Sarah J. Maas

Přidat do oblíbených Koupit knihy

americká, 1986

Populární knihy

/ všech 27 knih
Skleněný trůn
Skleněný trůn
Dvůr trnů a růží
Dvůr trnů a růží
Dvůr mlhy a hněvu
Dvůr mlhy a hněvu
Rod země a krve
Rod země a krve

Nové komentáře u autorových knih

Dvůr mrazu a hvězd Dvůr mrazu a hvězd

„Kniha sice oproti zbytku série nemá příznivé hodnocení, ale nemohu říct, že by se mi nelíbila. Naopak mi přišla jako příjemné osvěžení od těch věcných válečných taženích a manévrech. Prostě taková příjemná, rodinná idylka, kdy se čtenáři dostane poklidného pohledu na postavy a jejich vyrovnání se s válkou, která proběhla před půl rokem. Pokud jste četli zbytek dvorů a milovali jste postavy, knihu doporučuji. Je to příjemné večerní počtení. Alespoň tak zažijete o pár stránek víc z života Vnitřního kruhu. :)“... celý text
— meredith6677

Rod země a krve Rod země a krve

„Mám Maas moc ráda. Obdivuji její fantazii se kterou tvoří nové, velmi propracované světy. Mám od ní přečtené Dvory, které byli úžasné, ale tohle byla teda jízda. Prvních několik desítek stran jsem tápala, než jsem se zorientovala a chytla styl, ve kterém je kniha napsaná, pak ale dostal příběh spád a kniha se četla skoro sama, přes to, že má skoro 800 stran. No a ten závěr? Obrečela jsem ho hned několikrát . Jen je mi líto Bryce a Hunta, že jim nebyla dopřána pořádná "chvilka"“... celý text
— aneta8wdx

Dvůr křídel a zmaru Dvůr křídel a zmaru

„Já prostě nemám slov. Tohle byla první série od autorky a po přečtení hlavní trilogie se sama sebe ptám, zda jsem někdy četla něco lepšího. Možná jsem ještě plná dojmů, ale prostě... Vše je dokonale popsáno a čtenář dostává přesně takovou dávku emocí, kterou potřebuje. Takový trochu knihoman Postavy jsem si neskonale užívala, a dokonce jsem občas samu sebe překvapila, když jsem se přistihla u toho, že se nahlas některým pasážím směju. O tom, že posledních cca 200stran jsem četla jedním dechem a že tep jsem měla nejspíš těsně před infarktem, ani zmiňovat nebudu. Stejně jako to, že jsem potřebovala zásobu kapesníčků! U této knihy jsem prostě knihu nečetla... Byla jsem v ní, ve středu děje a po boku postav. Byl to neskutečný zážitek a jen mě mrzí, že i když se k této knize znovu časem vrátím, už to prostě nebude to první čtení, protože děj je zkrátka tak propracovaný, že při nějakých odhaleních na závěr si člověk říkal - "Whow! Tak zrovna tomuto jsem předtím nedávala žádnou váhu!... Musím se podívat zpětně!" Takže určitě sérii doporučuju všem beznadějným romantikům, snílkům a dobrodruhům! Sama se vrhám na poslední dva díly Dvorů, a pak tradá na sérii ToG! A co říct na závěr? Snad jen... Příběh Feyre a Rhyse bych četla donekonečna! To the stars who listen and the dreams that are answered!“... celý text
— meredith6677

Skleněný trůn Skleněný trůn

„Huh...Asi před půlrokem jsem četla od Sarah J. Mass sérii Dvora trnů a růží. Ačkoli jsou to vcelku oblíbené knihy tak me Feyre neskutečně vadila a celkově postavy mi moc nesedly. Řekla jsem si že dám autorce šanci a tak jsem si přečetla první díl Skleněného trůnu a nelituji toho (zatím). Postavy jsou mj sympatičtější ale přesto si nemůžu pomoct. Celaena je Feyre vlastně strašně podobná. A stejně jako Tamlina mi je Doriana tak trochu líto. Ale i tak se ráda pustím so dalšího dílu :)“... celý text
— Ančaa3

Království popela Království popela

„Stále platí, že z této série mám nejraději Věž úsvitu. Království popela bylo... zvláštně nekonzistentní, s čímž, jak jsem si všimla, má Maasová problém docela často. Téměř polovinu posledního dílu série (!) řešíme brutálně mučenou a vězněnou Aelin. Myslím, že tenhle plot mohl být z hlediska uvěřitelnosti postavy klidně vynechán, protože absolutně nechápu, jak to po tom všem, co prožila, kolika jinými předchozími mučeními si prošla a kolik bolesti si zažila, mohla ještě vydržet a nezbláznit se. Takže za prvé, pro mě tohle bylo naprosto nerealistické, ale asi bylo potřeba přidat nějakou brutalitu, poněvadž zbytek knihy i přes probíhající válku (!) je naopak podivně jemný. A za druhé, byla trochu škoda, že Aelin tak dostala velmi málo prostoru (ne že bych ji měla ráda, ale kruci, jednou je hlavní postava) - z prožitého traumatu by se logicky musela vzpamatovávat několik dalších knížek, a moc mě prostě mrzelo, že právě v poslední knize přišla o své Já a musela ho hledat úplně znova od píky. Takže abych to shrnula, první část mi přišla absolutně zbytečná, prostřední část byla lehce nezáživná a poslední třetina konečně stála za to. Vždycky se mi moc líbilo, jak Maasová zvládá scény, kterých se účastní velké množství postav - to je vysloveně její specialita. Závěrečná bitva byla výborná. Zlikvidování obou záporáků mě velice uspokojilo, a to je něco, co je u takovýchto dlouhých sérií těžké dát dohromady. Yrene jsem to moc přála a Aelin s víláky to sehráli výborně. Trochu mi však v této pasáži, jak jsem zmínila, chyběla brutalita. Také si přiznejme, že měla zemřít minimálně část hlavních protagonistů a nejen vedlejší postavy, na kterých nám ani trochu nezáleželo. Ale zase je výborně napsána následná bolest hrdinů, díky níž to tak prožíváme s nimi. A protože já miluji dobré konce, tak mi ani trochu nevadí, že všichni přežili. Co mi ale trochu chybělo z hlediska děje v závěru, bylo, že Manon ani Dorian nedostali víc prostoru. Ne nutně spárování, naopak se mi líbilo, že mezi nimi byl jen lehký příslib na rozdíl od ostatních párů, ale chtěla bych víc informací, co dělali, jak pokračovali. Protože to, že Dorian musí vybudovat Zlomuval úplně od základu a udržet si svoji pozici, to mi přijde minimálně stejně důležité jako bylo získání Terassenu. Také jsme se moc nedozvěděli, co zbylo z Dorianovy magie (nebo jsem to možná přehlédla). A stejně jako Yrene, tak i Manon jsem měla moc ráda - a s ní jsme strávili delší dobu, proto by si i ona zasloužila uzavřenější linku. Celkově to nebylo špatné, ale něco tomu chybělo. Ale i tak - byla to jízda.“... celý text
— Scheron

Přejít na knížky autora