LimedkaMikki
přečtené 719
Virál
2016,
Helen FitzGerald
Z knihy mám rozporuplné pocity. To co předkládá, je poměrně aktuální téma. Stát se to může každé, i každému. Ale jak třeba mi přišlo poměrně logické iracionální fantazírování Su-Ji o setkání s matkou, naopak tam byly momenty, kde jsem si říkala, že wtf. Na rozdíl od některých komentujících mě nezaráží fakt, že matka nechala jet dcery samotné někam daleko (furt tam s sebou měla přece tu zodpovědnou Su-Jin), ale spíš to jak na tu událost zareaguje. Od soudkyně bych čekala víc soudnosti. I když asi sklony k tomu šílenému chování nejspíš měla, když si vezmeme tu storku, kdy začala čekat Leu. Co dalšího mě dost překvapilo, tak matka, která pomalu neumí zapnout počítač, najednou umí úplně bez problémů během pár hodin sestříhat chytlavé video, které se nechytilo, jen protože nezvládá marketing. To jí teda gratuluju. A skutečnost, že všechny vždycky vypátrá - taky bych chtěla mít takové známé. Ale chápu, že bez toho by se příběh nejspíš tak daleko nedostal, nebo by trval podstatně déle. Celkové hodnocení bych dala asi jako jednou stačilo a délka je optimální.... celý text
Šťastně až do smrti
2023,
Julia Quinn
Co si budeme, knížka je typické neurazí nenadchne. Je zde hodně poznat, že autorka sice psát umí, ale tohle už psala na žádost čtenářů a někdy si ty věci tahala až z paty, aby měla vůbec nějaký příběh. Ztráta času? Ne. Přečtu si to někdy znovu? Ne. Můžu to doporučit? Možná někomu, kdo má Bridgertonovi rád, jinak ne.... celý text
Tisíc kousků tebe
2017,
Claudia Gray (p)
Do knížky se mi nezačítalo úplně snadno, ze začátku to byla docela dost nuda, že jsem přemýšlela, jestli ji neodložím. Jelikož jsem si ale zde v komentářích přečetla, že to není tak zlé, dala jsem tomu šanci a pokračovala jsem. Jak tady kdosi v komentářích psal, asi nejzajímavější část byla ta, kdy byla Meg v Rusku. Pak už to šlo celkem ráz na ráz, za což sem ráda. Nebylo to zbytečně rozvleklé. Nicméně do dalších dílů se nepustím, tohle mi stačilo.... celý text
Hračka
2007,
Sylva Lauerová
odpad!
Uch, jakoby.... Uch! Prej se dá na všem najít něco dobrého. Tak na téhle knížce bylo dobré, že jsem v ní poznala něco, co jsem doposud nikde neviděla. Styl jakým byla psaná mě poněkud zaskočil - náhodná slova ve verzálce, náhodné zvýrazněné věty a slova a do toho ještě plácnutý smajlík. To bylo rozhodně.... neobvyklé. Jinak ta knížka nestojí za přečtení. Tomášovi bych i jeho chování věřila, ale Markéta se chovala jako totální..., vlastně ani nemůžu říct kráva, protože tím bych všechny krávy urazila. Takže jako nějaká vyžilá zmalovaná čtyřicítka s komplexem a představou toho, že ji všichni hrozně chtěj a touží po ní? Osobně jsem Hračku četla jen kvůli hecu, ale tak zhruba ve čtvrtině jsem začala vážně uvažovat, zda mi to za to opravdu stojí. Když jsem se dostala do 3/4 knihy, tak už jsem nejspíš rezignovala a zvykla si, že už jsem u toho nedělala divné výrazy (od neuvěření, po znechucení) a jen jsem to chtěla dočíst. Ale když už jsem si myslela, že to nemůže být horší, tak přišel závěr. To jsem na to skutečně čuměla jak puk. Bylo to divný a nechutný. "Usmívající se smajík"... celý text
Pád
2011,
Lauren Kate
Takže, o čem ta knížka vlastně byla? Typka záhadným způsobem zapálí chajdu, kde má první rande. No jelikož při tom požáru zároveň její první rande umře, je poslána do speciální školy něco mezi zvláštní školou a pasťákem (prvních cca 50 stránek). Tam je to celý nějaký divný (51-300 stran) a pak je asi tak 10 stránek nějakého potenciálně zajímavého děje a konec. Lucinda je typický otravný puberťák, kterému máte chuť nafackovat, protože ze sebe dělá hrozného chudáčka, nemůže se furt rozhodnout mezi chlapcem A a chlapcem B a tváří se, jak kdyby ji potkalo to nejhorší na světě, zatímco ostatní jsou v tom podivném pasťáku asi na dovolené. Jak moc je to dobře, nebo špatně napsaná postava je otázkou vkusu, ale jelikož na mě byla zároveň hrozně nudná a hloupá, klidně bych ji vyškrtla. A pak je tam Daniel, u kterého mám tak trochu větší pochopení, proto proč se chová jako kozel (díky konci), zároveň ale taky nemůžu tvrdit, že by mi byl extrémně sympatický. No a co se týče konce, tak to úplně... Uh. Místo toho, abychom se dočkali nějakého normálního, nebo pořádného vysvětlení "vo co teda go", tak zase dostáváme jen milion náznaků a kusých informací překryté hláškou: "Ale Lucindo, my ti to nemůžeme říct, na to si musíš přijít sama." Takže sice víme, že je problém a že ten problém je Lucinda (haha, to jsme věděli od začátku), ale stále nevíme, kde přesně ten problém je. Jestli mě to mělo nalákat na přečtení si dalších dílů, tak jako ne no, je to spíš otravné.... celý text
