Ikkju přečtené 973

Trhlina 2016, Jozef Karika

Metaromán jsou internetové diskuse k lokalitě, zajímavý moment pro mě bylo svědectví lidí, kteří tam jezdí dělat běžné lidské činnosti, aniž by tušili o pohlcujím rozechvění z neuchopitelného tajemství místa, rozesmálo mě náhlé objevení tajemně ztracené S. (nikdy se neztratila). Příjemné počtení, je tak lákavé se nechat pohltit, zajímavé až ikonické postavy, povedený konec.... celý text

Mrtvá zóna 2009, Stephen King

King je strašně zvláštní čtení, nedokážu to přirovnat k ničemu jinému, ale každý návrat k jeho knihám je vždy trochu jako návrat domů. I když jeho příběhy většinou spějí k nějakému průseru, někde vzadu jsem si ale vždycky našel kus naděje. Jeho knihy se čtou tak nějak samy, je to sázka na jistotu. Mrtvá zóna pro mě nebyla výjimkou, čtivé, i přes délku svižné, a zpětně si vzpomenu na pocit, jako bych vždy kousek dopředu tušil, co bude dál. A pozor SPOILER, i za tu cenu, že jsem tušil/si myslel, že to dopadne pro hlavního hrdinu aspoň o kousek lépe.... celý text

Hleď, prázdnota 2018, Philip Fracassi

Pravda, očekávání, které ve mě vyvolaly hodně příznivé ohlasy na knihu se úplně nenaplnilo, ale zklamaný jsem rozhodně nebyl. Povídky povedené, líbila se mi nejistota u věcí, které by neměly existovat, ale přesto se dokázaly urputně vepsat do naší reality - například sen o mrtvé ženě, která si dělá nárok na syna mohl být náhodný projev alkoholového deliria, ale boj o čas z něj dělá naprosto reálnou záležitost. Hororové jevy, které autor popisuje, byly opravdu drsné, ale stejně mi z toho nakonec vycházelo, že největší peklo, které v sobě a kolem sebe dokáží vytvořit lidé je v podstatě nepřekonatelné ani věcmi a bytosmi "nadpřirozenými". Souběžně poslouchám knihu od Kinga, tak chtě nechtě srovnávám, každý z obou má specifickou "příchuť". Kvalita Kinga je neoddiskutovatelná, Fracassimu bych ale asi také dokázal dát druhou šanci.... celý text

Krtek a Vánoce 2009, Hana Doskočilová

Krtka máme čím dál radši, a POZOR SPOILER, vrána dostala co si zasloužila!

Mladá srdce 1953, Jan Noha

Děda se narodil ve smíšené rodině v Sudetech v roce 39, jmenoval se Adolf. S prarodiči se jeho matka rozloučila záhy při jedné názorové výměně, dítě stačila při útěku vytáhnout oknem. Po prababičce zůstaly jenom hlášky o dláždění silnic lebkami Čechů. Po dědovi, úžasném, pracovitém a spravedlivém pánovi, zůstal kufr knih, jejich výběr a pár věnování skládá z útržků zvláštní obraz jeho života. První knihy byly psané švabachem, hry pro malé spartánské němčourky, s ostrými ilustracemi. Následoval krátký oddech - vázaný ročník 47 časopisu Junák. Když mu bylo 12, vstoupil pro změnu do pionýra, a na uvítanou dostal knihu o boji hrdinných partizánů s fašisty se skřivenými tvářemi, "milému Adíkovi" ji jistě vybírali s velkou láskou, nejspíš dle ilustrací. Mladá srdce už pomaličku připravují pionýra na vstup do života, je potřeba si udělat přehled, a zvolna začít s výběrem povolání. Traktoristka plašící na mezích spící ptáčky, ve volném pokračování meze rovnou rozorávající, nechávajíc za sebou scelený kaleidoskop políček lidí, kteří se o ně dříve starali, a kteří jistě byli plni nehezkých vlastností. Pilot práškovacího letadla, či soustružníček v begovce, kterého srdce tluče v rytmu tažení ocelové špóny. Ti všichni se realizují povznášející prací, nechávajíc za sebou šeď až čerň lidí, kteří se takto nedokáží povznést, zatížení snad soukromým vlastnictvím, či přirozeně nedobrou povahou. Naštěstí nad vším bdí soudruh prezident, vlast a strana, a kdyby ani to nestačilo, tak přichází člověk. Ale ne člověk obyčejný, ale ten opravdový, jedinečný a jediný: soudruh Stalin. Nad básničkami jsem se usmíval, jak jsou blbé, ale někde vzadu na páteři mě lechtal hodně divný pocit..... celý text

