puczmeloun přečtené 390

Křídový panáček 5/7 2022, Vojtěch Matocha

Dobrodružství, tajemství, podzemí, střechy, honička, odhalování některých náznaků a propojek... A kresba Karla Osoha zase vyniká v novém prostředí. Paráda, návrat k prvním dvěma dílům a tomu lepšímu z Křídového panáčka.... celý text

Křídový panáček 4/7 2022, Vojtěch Matocha

Já vím, že celá myšlenka Prašiny je staromilská. To "pravé dobrodružství" bez elektřiny. Místo, kam moderní svět a globalizace nedosáhla. Kde se řeší ještě základní problémy, ne zbytečné telefonáty a sociální sítě. Náznaky toho už bylo možné vidět na začátku druhého Křídového panáčka. Tady to ale přesáhlo nějakou hranici, na kterou, uznávám, jsem trochu citlivý. Musí být hlídající policajti pupkatí? Musí být novinář "pisálkem, co nic neriskuje"? Musí se jako hlavní téma zvolit "poprava" zrovna takového objektu, který by byl v realitě chráněný hned několika zákony? Musí to skončit tak, že je přeneseně "stát" tím zlem? Jasně, kritika společenského zřízení i dalších lidských nešvarů součástí literatury bývá, ale tohle zjednodušené a stereotypizující směřování mi zrovna v knize směřující na mladou generaci nepřijde zrovna nejlepším nápadem. ...mně navíc v tomto čtvrtém pokračování chybí ty předchozí uličky, dobrodružství, tajemství, vše spláchl i v kresbě déšť...... celý text

Křídový panáček 1/7 2022, Vojtěch Matocha

Krátké, jasné, výstižné. Vůči trilogii knižní Prašiny jsem byl mírně kritický, tamní "mínusy" se však v prvním díle Křídového panáčka neobjevují (uznávám, že je to však opravdu velmi útlá knížečka). Atmosféra je taková, jak má být, objevují se ne/nápadné odkazy na předchozí roky, předkládá se nám nové tajemství a jeho vyšetřování zrovna začíná i se "zapojením" hlavní postavy. Kresba padne textu jako ulitá, dávkování jednotlivých scén i detailů hezky promyšlené. Jsem zvědav, zda si to udrží nastavenou laťku, jsem příjemně navnaděn...... celý text

Křídový panáček 2/7 2022, Vojtěch Matocha

Skvělé pokračování. To stopování, ta nádherná dvoustrana (zarámovat na stěnu!), to noční dobrodružství... Na tak malém prostoru tolik emocí. Ani není potřeba mnoho vysvětlovat, mluvit, popisovat, kresba chybějící doplňuje sama. Co doplňuje, (bývalé) Prašině přímo přidává nový rozměr...... celý text

Křídový panáček 3/7 2022, Vojtěch Matocha

Civilnější, pomalejší, s druhou polovinou jak z Rychlých šípů a uličkami jak od malíře Pavla Čecha (tedy v podstatě Stínadla :). Tajemství se zatím moc nerozmotává, ale atmosféru to má parádní.... celý text

Vlaky 2023, Lucie Hášová Truhelková

A tohle je s pidižvem naše aktuálně nejoblíbenější knížka vláčkově-technická. Moc hezké ilustrace, spousta zajímavých informací a průřez historií železnice od počátků až k hyperloopu. Pár stránek je zatím vizuálně zaměnitelných, tak jsem zvědav, jak se ze strany menšího ze čtenářů postupně změní vnímání. Určitě to totiž není naposled, co ji budu otevírat... ...stejně jako u knížky Kdo roste v lese (Kateryna Michalicyna) totiž platí, že kdybych si počítal všechna přečtení dohromady, tak s žádnou roční výzvou na množství přečtených knih nemám problém :)... celý text

