LimedkaMikki
přečtené 719
Tajná služba. Román pro chlapce
1946,
Norman Dale
Takový průměrný román. Je celkem dost zajímavý, jak se za ta léta nic nezměnilo, dva hrdinové, kterým až překvapivě všechno vychází. Naivita románu a štěstí chlapů je lehce úsměvné, ale věřím, že ve své době to mohlo být oblíbené.... celý text
Sen
2017,
Jana Javorská
Když jsem si tuhle knihu dávala na seznam, těšila jsem se na nějaký možná lehce hororový, možná detektivní detektivní příběh, ale byla jsem značně zklamána tím, co jsem dostala. Ani jednoho jsem tam totiž nedostala. Místo toho se jednalo o beletrii, kam se autorka pokusila nacpat tyhle dvě věci. Což musím jí přiznat, že byla ta lepší část. Žánrově to bylo v pohodě. Dokonce i ta chvíle napětí o tom, kdo Gábině ublížil se nesla v zajímavém duchu. Za to jí náleží ty dvě hvězdičky. Co ale nebylo vůbec v pohodě jsou ty postavy. Možná jsem na jejich chování už moc stará, možná moc mladá, možná moc feministka a nebo jen málo tupá, ale ach jo. Jsem ještě ochotná uznat chování Pavla a Gábiny na začátku knihy, přecijen existují tu stále ženy, které s sebou nechají zametat a panové, kteří si myslí, že jediná role ženy je starat se o domácnost s tím, že oni nemusí hnout prstem a ještě na ně budou hnusní a zlí. Pokud ale bychom taky na konci došli k nějakému rozhřešení. Jenže to se nestalo. Celá kniha je pořád v té jedné rovině toho, že chlapi jsou šmejdi, Gábina je husa, která si nechá kálet na hlavu před nehodou a po navrácení paměti - jediná výjimka byla, když ztratila paměť, to konečně měla chvíli charakter, i když se stále nezbavila svého zlozvyku "musím sedět doma a starat se o manžela", jen k tomu měla drzé poznámky. Její potřeba chovat se tak, že "hmm, ok, zjistila jsem, kdo se mi snažil ublížit, ale přece to na něj neprásknu policii, třeba to byl jen omyl", nope, tohle za mě fakt ne. Co se týče konce jako takového, krom zmíněného, že Gábina je trubka, tak byl poměrně uspěchaný. Na asi pěti stránkách jsme zjistili, kdo je vrah, proč to udělal a jakému došel konci. Myslím, že s tím si autorka mohla lépe vyhrát.... celý text
Chatrč
2009,
Wm. Paul Young (p)
Jestli jsou někde vidět kulturní rozdíly, pak je to tato knížka. Čekala jsem nějakou zajímavou detektivku, místo toho jsem dostala rádoby filozofické bláboly o bohu. V naší převážně ateistické společnosti tohle neoceníme. Zpracování bylo poměrně zajímavé, líbilo se mi pojetí božské trojice, ale jinak to byla nuda, nuda, kecy, nuda. Zhruba od půlky knihy, kdy mi bylo jasný, že se teda žádná zajímavá detektivka nekoná, jsem měla obtíže to dočíst. Měla jsem sto chutí ji odložit, ale nakonec jsem to zvládla s tím, že jsem nasadila rychločtení a vynechávala věty, jinak by se to fakt nedalo. Opravdu netuším, komu je tato kniha určená, protože normálně smýšlející člověk si tam snad to svoje najít nemůže. Asi čtenářům Alchymisty. Těm se to možná bude líbit.... celý text
Partyzán Jirka
1946,
Jaroslav Štembera
Kniha byla celkem zajímavá. Jednoduchý, ale svižný děj. Jediné s čím jsem měla trochu problém je právě onen Jirka. Jeho nápady mi přišly poměrně dost idealistické a hlavně se skoro všemi dobrými nápady přišel on.... celý text
Zvrácená
2021,
Haruto Rjó
Mno, tak to bylo velmi děsivé. A z části i dost nechutné. Ne nečekaně nechutné, protože každý kdo má se strašidelnou mangou nějaké zkušenosti, tak ví, co přibližně očekávat, ale stejně to bylo dost uf. Stejně tak strašidelné momenty. Když to člověk čte na části, nutí ho to přemýšlet a chce vědět, jak to strašidlo Lolity funguje, jakou má historii, jak se jej zbavit a tak podobně. Jak je to ve skutečnosti s tou Lolitou se pak čtenář dozví zhruba ve dvou třetinách a pak už jen napjatě očekává, jak to celé dopadne. Rozhodně to není nic pro jemnocitné povahy, ale kdo se bojí rád, pro toho to bude fajn.... celý text
Kapitán rozkoší
2007,
Kresley Cole
