luculi přečtené 726

Dvě věže 2006, J. R. R. Tolkien

Sivá krev 2023, Marie Domská

Hlavní zápletkou knihy je rozdělení elfů, část jich kdysi po válce odešla do podzemí a část zůstala na povrchu. Ti v podzemí si říkají sivové. Podle anotace mě to docela navnadilo, i když moje zažitá představa elfího národa je spíše pohádkovější a určitě by mě nenapadlo, že spolu bojují. Ale člověk zkusí objevit i něco nového. Ve vypravování se střídají dva pohledy. Ten méně častý je přítomnost, kdy došlo k nějaké bitce či přepadení (což se teprve postupně odhaluje) a vystupují zde jen dvě osoby - sivský princ a neznámý muž. A druhý pohled je jako vzpomínka, princovo vyprávění o putování ven z jeskyní, což zabralo přes sedmdesát stran. Neskutečně mě to nudilo a nebavilo a přišla mi ta délka naprosto zbytečná. Pak, když se dostal k tomu, jak byl na povrchu, už to bylo zajímavější, ale stejně mě to tolik nezaujalo. Autorka se spíše než na děj soustředí na podrobné popisy, jako kam kdo zabočil, jak probíhal boj, jak používali magii, všechny otočky a seky mečem a podobným zbytečnostem. Což zdržovalo čtení. Lepší by bylo věnovat čas hloubce příběhu a postavám. Jakmile totiž sledujete, jak ty stránky mizí, uvědomíte si, že se toho tolik vlastně nestihlo stát, že obsah je opravdu obyčejný. Děj jako takový nepřinesl nic světoborného, působil dojmem nějakého románu pro mládež. Navazování vztahů bylo podivné, příliš rychlé, naivní a odbyté. Chyběl mi pořádný vývoj postav, charakterů a především právě to objevování cesty k někomu dalšímu, když šlo o znepřátelené strany. Tohle bylo narozdíl od těch dlouhých popisů příliš rychlé. Kniha si mě vůbec nezískala a bohužel mnoho kladného jsem opravdu nenašla.... celý text

Lucy a hotýlek v Bretani 2023, Dee Ernst

Tento typ knížek mám moc ráda. Jednoduché, oddechové jednohubky. Příběhy ze života, obyčejné, plné humoru, ale i těžkostí běžného bytí. S trochou nepřehnané romance (jako skeptik v lidských vztazích na lásku až za hrob moc nevěřím :-P), která nepůsobí jako pohádka nebo naopak červená knihovna. Všeho tak akorát a vyváženě. Ano, konec sice je hodně uzpůsobený, aby vypadal dobře a to i navzdory tomu, že došlo na nějaké smutné i tragické chvíle, ale tentokrát jsem ochotná to překousnout a hodnotit knihu plným počtem, což obvykle za tu romantickou naivitu nedávám. Ale knížka si mě hodně získala a nutila mě pokračovat. Pro zdatnější čtenáře nebude překážkou ji přečíst za jediný den. Lucy je sympatická téměř padesátnice, které se život v jeden okamžik úplně zbortil. A tak začíná úplně od píky, bez peněz, práce a bydlení, a to rovnou v úplně jiné zemi. Začátek knihy velmi dobře popisuje její první dny v nové práci a v novém životě. Menší emocionální kolaps a především postupné opravy budoucího hotelu. Ty byly relativně detailní a bavilo mě rekonstrukci sledovat. Úplně jsem se viděla, jak bych tam sama žila... :-D V následující části knihy už se přechází na jiné téma. Stále v pozadí svou roli hraje hotel, jeho existence a práce v něm i s ním, ale je načase taky nějakým způsobem vyřešit vývoj v Lucyině životě. A tak se spousta věcí mění. Jelikož jde o tento žánr, tak je to hodně předvídatelné. Ale jak říkám, autorka nešetřila ani smutkem či tragedií, takže o nějaké překvapení nepřijdete. Prostě za mě můžu doporučit...... celý text