Terry Pratchett: Život v poznámkách pod čarou 2023, Rob Wilkins

Velká nálož informací pro každého Pratchettova fanouška. Já sám jsem jeho dlouholetým čtenářem, velká část mé knihovny obsahuje kousky právě od něj, včetně mé úplně nejoblíbenější knihy. Nějaké drobky ze života jsem tak už různě pochytil dříve, ale nijak do hloubky jsem se nepouštěl. Tuto knihu tak oceňuji jako plastický obraz člověka, včetně jeho neřestí není to takový kouzelný dědeček, do kterého se stylizoval, ale pěkně ostrý kritik, který uměl bolestivě seknout jazykem i pro mě neznámých části života, včetně jeho chovatelských a pěstebních zálib, bastlířství nebo praktického zájmu o všechna možná i nemožná témata (což se pravda v knihách hutně projevuje). Poslední kapitoly jsou pak opravdu velký doják, hlavně pro fanouška, jako jsem já, a nabízí velmi zajímavý pohled do zákulisí. Škoda, že to muselo být. Pro mě extrémně zajímavá součást knihy je nahlédnutí do Terryho kuchyně jak jeho texty vznikaly. Od všelikerých nápadů a jejich zásobníku po onen "aha moment", kdy se vše spojí v uspokojivém závěru. V nejlepším slova smyslu rutina poctivé práce každý den napsání určeného počtu slov, opakované přepisování a hledání chyb i s editory a redaktory, přibývající vylepšení apod. živená nekončícím přívalem inspirace. Za všechnu tu práci na životopisu Robovi určitě patří velké díky. K dokonalosti chybí jen drobnosti, jako třeba to, že očividné vtípky někdy úplně nevyznívají. Nu, Terry to i přes všechna ta léta s ním není, ale snaha je :) A pak to taky v některých částech knihy vypadá, že nechtěl nechat žádnou informaci nepoužitou a dostává se do úrovně detailu, která spíše řeší nějakou související událost/osobu, než samotného Pratchetta. Nebo je doslova vyčerpávající, jako kapitola o podepisování knih v různých koutech Británie (světa). Pokud jde o českou verzi knihy, je to velmi dobře řemeslně zpracovaný kousek. Od překladu a korektury po interpreta audioverze, kdy lepšího snad ani najít nešlo. Je jen škoda, že vzhledem ke jménu knihy a jisté snaze právě poznámky pod čarou zdůrazňovat, jsou v audioverzi čteny v kontextu a nijak nezvýrazněny. (I když, jak to udělat tak, aby to bylo přirozené?) A sem tam jsem se taky přistihl u toho, že přemýšlím nad nějakým nepřeloženým jménem nebo kontextem, vyloženě směřovaným na britské čtenáře a těm českým nevysvětlen, bylo jich však jen pár. ...mimochodem, jak je možné, že s tou Terryho superkritičností prošlo v televizi něco takového, jako byl seriál Hlídka? Nechápu osobně, a to ani nositele jeho práv.... celý text

Já, Finis 2020, Václav Dvořák

Pangalaktické problémy, několik ras mimozemšťanů, různorodé technologie, odboj, hrdinství... Přitom civilní, uvěřitelné, lidské. Jde o kluky, žádné supermany nebo Dušíny. Dobrodružství temné, někdy pravda opakovaným pojmenováním bezvýchodnosti situace až útrpné, ale nepřehánějící a nepřehrávající. Už jen samotný začátek knihy nás vrhá do jasně dané situace, která je pro lidstvo dlouhodobou velkou katastrofou, přitom i v ní si někteří dokáží najít své místo na slunci. Kniha je sice určena pro mladší čtenáře (resp. posluchače), svými zvraty ale dokáže bavit i ty starší. Osobně se mi líbil ten poslední, osudově-vesmírný, který svou velikostí a historičností dosahuje úrovně myšlenky Temného lesa (Liou Cch'-Sin) - ostatně autor nad nosnými tématy dle svých slov očividně hluboce přemýšlel, o doplňující video si mu můžete e-mailem napsat. Krásně tak vše zapadlo na své místo a i dumavému/šťouravému čtenáři je umožněno přejít některé dřívější dějové nesrovnalosti/otázky s uspokojením. Co naopak knize trochu ubírá, je děj úplně závěrečných stránek. Kdyby se místo něj hlavní postava probudila ze sna a předcházející dění by bylo jen noční můrou, rozdíl bychom prakticky nepoznali. Můžeme jen doufat, že vše opravdu proběhlo jak mělo a "vesmírné horory" se jednou nevrátí s ještě větší intenzitou. Nemluvě o všech těch dalších mimozemšťanských rasách, na které se při "nápravě" (asi?) nehledělo. Druhou výtku bych měl k autorově popisu cizích míst. Vzhledem k tomu, že se čtenář jako pozemšťan (logicky) nemá čeho chytit, je orientace dosti obtížná (o to víc v audioverzi). A pokud zrovna nepomáhají ani obrázky, je zmatení dokonalé. Pokud tedy nebylo vyvolání těchto znejisťujících a desorientačních pocitů opakovaně autorovým cílem. Během poslechu jsme také zjistili, že bez fyzického výtisku není zážitek plný. Ilustrace jsou totiž skvělé, atmosférické a text organicky doplňují. Všem posluchačům doporučuji všemi deseti. Hlas Jana Vondráčka knize dává nový rozměr, obrázky vše dělají ještě o řád reálnější.... celý text

