patrik0816 přečtené 82

Leader 2016, Alex Ferguson

Je to frajer a je fascinující na jaké mrňavé detaily se tenhle trenér a manažer zaměřoval, aby pomohl svému týmu k vítězství. Jeho přístup k práci i neúspěchům (každá prohra dodává ještě větší touhu k vítězstvím) je použitelný pro všechny možné obory lidské činnosti. Kniha tak není určitě jen pro trenéry. Pokud máte alespoň trochu rádi sport, dokáže leccos předat i do běžného života. Pomůže tomu samozřejmě i investor Michael Moritz, který s Fergusonem knihu psal a přidal svůj epilog, kde přirovnává Fergusonovu práci a způsob, jakým vedl Manchester United k různým především IT firmám, do kterých nejen investoval, ale také jim pomáhal s rozvojem.... celý text

Forrest Gump 2008, Winston Groom

Nejenže je je kniha neuvěřitelně vtipná (na obálce mého vydání stál trefný citát Larryho Kinga: „Nikdy jsem se u žádné knihy tak nenasmál, jako u Forresta Gumpa“), ale i inspirativní i motivační. Samozřejmě, je to fikce, stejně si ale člověk říká, že kdokoliv (i klidně mentálně retardovaný) může s pořádnou dávkou štěstí dosáhnout čehokoliv. Kolik lidí se vrhlo do šílených nápadů, které vlastně ani nevyžadovaly velké ztráty a investice a podařily se jim skvělé věci. Nejde to v takové míře, v jaké to dokázal Forrest Gump, ale stejně... Ty možnosti tady jsou.... celý text

Kdo chytá v žitě 2000, J. D. Salinger (p)

Když Mark David Chapman zastřelil Johna Lennona, seděl si klidně před jeho domem na chodníku, četl si Kdo chytá v žitě a čekal na příjezd policie... Samozřejmě... Vyšinutí lidé si vždycky najdou nějaký motiv. Nemyslím si ale, že to byla náhoda, že Chapman držel v ruce zrovna tuhle knihu. John Lennon byl ultimátním šířitelem lásky světem, ale taky trochu pokrytcem; Holden Caufield byl naopak kluk, který lásku nenašel v nikom a v ničem. Mnoho lidí tady píše něco o vtipné knize. Mě to ani moc vtipné nepřipadalo. Vlastně vůbec. Nevím, jestli jsem někdy četl něco více deprimujícího než tohle. Přes tu tíživou atmosféru, se musí uznat, že postava Holdena uvízne člověku v hlavě. Na jednu stranu je to hajzlík, lhář a až děsivý obraz prázdného člověka bez jakýchkoliv zájmů a hodnot, na stranu druhou za svůj stav z části nemůže díky traumatu ze smrti jeho bratra a díky selhání autorit, kdy vlastně poslední možná autorita, která ho ještě může vysekat z jeho už tak brzy zpackaného života, a může mu pomoci restartovat jeho život -- Holdenův bývalý učitel češtiny --, ho sexuálně napadne. Souhlasím s tím, co píše de_baques. K pochopení je potřeba trochu znát stav na amerických a západních školách, které produkují mnoho podobných Holdenů, kteří se nedokážou prosadit v systému (kapitalismu?) a vymlouvají se neustále na okolí. A z určité části vlastně jejich okolí, systém a (falešná, jak říká Holden) společnost, za to doopravdy asi nese, i když dle mého čistě subjektivního názoru, menší část viny. Salinger uhodil hřebíčkem na hlavičku a Holden Caufield je stále 100% aktuální postava. Proč tedy 4 *? Asi si přece jen myslím, že by jakákoliv kniha člověku měla něco předat. Něco, co ho udělá lepším člověkem, ne horším. Doufám, že většinu bude inspirovat Kdo chytá v žitě k tomu, aby se snažili být přesným opakem Holdena Caufielda, bojím se ale taky, že budou i takoví, kteří se díky přečtení naopak Holdenem Caufieldem více stanou. Že si budou ospravedlňovat své neustálé stěžování si na systém a vše kolem. Jenže člověk systém nezmění, zato může snadno změnit sám sebe. Jak si totiž zapsal do knihy několik hodin před vraždou Chapman: „Holdenu Caulfieldovi od Holdena Caulfielda – To je moje rozhodnutí.“ Buďte raději Forrest Gump, ne Holden Caufield!... celý text

