-Pečivo- přečtené 300

Vůbec nic 2018, Hanif Kureishi

Průměrný průměr. Pan Karel je velmi starý, je na vozíčku a nejmenuje se Karel. A taky je tak trochu zelenina. A je bohatej! Protože byl za mlada režisér, nebo producent nebo něco takovýho. A jelikož je zelenina a není teda úplně okurka, začne si jeho o dvacet let mladší manželka domu vodit Jaroslava, aby se ji staral o zahradu. No a Karel je pozoruje, nahrává si je na iPad a plánuje a provede odvetu. Ale ta odveta byla stejně napínavá, jako když zápas doma skončí 7:1. 5/10. Naskledanou.... celý text

Sníh 2009, Orhan Pamuk

Nedávno jsem zjistil, že se ještě neuděluje Nobelova cena za recenze. Myslím, že je na čase s tím něco udělat, protože jestli se dává za mír a za ekonomii, tak to už se muže rovnou dávat i za kadění a recenze. V obojím očekávám umístění na vysokých příčkách. A navíc potřebuju něco reprezentativního do práce na stůl, aby tam moje busta nebyla tak osamělá. Ale teď jsem odbočil. Orhan Pamuk mi pořád přes t9 skáče na Orgán a to se mi moc nelíbí, protože preferuji ženy. Teď jsem zase odbočil. Pan Pamuk dostal Nobelovku za literaturky, protože je z Turecka. Duh. Sníh je kniha od pana Pamuka, proto o ní teď recenzuju. Peči, ty se v tom dneska motáš teda.. Takže Sníh - aka román Turek (lol) je o básníkovi, kterej žije v Německu a vrací se do jedny turecký vesnice, kde začne sněžit tak moc, že nikdo nemůže ani tam, ani ven. Je tam jeho osudová láska, holky s šátkama, holky bez šátků, radikálové, ty druhý, puče v divadle a tak dále pana krále. Rozumem v Evropě, srdcem u radikálů je ústřední dylina a míchaný vajíčka děje to u mne dosáhly na příjemných 7/10.... celý text

Sága rodu Marxů 2018, Juan Goytisolo

Karl Marx vynalezl komouše. To už ho samo o sobě diskvalifikuje v anketě Největší sympaťák všech dob. Já teda doufám, že v ty anketě skončím nějaký příčky před Marxem. A před Hitlerem. O Marxovi jsem toho věděl asi jako každý průměrný pečivo. Díky této knize jsem se dověděl mnohem více. Čeho si velmi cením je forma výpravy trampot rodiny Marxů - autor jednou pošle Marxovy do televizního seriálu, jindy se s nimi osobně setká v různých fázích jejich života a jindy zas pozve různé teoretiky včetně sebe do televizní debaty, kterou sledují Marxovi. Literární guláš, tak jak se k pečivo servíruje. Rubato opět nadprůměrně. 8/10 Jako bonus lze nalézt filosofické úvahy o tom, kde se myšlenky cestou od Marxe k Stalinovi vyjebaly.... celý text

Povídky malostranské 2008, Jan Neruda

Kdybych to bejval aspoň byl sehnal někde v antikvariátu! Tohle nevkusný vydání z levných knih tomu totiž taky nepřidalo. Na malé straně jsem se za mých mladých let párkrát ztratil v ulici jägermeistrova a proto jsem si řekl, že by nebylo od věci, přečíst si tuhle českou klasiku. Po dvou povídkách jsem z tím chtěl zatopit. Konec recenze. 3/10. Nedočteno, po větě “obličej tak zdravě svítivý a do červená lesklý jako nedělní pečínka, politá čerstvým máslem” jsem knihu odložil.... celý text

