Ikkju
přečtené 973
Ve znamení Kon-Tiki
1957,
Thor Heyerdahl
Naprostá paráda, není potřeba ani komentovat. Snad jen můj skromný návod na "vikingskou" kánoj vyrobenou za půl hodiny: vezmi pádlo, levou nohou ho přišlápni téměř kolmo proti palubě a zafixuj o zadní příčník lodi, pod rukověť pádla uvaž násadu od koštěte a na oba konce zavěš oka celty, zafixuj je uzlíkem lana, které přišlápneš pravou nohou a úhel natočení plachty zafixuješ posunutím a přimáčknutím lana kolenem k obrubě kánoe. Pokud se něco podělá, zvedni špičku levé nohy a celé se to poroučí k zemi a téměř na místě zastaví. Funguje na zadní vítr, manévrovat jde pádlem ponořeným u zádi zhruba v rozsahu asi 40°, za svižného větru jsme předjeli všechny malé lodě a větší motorové čluny se nám vzdalovaly opravdu jenom zvolna. Ahoj!... celý text
Hamík - III.díl
2021,
kolektiv autorů
K elektronice jsem se dostal bohužel v poměrně pozdním věku. Proč bohužel? Protože kromě toho, že tvoří podstatné zázemí našich životů, je opravdu zajímavá. Kdo ví nebo koho vůbec napadne, jak fungují běžné předměty denní potřeby jako je TV ovladač, telefon, hodinky s měřením tepu nebo elektronická nálepka v knize, která hlídá, zda jste ji náhodou neodnesli bez zaplacení? Ale když se nad tím člověk zamyslí, je málo okamžiků, kdy člověka tiše nedoprovází životem. Dospělí mají většinou jiné starosti, ale děti by mohly vcházet do čím dál složitějšího světa alespoň se základní znalostí toho, jak věci fungují. Že je to nad lidské síly? Podle mého nikoliv, svět elektroniky je přísně logický, často stačí znát základní prvky a spoustu dalších si můžeme domyslet sami. Že jsme dnes mnohem dál než v době, kdy šlo chybějící diodu do rádia elektronky nahradit kouskem pyritu? Většinu součástek ale pořád tvoří jen ty jednoduché diody a tranzistory, jen jsou menší a rychlejší. Signály se dnes používají ve vyšších frekvencích, ale princip je pořád stejný. V Hamíkovi trojce je kromě obvyklých příspěvků zajímavý seriál japonského radioamatéra, který popisuje principy antén od prvních úspěšných přenosů až po dnes používané technologie, jako jsou nrf čipy, bezdrátové nálepky do knih či problematiku návrhu antén moderních telefonů. Pro mě jedna z prvních témat, kterým se nehodlám prakticky zabývat, ale pro osobní přehled považuji za důležité vědět, proč umí to co umí, a proč naopak neumí věci, se kterými si je lidi často mylně spojují. Za zmínku stojí i dlouhý seriál Octopus Labu (10-34.díl), také díky kterým se mi kdysi podařilo po pár týdnech moření naprogramovat a spájet jednoduchou herní konzolku s čipem attiny85 a zapařit na ní Space Attack. Věc, kterou jsme si celé dětství jen tiše představovali je dnes vlastně docela jednoduchá, stačí se dobrat důležitých věcí a překonat představu, že je to nad moje schopnosti. Mlaďas mi sice pod ruce kouká jenom občas, na víc nemá trpělivost, ale snad aspoň odkouká tu podstatnou věc, že v dnešní době je opravdu jednoduché vyrobit věci, které se na první pohled jeví složitě až nepochopitelně. A že je vlastně daleko větší zábava přijít na to jak, než je jenom pasivně konzumovat.... celý text
Na lovu kvizonů
2022,
Jakub Němeček
Vyzvedl jsem si knihu v Šuplíku, popošel o pár stovek metrů dál do pivotéky, objednal si na zahrádku třetinku pěnivé dvanáctky a náhodně nalistoval první povídku - Les. Celkem rychle na mě dýchla hutná atmosféra, někde mezi povídkami od Gata a Stalkerem, paráda! Knihy do kapsy sebou vozím od lesních kempů po dlouhé jízdy na babetě po kraji, čtu si v nich když se objeví volná chvíle, nebo naopak když věci se zamotají a je potřeba si uklidnit hlavu. Vím, že podle jedné povídky se nemá soudit, ale jsem si téměř jistý, že přesně tenhle pemikan v kapse mě nezklame!... celý text
Lovci mikrobů
1935,
Paul de Kruif