Moc 2023, John Gwynne

Příběh jako takový mě opravdu bavil. Autor má určitou představu o svém světě, i když ne vždycky to dokázal dokonale sepsat. Ale nápad, dění samotné i postavy mě lapily. Ze začátku byl boj se zorientovat, co kapitola, to jiný pohled. A někdy se pohledy střídaly příliš rychle. Takže mi chvíli trvalo, než jsem jednotlivé lidi dokázala zařadit do různých království... Samozřejmě mám spoustu výhrad. Už od samotné myšlenky toho, že si všechny postavy tykají (snad to není překladem). Ale jsou určitá postavení, ze kterých by byla cítit větší hloubka a úcta k těmto osobám, kdyby se jim spíše vykalo, především co se týče králů, šlechty a podobně. Téma šikany se hodně omílalo a opakovalo. A věrnost mezi postavami? No nevím, ale k přátelství je většinou potřeba více než jednodenní známost. Nebo ochota položit ihned život za prince, kterého sotva poznal... V některých chvílích jsem skrz tu naivitu měla pocit, jako bych četla fantasy pro mládež. Potom jsem trošku ztrácela přehled v případných skocích z jedné scény do druhé. Občas měl autor tendence nakousnout nějakou informaci třeba dvěmi větami a hop, byl zase někde jinde třeba o pár hodin. Od začátku knihy se časově posouváme o měsíce až roky. Někdy je náročnější úseky sledovat, jelikož ne vždy je to vyloženě zmíněno. Důraz je spíš kladen na děj a vývoj postav a samozřejmě pozvolné vysvětlování, co se odehrává, proč a kam to zhruba směřuje. Velice oceňuji, že autor nehloubá nad bitvami, kterým by měl potřebu věnovat desítky stránek. Sepíše to hlavní, aby čtenář pochopil jednotlivé události, ale věnuje se hlavně pokroku a vývoji situace. Co autor zatím moc neumí, tak budování napětí. V podstatě hned v momentě, kdy čtete o nějakém momentu, o zvratu a podobně, hned víte na čem jste nebo to na sto procent dokážete ihned uhádnout. Žádná překvapení, tedy téměř, postupné odhalování, nic. A to mě občas zamrzelo, protože by hned kniha stoupla o hvězdičku výš. Konec to možná celé i vynahradil, s odpočtem posledních stránek budete netrpělivě čekat, co ještě stihne sepsat. Kniha má mnoho vad na kráse. Je spousta prostoru na vylepšení. Ale musím se přiznat, že když jsem nad ni vážně sedla a vydržela číst, tak mě bavila a dokázala udržet při čtení. Autor rozehrál strašně moc linek, některé se postupem času spojily, jiné se teprve projeví. Promyšlené to má opravdu hodně a jeho plány musí být ještě větší. A to, co dělá chudákům postavám... Poslední stránky už jsem bojovala, ale jen kvůli tomu, že nemám pokračování.... celý text

Bledý snílek / Píseň úsvitu 2023, Samantha Shannon

Tato tenká knížečka obsahuje dvě novely ze světa Kostičasu. Je to jen takové miniaturní rozšíření k tomu, co už čtenáři četli a zároveň je to spíše takové uchlácholení, než se dočkáme dalších plnohodnotných dílů, což bude ještě trvat. Takže na jednu stranu kniha kdekoho potěší, na stranu druhou bych byla raději, kdyby autorka věnovala čas sérii, abych ji dočetla, než se dostanu do důchodu... První novela se zabývá šestnáctiletou Paige a jejím vstupem do Jaxonova gangu. Proč tam vlastně přišla, počáteční týdny a především její úplně první nelehký úkol, kterým ji šéf testoval. Text je hodně krátký, přesto je to příjemné zpestření, které klidně mohlo být součástí první knihy. Druhá novela se odehrává ve dvou časových liniích. První je o tři roky později, kdy Bledý snílek skončí v 'táboře' Refájců a plánuje vzpouru. Druhá linka je o další rok později, kdy je spolu se Strážcem v exilu v Paříži a zotavuje se po dalším věznění. Více prozrazovat nebudu kvůli spoilerům. Oba příběhy jsou opravdu jen letmým doplněním. Po obsahové stránce to příliš mnoho věcí neosvětlí, podle mě to jen více objasní charakteristiku Paige, její myšlení a chování. Aby ji každý mohl lépe chápat. Nicméně určitě za to bude spousta lidí ráda. Jediné, co mě mrzí, tak velké časové úseky mezi jednotlivými knihami, protože poněkud ztrácím tu návaznost a nepamatuji si vše. A to by nás měly čekat tuším ještě tři díly do konce série...... celý text