Mapa a území 2011, Michel Houellebecq

Mapu a území jsem četl před šesti lety, v temných dobách, kdy jsem ještě neudivoval svět svými břitkými poznatky z oblasti recenzologie. Proto jsem si z té knihy nepamatoval vůbec nic. To ale vůbec nevadí. Tentokrát se totiž s Pečim z budoucnosti podělím o své poznatky. Takže Peči z budoucnosti, zdarec! Takhle se dřív zdravilo, ty stará vojno! Jak to jde? Už máš ty vousy úplně prošedivělý? A co kadění, furt tě baví? Teď ale ke knížce, ať z toho má i literární obec něco - Houellebecq je Bohemka literatury, nejlepší v Praze i jinde a tak není divu, že jsme si navzájem sympatičtí. Serotonin, Platforma a Elementární částice patří k mým oblíbeným titulům. O to víc jsem byl překvapen, když jsem zde zahlédl své hodnocení 3/5 z roku 2013. Inu vzal jsem knihu do ruky ještě jednou. Ale to už jsem říkal. Mapa a území je dobrý. Popis uměleckých kruhů, včetně absurdity uměleckého trhu a zakomponování sebe sama do knihy a následná kriminální zápletka je dobrá. Bohužel ale víc nic. Prostě dobrá. Ale ne dobřejší než 7/10. Takže bohužel. Peči z budoucnosti, věř mi, Pečimu ze současnosti, že Peči z minulosti měl pravdu. A doufám, že už si v teplákách troufneš až na nákup, já v nich zatím chodím jen okolo baráku.. čau draku!... celý text

Helimadoe 1940, Jaroslav Havlíček

Pozor, pozor! Dnešní recenze dne je tady! Takže - pan Havlíček si nabral velkou naběračku Pečiho důvěry svým Neviditelným a musím říct, že jsem mu po tomto díle tu naběračku zase sebral. Helimadoe je romantický příběh puberťáka z měšťanské rodiny, který tráví veškerý svůj čas u doktora a jeho pěti dcer - Heleny, Lídy, Marie, Dory a Emy. Proto Helimadoe, že jo. Klukovi je 15 a holkám 14-32. Takže vlastně zaděláno na pořádnou pubertální prasárnu. Bohužel jsem tak zklamán, že budu spoilerovat - ani jeden fullfrontal a nula kojtů. NULA! Ptáte se co tam celou dobu ten pubertální hejsek dělal? To se ptám taky! 5/10... celý text

Světlo ženy 2018, Romain Gary (p)

Překvapení roku a jasnej adept na pečiho cenu Škoda favorit 2019. Romain Gary servíruje černočerné espreso, které během 120 stran pomalu vykresluje rozpad obou protagonistů až do úplných pekel. Těžko se na to píše recenzetura aniž bych nespoileroval jak bláznivej, ale moc se mi teď nechce se snažit. Se snažím už tak dost v práci, tady mi za to nikdo nic nedá. Francouz potká Francouzku v taxiku a od tý doby to jede jak blázen! Nejdřív postel a pak kostel v knize obsahuje jen postel a během jedné noci se oba stihnou poznat tak, že sem nevěděl kdo si zaslouží většího bludišťáka za utrpení. Oproti oběma je můj zatrženej nehet úplný prd! Moje oblíbená pasáž je, když nastoupí na scénu manžel protagonistky, cituji: “klo klo baba čůry makaš.” 10/10.... celý text

Gomora 2012, Roberto Saviano

Gomorra je knížka o italský mafii. Překvapivě to nefunguje tak jako dřív v kmotrovi a počet koňských hlav v něčí posteli se rovnal nule. V knize taky nikdo nikomu nezalil boty do betonu a nedal ho spát k rybám. A špagety mafioso aby člověk pohledal. Byl jsem tudíž lehce zklamán. Ale co bych nechtěl, začal podzim a už nemůžu venku běhat nahatej, tak se musím spokojit i s tímhle. Dobré odpoledne všem přátelům dobrého literárního recenzenství. Roberto Saviano byl sám člen systému a popisuje tak všechno více méně z první ruky. Okolo knihy bylo v roce 2007 velké haló. Velké asi jako když se do telefonu ozve Dwayne Johnson. Systém je velice zajímavej a kšeftování s módou a odpadkama bych na mafii z fleku netipoval. Ale já všeobecně nerad tipuju, tak nevím. Co mi ale vadilo, bylo lyrické střevo autora: “V Augustově mysli muselo byt Mondragone s jeho polnostmi, pobřežím, mořem pouze tovární dílnou, nachystanou vždy k dispozici jemu i podnikatelům, územím, odkud lze čerpat surovinu do mixéru zisku jeho podniku.” Nebo “..že mě rozemílá realita věcí, která připomínala kurník plný hladových zvířat namačkaných jedno na druhém a připravených sežrat, aby nebyla sežrána.” to bylo zcela jasně přes čárku. Proto jen za 7/10. Příště prosím stručnější analýzu mafie. Díky, naskle.... celý text

