Alexandr Isajevič Solženicyn
ruská, 1918 - 2008
Populární knihy
/ všech 25 knihNové komentáře u autorových knih
Souostroví Gulag - 2. díl
„Knížka je bohatou studnicí informací o životě v gulagu. Její záběr je opravdu široký, dozvíme se například kdy a kde začaly tábory vznikat, co bylo jejich účelem, jak se postupně vyvíjely, jakou práci vykonávali odsouzení, náplň dne mukla, jak vypadalo „ubytování“, perfektně je vyobrazen neustálý boj o jídlo, role práskačů mezi vězni atd. Gulag byl velmi hierarchizovaný, překvapivě velmi vysoko stáli zločinci, ti měli zpravidla privilegované postavení, naopak „političtí“ vězni (valná většina z nich neměla s politikou nic společné) byli na opačném konci žebříčku.
Co mě vyrazilo dech, bylo souzení dětí od 12 let výše. V gulagu pak vesměs tvořily dětské gangy, které se velmi pilně učily od kriminálníků. V knížce je i kapitolka věnující se stavbě Bělomořského kanálu, kde autor naplno ukázal brutalitu a nesmyslnost mega staveb. Celé vyprávění je proložené líčením osudů mnoha nespravedlivě odsouzených, vlastními úvahami autora, zamyšlením, zda se gulagy vyplatily z hlediska ekonomického, politického. Zkoumá i třeba to, jak se gulag podepsal na těch, co ho přežili. Je to drsné čtení, ale informací je tam opravdu záplava. Knížka se mi díky své nesourodosti četla trochu hůře. Celkově hodnotím 85 %.“... celý text
— xulij01
Souostroví Gulag - 1. díl
„Autor sám gulagem prošel, takže má vše z první ruky. První díl se věnuje všemu, co předcházelo vlastnímu pobytu v gulagu. Dozvíme se, jak probíhalo zatýkání, transporty, výslechy, pobyt ve vězení, vlastní procesy, na základě, kterých zákonů docházelo k odsouzení... Knížka je rozkročena opravdu velmi široce, Solženicyn uvádí řadu osudů konkrétních lidí, mnohé z nich sám potkal. Neváhá se ponořit i do minulosti a srovnává vězenství za cara a za vlády komunistů (včetně uvedení počtů popravených/odsouzených). Do vyprávění připojuje i své úvahy (sám k sobě je nebývale kritický) a nevyhýbá se ani ironii. Díky tomu mi přišla knížka trošku nesourodá, bojuje na hodně frontách zároveň (proto dávám čtyři hvězdy, v porovnání s jeho knížkou V kruhu prvním se mi to četlo hůře).
Hlavní síla knížky tkví v tom, že si člověk udělá perfektní představu o zrůdnosti vykonstruovaných procesů a obvinění. To jsou absurdní situace, kdy zatknou ženu malého dítěte a vůbec je nezajímá, že to dítě zůstalo doma samo. Jiná žena to jde nahlásit, oni mrknou na kvóty, zjistí, že ještě nemají dostatečný počet podezřelých (=odsouzených), tak ji rovnou také zavřou (hlavní bylo naplnit určené kvóty, nějaká vina či nevina vůbec nikoho nezajímala, přiznání už z nich při výslechu dostali). Celkově bych hodnotil 85 %, koho zajímají gulagy, tak těžko najde lepší knížku (je to opravdu rozebrané z mnoha různých pohledů).“... celý text
— xulij01
Souostroví Gulag - 1. díl
„58-я статья состояла из четырнадцати пунктов.
Pamatujete si na paragraf 58? Vždy, když se řekne GULAG, tak si na to vzpomenu. Že lidé vymysleli alibi pro své zločinné chování a aby jejich alibi bylo neprůstřelné, dali mu čtrnáct bodů. A na základě toho, že se něco zaneslo do trestního práva již nabyli dojmu, že jsou pány nad lidskými osudy... A vypadalo to, že i jsou. Jedno razítko a člověk byl na Kolymě. Tedy, pokud vůbec přežil vyšetřovací vazbu a transport v dobytčích vagónech plus závěrečnou cestu parníkem..pak už jen deset, patnáct let v -50 v promočených válenkách buď někde v dolech, nebo při stavbě železnice...anebo s krumpáčem (pro kopání v permafrostu), pokud jste žena. Ale to bylo jen zdánlivé vítězství těchto komunistických mučitelů a vrahů. Pak totiž přišla jejich vlastní smrt a nikdo mi nenamluví, že za její branou jim na jejich paragraf byl někdo zvědavý. Nevěřím tomu, že se jim umíralo snadno.
Jevgenije Ginzburgová (Strmá stezka) psala, že se v Magadanu setkala jako vězeňkyně, když pracovala v kuchyni, se svým vyšetřovatelem z Moskvy, který ji několik dní během výslechů mučil hladem, zatímco si před ní pochutnával na obložených chlebíčcích...za pár let ho zabásli (věděl až příliš mnoho, byl nepohodlný) a teď tu ležel polomrtvý před ní a prosil o kousíček suchého chleba...
Copak to nehovoří samo za sebe?!“... celý text
— Achillesaželva
Jeden den Ivana Děnisoviče
„Poněkud mrazivé svědectví o pobytu v lágru... na druhou stranu, já osobně jsem zamyslil, jak je krásné radovati se z maličkostí. Odkazuji na radost, jenž prožívá Ivan Děnisovič po tom, co mu Cézar věnoval svůj podíl chleba a teplou šlichtu.“... celý text
— shnilaspageta
Souostroví Gulag - 1. díl
„Zvlaštní. Někdo tu psal o nepochopitelnosti toho, jak někdo může obhajovat takto zrůdný režim jaký je popsán v této knize.
Já ovšem především nedokážu pochopit jak je možné, že nikoho nenapadne jak neskutečně jsme (jako lidé) podobní lidem popisovaných v této knize. Jak si spokojeně necháváme brát svá práva, a odevzdaně čekáme až si pro nás přijdou. Jak nikomu nezáleží na bezpráví páchaném na kolegovy u vedlejšího stolu, či sousedovi. Jak jsme se vzdali a slepě následujeme autority, které již ani nepředstírají, že námi nepohrdaji.
Ale co, vždyť zatím nás přece nikdo neodvádí pryč na souostroví gulag a máme se dobře.
...jen je mi trochu líto mých dětí, které ta cesta do dálky už asi nemine.“... celý text
— daniellXmD
Alexandr Isajevič Solženicyn - knihy
Žánry autora
Literatura světová Divadelní hry Literatura faktu Novely Povídky Romány
Štítky z knih
totalitní stát koncentrační tábory Židé gulagy vraždy stalinismus Rusko zfilmováno ruská literatura vězení, věznice
Solženicyn je 112x v oblíbených.
Osobní web autora