Vypůjčený čas 2023, Zuzana Strachotová

Nechala jsem se zlákat touto sci-fi novinkou. A jak se ukázalo, budu ji potřebovat do své sbírky v papírové verzi. Jaké to asi musí být, když člověk podstoupí uspání ve stázi, aby zabránil své smrti z důvodu nemoci? A co když v tomto stavu zůstane déle, než mu slíbili? Přesně to se dozví hlavní hrdinka, která procitne do světa v naprosto jiné podobě, než jak ho znala. A dost těžce se snaží přizpůsobit jak změnám, tak tomu, komu vlastně věřit. Adeptů na záporáky není zrovna málo. Nejzajímavější na knize byly dvě věci. Jednak děj neustále čtenáře postrkává určitým směrem, díky všem poznatkům a náznakům. Pokaždé si budete myslet, že už asi chápete, o co půjde a kam to směřuje, aby se příběh nakonec stočil někam jinam a tematicky se zaměřil na jiné části. Takže musíte dumat dál. A za druhé musíte obdivovat tu představivost lidské postapo budoucnosti. Moc se mi líbily popisy technologií, vymožeností jako například domácích asistentů, bioroidi, lednice mě moc pobavila, omezení futuristické populace a mnoho dalšího. Určitě budete porovnávat ústřední dvojici a v tomto směru i autorčin postup oproti té z Devíti dnů. Netvrdím, že okusíte převratné dílo, jaké ještě nikdo nečetl, to se v dnešní době špatně shání. Ale je to výborně napsané, čtivé, chvílemi vtipné, emotivní, zajímavé... Třičtvrtě knihy jsem slupla na posezení a teď mi zbývá jediná otázka. Dostaneme pokračování? A kdy?... celý text

Královská spravedlnost 2023, Richard Swan

Jakmile jsem si přečetla fantasy detektivka, chtěla jsem to zkusit. Taková netypická kombinace žánrů zněla dost zajímavě a já byla zvědavá... Vypravěčem je devatenáctiletá Helena, která pracuje jako písařka. Velkou část knihy jsem nechápala, proč se celý příběh odehrává zrovna z jejího pohledu. Je to v podstatě její vyprávění ze starších let, zapisované asi jako deník, vzpomínky, vrací se zpět do minulosti a občas promlouvá přímo k čtenáři. Podle mě není zrovna ideální průvodce, protože je mladá, nezkušená, docela slabá, nerozhodná a hlavně hodně ubrečená a uslzená, což mě často štvalo. Helena doprovází justiciára Vonvalta, něco jako soudce a šerif v jednom a jeho pomocníka Bressingera. Ti dva by byli rozhodně lepšími ústředními postavami než ona. Všichni jsou roky na cestách a vykonávají spravedlnost po celém císařství. Jedna z cest je však zavede do města, kde se děje něco nekalého. To však postupně odkrývají až při vyšetřování vraždy... Samotné pátrání je docela zdlouhavé, zmatené a neucelené, ale to jen proto, aby se všechno spojilo při soudním přelíčení, kde to v souhrnu dá konečně význam. Jenže věci nejsou jen o tomto případu, vše se zvrtne a opět přichází odstavce plné polovičatých věcí. Jako fantasy detektivka to nebylo špatné. Z počátku je kniha dost kostrbatá, takže trvá se do ní začíst. Detektivní linka byla o něco lepší, i když řádné vyšetřování bych si představovala trošku lépe rozvinuté a probírané, s více logickými a chytrými tahy hlavních hrdinů. Postavy jsou dost neosobní a sympatie k nim taky zrovna mít nebudete. Autor není schopný je ani představit v dostatečném světle, abyste si udělali obsáhlejší obrázek o charakteru, vzhledu, věku atd. Těch informací bylo zoufale málo. A já obvykle potřebuji hlavní postavy poznat co nejvíce. Většina zmíněných mi většinou lezla na nervy svojí umanutostí, umíněností, dokonce i hloupostí. Celá kniha, hrdinové i další věci mi přišly holé, suchoprázdné a nedokončené. Při popisech se skákalo sem a tam, jen velice povrchově a tak celkový obraz působil spíše jako kostra příběhu než jeho plné vyznění. Kniha by potřebovala ještě hodně práce, aby mě opravdu přesvědčila... 2.5*... celý text