Jih proti Severu 1 2008, Margaret Mitchell

Čekal jsem nějakou červenou knihovnu a tu jsem vlastně i dostal, ale Sever proti Jihu musí být možná nejlepší knížka z červená knihovny všech dob. Líbilo se mi, že postavy Scarlett a Butlera nejsou černobílé. Oba mají hodně záporných, ale i kladných vlastností a svou rebelskou povahou jsou zajímavým kontrastem k ve své oddělené bublině si žijícímu tehdejšímu (možná ale i dnešnímu) americkému Jihu. Ono je to vždycky těžké posuzovat vzhledem k tomu, že má obrovský vliv překladatel, ale nejspíše kombinací jeho správného používání českých slov a hodně popisného stylu psaní originálu Margaret Mitchell, vznikla taky kniha, která se hodně hladce čte.... celý text

Jeden den Ivana Děnisoviče 2000, Alexandr Isajevič Solženicyn

Čekal jsem dost ostrou kritiku celého režimu a něco hodně temného, jako Deník Anne Frank v komunistické verzi, ale to vlastně Jeden den Ivana Děnisoviče vlastně ani není. Ano, ukazuje to na tu pakárnu a šílené podmínky, ale zároveň i na to, jak ti lidé prostě žili a dělali, co se dalo, tím více je to ale realistické. Tady se ještě daleko více ukazuje, co všechno jsou lidé schopni přežít a tímhle je konečné sdělení skoro až pozitivní. Zatímco totiž Anne Franková bohužel nepřežila, Děnisovič žil sice v bídě ale přežil. Jakoby to byl Solženicynův zdvižený prostředníček, kterým vzkazuje: Represe jsou zbytečné, my přežijeme všechno.... celý text

Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky 1979, J. R. R. Tolkien

Mě se tahle mánie okolo Pána prstenů a Tolkiena obecně nějakým divným nedopatřením docela dlouho vyhýbala. Prostě jsem vždycky nějak měl smůlu a filmy jsem nezachytil v TV a pak jsem si je sám neopatřil. Říkal jsem si, že to tak dobré zase nemůže být. No a na to, abych to šílenství pochopil, stačilo asi jen 10 stránek Hobita.... celý text

Evžen Oněgin 1969, Alexandr Sergejevič Puškin

Asi není třeba moc co dodávat, vše tady již bylo napsáno. Snad jen takový můj osobní postřeh: Rusko v 19. století musela být zajímavá země. Petrohrad, to byla v podstatě taková ledová Paříž. Tolik skvělých osobností... Pak přišli komunisté a Rusko se proměnilo navždycky, stejně jako jeho literatura. Pozn.: Carský režim si rozhodně neidealizuji, žilo se bídně za obou režimů, ale ruská kultura za dob carů na tom byla alespoň o něco lépe s postojem vůči umělcům, kteří dostávali o něco více svobody a byl tak umožněn nástup zlaté generace ruských spisovatelů.... celý text

Deset malých černoušků 2009, Agatha Christie

Tak tohle bylo hodně drsné, ale naprosto geniální!

