Lenka Dostálová

česká, 1992

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Nová kniha

Bez dechu

Bez dechu - Lenka Dostálová

Vždycky jsem byla tak trochu osina, ale ještě nikdo se mě kvůli tomu nesnažil zabít tak úporně. Layla má za sebou pár rušných měsíců. Podařilo se jí najít da... detail knihy

Populární knihy

/ všech 6 knih
Labyrint osudu
Labyrint osudu
Démon stínů
Démon stínů
Bez dechu
Bez dechu
Na útěku
Na útěku

Nové komentáře u autorových knih

V pasti V pasti

„*hluboký povzdech* Nevím, co si o tom mám myslet. Je na tom hrozně vidět, že to je prvotina. Styl psaní byl ze začátku hrozně divný(což se dalo čekat) ale pak jsem si na něj buď nějakým způsobem zvykla, nebo se autorka zlepšila. Teď něco málo k hlavní hrdince. Ta má hrozně divný rádoby smysl pro humor, až někdy působí hrozně otravně. I když, některé její hlášky jsou super, to musím uznat. Štvalo mě, že ona vlastně hned potom co zkolabuje a probere se v nemocnici, tak asi třikrát za sebou zdrhne speciálním jednotkám, které se ji snaží chytit. Podotýkám, že jí je 17. A prostě to nevypadalo uveřitelně. Dobře, má superschopnosti, ale zjistila to asi před deseti minutama, sakra. Po honičce jako prase má ta holka pak chvilku klídek a hned jde zase do akce. Konkrétně se úspěšně dostane do nějaký zabezpečený budovy a někoho tam pokosí, i když vůbec netrénovala. A ten závěrečný útěk v autě s poutama na rukách asi ani nebudu komentovat. (V té době už za sebou měla nějaký výcvik, takže to aspoň dávalo smysl trochu víc) Celou dobu jsem měla pocit, že čtu nějakou fanfikci z Wattpadu. Vemte si ten nejvíc klišé akční film co vás napadne, zkombinujte to se Stranger Things, dejte tomu úroveň wattpadové fanfikce a voilà máte tady Projekt Alfa. A romantická linka byla taky divná. Prostě si něco řekli, pak že spolu zdrhnou z tý laborky a pak najednou že se milujou, no to jsem fakt moc nevěřila.(Prostě je to prvotina, njn) Nápad ale fajn a obálka taky. Další díly si asi přečtu, protože mě zajímá jak bude pokačovat příběh a jak se autorka zlepší ve psaní atd. Krásné dvě hvězdičky“... celý text
— Bookworm345

Démon stínů Démon stínů

„Kniha jako celek se mi líbila, sice mi trvalo, než jsem se začetla, ale pak to dostalo spád. Přesto mi přišlo, že by to celé chtělo ještě trochu učesat. Zhodnotila bych to jako oddechovku, co nenadchne, ani neurazí. Nejvíce jsem si oblíbila postavu Lei, kvůli které jsem vlastně knihu četla. Chtěla jsem vidět, jak si autorka pohrává s rozhraním, kdy se v ní probouzí zlo, se kterým se pokouší bojovat. Další díly si určitě přečtu ze zvědavosti. Jen mi uniklo, že by se mezi Sárou a Lukášem jednalo o romantickou linku.“... celý text
— Euwen

Démon stínů Démon stínů

„Neurazí, nenadchne. Už od začátku se to táhlo, hlavně kvůli extrémně dlouhým kapitolám. Další problém, co jsem s nimi měla, že se tam neustále měnily "pohledy". Příběh byl zajímavý, ale začetla jsem se až někdy před polovinou. Sára byla průměrná postava, nějak jsme si k ní moc nevytvořila pouto. Lea avšak byla zajímavější a sympatičtější a celkově mnohem lepší. V knize se objevovalo hodně překlepů a chyb, které mě brzdily ve čtení. Také hromadu věcí, které nejspíše měly být pro čtenáře překvapením, byly zjevné už od začátku, takže mě nic nepřekvapilo. Přesto jsem ale zvědavá na pokračování.“... celý text
— ElessaRiverbow

Labyrint osudu Labyrint osudu

„Příběh je to rozhodně neotřelý a hodně mi to stále připomíná můj milovaný seriál Čarodějky, bohužel jsem druhý díl četla ve špatnou dobu. Nejdřív jsem se nemohla začíst, pak mě rozčiloval styl psaní. Oproti prvnímu dílu se tu nevyskytuje tolik opakujících se slov, bohužel stále dochází k tomu, že je kapitola psaná z více pohledů v er-formě, jenže se v odstavcích ztratíte, jestli jste zrovna s Leou nebo se Sárou nebo s někým úplně jiným. Nejhorší je, když stránka začíná novým odstavcem a vy se neustále vracíte zpátky, jestli jste něco špatně nepochopili. Pro mě to mělo naprosto rušivý efekt. Přitom by stačilo časové a prostorové skoky oddělit hvězdičkou nebo novou kapitolou. Jinak tedy stále dávám přednost Lee, která je bojuje sama se sebou a se svými schopnostmi. Poslední třetina knihy nabrala spád, stejně jako u prvního dílu, takže si třetí díl nejspíš přečtu, zajímá mě totiž, jak to bude s Leou dál, a jestli zjistíme i něco víc o postavě, o které jsme se dozvěděli v tomhle díle, viděla bych to na zajímavou linku.“... celý text
— Airelle

Bez dechu Bez dechu

„Největším problémem pro mě bylo, že závěrečný díl série vyšel sedm let po prvním. Což se ukázalo jako menší překážka. Za ty roky se můj oblíbený styl četby poněkud posunul dál a tak nemůžu knihu posoudit stejně jako tehdy. V mých dnešních očích jde o typickou ya literaturu, kdy si hlavní náctiletí hrdinové hrají na velké drsňáky a přitom vůbec nedokáží dostát svým vlastním představám. Až na Laylu, která když se naštve, je schopná téměř bourat budovy. Přesto jí to bohužel nedokážu příliš uvěřit. Honička za hlavním záporákem taky nebyla plně využita. V podstatě se před ním všichni jen schovávali, když vylezli z brlohu, dostali pěkně na prdel a zase se ukryli. Trénovali souboj, ale o své schopnosti se nestarali. Finální střet navíc nebyl úplně věrohodný, protože skončil příliš jednoduše a uspěchaně... Knihu přečtete hodně rychle, protože je opravdu jednoduchá a nenáročná. Po tematické stránce jsem byla spokojená, protože šlo o něco, co mám ráda - lidé s pozměněnou genetikou, speciálními schopnostmi, mutanti... Jenže není plně využito potenciálu a klasické ya prvky to docela zabíjí. Věčné fňukání některých postav, jejich pocit síly, kterou nemají, pocit, že zachraňují celý svět, protože nikdo jiný to nezvládne... Nebylo to přímo podle mého gusta, ale jsem ráda, že mám sérii ukončenou, a že byla dopsána...“... celý text
— luculi

Přejít na knížky autora