Percy Jackson a egyptští mágové 2023, Rick Riordan

Young adult knihy už cíleně nevyhledávám nějakou dobu, nicméně mám své oblíbené autory, u kterých udělám výjimku. A jednou z nich je svět bohů a polobohů od Riordana. Sice při čtení máte pocit, jakoby to bylo spíše pro děti než mládež, ale příběhy dokáží být napínavé, akční, ale i plné humoru. A já si to užívám... V tomto případě jde o takové malé doplnění dvou sérií a to Percy Jacksona a Kronik Cartera Kanea. No, je to střet dvou světů, po popravdě. Jde o tři povídky, které na sebe navazují, s nějakým časovým rozestupem a vzájemně propojí řeckou a egyptskou mytologii. Jde tedy spíše o takový malý návrat a nostalgii. Povídky nikdy nedokáží nahradit plnohodnotný příběh a ani tady tomu není jinak. Není se čemu divit, kniha má pouhých sto sedmdesát stránek. Moc jsem se bavila a slupla jsem to velmi rychle. Pro rychlejší čtenáře je to jednodenní záležitost. Přesto to bylo příjemné. Sice hodně uspěchané, bleskurychle vyřešené, ale staré známé postavy mě vrací do mých mladších let. A tak jsem ráda, že jsem měla možnost si tento styl příběhů zase trošku osvěžit...... celý text

Sherlock Holmes a Labyrint smrti 2023, James Lovegrove

Dostala jsem se k další knize dobrodružství Holmese a Watsona. Z této série, kterou tvoří více autorů a knihy lze číst v jakémkoli pořadí, protože jsou pouze součástí universa a vyloženě na sobě nezávisí, patří tento díl k těm lepším. Tentokrát je případ takový trošku zamotaný. Jejich klientem je soudce, který hledá svou ztracenou dceru. Jak brzy vychází najevo, ta je zase na stopě zmizení své nejlepší přítelkyně. Což jí zavedlo do sídla jedné zvláštní sekty. A jak už to tak bývá, na první pohled se na tomto místě zabývají ušlechtilými cíli a nápady, ale skutečnost je někde jinde. A hodně nebezpečná. Stačí jeden "chorý mozek" nebo šílenec, pomýlený názor a celá idea dostane špatný spád. Soudcova dcera se brzy stane Holmesovým špehem a tím to celé začíná. Kniha nemá mnoho stránek a tak děj pátrání plyne v podstatě docela rychle. Pohled detektivů je vždy na chvíli oživen dopisem "agentky", která na místě činu hledá důkazy. Přičemž časem dochází k problému a akce začíná. Osud přítelkyně zůstává do poslední chvíle utajen, i když je v podstatě jasný, i přes občasný pocit naděje. To samé platí i o padouchovi. Tedy o osobě či osobách, na které je potřeba veškeré trable hodit. Vodítka byla dost okrajová, takže jsem stále čekala, kolik lidí o tom všem ví. Celá kniha se mi výborně četla, dopisy byly někdy trošku delší než by mi vyhovovalo a úkoly, které na konci čekaly H a W taky nemusely být až tak táhlé, ale trošku hbitější. Za tyhle zdržující pasáže strhávám hvězdičku. Jinak to bylo příjemné počtení...... celý text

Bez dechu 2023, Lenka Dostálová

Největším problémem pro mě bylo, že závěrečný díl série vyšel sedm let po prvním. Což se ukázalo jako menší překážka. Za ty roky se můj oblíbený styl četby poněkud posunul dál a tak nemůžu knihu posoudit stejně jako tehdy. V mých dnešních očích jde o typickou ya literaturu, kdy si hlavní náctiletí hrdinové hrají na velké drsňáky a přitom vůbec nedokáží dostát svým vlastním představám. Až na Laylu, která když se naštve, je schopná téměř bourat budovy. Přesto jí to bohužel nedokážu příliš uvěřit. Honička za hlavním záporákem taky nebyla plně využita. V podstatě se před ním všichni jen schovávali, když vylezli z brlohu, dostali pěkně na prdel a zase se ukryli. Trénovali souboj, ale o své schopnosti se nestarali. Finální střet navíc nebyl úplně věrohodný, protože skončil příliš jednoduše a uspěchaně... Knihu přečtete hodně rychle, protože je opravdu jednoduchá a nenáročná. Po tematické stránce jsem byla spokojená, protože šlo o něco, co mám ráda - lidé s pozměněnou genetikou, speciálními schopnostmi, mutanti... Jenže není plně využito potenciálu a klasické ya prvky to docela zabíjí. Věčné fňukání některých postav, jejich pocit síly, kterou nemají, pocit, že zachraňují celý svět, protože nikdo jiný to nezvládne... Nebylo to přímo podle mého gusta, ale jsem ráda, že mám sérii ukončenou, a že byla dopsána...... celý text

