Ikkju přečtené 973

Trosečníci polárního moře 1957, František Běhounek

Zajímavé čtení se kterým padla moje představa, že ztracení polárníci zapípali rádiem, letadlo, pokud uměli udat polohu, pro ně doletělo, nabralo je a bylo hotovo. Místo toho se kolem trosečníků rozjela mašinérie záchranných výprav, základna vysílala, ale neposlouchala, házela klacky pod nohy ostatním, letadla se otáčela zpět na dohled trosečníků, lodě si razily cestu ledem, který byl na hranici jejich možností, a trosečníci spolu se "záchrannou" výpravou (Malmgren) a troskami vzducholodi pluly po moři v podivném tanci driftu ledových polí. Potěšil mě autor, který i v těžkých podmínkách nezapomněl na svůj výzkum a běhal po ledě s měřáky kosmického záření, aby o chvíli později výpravě vysvětlil, že to nejsou vůbec odtažité věci, ale že měří jevy, které jim třeba aktuálně neumožňují spojit se se základnou. Autor do knihy samozřejmě neopomněl vložit schema rádiového přístroje Giuseppe Biagiho. Dokumentární styl knihy se mi zdál poněkud vleklý, ale na druhou stranu pokud někdy dojde na diskusi o tématu, měl bych být schopen přispět s hodně přesným přehledem celé akce. A až se mi podaří přechroupat jeho knihu o záření, dám si od něj určitě i nějakou akčnější knihu.... celý text

Finská čítanka 2019, * antologie

Koupil na základě rozhovoru s autorkou na ČRo, při koupi mě trochu vyděsilo, že jde o dvoujazyčné vydání. Zvláštní, temné, podivné a místy i vtipné povídky, bez problémů jsem si v knize našel svoje. Zaujala mě povídka Uranová lampa, představa takové věci je úžasná a děsivá zároveň, světlo lampy z povídky vykreslilo stíny na bělostném sněhu místa děje, zviditelnilo vnitřnosti lidí i zvířat poblíž, a zanechalo nesmazatelnou vzpomínku v mojí hlavě.... celý text

Paměti okultisty 1999, Karel Weinfurter

Parádní čtení, směs hororu, esoteriky a příběhů ze specifické společnosti. Netuším, jestli věci fungují tak, jak je autor popisuje, ale při čtení jsem si s tím vůbec nelámal hlavu, a jen si to užíval. Potěšily mě zmínky o událostech, o kterých se zmiňují jiní autoři (Meyrink, Doyle, Randolph), korespondence s osobnostmi světové esoteriky i třeba na rovinu vyřčené výtky proti jiným proudům (spritismus, teosofie).... celý text

Životopis svatého Issy 1994, Jaromír Kozák

Pověsti, které našeptal hrad Bezděz svému kastelánovi 2006, Jan Jurička

Mlaďásek dostal na pokladně hradu plastový kombajn, já si koupil miniknížku pověstí. Zbytek dne byl od nás obou pokoj. Příjemné je, že autor uvádí několik variant sledu událostí, někdy je skoro hmatatelné, jak na sebe přání lidí berou podobu příběhu. Často je to jediná cesta, jak dojít k naplnění spravedlnosti.... celý text

Německé pohádky / Die Märchen 2003, Jacob Ludwig Carl Grimm

Pohádky z mechu a kapradí 1970, Václav Čtvrtek (p)

Spoutaná rakev 2004, Mike Mignola

Hellboy je klasika, není k tomu moc co dodat. Snad jen něco o mém vztahu k superhrdinům. Mám jenom já pocit, že mezi nimi vede ještě jedna, nevyřčená ale výrazná linie podle úplně jiného klíče než je láska k řádu a dobru vs zlu a chaosu? Mám na mysli oblečení. Část hrdinů dává přednost moiře a podobným materiálům, upnutým upraveným dresům, svítivým barvám, část z nich bývá rozcuchaná, v oprané bavlně, oblečení volných tvarů. Snad to má něco společného s formou a obsahem, dojmem a charakterem. Hellboyovo příslušnost je v tomhle směru jasná, jeho síla být svůj i navzdory předurčení je neskutečná, a přitom na to, aby dokázal nadlidskou silou posunout rozložení sil v boji mezi dobrem a zlem nemusí být Mirek Dušín. Obsah je pro něj víc než forma, bavlna víc než moira!... celý text