Dracula 1969, Bram Stoker

Překvapila mě velikost celého příběhu, jeho ponurost (nečekal jsem to až takové drsné) a také zjištění, že Rowlingová by nejspíše nikdy bez Drákuly Harryho Pottera nenapsala. Ty knihy toho mají společného více než se zdá, stejně jako Voldemort s Drákulou.... celý text

Božská komedie 1952, Dante Alighieri

Číst to je peklo, jakmile se zaměříte na jednotlivé pasáže, projdete očistcem a když se na to podíváte jako na celek a vnímáte příběh, dojdete konečně do ráje. Kdyby neexistovala Božská komedie, neexistovalo by tak 90% dnešních knih, seriálů a písní.... celý text

Stručná historie času 2007, Stephen W. Hawking (p)

Tohle by měla být povinná četba pro všechny gramotné lidi nad 16 let, kteří prošli základní školou. Nebudu si na nic hrát a přiznám, že jsem měl trochu obavy z toho, abych si nepřipadal při čtení téhle knihy jako hlupák, ale kniha je napsána tak, že se skutečně pochopit dá a dokonce znám spousty jinných činností, které dělám každý den a dají mozkovým závitům daleko více zavařit. Stručná historie času je troufnu si říct jedno z nejvýznamnějších děl moderní literatury (a ne jenom té naučné). Veškerá poznání lidstva ohledně astrofyziky za desítky tisíc let v kostce, tedy spíše knížce okolo 202 stran papíru. Nemáme to štěstí, že žijeme tady a teď a mohli jsme si tohle přečíst?... celý text

Stručnější historie času 2006, Stephen William Hawking

Cizinec 2005, Albert Camus

Knihu jsem tak tak dočetl. Což o to, styl psaní není nijak náročný na přečtení, ale kniha značně načichlá netečností hlavního hrdiny je už z principu poměrně nezáživná. Rozhodně to není typ knihy, který by vás přinutil k závisloti na čtení knih. Pak ovšem příjde skvělý konec, který dá celému příběhu a jeho vyprávění galaktický rozměr.... celý text

Čekání na Godota 2005, Samuel Beckett

Musíte mít alespoň trochu nihilistickou duší, aby jste tuhle podivnou hru o prázdnotě lidského života dokázali chápat.

Čtyři roční doby 2003, Stephen King

Rita Hayworthová a vykoupení z věznice Shawshank: 5/5 I když jste totálně v řiti, vždycky existuje cesta ven. Vykoupení z věznice Shawshank je jeden z mála filmů, který překonal knihu, není to ale tím, že by byla knižní předloha slabší, ale spíše, že filmaři vzali už tak skvělý příběh s inspirativní pointou, nezmršili jej a ještě ho o něco málo vylepšili. Tělo: 5/5 Čtyři dvanáctiletí kluci jsou poprvé naplno konfrontováni se smrtelností a krutostí světa dospělých. Dá se říct, že tak nějak v jedné (ne)obyčejné na první pohled klukovsky dobrodružné cestě, ztrácejí nadobro své dětství. Stephen King hlavně perfektně zvládl psychologii postav. Nadaný žák: 4/5 Z tohohle mrazí. Pořádné psycho, ale perfektně zvládnuté. Dýchací metoda: 2/5 Příběh se vyvíjí velmi zajímavě, ale ten konec :D Nevím, jestli si z nás Stephen nedělal trochu legraci, když ho vymýšlel. Raději bych na něj raději úplně zapomněl, aby mi nekazil jinak skvělý soubor povídek.... celý text