Pán prstenů – Kompletní průvodce 2022, kolektiv autorů

Dovolím si sem přidat názor i na tento kousek. Sice vypadá jako časopis, ale v podstatě jde o takového filmového průvodce v měkké vazbě, kterého jste mohli vidět i na jiná témata. Uvnitř je spousta informací a obrázků, kvalita fotek tedy je dost podřadná. Nicméně svůj účel to plní. Jde hlavně o filmový svět, tudíž jsou některé informace rozporuplné. Pokud tak není přímo zmíněno, což není vždycky, tak se popis děje ohlíží na filmové trilogie. Ty se však ne vždy držely knižní předlohy. Základní přehled je jasný a většina ho bude znát "z obou světů". Je to takové osvěžující opáčko s pár zajímavostmi z natáčení. Moc mě tedy bavil tento návrat a shrnutí z pohledu někoho jiného. Nejvíc mi však pomohly kapitoly, kde se probíral vznik světa a Středozemě. Bylo to tak jednoduše ucelené v základech, díky kterým jsem si konečně dokázala udělat lepší obrázek. Spousta knih od Tolkiena mě ještě čeká a tohle mi vždycky přišlo tak trochu zmatené. Tolkien sice hodně čerpal z života, z dění okolo sebe, spoustu názvů a jmen odvozoval z jiných jazyků, ale jeho svět je tak velký a složitý, originální, všechno má několik pojmenování, stvořil vlastní jazyky, kultury, mytologii. A vyznat se v tom je opravdu umění. Tato publikace v tom sice neudělá díru do světa, není to slovník ani dokonalý přehledný průvodce, ale dokáže potěšit a pár informací z toho vyždímáte...... celý text

Poutníkem po Středozemi: Skici z cesty ze Dna Pytle až do Mordoru 2022, John Howe

Tuto knihu lze hodnotit jednak textem a jednak obrázky. Co se týče textu, tak byl jednoduchý a pro mě lépe uchopitelný než třeba takové Světy J.R.R. Tolkiena. Tam šlo o hodně odborný styl plný informací, mnohdy jsem si připadala jako na nějaké přednášce. Zde však dostanete krátké a jednoduché základy. Jelikož nemám nastudováno mnoho knih, vyskytovaly se zmínky o postavách, které mi nic neřekly, takže časem tuto knihu otevřu znovu. Nicméně jsem množství a složitost informací ocenila. Co se týče obrázků, tak to bylo lehce na pomezí. Původně jsem očekávala něco spíše ve stylu Alana Lee. Ale jde především o náčrty a skicy tužkou. Často hodně hrubé, málokdy barevné. A pokud už se nějaká barevná ilustrace objevila, byla hodně tmavá. Ale je nutné brát ohled na to, že John Howe se podílel na vzniku vizualizace pro Hobita a Pána prstenů a tudíž tyto skicy jsou hrubé náčrty pro vznikající scény a digitální úpravy. Některé jsou hodně hrubými obrysy, které měly tvůrcům dát základní představu o scéně, některé jsou více zpracované. Není to tedy zpracované jako ilustrace do knih. Já osobně jsem si nejvíc užila drobné kresbičky zbraní, váz, štítů a kostýmů než ty krajinné... Za mě spokojenost. Knihu jsem chtěla hlavně kvůli ilustracím než kvůli textu. Bylo to vyvážené a pěkně zpracované. Jednoduché. Takže žádné náročné čtení, které mi nic neřekne. A až zvládnu přečíst u nás vydané Tolkienovi knihy, vrátím se k tomu a snad ještě lépe dotvořím celkový obraz Středozemě...... celý text