Podzimní boogie-woogie 2020, Jan Švancara

Oddechová brněnská detektivka. Trochu toho "sherlockování" to mi styl propojující "nestandardního" detektiva s flashbacky a akční pasáží nejvíc připomínal brněnských reálií, historie Československých legií i autorových pověstných (kdo zná z Twitteru, tak ví, na čem je...) jazykových hříček a špičkování. A jako třešnička na dortu i pěkně dobrodružně akční konec. Je to nadsazené, nebere se to vážně (doufám) a tak tomu člověk odpustí i těch pár drobností*. Oceňuji navíc i dvojznačný (snad?) konec a propojení s důležitou částí československé historie. *Od samotné "useknuté" akční části přes místní bloudění (třeba když se hlavní hrdina transportuje ze Svoboďáku do Letma a zpět) po drobnosti, jako to, že si sám detektiv asi nijak nezamyká mobil...... celý text

Expati: Příběhy českých architektů a architektek v zahraničí 2022, Adam Gebrian

Nenápadná knížka, i obálkou, přitom ukrývá tolik překvapení. Hned první tři kapitoly jsou pro zájemce o architekturu fascinující jízdou. Především Japonsko je krásně vyčerpávající a (nejen kulturně) jiné, Vietnam pak úplné překvapení, o zdejší moderní architektuře a jejím hlavním představiteli jsem do této knihy nevěděl nic. A přitom toho předkládá tolik k objevování... A ani pak kniha neztrácí na zajímavosti. Od nádherně zajímavých drobností - speciální povrchy, kde se uchytí mech, střecha dělaná na to, aby se na ní srážela voda, hlenka využívaná k územnímu plánování, pavilon jen z pěny nebo jídelních hůlek - po velké a zajímavé projekty, jako muzeum v Kapském městě předělané z kukuřičných sil, námořní muzeum v Kodani z doků, pozadí vzniku "malého" parku na vodě v New Yorku atd. atp. K tomu se navíc přidává spousta detailů o rozdílech v práci mezi malými osobními/rodinnými ateliéry a těmi velkými mezinárodními se stovkami zaměstnanců a (bohatými) zákazníky po celém světě. A je také příjemně motivační vidět, kam všude sahají prsty (původně) české architektury... Pokud se do knihy začtete jako já, určitě narazíte na nedostatek fotografií, případně jejich malou velikost, chybějící alternativní pohledy.... Bez externího přístroje na internetové vyhledávání to prostě není ono. A sem tam zamrzí chybka korektury. Naopak ona nenápadná grafika obálky se uvnitř knihy pěkně funkčně rozvíjí. Jednoduché, ale o to jasnější. Ať už jde o vnitřní odkazy, obsah, informační bubliny apod.... celý text

Námořní slepota 2022, Michael Romancov

Krásné vyplnění námořní slepoty, resp. doplnění kontextu k důležitým částem (nejen) moderní historie člověka i z jiného pohledu*. Každý v Česku školou povinný např. slyšel o bitvách u Trafalgaru nebo Jutska, ale tady poprvé čtu o jejich komplexním zasazení do celé situace. Co jim předcházelo, jaký měly vliv... A k tomu zdůrazňování síly zásobování (v první a druhé světové válce především přes oceán, obzvlášť u Ruska, které na ní bylo závislé a dnes dělá, že nic), spousta zajímavostí napříč historií (pro mě především existence lodí pokladů Čeng Chea) i shrnutí předávání námořního žezla mezi mocnostmi (a krásně jednoduché znázornění tohoto faktu na obálce). Velmi oceňuji grafické zpracování knihy. Modrá tomu opravdu sluší, má to styl a elegantní jednoduchost, velmi dobře se podařilo využít tento styl na kontextuální poznámky, mapy či doplnění. Škoda, že sem tam utekla nějaká poznámka/citace dolů pod text, být to taky sjednocené jako zbytek knížky, bylo by to úplně dokonalé. *Jak to ostatně v tomto oboru společenských věd chodí. Jinak vám proměny mezinárodního řádu popíší různí teoretici mezinárodních vztahů (realismus x liberalismus x...), odborníci zaměření na mezinárodní obchod, strategická studia či vojenství nebo geopolitici.... celý text