Konec civilizace 2004, Aldous Huxley

V prvé řadě bych chtěl uznat fakt, že Huxleymu se vize budoucnosti v mnoha ohledech velmi povedla. Do mnoha už současných věcí se strefil a mnoho dalšího možná ještě příjde. To jak je popisována např. hudba a nezávazný sex, to je už vpostatě v přirovnání s elektronickou hudbou a tanečními párty přítomnost. Další věci se možná jednou přiostří nebo se dokonce stanou skutečností - rozpad rodinných a tradičích hodnot, rozpad smysluplného vzdělání a umění, způsob cestování, jak je popisováno v knize apod... V druhé řadě musím uznat, že kniha měla velmi slušný rozjezd (byť úvodní část a popisy umělého oplodňování byly možná trochu moc rozvláčné), postavy Bernarda Marxe, Leniny a Helmholtze mě zaujaly od samého počátku, vize futuristické civilizace byly skvělá, všechno bylo připraveno na strhující zápletku, ovšem čistě dle mého názoru, od příchodu Divocha šla kniha po dějové stránce absolutně do kytek. Druhá část knihy nejen jako z jiné knihy, ale jako od jiného autora. Berte mě jako šílence kritizujícího klasiku, ale vážně - oproti ostatním postavám je Divoch charakterově prvoplánovitá, příliš romantická a idealistická postava, která nemá absolutně žádnou hloubku. Je jen prostředkem autora, jak dovršit svou skeptickou vizi nad budoucí civilizaci a zobrazit kontrast mezi "starou" a "novou" civilizací a není skutečně dýchající knižní bytostí a uvěřitelnou postavou. U ostatních postav máte pocit oné trojrozměrnosti, která jim dodává skutečnost. Máte pocit, že v této alternativní realitě budoucího světa skutečně můžou existovat lidé jako Bernard Marx, Lenina Crowfordová nebo Hemholtz Watson. Divoch, ale jako Shakespeara citující mašina trojího rozměru nikdy nedosáhl. Samotný závěr je pak cynickým dovršením tohohle podivného směru, který kniha nabrala. Postava Divocha sice také přinesla do knihy světlé momenty, jako emocionálně dojemná "noc strávená pod hvězdami" apod., nemůžu se však zbavit dojmu, že z Brave New World se v druhé polovině stala nabubřelá sentimentální břečka. Jakoby Huxley nevěřil, že čtenáři pochopí, co jim chtěl sdělit a tak v polovině přidal další postavu, která poselství zvýrazní, zakroužkuje a ještě třikrát podtrhne. I samotný fakt, že v první polovině knihy je hlavní postavou Bernard, který v druhé polovině z knihy skoro zmizí, aby hlavní pozornost dostala postava, která se poprvé objevila až v polovině je poněkud zvláštní, odporující jakýmkoliv vyprávěcím zvykům a poněkud kostrbaté. Brave New World se často (k mému nepochopení) srovnává s 1984. Dle mého (čistě a svatě laického čtenářského názoru) však nedosahuje ani zdaleko velikosti a kvality Orwellova legendárního díla. Jakožto vizionář byl možná Huxley přesnější a trefnější, ovšem jakožto vypravěč se nedokázal ani z poloviny vyrovnat Orwellovi. Zatímco 1984 je po dějové stránce dechberoucí a plné zvratů, ba dokonce popisovaný svět je zde skutečnější (a to byť je o dost vzdálenější od skutečné reality, než Brave New World), Brave New World byť napsán dříve, vychází z tohoto srovnání jako jasně slabší. A byť vizionářsky je to dílo skvělé, na stránky se Huxleyho svět napodařilo přenést do tak skutečné podoby, jako Orwellovi. Sečteno podtrženo: typ sdělění skvělý, způsob sdělení pokulhával. EDIT: Vzhledem k až mrazivé přesnosti Huxleyho vize budoucnosti, které se rok od roku stává skoro skutečností a důležitosti sdělení, musím zvýšit ze 3/5 na 4/5.... celý text

451 stupňů Fahrenheita 2001, Ray Bradbury (p)

Já vám nevím... Musí se uznat, že vize budoucnosti se Bradbury povedla podobně jako Huxleymu. Je to pořádně deprimující, ale vůbec se mi ale nelíbí pointa, která dělá z knih nějaký tajný hnací motor téhle civilizace. Jakoby jedině díky knih dokázali lidé být šťastní. Znám mnoho lidí, kteří nečtou (a že jich je) a nějaké nešťastné podlidi to z nich rozhodně nedělá. Někdo to prostě k životu nepotřebuje.... celý text