Probuzení ďábla 2003, Mike Mignola

K Hellboyovi mám celkem intenzívní vztah, od dob, kdy moje sousedka, stará příjemná paní, nedopatřením dostala do schránky můj letáček vydavatelství Crew, na kterém H. šlapal holínkou do hlavy nějakého démonického fašisty :o, přes předpremiéru prvního filmu na konu v Brandýse, nezklamaly mě ani filmy, přestože "řadám" z jednoho univerza se jinak vyhýbám obloukem. Hrdina se drží při zemi, eventuálně kousek pod ní, euforie do moiry oblečených superhrdinů je mu cizí, a přesto je dokáže bez mrknutí oka strčit do kapsy a je tak svůj, jak jen je to možné.... celý text

Kokořínsko - Jak mluví skály 2019, Jiří Adamovič

Kniha je psaná jako pocta panu Zimermanovi, znalci místních jeskyní. Četl jsem jí s pocitem, že rád poznávám další lidi, kteří šli po jeho stopách, jen na rozdíl ode mě vše pečlivě dokumentovali. Některá místa z knihy neznám, beru to jako typy na další výpravy, pár jeskyň v knize je naopak jen citovaných ze zdroje (tady následuje nevyřčené, ale přesto hlasité hurá! :D). Při čtení mě též napadalo, jak je jeskyňaření v pískovcích naprosto specifické, lidé z vápenců by nad ním mohli i ohrnovat nos, jde přeci jenom spíš o výklenky, pukliny či krátké dutiny, na rozdíl od komplexních jeskynních systémů krasu. Ale něco na nich musí být, jinak by znovu a znovu nelákaly určitých druh lidí, pro které je tenhle fenomén bez nadsázky láskou na celý život.... celý text

Kováři a alchymisté 2000, Mircea Eliade

Vietnamští vesničané dodnes věří, že pokud by bronz (tady se autor možná uklepl?) zůstal v zemi dostatečně dlouho, dozrál by ve zlato. Na totéž věří vesničané z české hospůdky v nejmenované vesnici ve 21.století, transmutace pro ně není záležitostí, která se odehrává jen za extrémních podmínek v atomových reaktorech a urychlovačích.. Pravěcí horníci věřili, že úspěch v hledání bohaté žíly ovlivňují jejich osobní výhry a porážky, pokud nejsou "čistí", žíla kovu zmizí, schová se. Kolegyně v práci mi prozradila, že stejně to vnímala ona (ve svých činnostech, rudu asi nikdy nerubala) jako malá holka, a upřímně, vnímá to tak dodnes. Pravěcí technologové dokázali neskutečné věci, přemýšleli však jinak než (chtěl jsem napsat dnešní lidé, ale najednou si nejsem moc jist) technologické příručky, stávali se otci, porodníky či bohy procesů, procesy samy pak dětmi (proto naznačené či dokonané dětské oběti). Kdysi jsem četl životopis Buddhy, jeho stavba světa mi přišla tak skvělá, vrstvy bytostí od bohů přes lidi po démony, například ásury. Jak moc v jiném světle se najednou jeví to, že právě a. byli nejspíše existujícím lidským národem se specializací v kovářství, který ostatním přinášel naději i strasti prvních technologií zpracování železa. A ta pachuť odporu pramenícho ze strachu z novot přinášených technologiemi je snad i dnes dokáže, ač nejspíš ne tak okatě a "primitivně" posunout ke stejným odsudkům jako tenkrát, jen zabalená v jiném hávu. Filosofickou literaturu posledních pár let moc nemusím, ale tohle čtení dává hodně zajímavé souvislosti.... celý text

Epos o Gilgamešovi 2018, neznámý - neuveden

Knihu vzal ke čtení do březového hájku za letního parna, rozdělal oheň křesadlem a otevřel studenou šestnáctku. Příběh se rozletěl takovou rychlostí a elegancí, že za sebou rychle nechal první nedůvěru a následně i euforii ze silného piva, které jsem stále držel v ruce, naprosto stržen příběhem; chlad oroseného skla se slil v pocit studené zdi hrazeného města Uruku, které jsem okouzlen pustil až ve chvíli, kdy se hrdinové vypravili mezi statné cedry, zbytek knihy už jsem si jenom užíval, ovíván vlahým větříkem, který rozhýbával dlouhá stébla suché trávy rostoucí mezi stepilými břízami. Hodně příjemný zážitek, že to bylo překvapení si psát nedovolím, za to snad může zvláštní strnulost učitelek češtiny, které mě s existencí knihy seznámily, tahle kniha si podle mě ke čtení zasloužila právě spíš příchuť záškoláctví Sebastiena z Nekonečného příběhu.... celý text

Podivné příběhy 1991, Ladislav Klíma

Maryčka Magdonova 1988, Petr Bezruč (p)

