jak dokáže udržení totality pomoci světová pandemie, stačí jen být označen za biologického teroristu a jste ve vězení.... celý text

Kdo roste v lese 2020, Kateryna Michalicyna

S pidižvem aktuálně naše oblíbená z celé řady knížek ilustrovaných Oksanou Bula a vydaných Hostem. Ilustrace jsou nepopiratelně krásné, k tomu zajímavosti o lese, trocha toho dobrodružství a hrdinství, nějaké to zvířátkové zlobení a hlavně, možnost hledat na každé stránce tři schované ruměnice :) Kdybych si počítal všechna přečtení dohromady s další povedenou knížkou Vlaky (Lucie Hášová Truhelková), tak s žádnou výzvou na počet přečtených knížek nemám problém :)... celý text

Křídový panáček 6/7 2023, Vojtěch Matocha

Ticho před bouří, linky se sbíhají, příběh směřuje ke konci. Moc hezky se na to dívá a knížečkou se listuje, ale je to prostě klasická epizoda před tou poslední.

Křídový panáček 7/7 2023, Vojtěch Matocha

Nekonečný pesimismus, vše špatně a z Prahy*šiny se stává Gotham. Je škoda, že série, která začala tak čistě dobrodružně a je od začátku až do samotného konce (včetně poslední stránky) doprovázena velmi povedenou kresbou i dávkováním scén, končí takto. Zvláště, pokud jde o literaturu pro děti.... celý text