Václav Dvořák

Přidat do oblíbených Koupit knihy

česká, 1976

Nová kniha

Jak se vaří drak

Jak se vaří drak - Václav Dvořák

Adam se připravuje na největší výzvu svého života – osídlit dosud pustou planetu. Ve škole se učí vařit, tedy pomocí genového inženýrství upravovat živé tvory. ... detail knihy

Populární knihy

Písečníci a bludný asteroid
Písečníci a bludný asteroid
Já, Finis
Já, Finis
Jak se vaří drak
Jak se vaří drak
Písečníci a probuzení krále
Písečníci a probuzení krále

Nové komentáře u autorových knih

Písečníci a bludný asteroid Písečníci a bludný asteroid

„Slyšel jsem spoustu chvály na tuhle knihu a tak jsem ji koupil svému synovci, kterému je 12. Když jsem se ho pak ptal, jaká ta kniha byla, odpověď zněla, že nic moc (a to se prý ještě vyjádřil slušně). Samozřejmě mě zajímalo proč a tak jsem se jednak zeptal, a jednak si dal tu práci a knihu přečetl. No musím s ním bohužel souhlasit. Zde jsou některé z jeho poznámek (pravda některé trochu zredigované mou osobou). Jedna z těch publikovatelných je, že je to zkopírovaný Potter. Ano i já se připojuji k mnoha těm, co poukazují na plagiátorství Harryho Pottera. Máme zde zdánlivě zlého profesora Fraxinuse alias Snapea, nenápadného, ale o to horšího profesora Pulvise Librise alias profesora Quirrella, úlohu Draka Malfoye zde plní Albio Dominus a spousta dalších podobností. Druhá poznámka napůl publikovatelná je, že hlavní hrdina Tomáš je v mnoha pasážích stejně protivný a nesnesitelný (neslušné slovo začínající na "č" nahrazeno slovem debílek) jako byl Mirek Dušín. (Když jsem mu vysvětloval, že Foglar psal své knížky v době, kdy nebyly nejen mobily a internet, ale ani počítače a dokonce ani televize, tak se sice do prostředí vžil a knížky se mu líbily, ale myslím, že měl dojem, že tahle doba nastala někdy těsně po době Lovců mamutů, které taky četl). I zde musím souhlasit - altruismus, který autor vnutil 12tiletému Tomášovi je naprosto neuvěřitelný. Synovcova třetí poznámka: "Fakt bych si nikdy dobrovolně na krk nepověsil 8-letou holku! A už vůbec nikdy bych si z ní neudělal ségru." (Kdo měl ve 12 mladší sestru, tak to zcela chápe). Další poznámka. "Má tam kámoše (Olle), tak proč se tahá s těma dvěma pipinama (Alice a Jana)?? Kdyby chtěl s některou chodit, tak ano, ale takhle?!" (POZOR: Prosazování genderové rovnosti vždy a všude je dnes téměř povinné! Obecně je tato myšlenka samozřejmě v pořádku, ale pokud je nám vnucována vždy, všude a za každých okolností, stává se tím velmi otravnou a člověk k ní automaticky získává odpor. Ani se synovci nedivím.) To bylo jen pár přímých poznámek, zbytek se pokusím shrnout do běžného textu. Příběh jako takový je docela dobrý, za ten si kniha hvězdičku zaslouží. Se stylem, jakým je příběh psán, je to už ale mnohem horší. Dobré je to, že se autor nezabývá zbytečným a v naprosté většině obvykle nudným popisem věcí a prostředí, což dodává knize potřebný spád. Špatné je to, že se autor dopouští spousty drobných nelogičností. Jeden příklad za všechny. V jedné chvíli je generace dětí popisována jako na svůj věk poměrně značně vyspělé osoby, které kromě chození do školy také pracují v dole, starají se o údržbu strojů a kabelů a dokonce v dole hledají nová místa pro těžbu (Tomáš) a děti z města zase pracují na výzkumných projektech, čímž jsou prezentovány jako značně schopné a inteligentní a hlavně samostatné osoby (působící mnohem vyspěleji než děti dneška v témže věku). A vzápětí o kapitolu nebo dvě dále, autor nedokáže udržet jednotnou linku a v menších epizodách děje najednou tyto výše popsané děti prezentuje jako v podstatě běžné malé děti odpovídající současnosti. A na závěr jeden povzdech. I v této knize na jednom místě trčí dnešní době poplatná myšlenka multikulturalizmu, i když zde mírně zahalená do hávu původu z různých planet. Celkově značné zklamání. Za příběh hvězdičky dvě za styl žádná, takže celkově jedna.“... celý text
— Cyril_CZ