Ambice v poušti 2018, Albert Cossery

Cossery je v Pečiho literárních vratech častým hostem. V dnešní turbulentní době častokrát není pořádně čas na to uvařit bramboru, natož pak číst recenzi. Proto nový formát a jen pár poznatků v bodech: * v knize vůbec není žádný v poušti * Komunisti lžou * Děj se odehrává v Egyptě nebo jiný zemi tam nahoře v okolí Egypta * Prodávají v Egyptě brambory? * Je v Egyptě Kaufland? * Tendle formát už mě nebaví Celkem za 7/10. V knize jsou všichni lenivý jako já právě teď.... celý text

Neviditelný 2006, Jaroslav Havlíček

Příjemné překvapení, tak příjemné, že jsem se několikrát zapomněl na záchodě a malém mi upadly nohy, kolik mravenců jsem v nich měl. Dobrý ráno přeji. Neviditelný je psychologický román, kde se sune jedna tragédie za druhou a to tam není ani zmínka o český politice, Spartě Praha nebo mých kulinářských schopnostech. Havlíčkovi dávám 9/10 a radši se vyvaruji shrnutí děje, protože bych musel spoilerovat. A nebo ne! Neviditelná recenze: 3,2,1: 9/10. Lol... celý text

Rok čtyřiadvacet 2002, Patrik Ouředník

“Kdybych nebyl přibitý, kopl bych je to řiti - Ježíš Kristus” - a další podobné nápisy na zdech, články z rudého práva, výtahy z trestního zákoníku z oné doby a všeobecně vzpomínky na 24 let z období 68 - 89, o tom bude dnešní výlet s recenzátorem Pečim. Usaďte se a nalijte si limonádu, vrata se rozjíždějí. Tak. Obsah knihy už jsem vyčerpal v předchozím odstavci a tak teď už jen musím pochválit Ouředníka, že mne touto knihou velmi bavil. Jak jsem se v doslovu dověděl od pana Hárla, tak podobný koncept, kdy autor vzpomíná na důležité i méně důležité momenty svého života, není žádnou novinkou. To je mi ale úplně jedno, protože na novinky jsem nikdy nechodil. Doufám, že máte limonádu dopitou, já totiž už zas musím jít. Abych to ohodnotil biblicky: Peči 7:10... celý text

Vosí továrna 1998, Iain Banks

Podobný efekt jako Nabarvené ptáče - čekal jsem pizzu capriciosa a dostal jsem margaritu. Najedl jsem se, i jsem si místy pochutnal, ale nakonec nejsem uspokojen. Ale teď jsem zde a uspokojování není na pořádku dne. Výjimečně totiž nesedím na záchodě. Ano, jsem z toho stejně nesvůj jako vy. Vosí továrna má bejt brutalmetalhyperšílenství s násilím na levelu paladin 92, ale vskutku to je jen kniha, kde jeden zběsilec zabije par zvířátek a jeho brácha zapálí pár psů. No. Souostroví gulag právě poslalo jedno bitch please a jelo zpátky na ostrovy na dovolenou. Rodinka skotských psychopatů to dokopala na solidní šestku. Víc ani ťuk. Jdu se schovat do bezpečného prostředí záchoda, pro dnešek by stačilo.... celý text