Adept 2021, Adam Przechrzta

Vkročení do příběhu je skvělé. Atmosféra, alternativní fantasy realita, akce, drsnější humor... Piknik u cesty říznutý Zaklínačem (co mají Poláci s těmi konjunkcemi světů?), přitom nejde o nějakou kopírku, ale sebevědomý svět podivuhodných enkláv v centrech měst obývaných monstry. Země, kde funguje alchymie a magie (i zde jako bych viděl zaklínače a jejich znamení). To vše doplněné obdobím ruské nadvlády Polska na začátku 20. století, což je historický pohled v Česku málo dostupný. Natož v knize tohoto žánru. Jenže... Postupně se začne ukazovat, že úvodní kapitoly jsou oproti zbytku knihy nadprůměrné. Atmosféry ubývá, děj skáče, větví se, šmodrchá a snaží se o intriky, ale moc mu to nejde. Jako by primární měly být samostatné (akční nebo pseudohistorické) scény nebo motivy, jejich logické a plynulé propojení (včetně některých motivací) a celkový děj z toho vychází až jako sekundární, cíl autora je jinde. Vše pak narazí v závěru, kdy kniha nemá vlastní uspokojivý konec, což je nešvar, který u knižních sérií fakt nemám rád. Ani mě to pak nemotivuje k pokračování.... celý text

Věc Makropulos 2008, Karel Čapek

Stručné, přitom velmi výstižné. Hry Karla Čapka mám opravdu rád, protože svou koncentrovanou formou míří přímo na střed. Nezdržují se "zbytečnostmi" a přitom i tak hluboké téma, jako je cena ne/smrtelnosti, dokáží v pár dějstvích vytěžit na dřeň. A to zábavně i vážně současně. Zároveň jsem rád, že jsem si o knize nezjišťoval hlubší podrobnosti, než člověk zná z hodin češtiny (tedy ono téma délky života), takže pro mě mohl být děj větším překvapením. Ano, neskrývají se tam nějaké zásadní neočekávané zvraty, ale i tak si z toho člověk může udělat menší detektivku.... celý text

Básně Josefa Merhauta 1908, Josef Merhaut

Hledali jsme na výstavu básně inspirované Brnem, nebo alespoň napsané básníky s městem spojenými, a zdejší Romance o známém stromu na Kolišti byla hned první vybraná. A pro mě šlo zase o zajímavou exkurzi do dříve nepoznané oblasti literatury... Úvodní třetina zaměřená na první autorovy básně je plná zajímavě experimentální, znělé a často až jazykově nepochopitelné* poezie. Druhá třetina shrnující tvorbu od 90. let navazuje jazykem dosti temným a morbidním, což vyvažují ještě pozdnější básně romantické, které ale také sklouzávají k temnější atmosféře. Knihu uzavírají proslovy pateticky vlastenecky pokrokové, ale k přelomu 19. a 20. století jasně patřící. Pro mě šlo o speciální žánr, který tehdy v převážně německém Brně předcházel kulturním akcím, což onu vybuzující atmosféru vysvětluje. V předmluvě knihy je to bráno jako samozřejmost**, pro mě jde o novou zajímavost z historie města. Obecně můžu říct, že čím abstraktněji Merhaut psal, tím byl lepší. Naopak čím konkrétnějším směrem mířil, tím víc se držel při zemi. Velký rozdíl je např. vidět jen na pár stránkách mezi "Balladou fatalistickou" a "Naší kojnou". Z první jmenované nezapomenu na krásně poetické "kočičí šlapy tichnuly", ta druhá se z paměti vytratila... Na závěr musím ocenit (a doporučit) výtisk vypůjčený z brněnské Knihovny Jiřího Mahena, na kterém je patrná historie posledních více než sto let knihovnictví. Tolik různých razítek, přelepek, značek a dalších úprav tvoří neuvěřitelné a ve výsledku krásné dílo. Jako postupně se během plynoucích staletí architektonicky tvořící město plné různých přibývajících přílepků. * V textech se objevuje množství fascinujících slov, jako je "frýn", "čílku", "trudím se", "zoře" nebo "v padolu", která jsou nepopiratelně zajímavá, ale nemám nejmenší ponětí, kam směřují. Tomu nepomáhá ani poetická gramatika odpovídající druhé polovině 19. století. ** "V brněnských poměrech, všemu českému krajně nepříznivých, každá národní slavnost, každé slavnostní představení v divadle a pod. byly doprovázeny proslovy. Jsou příliš takové proslovy známy, než aby bylo třeba se o nich šířiti. Pro Brno však mají ještě dnes svoji zajímavost." (Psáno v roce 1907.)... celý text