Odkaz oceli 2023, Matthew Ward

Musím říct, že u této knihy jsem měla dost silný pocit nevyváženosti. Prvních skoro tři sta stran bylo plných popisů děje ze dvou míst země. Na jedné straně šlo o boj na hranicích s nepřítelem, který z nenadání zaútočil a na straně druhé o problémy v hlavním městě. Nebylo to rozhodně špatné, ale vzhledem k tomu, že šlo o přípravu na vznik pozdějších událostí, bylo to poněkud zbytečně dlouhé. Prostřední část se mi líbila asi nejvíc. Po celou dobu se neustále něco dělo, příběh byl neskutečně plný akce, takže v tomhle rozhodně problém nebyl. Nicméně na řadu přišly nejrůznější problémy. Ze dvou míst najednou autor rozděloval postavy na další lokality a tak se čtenář stal svědkem čím dál více zvratů a komplikací, které se začaly vyvíjet po celé zemi. To mě bavilo ze všeho nejvíc. I tady to bylo takové rozvláčnější, ale přesto nejčtivější. Závěr, který pro mě představoval asi posledních sto padesát stránek byl ale nejslabší. Všechny pohledy se začaly střetávat a míchat. Většinou až moc rychle a často se měnila scéna, až jsem ztrácela orientaci, kde se vlastně ocitám. Myšlenka, že vlastně bitva mezi lidmi začala i díky zásahu bohů, kteří se zapojovali po celou dobu, mi rozhodně nevadila. Bylo zajímavé sledovat, jak autor poukazuje, že lidé i bozi mají své silné i slabé stránky a že nikdo není neomylný. Že ani zásah zeshora není bez následků. Co mi však vadilo nejvíc, že se do všech těch potíží přidaly i nadpřirozené síly a bytosti, které značně ovlivňovaly vyváženost sil. Někdy až moc agresivně, jakoby neexistovaly hranice síly a možností, autor se v tom dost motal. Navíc by se všichni žijící dali rozdělit na dva tábory. V jednom byli ti, které autor bez milosti popravil, v řádech tisíců. A pak ti, kteří se díky různým okolnostem stávali vlastně nesmrtelnými, vlastními silami se vždy vyléčili nebo díky něčí pomoci. Pořád dokola, po každém zranění. Ke konci už mě to fakt začínalo vyloženě štvát, jak okatě a divně to působilo. Byli vlastně nezničitelní. Námět knihy velice dobrý, zpracování a vyprávění výborné. Rozhodně by to chtělo se zamyslet nad délkou knihy, osm set stran je vážně zbytečně ubíjejících. Určitě nedělat ze všech postav takové nepřemožitelné hrdiny, nevyužívat tolik nadpřirozena a rozhodně tolik všechno neokecávat. Závěr se mi vážně nelíbil. A přestože vypadal uzavřeně, měl by vyjít ještě jeden díl. Rozhodla jsem se ho přečíst, ať vím jak to dopadne, jen doufám, že se autor trošku umírní v nedostatcích a trošku se nad tím víc zamyslí...... celý text

Svobodní bastardi 2023, Jonathan French

A jsme na konci. Od prvního dílu uběhlo pár let, takže jsem měla dost problém se do toho dostat, cokoli většího si pamatovat. Ani s druhou knihou to nebylo lepší. Útěchou mi je, že si to časem přečtu znovu, ale tentokrát hezky za sebou, abych to v hlavě lépe uspořádala. I tentokrát se to četlo téměř samo. Řekla bych, že nyní to bylo mírnější, přestože stále jde asi o nejvíc drsnou a sprostou fantasy, co jsem měla možnost číst. Ale bitvy, bitky ani kterékoli potyčky, mi už nepřišly tak brutální jako dřív. Nepamatuji si, jaký čas od prvního příběhu měl uplynout, ale po celou dobu to na mě působilo tak nějak nostalgicky, vzpomínkově. Jakoby autor zamýšlel čtenáře upozornit na to, že postavy toho už zažily opravdu hodně a taky dost zestárly... Bylo pro mě dost těžké se do knihy ponořit, protože jsem nedokázala zpracovat všechny ty názvy zemí a jména postav, které byly zmíněny. Bylo jich tolik, že jsem se ztrácela. Nejvíc ale v těch národech. Nejednou jsem litovala, že kniha postrádá mapu, která by mi neskutečně pomohla. Ale dokázala jsem se tím nějak prokousat a pochytit to nejdůležitější, co se týkalo hlavních hrdinů. A to se počítá. Ke konci jsem čekala něco epického, co by po tolika stránkách celé trilogie vyrazilo všem dech. Ale autorův závěr mě hodně překvapil. Jednak vzniklé jednání, které mělo za úkol zmást, vůbec mi tam nesedělo, dokud jsem nepochopila záměr. A že jsem se u toho usmívala jako šílená. Fakt mě to načapalo. A ten úplný konec v posledních stránkách? Tak, ten jsem nevyhlížela vůbec. Díky nátuře poloorků by člověk čekal bitvu až do posledního. Došlo na bitvy, došlo na humor, obhroublý slovník, na ztráty přátel, na politiku, emoce a city. Už to nepůsobilo tak energicky jako dříve, což byl nejspíš úmysl, protože celá ta atmosféra byla vybudována kvůli konci. A ten nebyl zrovna to, co by člověk čekal. Existuje mnoho podob vítězství a mnoho cest k němu. A záleží na každém čtenáři, jestli tenhle autorův závěr přijme nebo ne... Pro mě to bylo podivné překvapení, ale kruci proč ne. Tenhle svět mi bude chybět...... celý text