Katyně 2008, Pavel Kohout

Komickej Fuks s místy strašlivě otravným slohem, kdy je jedna věta přímé řeči rozdělená odstavcem popisu situace. Dobré sobotní ráno od mísy, přeje Pečivo. Katyně od Kohouta je česká klasika jak pochoutkovej salát a Pavel Verbíř a tak jsem si řekl, že si to teda taky přečtu. A v životě jsem učinil horší rozhodnutí. Třeba když jsem chodil za mlada na diskotéky a pil griotku, rum a zelenou tak dlouho, dokud jsem si nenablil do bot. Katyně je o Lízince Tachecí, která bohužel má tu smůlu, že se spoustu let po vydání románu na scéně vyskytla vyšinutá jmenovkyně a tak jsem měl co dělat, abych si při popisech uhlazené 16ky nepředstavoval vyšinutou Barboru. Lízinka je mladá tichá lolitka, která se nedostane nikam na střední a tak se shodou náhod dá na studium poprav. Kohout tak servíruje guláš z historie poprav, psychologického dramatu, komedie a dobové kritiky. Hodnocení zvedá fakt, že jsem se několikrát zasmál a to už se mi dlouho nestalo. Taktéž zvedá hodnocení obohacení mého slovníku o výrazy “rozpíčit se” a “píchalky”. Bacha montuju spoiler - Lizínka dostuduje, zemře/zabije se kvůli ni několik chlapů a dojde k výstupu z metra na Flóře aka defloraci. Jdu si udělat kafe, naskle! 7/10... celý text

Tatitatitati 2019, Tamás Jónás

Budapešč vám všem, vítejte v Pečiho nedělních litaterárních vrätöch! Dnešní edice přináší maďarskou romskou literaturu. A předem říkám, že to bylo za 9/10. Jestli někam pospícháte, tak už víte hodnocení a můžete pokračovat v žehlení nebo holení nebo tom co právě děláte. Napište mi do komentářů, co právě děláte a můžete vyhrát kachnu. Tatitatitati je o vztahu autora k tátovitátovitátovi. Ten vztah byl velmi vypjatej a jestli podobně hustej je i Gypsy CZ, tak si ho jdu hned teď pustit. Ale tipuju, že zdaleka tak hustej nebude a tak sem se teď ještě stihnul před magneťákem otočit. Uf, to je blázinec. Támas vzpomíná jaký to bylo vyrůstat jako rom v osumdesátkách v Maďarsku. Hlavně teda z rodinného pohledu, kdy fotrfotrfotr doma lámal kosti všem, kdo mu přišli pod ruku. Zároveň fotrafotrafotra (už je to dostatečně otravný?) nezatracuje a snaží se o pochopení jeho osoby. Světlé momenty autorova dětství mi připadaly jako když člověk v hromadě hoven najde hrušku. Asi největší noční můry by mi způsobilo muset se z bezprostřední blízkosti pasivně účastnit rodičovského sexu - jelikož rodina měla jen jeden pokoj, Támas vzpomíná na noční rozhovory rodičů, cituji: * proč přestáváš? Teď to zrovna nebolí. * Člověk tě trochu nakrmí pérem a hnedkonc se ti otvírá huba. Vzpomíná na to, jak děti museli v noci plné vášně odnést nalitou matku po druhém čísle i s postelí ven za stodolu aby se dožila rána, zatímco otecotecotec močil a připravoval se na číslo třetí. Velmi hutná lyrická apokalypsa. Za mne dobrý.... celý text

Vytí vlka, vlka vytí 2019, Ag Apolloni

Kosovskej Slávek Bourá cituje holkám HIM, Erose Ramazzotiho, Robbieho Vylijemse a Red Hoty a myslí si o sobě, že ho holky vidí jako Promethea. Kriste! Tohle bylo slušný utrpení teda. “Rebelský anděl kosovské literatury” jak se píše na přebalu. To mne Pestrá řada zase převezla! “Ach kdyby svět nebyl ve tvaru hrušky, ale ve tvaru ženy! Já bych jí to tak rád udělal doggystyle!” - tohle a podobné filozofické balvany před sebou valí tenhle šílenec a jediný co bylo zajímavý, bylo to, o čem nechtěl psát. Někde v pozadí těchdle hoven sem tam vykouk Balkán a situace Kosovské společnosti. Bohužel ale jen velmi ojediněle a proto jen 2/10. Pestré to bylo velmi. Kuře s jahodama a rejží je ostatně taky pestré. Doporučuji.... celý text