Písečníci a bludný asteroid Písečníci a bludný asteroid

„Nerad píši špatně, místo v knihovně tento svazek má, už kvůli tématu vesmíru, ale ta sláva není zasloužená. Velká bublina. Čteme s dětmi mnoooho knížek a mám pocit, že už vím co čekat. Prvních snad 50 stran bylo utrpení. Myšlenka dětí pracujících v dole a nekonečné bloudění... Vše se rozjelo až ve vesmíru, kde bylo mnoho hezkých nápadů, mělo to tah na bránu, samá akce. Ani mi nevadí podobnost s HP, a že ji bylo hodně. Spíše mi vadilo..., jak to říct,...autor si asi řekl, že čím méně toho napíše, tím tomu přidá na zajímavosti, ale jen si ulehčil od práce s omáčkou. Děti nemají rády popisy ve stylu Pána prstenu, ale tu mi přišlo, že nebylo popsané skoro nic. Kluci se stále ptali a já nevěděl, co tím autor zamýšlel, jak co vypadá, jak to popsat. I slovník byl zvolen nevhodně, a to máme dobrou slovní zásobu. Nečetlo se mi to proto dobře (když to srovnám třeba s knihou Nekonečný příběh, starou jak Metuzalém, kde to šlo jak po másle). No a pak to zabil ten konec :( Člověk se nedozvěděl skoro nic. Jen velká past na čtenáře, aby koupili další knihu, a to my určitě nebudeme. Vzalo to další bod dolů za marketingový tah :( Možná jen srovnání s lepšími kusy, možná jen velké očekávání, ale za nás žádná sláva.“... celý text
— tomasD5Wj

Já, Finis Já, Finis

„Zase další knížka, u které jsem rozpolcená. Autor tady ukázal, že nepotřebuje berličku ve formě známého příběhu, ale že dokáže psát i originálně. Pro zkušenějšího čtenáře jsou sice některé postavy nebo situace "čitelné", snadno odhadnutelné, ale děti to tak asi vnímat nebudou. Originality je tam navíc tentokrát opravdu dost. Líbilo se mi, jak byl vymyšlený důvod mizení kluků a jak je to vlastně s těmi nepřátelskými mimozemskými příšerami. Líbil se mi strhující konec knihy. Líbilo se mi to silné sourozenecké pouto. Co se mi nelíbilo? Pasivní, fatalistický přístup rodičů. Nesrovnalosti, které postřehne i laik (možná jsem jen nedávala pozor a je to tam někde uspokojivě vysvětleno, ale dost jsem přemýšlela třeba nad tím, jak vlastně na Měsíci dýchali) - z lecčeho sice autor vykličkoval (třeba vysvětlení, jak si mohli všichni kluci rozumět), ale leccos zůstalo nevysvětlené nebo neuzavřené. Problém jsem měla se vzhledem - kniha je na pohled udělaná moc pěkně, ale zvolený netradiční font mě při čtení rušil a dlouho trvalo, než jsem si na něj zvykla. Zároveň mi opravdu dlouho vadila forma, jakou je kniha napsaná. Ich-forma ve spojení s přítomným časem pro mě byly skutečně rušivé a prala jsem se s tím většinu knihy. Když pominu, že se neustálým přítomným časem připravil autor o možnost pracovat střídáním časů s dynamikou textu (příběh se valí pořád podobným tempem bez šance si trochu odpočinout), spisovné/knižní koncovky sloves na -ji působí u dospívajícího mluvčího prostě nevěrohodně. Psát spisovnou, hezkou češtinou je chvályhodné, ale u dvanáctiletého kluka prostě není takové vyjadřování uvěřitelné. I tady trvalo, než se příběh rozjel a začal mě bavit - musela jsem si počkat na dobu, kdy se Petr dostal do vesmíru. Výhrad mám sice víc než dost, na druhé straně si toho pamatuju z četby překvapivě hodně i po několika letech od přečtení, a to jistě o něčem svědčí.“... celý text
— Litocha

Písečníci a bludný asteroid Písečníci a bludný asteroid

„Předčítáno. Kniha se synovi moc líbila. Z děje byl nadšený. Technika a vesmír - to jsou jeho oblíbená témata. Děkujeme už se chystáme na další díl.“
— Luky110812

Písečníci a probuzení krále Písečníci a probuzení krále

„Dechberoucí pokračování, které se nejenom pouští do hloubky tajemství z prvního dílu ale dokonce rozvíjí ohromný svět a přidává tak další nové vesmírné rasy, nemohu se dočkat co s nimi pan Dvořák dále vymyslí, ale jedno je jisté, vše bude podloženo jako doposud vědeckým výzkumem a dodá to tak dílu další a to poučný rozměr, který dnes bohužel spoustě dětských knih tolik chybí Jedná se o fascinující zážitek a určitě doporučuji každému, kdo hledá něco na společné čtení s dětmi :)“... celý text
— matej5nKL

Přejít na knížky autora