Pýcha a předsudek 2009, Jane Austen

Neuvěřitelné, jak to pořád funguje. A ano, přiznávám, i na mě. Přitom nejsem cílová skupina... Když totiž pominu všechny části, které vyloženě necílí na moje čtenářské zaměření, rozhodně rozumím tomu, že i po více než 200 letech od vydání je kniha stále oblíbená a čtená. Mění se totiž svět, technologie nebo zvyky, ale lidi, ti se prostě mění jen minimálně. A i když zrovna nejste obyvatelem rodinného sídla se sluhy, nějakou část rodiny nebo přátel prostě v textu pozná každý. Nemluvě o ústředním příběhu, který dokáže zasáhnout i takového balvana, jako jsem já :) A to jsem si myslel, že onen známý film s Keirou Knightley je dílo vycizelované i na jiné publikum. Nikoli. I knihu jsem si tak svým způsobem užil, dodává tomu celému zajímavou plasticitu. Včetně zábavných rozhovorů mezi rodiči hlavních ženských postav. A tedy lady Catherine, jako by vypadla z Kerska. Máte štěstí, že jdu zrovna kolem...... celý text

Na vlnách TSF 1925, Jaroslav Seifert

Hledali jsme na výstavu básně inspirované Brnem, nebo alespoň napsané básníky s městem spojenými, a zdejší Park se stal finalistou. Když už jsem ale knížku měl, přišlo mi líto si ji nepročíst. Druhá část, Lyrické anekdoty, mě bavily a např. Útěcha nebo Rebus jsou moc hezkými hříčkami. Tento styl, u nás zvláště oblíbený v Havlových Antikódech, mě obecně zajímá. Naopak úvodní Svatební cesta mým šálkem kávy není a nedokázal jsem se naladit na autorův rytmus ani zvolené jazykové prostředky. Zkrátka mi to nijak "nezní". Obecně proto spíše oceňuji (experimentální) práci s fonty a typografií, než zdejší Seifertovu poezii a jeho jazykový cit. Útěcha slečno slečno vy se mračíte že po celý den vám pršelo co by měla říkat tamhle ta malá jepice které pršelo celý život... celý text

Bílý Potok 2003, Jaroslav Rudiš

U Nebela jsem netradičně začal od konce, třetího dílu Zlaté Hory, který byl podivuhodným mixem fikce, historie, mysteriózna i mnohého dalšího. Svou neuspořádaností a epizodičností to bylo těžší, ale zajímavé čtení. Díl první je oproti tomu jen odvarem. Mnoho emocí u mě nevzbuzoval (čemuž nepomáhá ani jednoduchost kresby) a když se to konečně začalo rozjíždět, najednou byl konec...... celý text

Velká kniha komiksů #1 2001, Vlastislav Toman

Po přečtení knihy Valerian: The Complete Collection (inspirován znovushlédnutím filmu na stejný námět) jsem si musel vzpomenout na jednu z knih mého dětství, která stále přetrvává v knihovně. Velkou knihu komiksů, ke které jsem se dostal skrze četbu Ábíčka :) A tak jsem začal po večerech znovu číst... Je pravda, že některé části jsou velmi slabé - jak zmateným dějem plným jmen a nesmyslných zvratů, tak nepěknou kresbou (viz např. marsovské příběhy) - ale za Galaxii a Vzpouru mozků to určitě stojí (a právě ty mi nejvíc připomínají zmíněného Valeriana). Skvěle vystavěné příběhy. Stejně jako Druhá výprava nebo Malí bohové. Jsem rád, že jsem se ke knize po tak dlouhé době zase vrátil...... celý text