Svit temnoty 2023, Paula McLain

U této knihy mě hodně zaujala anotace. Čekala jsem temnou a drsnou krimi pojednávající o unesených dětech. Ale nakonec to byl spíše takový průměr. Samozřejmě samotné téma je dost těžké a temné, nicméně jsem od autorky nedostala to správné napětí. Celé vyšetřování se vedlo jako rozhovory a výslechy lidí okolo unesené holky a na pachatele se narazilo v podstatě náhodou. Neměla jsem dojem, že by policejní sbory našly nějaké důkazy, díky kterým by postupně skládaly nějaký ucelený obrázek. Jen vedly rozhovory a zkoušely své domněnky a intuici a hle, najednou se s případem pohnulo. Neměla jsem z toho ten správný pocit pátrání, ale to může být jen můj dojem. Sama hlavní představitelka si nese vlastní břemeno a tíhu života, což také zaujímá určitou zvědavost čtenáře. Během jejího 'ozdravování' a pokračování v případu, se několikrát vrací do své minulosti a odhaluje vlastní bolesti a prozrazuje, co se stalo nedávno. Takže se vlastně celá kniha veze na takové tematické depresivní vlně... Samotný příběh nebyl špatný, i když jsem čekala více. Ale trochu jsem bojovala s překladem. Nějak mi nešlo na jazyk slovo detektivka. I když je to asi správně, tak nejsem na takový tvar zvyklá a zní to jako knížka :-D. Sem tam byly věty trochu kostrbaté a slova ve větách přeházená do divného slovosledu. Jinak nemám větších námitek, prostě nenáročná kniha...... celý text

Kořist 2023, Yrsa Sigurðardóttir

Tohle pro mě bylo první setkání s autorkou. Loni jsem ji viděla na Světě knihy a nechala si podepsat jinou knihu, nicméně jsem dosud neměla chvilku ji přečíst. Zaujala mě však její novinka a tak jsem si řekla, že je čas to zkusit. Myslím, že je to poměrně známá oblíbená autorka, která napsala už docela dost knih. Přesto mě její styl trošku zaskočil. Byl takový zvláštní, jakoby nevypsaný a popravdě mě příliš nebavil. Jakoby to psal nějaký začátečník. Velkým zklamáním pro mě bylo zjištění, že jde vlastně o duchařinu. A to já zrovna nemám ráda. Kdybych to tušila, vůbec bych si knihu nevybrala. Jediným kladným faktem bylo, že byla docela krátká a přestože jsem měla chuť to vzdát, nakonec jsem dočetla. Napětí se dalo krájet a celkový námět byl rozhodně zajímavý. Jednotlivé kousky se logicky spojovaly, ale pravda je odhalena až na samém konci, kdy vlastně pochopíte, že o ty duchy zase tak moc nešlo. Nicméně to nesmaže dojem ze čtení toho zbytku. Postavy mě příliš nebavily, takové prosté, nijaké a hodně charakterově podobné. Obvykle uzavřené nespolečenské typy. Co se týče skupinky turistů, tak jde o obvyklé klišé, kdy absolutní amatéři se vydají do nehostinné ledové pustiny, bez jakýchkoli zkušeností. Což chápu jako totální idiocii. Takže po tematické stránce dobré, duchové strašidelní, dokud nenajdete opravdový význam všech událostí, závěr neskutečně překvapující. Ale faktem zůstává, že nejsem ohromená a basta...... celý text

Střepy času 2015, Lynn Flewelling

A je to tady. Dostala jsem se na úplný konec. A oproti předposlední knize, to byl návrat ke starému dobrému napínavému příběhu. Očividně se autorce nejvíc daří, pokud se příběh odvíjí mimo hlavní město Rhiminee. Tam totiž obvykle řeší jen intriky, spiknutí a zhýčkané šlechtice. Netvrdím, že to vždycky znamenalo, že by kvůli tomu příběh utrpěl a nedalo se to číst, ale faktem prostě je, že když se děj odehrává někde mimo, je mnohem zajímavější. Z počátku jsem nevěděla, co si vlastně myslet, protože velkou součástí jsou tentokrát duchové. Tak trochu jsem čekala, že to bude duchařina a nic jiného se snad řešit nebude. Byla jsem však příjemně překvapená, když jsem zjistila pravý rozsah věcí. A že to tentokrát bylo velké. Bylo poznat, že když nesledujeme padoucha od začátku a neznáme všechny podrobnosti, je to mnohem lepší. Tentokrát to bylo výborné čtení, které mě nutilo pokračovat celý den. Jsem spokojena s vývojem událostí, s postavami (u někoho to bylo lepší, u někoho méně, to se dalo čekat) i se samotným závěrem. Je škoda, že autorka během těch sedmi dílů rozehrála tolik věcí, které ne vždy dokončila a tak zůstávají otevřené akorát čtenářově fantazii. Ale bylo to pěkné a důstojně ukončení, i když mi to všechno bude hodně chybět. Tak výborně se to četlo...... celý text