Harry Potter a prokleté dítě: Část první a druhá 2016, Jack Thorne

Koukám na noční stolek ženy, a co nevidím - nová Rowlingová. Po podrobnějším zkoumání jsem zjistil, že to (úplně) R. není, nicméně jsem se do toho pustil, a za pár večerů před spaním ji přelouskal. Nebylo to špatné, ale moc výraznou stopu ve mě kniha nezanechala.... celý text

Problém tří těles 2017, Liou Cch'-sin

Rozesmál mě dovětek, že hradlové pole z tisíců lidí by bylo pomalé, umím si představit dost geeků, kteří by se k podobné akci nechalo překecat. Působilo na mě hodně jinak, zvláštně, snad jako čirý vzduch vanoucí pod blankytně modrou oblohou nad rozlehlými pláněmi Číny, indiferentní k lidskému štěstí i utrpení, které se zdá skoro nekonečné, ale po jedné dvou generací z něj zůstává jen záznam v paměti, historie.... celý text

Zelená 2008, Martin D. Antonín (p)

Četl se smýšenými pocity (mírně se přibližovalo maglajzu v hlavě Střelky ), konečný verdikt: celkem dobré, neotřelé. Díky podivné synchronicitě jsem pár minut po přečtení objevil genezi vzniku elfů, sedělo to jako prdel na hrnec!... celý text

H₂O a tajná vodní mise 2017, Petr Stančík

V práci jsme měli diskusi o tom, kam obor posouvají nové technologie, trasování potrubí je ale stále skoro stejně složité jako před několika desetiletími: potrubí je uložené pod zemí, povrchové znaky jsou jen někde, umístění se proto upřesňuje nepřímo, třeba podle magnetického pole potrubí. Představa, že by se do něj na nějakém vhodném místě pustil senzor, který by vysílačem posílal svojí aktuální polohu či dokonce stav potrubí je stále z říše fantasie. Povzdechl jsem si, jak by bylo úžasné mít na takové věci právě ponorku ze stančíkova románu, kolegové na mě ale koukali nechápavě, z celého oddělení jsem obě knihy, které jsme dostali od podniku pod stromeček četl jenom já sám :o... celý text

Letadla 2 - Hasiči a záchranáři 2014, Walt Disney

Přečteno za jeden večer, prohlížení obrázků je pro mlaďáska na hodně večerů. Překlad je místy toporný, zasekl jsem se na místě, kde se plameny rozzuřily, zaregistroval jsem i pár překlepů. Tyhle věci obvykle neřeším, ale u těch pár vět které v knize jsou je to trošku bída. Příběh celkem dospělácký, závodní letadlo po vážném zdravotním problému zvolní a snaží se najít nějakou novou životní náplň, hrdinné nasazení může být bez ohledu na aktuální schopnosti risk pro hrdinu i pro letadla okolo.... celý text

H₂O a poklad šíleného oka 2018, Petr Stančík

V první větě osedlá parta H2O bičíkovce, trepku a nálevníka, a podobně šílená jízda se prožene téměř sty stranami jako nic. Kombinace Rychlých šípů s Vilémem z Baskervillu, lehce napsané, nápady autor nešetří, i když chvíli mi přišlo, že to má tak řemeslně zmáknuté, až si dovolil to lehce odfláknout. Vysvětlivky k textu jsou hodně vtipné, u sousloví "dostat čočku" si nejspíš už pokaždé vybavím stančíkovu variantu starozákonního příběhu sporu o prvorozenectví. Příjemné čtení na jeden večer, jdu shánět první díl.... celý text