Zpověď masky 2019, Jukio Mišima

Spoiler alert předem - nejedná se o autobiografickou knihu Jima Carreyho, takže jsem se ani po 25ti letech nedozvěděl jestli maska nebo placka. To ale nevadí, dověděl jsem se spoustu jiných zajímavých věcí. A co například? Že gayové to měli v Japonsku okolo druhý světový těžký. To bych si bejval byl tipnul i bez knihy, ale teď už to vím na tuty. Ne že by šlo v knize o to, jak probíhaly naháněčky (policejní, ne rukou!) a veřejné lynčování kluků - Mišima ve své zpovědi vzpomíná na své dětství a své pocity vůči intelektualně zaostalejším osvaleným spolužákům a s tím související vnitřní boj přesvědčování sama sebe, že by přece měl být normální. Osobně fandím všem, kromě Sparty a tak jsem byl nakonec rád, že Mišima jen tak tak vyvázl ze zasnoubení s kamarádovo sestrou. Veškerý děj se vyskytuje v budově a žádný coming out se nekoná. Dřív byla venku určitě dost velká zima v Japonsku a tak se moc out necomingovalo. Queer literaturu vyhledávám pouze náhodou, ale tohle bylo o dost lepší než ta blbost co jsem si omylem koupil v Dublinu, kde blonďatýho Frantíka okrade a znásilní jeho milenec. Pěkné rubato, 7/10.... celý text

Krakatit 2009, Karel Čapek

Tak tady to Karel přehnal už dost. To, že si to pan Čapek ve svých prozách šněroval velmi černobíle jsem věděl. Ale tady už to bylo teda přes čárku. Milostné romány mám rád zásadně v kamnech a jsem velmi nemile překvapen, že Čapoun mé chutě nerespektuje. Krakatit má být o vynálezci nebezpečné výbušniny, který má dilema jestli nebude zneužita pro nekalé úmysly armád. No, ale vcelku vzato to je o blouznícím magorovi, kterej neví kterou buchtičku by radši zdrandil a má-mě-ráda-nemá-mě-ráda patos z toho teče proudem a celý je to zabitý koncem, za kterej by se nemusel stydět ani Paolo Coelho. Pan Čapek má tímto zákaz vstupu do literárních vrat. Doufám, že si to bude pamatovat. Omluvte mne, musím se jit vykrakatit. Naskle. 3/10... celý text

Evropské jaro 2019, Kaspar Colling Nielsen

Kaspar Colling Nielsen si to nebezpečně šine po žebříčku pečiho oblíbených autorů výš a výš! Příští zastávka Houellebecq? Uvidíme! Vítejte v pečiho literárních vratech. Pojďte dál, ale koukejte se zout! Jestli ale přijde i Palivo, tak ty si boty nech! To by jinak byl poslední zout. Lolec! Evropské jaro je další alternativní současnost podle Nielsena. Podobně jako u jeho předchozích děl, je to lehce sci-fi, ale ne moc. V popředí zůstávají stále hlavní postavy a jejich osud. V pozadí nezůstává nic, protože opět sedím na záchodě. Hlavní postavy jsou otec, bývalý pankáč - nyní kurátor, matka vědkyně a bulimická dcera. V Dánsku bují nepokoje, vznikají ghetta a tak se z jednoho z dánských ostrovů stane oplocená oáza bohatých chytrých lidi, kam nikdo jinej nesmí. Něco jako opak Brna. Tam se rodina nastěhuje. Krom toho sleduje čtenář i osud jednoho šedesátiletého malíře, kterýmu kurátoruje pan z odstavce výše a celý je to velmi skvělé a vtipné. 10/10 za pasáž, kdy malíř po dlouhých soudech převezme opatrovnictví nad svoji osmnáctiletou retardovanou milenkou, kvůli tomu, že miluje anál a poté mu v cukrárně dojde, že s ní teď bude muset chodit i na veřejnost. Za mne 10/10 - a jako bonus popisuje Nielsen sexuální scény s bravurou Houellebecqa: “Christianův pinďour se postavil do pozoru a mlátil sebou v trenkách jako naštvaný soused o patro níž, co tluče koštětem do stropu.”... celý text