Schránka duší 2014, Lynn Flewelling

Tentokrát odebírám hvězdičku a je to spíš tak na dvě a půl. Ještě mě čeká poslední díl, ale tohle zatím bylo to nejdelší a nejnudnější, co jsem od autorky dostala. Už mi bylo jasné, že válka, o které se mluví, se kromě pár zastávek a zmínek z pohledu Klii či Beky, vůbec nebere jako hlavní záležitost. A v podstatě mi to ani nevadí, protože u ostatních fantasy je to vždycky klíčové a hlavní téma, což je někdy až moc ohrané. Tady sice válka probíhá, ale pouze na pozadí, aby zpestřila příběh a okořenila intriky ohledně královské rodiny a tak podobně. Nicméně, co se týče samotného děje, bylo to pomalé a nijak zábavné. Sice mě situace okolo duší docela zajímala, ale chvíli trvalo, než jsem vůbec pochopila, co se děje. Autorka to neskutečně natahovala. A vůbec tomu nijak neprospívalo to, že padouch byl znám ihned a tak vlastně veškeré napětí prožívaly akorát hlavní postavy, protože jim neskutečně dlouho trvalo odhalit je. A to byl asi největší kámen úrazu. Tentokrát chyběly i větší akce, které obvykle příběh zpestřovaly a dodávaly šťávu. Takže jsem víceméně četla ze setrvačnosti, protože jsem stále čekala na nějaký ten vzestup adrenalinu, který často přicházel v závěrečné části (což se tady nestalo) a taky díky povědomí, že se blížím ke konci příběhu. Doufám tedy, že závěrečný díl mi celkový dojem ze série příliš nezničí. Přes to všechno mi po jeho dočtení bude tohle dobrodružství moc chybět... 2.5*... celý text

Bílá cesta 2013, Lynn Flewelling

Už jen dvě knihy a mám tuto sérii za sebou. Sice ne vždy dokážu souhlasit se vším, co autorka stvoří, ale dokázala mě neskutečně zaujmout a polapit. A to se stává jen málokdy. A zajímavé je, že to obvykle funguje u obyčejných, nenáročných příběhů (žádných kronik s epickými bitvami), které se netáhnou stovky stránek. V Bílé cestě se vyloženě navazuje na dění předchozí knihy, protože zůstalo hodně otevřených a nevyřešených věcí. Tudíž je potřeba se vydat za dalším dobrodružstvím a vymyslet, jak danou záležitost uzavřít. Můžu říct, že kolikrát jsem vyvracela oči v obavě, kam to autorka zase odvádí, v obavě, že to bude neskutečně dlouhé. Ale jako obvykle to dokázala výborně vystavět a nakonec to uteklo hodně rychle. Alek a Seregil jsou magnety na průšvihy úplně stejně jako Jamie a Claire v Cizince. Jednu věc vyřeší, aby je v zápětí zaskočila jiná. Tentokrát mě děj bavil mnohem víc, i když mi některé řešení bylo jasné předem. Nicméně to bylo napínavější než minulý díl. Čím víc se blížím konci, tím mám větší obavu, aby to skončilo šťastně, protože to bych byla ráda. Pro jistotu si nečtu ani anotace. Tak uvidíme, žádné spoilery...... celý text

Návrat stínu 2013, Lynn Flewelling

Po dlouhých osmi letech od třetí knihy vyšel Návrat stínu. Časová propast není na ději poznat tolik, jako na autorčině stylu. Kniha je neskutečně pomalá, po celou dobu se věnuje otroctví a alchymii, spousta pasáží byla fakt úlet. A největší napětí přišlo v posledních pár kapitolách. Netvrdím, že tam není vyšší význam či budoucí záměr s rhekarem, což naznačuje konec konců i epilog. Ale jeho vznik a dlouhé věznění bylo úmorné. Tak nějak mi nesedl ani Khenir. Nemůžu si pomoct, ale autorka se rozhodla vrátit k danému světu, jen si nevybrala úplně nejlépe. Je to takové první zklamání, ale stejně jsem vždycky zvědavá, co zase Alek a Seregil, zažijí, že jsem nucena číst dál...... celý text