Kdysi jsem absolvoval jeden semestr mikrobiologie s paní profesorkou A. přezdívanou příznačně Spirulína, dostali jsme od ní za úkol vybrat vzorek vody, a popsat jeho osazenstvo zachycené pod mikroskopem. Z prudy nad ztraceným časem se během krátké chvíle stalo okouzlení, trvalo ješně několik měsíců, než jsem v kapse přestal nosit pipetu a nádobku na vzorky. To kouzlo, které vás úzkým válcem na oku přenese do úplně jiného světa se dá špatně popsat, nejlepší je to vyzkoušet, nejlevnější mikroskop jde pořídit za cenu pár svačin. Kniha začíná právě u vynálezce tohohle magického portálu a pokračuje příběhy mužů, kteří se jím protáhli, a vrátili se zpět s objevy, jak děsivé potvůrky o několik řádů menší než lidé dokážou ze svého mikrosvěta ovlivňovat ten náš, třeba i fatálně. Krok za krokem přicházeli na to, jak jim v tom zabránit, a jak ochránit ty potvůrky, bez jejichž produktů by byl náš svět daleko chudší. Bojištěm je celý svět, epické bitvy se odehrávají na válečných polích od mléka, piva, či vína, po krevní řečiště hospodářských zvířat, a nakonec i to naše vlastní. Zní to jako pohádka, ale je to skutečnost. Úžasná kniha, úžasná kapitola lidských dějin!... celý text
Tajný život stromů
2016,
Peter Wohlleben
Tak nakonec jsem se ke knize dostal také a opravdu stojí za to. Autor zajímavě popisuje, co všechno musí různé stromy řešit, kdy je lepší spolupráce a kdy boj, různé osobní i společenské chování a jejich vztahy s houbami, okolními stromy i živočichy, paráda! Do lesa chodím docela často, někdy tam strávím den či dva, po pár hodinách o samotě se většinou mozek uklidní a naladí trochu jinak než ve městě. A ať už je vlna euforie na které si jedu spuštěná prostou radostí z přírody a okamžité svobody, nebo mi pomůžou rostlinní rádcové (zajímavý je i zpětně klíč k tomu, jak se oni chovají k ostatním rostlinám, například divoký chmel se mi zdá jako klasický popínavý parazit), občas člověk objeví hodně zajímavé věci na které kouká s otevřenou pusou. Několik takových věcí mi kniha pomohla vysvětlit, u některých jsem se snad i strefil. Například monologem, který jsem si "vyslechl" od vysoké borovice o záměru, úspěchu a výšce (speciálně ke mě, mám skoro dva metry) A u čtení si stíhám jet i svoje vlastní zájmy, teď třeba zkouším uzavřené lahve s různým prostředím - metanotvorné, nebo naopak obyčejné rostliny. Autor mechanismus čerpání vody stromem nedokázal vysvětlit, mě u toho ale napadlo, jak vyrobit jednoduché čerpadlo poháněné fotosyntézou. Pastva pro mozek prostě :)... celý text
Město, nedlouho poté
2018,
Pat Murphy
Ve vonnegutovkách hrdinové pronáší cynické úvahy do pošmourné reality bez perspektivy, tohle postapo by si dalo říct asi daleko víc lidí - velkoměsto, ve kterém je obživa tak málo náročná, že zbývá dost energie na umělecké nápady. Paráda! Knihu jsem rozečetl na prahu mezi dvěma průsery, na konci pandemie a začátku ruské invaze. Tísnivé pocity z ještě většího bahna než toho, které zvolna odchází mi kniha zvládala alespoň trochu kompenzovat. Vždyť obrana, kterou obyvatelé města zvolili je tak krásně lidská - "mrtvola" byl voják, ke kterému se nepozorovaně připlížili a lípli mu na čelo lístek s nápisem "mrtvý". Balzám na duši. I když náš svět se asi blíží spíš té vonnegutovské chandře...... celý text
Neočekávaný robotí exodus
2019,
Jindřich Janíček
Robůtci vzájemným láskyplným otesáváním v minulém dílu vytvořili nerozlučnou dvojku a zvláštně vykolejený stav města po návratu je definitivně stmelil. Na první čtení jsem vůbec nezabral šponu, teprve podruhé jsem se dokázal naladit na jemnou linku knihy. Na konec příběhu jsem zvědavý, na založení nové civilizace by trumberům chyběla výrobní linka, na odstřelení "zdroje" a tím i robotího fašismu odhodlanost. Nebo ne? DODATEK: Na knihy navazuje interaktivní projekt, ve kterém vás robotí trumberové provedou základy umělé inteligence a práce s ní. Více na https://roboti.gg/... celý text
Ze Země na Měsíc
1979,
Jules Verne
Několikrát mě napadlo jaká je škoda, že na Měsíc neletěl Cyrus Smith, dnes by na něm už jistě fungovala steampunková civilizace. Těch pár základních surovin z měsíčního projektilu by mu určitě stačilo, aby za pár let postavil její funkční základy, další generace .. moment, na to by mu přece jenom něco chybělo! Moje první verneovka po víc jak čtvrt století, jsem rád, že jsem si doplnil starý rest. Vztah Verna k ženám asi řešit nebudu, ale na přetížení při startu či tlak Kolumbiády mrknu, až budu mít dlouhou chvíli.... celý text