Bílý Láma 2016, Alejandro Jodorowsky

Četl s vědomím, že jde o nadsázku, užíval si příběh i literární odkazy (Mipam, Třetí oko, Milarepa), od strany 144 (Třetí ucho) jako by i mě autor přeřízl uzdičku jazyka, směs sotva postřehnutelného humoru a parádní pojetí tématu, jízda. Tenhle "skok na vyšší level" jsem do konce knihy pocítil ještě několikrát, mléko kovové bohyně, šílený klášter, kutenův yetti fatale, a spoustu dalších momentů. Nádhera.... celý text

Spad 2016, František Kotleta (p)

Knížku jsem si vzal sebou pod širák do lesíka za domem. Jednoduchý přístřešek z maskáčové plachty mě kryl před mrholením a průvanem z jedné strany, z druhé strany stála v mechu pětilitrová plechovka Svijan s děrovaným dnem naplněná hořícími větvemi, které se vahou samy přikládaly - improvizovaná kamna. Knížku jsem držel ve vojenských pletených rukavicích (levné a pevné), a přes klín mi ležel čerstvě vyrobený dubový prak uříznutý krátkou zlodějkou vloženou do batohu po vzoru zákrční mačety. Před prakem se třásly všechny pařezy v okruhu třiceti metrů, udržoval jsem je v pozoru ocelovými kuličkami ráže 8 mm. Štěknutí gum, zvuk lámaných větviček v cestě a duté ťuknutí ohlašovalo zásah! O pár metrů dál v březovém křoví odpočívala věrná babeta. Když jsem jí cestou domů tlačil osamělou roklí, odolal jsem chuti připevnit jí na světlo na zemi se válející zvířecí lebku. S dostatečným kanistrem by mi mohla dělat věrného společníka v případném postapo světě, její masívní cívky by asi nerozhodilo ani silné EMP, malá spotřeba a velká prostupnost (s vahou kolem 50 kil se dá přenést i několik desítek metrů v ruce) z ní dělá ideální dopravní prostředek na krátké vzdálenosti, i když pravda, elegance dopravních prostředků z šíleného Maxe nedosahuje. Knížka mi sedla do nálady, po delší době jsem chytl tempo čtení, navíc je nepříliš náročná, při čtení jsem zvládal dělat i různé hovadiny..... celý text

Krajina soutoku 1995, Karel Sklenář

Na soutok Labe s "divokou" Vltavou (o pár metrů dál se do Labe ještě vlévá plavební kanál - fotka na obálce) se dá dobře dojít od podzimu do jara, kdy ještě rostliny nedosahují do pasu, přes léto je na špičku divokého poloostrova - Úporu přístup jen z řeky. Jedinkrát jsme se pokusili o pozdní expedici po souši, někdy začátkem června, rozjeté babety po pár desítkách metrů začaly ztrácet dech, rozpálené motory tiše vaporizovaly směs kopřiv a trav, za šlapkami se táhly metry svízele; bez kosy to prostě dál nešlo. Kniha o kraji mého srdce, při jejím přidávání do DK jsem navíc zjistil, že bych si docela rád přečetl i nějakou další knihu autora.... celý text

Všem sráčům navzdory 1996, Jan Urban

Na dvorku 2010, Jiřina Lockerová

Interaktivní leporelo pro prcka, když po stopadesáté reprodukuji vrabčáka, budníčka a sýkorku, napadá mě, že bych si je měl venku naposlouchat. Holuba dávám, prasátko je náročné na hlasivky. Nicméně není to takové utrpení, jako vymýšlet zvuky u knížek, ve kterých jsou žirafy, lachtani, tučňáci a lišky. V "přehrávači" občas dochází baterky :o... celý text

Jak stařeček měnil, až vyměnil 1978, Jan Alda (p)