Po příběhové stránce to bylo zdařilé počtení. Bylo tam málo hluchých míst, příběh plynul poměrně rychle a zajímavě. I když některé části mi tam přišly poměrně dost jako deux ex machina i na červenou knihovnu. Například odhalení a přiznání toho, kdo sabotoval lodě byla záležitost jedné, max dvou stránek, což mi přišla velká škoda. Ne že bychom stáli o čtyři kapitoly, kde se to snaží vyřešit, ale přecijen si s tím autorka mohla dát větší práci. Jak ale příběh byl v pohodě, to stejné už se ale nedá říct o charakterech postav. Těch hlavních postav. Nicolino chování se vzhledem k jejímu věku ještě dá pochopit, je jí 20, žije na lodi s námořníkama, takže jí nic neříká upjaté společenské chování a je přirozené, že chce experimentovat. Asi se dá i pochopit to, že jí nic neříká stud, neb ji společnost a výchova úplně nenaučilo, že by se měla při postelových hrátkách stydět (asi?) a ničemu to nevadí. Ale chování Dereka se je na facku. V příběhu je možné si několikrát přečíst, jak si stěžuje na to, že byl jeho starší bratr Will rozmazlený, ale sám se choval dost podobně. Jako někdo, pro koho jsou slovíčka "ne", "prosím", "rád bych" je podivný shluk písmenek ve slovníku. V písemném, ne v jeho slovníku. Rozhodně to není nic, co by se ho týkalo. Když se pro něco rozhodl, tak si prostě za tím šel a vůbec ho nezajímalo, že by třeba své vyvolené nemusel rozkazovat, že si ji vezme. Že by ji o to požádal? Pff, takovou věc on vůbec nezná. Vzhledem k povaze a výchově Nicole, se divím, že mu v tuhle chvíli nenafackovala, navzdory tomu, jak moc ho milovala. Tomuhle chování moc nepomohlo ani to, že se ten konec celkově zdál uspěchaný. Během asi deseti stránek Derek (náhodou) našel Nikole, oznámil jí, že se s ní ožení, unesl ji (ne, jinak se to fakt nazvat nedá), po cestě jí vysvětlil, proč ji opustil, ona mu odpustila, oženil se s ní, strávil s ní asi týden v posteli a usmířil se s jejím otcem.... celý text
Skandál na spadnutí
2021,
Julia Quinn
Píšu to nerada, vážně nerada, protože Julia je moje oblíbená autorka, a její příběhy nejsou na červenou knihovnu hloupé, ale tahle kniha nebyla dobrá. Je to fajn počtení, ale zdaleka nedosahuje svého standardu. A přitom to má takový potenciál. Příběh začíná celkem dobře, je nám předložen chudák Nicholas, kterého otec nutí, aby si vzal Georginu. Zprvu odmítá, což je logické chování, ale najednou dojde k tomu, že ji má vlastně i rád a ne jen jako kámošku. Pak požádá Gí o ruku, která logicky odmítne. Později na to přistoupí, což se od ní dá očekávat, neboť je zde popsána jako vysoce logická osoba, která si sepíše pro a proti a podle toho se zachová. A najednou zjišťujeme, že k němu taky chová vřelé láskyplné city. I když u ní se to dá ještě svést na to, že se zamilovala do (představy) hrdiny. Další věc, která by mě vážně zajímala, tak kde se rodí chlapi jako Nicholas. Být dokonalý milenec, navzdory tomu že je to jeho poprvé, tak to je něco. Znám dost chlapů, kteří mají za sebou víc postelových zážitků a zdaleka nejsou takoví světaznalí perfektní milenci. Jistě, tuhle dokonalost jim jsme v červené knihovně obecně schopni odpustit, ale u někoho, kdo to nemá nastudovaný ani teoreticky, to působí poněkud... nedůvěryhodně. Třetím velkým hříchem vnímám pokrokovost Georgiany. Jako by někdo vzal ženu z 21. století a poslal ji do 18. století. A taky pokrokovost Nicholase, který je tam zasazen z 20. století. Mám ráda silné ženské osobnosti, které nejsou jen putičky v rohu, ale tohle bylo i na mě trochu moc. O to víc bylo fascinující, že jí to všechno bez problému procházelo. Julia by neměla zapomínat, že tohle je prequel, ne sequel. V sequelu by se to i dalo pochopit.... celý text
Kroniky Jakuba Vandrovce
2013,
Andrzej Pilipiuk
Jakub Vandrovec je takový Gary Stu... Ale ono to funguje! Povídky jsou vtipné, šmrncnuté brutalitou, ale takovou nevinnou. Všechny případy, jak sám říká, vyřeší selským rozumem, a znovu, ono mu to funguje. Nic není tlačené na sílu. Jen doufám, že i v dalších dílech to bude fungovat.... celý text