Prokletý ostrov 2009, Dennis Lehane

Já jsem v podstatě nejprve vůbec nevěděl co čtu, protože jsem četl vydání pojmenované (podle mě dost hloupě) jako "V pasti". Až později jsem zjistil že se vlastně jedná o velmi známý "Prokletý ostrov" alias "Shutter Island", který znám díky filmu (viděl jsem sice jen malý útržek a trailer, ale okolo tohohle filmu byl docela humbuk). Z počátku jsem tedy ke knížce neměl přiliš velkou důvěru a nějakou dobu se jí nedařilo mě zaujmout. Nevím, zda se teprve zahříval překladatel či autor, ale připadalo mi, že vyprávění nebylo v úvodu tak hladké, jaké bylo poté. Jak se události rozjely, byla to najednou ale skvělá jízda. Způsob, jakým to dopadlo, ve mě budí trochu rozpaky (ne snad kvůli kvalitě provedení, ale zkrátka jsem si možná představoval trochu něco jiného), nicméně je to právě ten nečekaný zvrat, který dal této knize sílu odlišit se od ostatních knih podobného žánru, kterých není zrovna málo.... celý text

Pán much 2003, William Golding

Velmi mrazivý pohled na lidské chování a lidské vlastnosti. Tah zasadit do příběhu děti byl od Goldinga velmi ostrý, ale jak je vidět, zafungoval brilantně. Když si ubližují dospělí, není to nic pěkného, ale už jsme si na to tak nějak v průběhu dějin zvykli. Jsou toho plné noviny a televizní obrazovky, navíc všechny zvířecí druhy se navzájem zabíjejí. To znamená, že pokud by byli do příběhu dosazeni dospělí, nebyl by cílený efekt tak výrazný. Když se ale zabíjejí mezi sebou děti, je to něco z čeho stávají chlupy po těle a přinutí to člověka zapřemýšlet o tom, proč my jako lidská rasa - nejinteligentnější tvor na této planetě, jsme způsobili tolik přítěží jiným zástupcům našeho druhu, než kterýkoliv jiný živočich (nepočítaje černé vdovy, ďasovce a podobné zvláštní případy).... celý text

Bratři Karamazovi 2004, Fjodor Michajlovič Dostojevskij

I přestože oceňuji tohle obří Dostojevského dílo, nemůžu si nepostěžovat na to, jak těžké to bylo čtení. Nemůžu si pomoci, ale byť je tato kniha stále aktuální svým obsahem, rozhodně není aktuální svou formou. V době vzniku lidé možná měli po večerech spoustu času, který mohli věnovat čtením podobně, dle mého názoru naprosto zbytečně nataženým dílem. Něco tak hutného jsem opravdu ještě nečetl a po této zkušenosti již nechci číst. Je to přitom velká škoda, protože ta náplň, kterou myslím příběh, byla skvělá a v rámci knihy toho lze najít strašně mnoho zajímavé po filozofické a náboženské stránce. Jen ta dřina, než se k němu člověk prokousal byla doopravdy úmorná. Je mě jasné, že se mnou spousta lidí bude nesouhlasit, protože v intelektuálních a čtenářských kruzích je tak nějak zvykem na klasiky nesahat, ale uvažte sami - kdyby Dostojevskij více škrtal, vyplavaly by napovrch ty nejlepší části a fádní záležitosti by byly odstraněny, tím pádem by dílo dostalo ještě větší hodnotu. To stejné platí ostatně pro hudební symfonie. Kolik lidí poslouchá celé symfonie? Klasiku lidé poslouchají, ale jen určité části, problém je, že s románem tohle udělat nejde. Přitom existuje mnoho, ještě daleko starších děl, které jsou i dnes aktuální a zároveň dobře čtivé (příkladem budiž třeba Danteho Božská komedie). S úcty k autorovi a dílu, ale především kvůli charakterům a příběhu vzpomínám na knihu v dobrém, nicméně trvám na svém názoru, že je to kniha svým stylem zastaralá, na kterou se sice zapomínat nebude, lidí kteří ji skutečně přečtou a nebudou o ni jen planě hovořit, však bude ubývat. Nezbývá než tedy opakovat do nekonečna pointy perfektních částí.... celý text