Laserový muž: Príbeh o Švédsku 2018, Gellert Tamas

V první řadě bych chtěl podotknout, že Laserman by měl bejt zfilmovanej. Ihned a bez diskuze - a jednoho z detektivů by měl hrát Arnold Schwarzenegger. A Johna Ausenia by hrál Pavel Zedníček! A bylo by to severský noirový drama! 10/10! Koukám, že mi právě volá Marhoul, ale teď nemůžu, píšu recenzu! A krom toho sedím na záchodě. Možná si někdy když venku prší, říkáte, že si to věčný vysedávání na záchodě vymejšlim, ale ne. #truestory! Laserman je smutný příběh o tom, co se právě děje v Evropě a jak se historie opakuje a kam až to může vést. Ve Švédsku počátku devadesátých let narůstal počet imigrantů a s ním i počet a sympatie pochybných uskupení, který se dostaly až do místního parlamentu. Média a společenský diskurz vedly společnost k názoru, že za tamnější krizi nemůže ekonomika, ale Hasan od vedle, co na nádraží prodává ve stánku noviny. Tohle všechno vedlo k tomu, že se jeden pobzíkanej Němec vyrůstající ve Švédsku (toho by hrál Zedníček s červenýma vlasama) sebral a na přistěhovalce začal po nocích střílet pistolí s laserovým zaměřovačem. Jelikož to naštěstí čmaňovi moc nešlo, tak z desíti pokusů zabil jen jednoho člověka. Zbytek přežil. V té době vznik ve Švédsku i známý hit - “Švédové, skáčou jak míčky gumové!” Škoda, že do svých recenzí nedávám obrázky, hned bych poslal jednoho černého humra. Løl! Peči, zpátky k věci! Dobře, co následovalo bylo, že krajní pravice začala posílat zdravice, lajky, šéry a sabskrajby a Čmaňa se stal v těchto kruzích velkým oblíbencem. Protože ale střílení na přistěhovalce a bejt debil kolidovalo s pracovní dobou a protože bez práce nejsou koláče - jak se říká ve Švédsku: no arbeit, no knäckebrot - musel si začít přivydělávat. To vymyslel tak chytře, že přepad 16 bank! Jelikož byl ale fakt maxidement, tak začal chodit do kasina a tam to zase prohrál. Tato komedie pokračovala tak dlouho dokud ho Arnold Schwarzenegger nevypátral a nezabásnul. Absynt mě opět oslnil a donutil vsadit na ruletě na 9/10. Další povinná četba pro všechny idioty tam venku. Peace, peči out!... celý text

Cizinec 2018, Yakup Kadri Karaosmanoğlu

Poslední dobou se mi literární vrata trochu zasekly a tak bylo potřeba to trochu promazat. Jak vidíte, promazání dopadlo dobře. Dokonce tak dobře, že včera ráno musela řídit manželka. Cizinec není trademark Camuse, český internetový úřad pro slova jasně říká, že prej je to normální slovo, který smí používat jako název knihy i ostatní auturci a tak se toho teda jeden pan Turek rovnou chytil. Turek jako obyvatel, ne brankář. Duh! Než zahájím recenzornádo, zde malý výlet do historie. Když už jsme u toho Turka - první světová hokejovo-fotbalová nedopadla pro všechny růžově. Josef Němec musel bejt po škole a psát reparace, Dušan Uhrin vyhlásil republiku, Roman Čechmánek taky a podobně jako Pepa Němec i Roman Turek měl značné problémy. Roman teda hlavně s nájezdama. Naštěstí ví každý dítě, ze Řecko ani Arménie neumí hrát hokej a tak Turek nakonec vychytal všechny nájezdy. No a na sklonku toho všeho se objevuje náš hrdina, který ve válce ztratil jednu paži. Což je o dost horší, než kdyby tam ztratil třeba klíče nebo mobil. Hlavní hrdina je intelektuál snažící se o moderní Turecko a protože všude dobře, na vesnici nejlíp, rozhodne se odstěhovat se na vesnici. Tam žijí ale jen turecký Jirkové Šlegrové, který zajímá akorát koza a tak následuje střet civilizací jak když tenkrát sundal Vlado Labant Gabriela a urval mu nohu - při nefotbalisty: šílenství! 8/10. Naskle příště.... celý text