Hitlerovy tajné zbraně 2009, Petr Vokáč

Knihu jsem koupil tchánovi k narozkám, před blahopřáním ji stihl i z větší části přečíst. Informace z knihy jako například kufříkovou bombu s podkritickým množstvím štěpného materiálu používám na pokusy o přerušení či zastavení frontálního útoku tchánovo téměř nezastavitelného monologu, ve kterém figurují šílené obrazy jako rudoarmějci na pancíři tanků primárně určení ke snížení součinitele tření při nárazu projektilu apod. V rukávu mám i jiné zdroje, hod Tuchačevským mírně zeslabuje Stalinovo běsnění, nicméně v tématu jsem stále spíše přihlížející uklízeč než rovnocenný sparinkpartner. Autentičnost informací z knihy posoudit nedokážu, měl jsem i záblesky černého svědomí, když jsem z úst tchána zaslechl informace z knihy mezi citáty renomovaných historiků jako jak G. Knopp ..... celý text

Kalich hořkosti 2013, Miloslav Pouzar

Během delší doby slyšel a četl několik útržků z knihy na Oslu, pokaždé velmi zaujalo. Je vtipné, jak se například pohledem toxikologa promění příběh filosofova konce z postupného smířování s odchodem ze života v souboj mezi nevolností a průjmem. Kniha tak mimoděk potvrzuje pohled, že všechno je jinak, a ani filosofům se často nedaří předat pravdu, protože odraz reality nejde propasírovat mediálním prostorem úspěšně jinak, než deformovaně - příběhem. Ušetřeni nejsou ani sami toxikologové, chybu nemusí generovat jen vývoj oboru, ale třeba i ješitnost či jednostrannost výzkumníka. Výsledkem můžou být mýty, které se stávají součástí obecného povědomí, viz případ slavného vojevůdce. Zaujal mě též případ pojídačů arsenu, už jako kluk jsem měl hloupý zvyk ochutnat všechny chemikálie se kterými jsem experimentoval. Je to jako s měřením elektřiny, na ochranu měřidla stačí dostatečný odpor, v případě chemie nahrazený ředěním. Podobné šílenosti dokládá autor například lidovými básničkami o česnekovém arsenu či smetanovovém fosforu. Zajímavý je též autorovo názor, že často víc škody nadělají ve veřejném prostoru informace (histerie či naopak neinformovanost) než samotná chemická kontaminace. PS: A stále aktuální! Nedávno jsem se setkal s pojídači šíleného medu, jejich nadšení či reklamní spot s roztomilým dědouškem s reporty či textem kapitoly knihy moc nekorespondují..... celý text

Stanice 11 2015, Emily St. John Mandel

Knih mi půjčila kolegyně z práce. Když nastal den 0, vzal jsem knihu do batohu jako jedinou věc, která neměla velkou hodnotu pro přežití. Prostě byla při ruce. Během následujících let se pár stránek z knihy použilo na něco jiného než čtení, pár dvojlistů se rozdalo lidem, kteří si i v těžkých dobách pár řádek početli. Nakonec se kniha zázračně dostala do rukou dcery majitelky, poslední z rodiny přeživší řádění gruzínské chřipky a následného chaosu, toho času ubytované na letišti Ruzyně. U čtení věnování od tatínka mamce na první straně jí ukápla slza. Fikce. Kolegyně je řádně prdlá, jednou vyprávěla, jak s nějakou hippie partou vyrazila někam k Rumunsku na sledování zatmění slunce, na jehož konci měl nastat konec světa, se zákonitým rozdělením lidí na ty, co vystoupí někam, kde je to lepší a ty ostatní. Ještě dlouhou chvíli po konci zatmění všichni v ustupující extázi stáli a čekali, jestli to třeba nebude mít krátké zdržení. "Tak co?", "Hm, asi už nic nebude, no".. Manžel kolegyně je sportovec, spíš racionální typ, dárek snad byl díky tématu jeho pochopením či přijetím zvláštních postojů jeho ženy. Ta ale knihu nikdy nečetla, vždyť se dá dělat tolik jiných věcí... Každopádně přežít nestačí!... celý text