Poslední absolvent 2022, Naomi Novik

Adrenalinová popcornovka, jízda od začátku do konce a zároveň pěkně sentimentální doják. Ani druhý díl Scholomancie za tím prvním nijak nezaostává. Snad jen v počtu smrtí. Nahrazuje to ale jinými přednostmi. Ne, že by se jako dřív překračovala pravidla. Tentokrát jsou totiž ohýbána až za hranici možného "na míru" hlavní hrdinky. A to opakovaně. Je to trochu na sílu, klade to zpětně spousty otázek na předchozí děj, ale dočkáme se díky tomu mnoha epických scén a nabušeného závěru. Než se série dočká zfilmování, k čemuž má očividně opravdu dojít, jsem rád, že jsem si ten nepředstavitelný nářez mohl sám představovat. Šílené, plné akce, napětí, nápadů... A ano, stejně jako u prvního dílu mi některé scény jasně a intenzivně připomínají, že nejsem cílová skupina čtenářů young adult knih. Autorka mě taky pěkně štve tím, že jeden cliffhanger z prvního dílu přeměnila v MacGuffin druhého. Takhle se nechat nachyt(áv)at. Vrrr. Jako fanouška žánru mě pak baví přemýšlet nad propojením světa Smrtícího vzdělání s těmi dalšími (a jasně, vím, je to nesmysl). Třeba jak by tady vypadalo fungování Bradavic a kolik dní by asi nemotorný Harry přežil (resp. zda nejsou Bradavice právě výsledek "závěru knihy"). A jak to byl právě "výsledek finálního dění", který se spojil se světem Zaklínače a přinesl všechny tamější nestvůry...... celý text

Novinářem v Číně: Co jsem to proboha udělal 2021, Tomáš Etzler

Pokud jste už někdy narazili na rozhovory, reportáže nebo texty od Tomáše Etzlera, výsledek vás nemůže překvapit. Je drsně upřímný, a to k sobě samému, i tématům, na které se zaměřuje. Je stoprocentně oddaný své práci a výsledky tomu odpovídají. A komunismus (i s ním spojené režimy) nesnáší tak moc, že na něj nadává, kde chodí. Tato knížka rozhodně není výjimkou. Je rozhodně zajímavé dozvídat se podrobnosti o zákulisí novinářské práce přímo v Pekingu, na všech možných výjezdech do různých koutů Číny i okolních zemí. Je o to zajímavější, pokud kniha zabrouzdává do témat ne tolik medializovaných a propíraných. Na venkov mezi chudinu, mezi černé (doslova) uhelné doly, do nedokončených vesnic sestěhovávaných nomádů. Podrobné a zasvěcené pohledy do Číny, která je nám v mnoha tématech kulturně vzdálená, jsou vždy vítané. Jen mi přijde, že knize chybí nějaké silnější zarámování. Jde primárně o deník novináře? Nebo snahu poodkrýt závoj práce v Číně? Sepsat ta nejzajímavější témata, na která autor během své práce narazil? Začátek je velmi osobní a upřímný. Většina knihy je ale spíše profesní a vyloženě jde po tehdy zpracovávaných tématech. Sem tam se ale objevují různá zamyšlení, rozhovory, doplnění... Nic není špatné, to rozhodně ne. Bez jasného směřování to ale geniality např. knihy Donbas: svadobný apartmán v hoteli Vojna nedosahuje. Čemuž nepomáhá ani to, že kniha končí bez nějakého uzavření. Jde tušit, že bude navazovat druhý díl, ale v úvodu ani závěru to není zmíněné. Najednou prostě po plnohodnotné kapitole přijde "intermezzo" a drobná návnada na to, že bude ještě hůř. Přijdu si však trochu oklamán, čekal jsem to vše v jednom balení. Knihu jsem sice poslouchal v audioverzi, tu tištěnou jsem si ale kdysi pořídil jako podporu autorovi (pěkně první vydání i s podpisem). Když jsem proto ze zájmu souběžně s poslechem i listoval, překvapila mě absence doplňujících fotografií (s výjimkou graficky upravených úvodů kapitol). Což je v případě textu zaměřeného hlavně na práci pro televizi, tedy činnosti s výstupy skoro výsostně vizuálními, jako by mu něco chybělo.... celý text