Další kniha, díky které bych se v klubu lidí-knih ze 451 stupňů fahrenheita mohl flákat, znám zpaměti. Ani po těch letech vlastně nevím, jestli byla učitelka úplně pitomá, nebo geniální, že nás nutila se to učit celé. Tragický příběh, dělat si s z něj srandu je asi pochopitelný únik. Jenže i po těch letech, když si na příběh vzpomenu, rozehrává někde hluboko vážnou strunu. Upřímně doufám, že doba, kdy byla možná taková beznaděj, už se nevrátí...... celý text

Osamělý poutník 2004, Jack Kerouac

Dočítám staré resty, z Kerouaca jsem měl trochu strach, přeci jenom doporučených sedmnáct už jsem docela přetáhl, ale hned na začátku mě potěšila historka, kde průvodce Enrico chce Kerouacovi ukázal svojí vlast, kterou opravdu ze srdce miluje, a tak ukazuje prstem na města, kopce, řeky, hory či děvčata a doprovází je pyšným leč lakonickým popisem "Mechico" :). Těším se z drobků, třeba komentář Borrougse k jeho kamarádovi mexičanovi mě vůbec nepřekvapil. A po víc jak 20 letech jsem se dočetl, jak dopadl vytoužený pobyt v osamění na vysoké hoře, po kterém toužil už v Dharmových tulácích..... celý text

Koule 1998, Michael Crichton

Uchvátil mě například způsob uvažování expedičního psychologa. Když mi můj šéf druhý den po přečtení přišel říct nějaké své rozhodnutí, okamžitě jsem po vzoru Normana namítl, že neuvedl pravý důvod, proč se tak rozhodl. Skoro stejně jako velitel výpravy na str.37 chvíli mlčel, pak úvahu potvrdil a uvedl důvod skutečný. O pár chvil později prošla kolem mě kolegyně, a pronesla něco ve smyslu "zase ta koule", s úsměvem jsem kýval, ale netuším, co zrovna řešila. Dobrá synchronicita. Autorovo romány mám rád, směs vědeckých poznatků, tajemství a houštin lidské psychiky, myšlenka komunikace za komunikací je výborná, téma které román řeší je pro mě srovnatalné se Solaris či s Piknikem u cesty.... celý text

Australskou divočinou 1971, Alan Moorehead

Další příběh, ve kterém dobrodružství shazuje lenost, lajdáctví a velký díl smůly. Účastnil jsem se pár vandrů, které byly na hranici mých schopností, a upadnout z vyčerpávající cesty plné nepříjemných situací do sladkého odpočinku je tak lákavé. Všechna čest všem, kteří se i na konci sil dokáží zburcovat, a aspoň se snažit dosáhnout vytčeného cíle. Ve vražedném podnebí Austrálie to vůbec není samozřejmost. Nechytil jsem v knize, snad díky svojí nepozornosti, linku domorodé technologie úpravy místních zdrojů, dle mého kamaráda, který se z Austrálie vrátil, to byla jedna z hlavních příčin neúspěchu výpravy. V Austrálii je tahle výprava samozřejmě všeobecně známá a diskutovaná.... celý text

Prales leopardů 1958, Ladislav Mikeš Pařízek

Knihou prosvištěl jako akátovým lesíkem u své oblíbené vesnice. Svižné, zábavné a zajímavé čtení.

Kuky se vrací 2010, Jan Svěrák

Za mě naprostá paráda (hodnotím knihu i film jako celek), mám pocit, že se dalo dohromady všechno dobré ze Skály, Dvorského i Svěráků ve správném poměru - prťácká miniauta, svět mechu a něhy a příběh, který začíná jako pohádka a končí naprosto dospělým dějem.... celý text

Člověk na konci 2004, Michael Crichton

Poslouchal jako audioknihu při programování osmibitu, který mi přes seriovou linku posílá do počítače všechno, co cítí, vidí a slyší, aktuálně magnetického pole Země. 40 pinů připnutých do mozku je už solidní rozhraní, vstupní milivolty by mě ale děsily, při mojí lenosti používat resistory bych zařízení určitě odpálil dřív než mikropočítač s cmos architektou :o Je to zajímavé čtení, ale nemohl jsem se zbavit dojmu, že v tom je taková ta dávka romantiky a nadsázky, jakou jsem cítil už z romanet od Arbese nebo knihách o Karla Čapka. Nicméně varování zůstává od dřevních dob stále stejné, jen kontury rizik jsou stále zřetelnější s tím, jak se možnosti s postupujícími technologiemi rozšiřují...... celý text