Ikkju přečtené 973

Baron Prášil 1958, Gottfried August Bürger

Četl jako kluk spolu s dalšími knihami, které mi mamka nosila, když jsem byl nemocný. Ve vzpomínce se mi děj knihy vybavuje jako "horečnatý", a i po těch letech si myslím, že to není jen projekce stavu, ve kterém jsem ji tenkrát četl...... celý text

Naposled 2017, Charles Burns

Jak si knihu užít, drog netřeba: v postkoitální depresi se pohádat s otcem, říct mu, že je demagog a egomaniak, který žije z toho, že tancuje po hlavách druhých.. Se směsí temného sebeuspokojení a zvláštního rozechvění nad tím, že špinavá řeka tekoucí pod povrchem zas po dlouhé době prorazila pečlivě, ale přesto nedostatečně pevné zdi, a vyvřela alespoň chvíli na povrch, usednout do měkkého ušáku, a otevřít barevné stránky komiksu. Úžasně depresívní záležitost psaná tak, že je potřeba po prvním přečtení začít číst hned znovu, a přestože jsem na rozdíl od hlavního hrdiny alespoň zatím stálým obyvatelem úlu udržující funkční vztah s královnou, se kterou nemáme, zaplať pánbů, zakopané žádné trýznivé tajemství, komiks jsem si víc než užil. Na rozdíl od hrdiny komiksu mě aspoň modré nebe netrýzní, když už pohled sklepním okénkem tíží duši..... celý text

Jóga v denním životě 1990, Paramahansa svámí Maheshwarananda

Kdo do sebe nenahulil pět litrů slané vody, a pak nečekal, jestli z něj vyjdou předem nebo zadem, neví co je jóga x)

Lovci zlatých mloků 1988, Vojtěch Kantor

Gaia vrací úder : proč se Země brání a jak ještě můžeme zachránit lidstvo 2008, James Lovelock

Tak jsem se po dlouhé době odhodlal, a myslím, že to půjde číst. Začátek sice vypadal spíš jako Lovelock vrací úder, ale mám tu výhodu, že jsem některé výtky ekologů/klimatologů vůči teorii Gaia, hokejkovým grafům a dalším věcem, které autor používá jako argumenty pro svoje závěry, četl, tak to mám jako poněkud natažený dialog dvou názorových stran. Jeho obhajoba jaderné energie či kritika zelené politiky je mi sympatická, dokonce by mi nebyl proti srsti i lehce úletový nápad se syntetickou stravou, i když trend je dnes spíš opačný (btw soilent je dokonce námětem hororu) Trochu problém mám s tím, abychom se všichni sešikovali za jednou koncepcí, a tu co nejrychleji přivedli k životu - celé je to postavené na to, že koncepce by musela být všeobecně přijatá, což zjevně nefunguje ani u atomu, ani například u solárních panelů, ale hlavně ani v přesné příčině vzniku a vlivu CO2 - i v ekologii do věci mluví trendy, politika, pocity, či různé lobby, které mají zas svoje zájmy. Na druhou stranu, optimisticky, minimálně dva globální jevy už jsme snad zvládli - kyselé deště a ozonovou díru. Hodně k dobru je mi při čtení i nějaký základ z teorie modelování, a neskutečnou představu o čem mluví ve druhé kapitole mi dává můj neumělý model králíci a lišky, s jeho pozitivní vazbou a homeostázou by moje toroidní planetka neskončila ve psí po pár destíkách tahů x). Úžasně přehledný je i jeho výklad hranic systémů, při představě kolik různých vazeb a systémů hraje ekosystému roli, se pak nemůže člověk divit, pokud se něco "náhle" podělá. A našel jsem si v knize i celkem praktické věci, autorova přednáška o močovině mě zbavila nutnosti googlovat tenhle zajímavý zdroj dusíku, a kromě toho (vlastně právě kvůli tomu dusíku) se dozvěděl ještě tu úžasnou informaci, že čůrání je vlastně nejspíš nejaltruističtejší činnost, kterou lidé provádějí.. Tedy pokud zrovna nečůrá v povodí Missisippi, jev vertikálních? mrtvých zón (o horizontálním oddělení při určité teplotě mluví hodně) nebyl autorovi nejspíš znám...... celý text

Záhadnější než věda 1994, Frank Edwards

Zajímavé nálezy, které se jeví zdánlivě bez skuliny nejistoty (u případu, ve kterém se pán propadl na přehledné celistvé rovině jsem si okamžitě vzpomněl na netopýří jeskyni z Cuja), pomocí které by bylo možné je vysvětlit. Dle mého ale vždycky nějaká nejistota existuje, ať už v médiích, které nález přenesou (od vyprávění místních po popis v knize), u účastníků (v příběhu vystupuje zmizelý jako oběť, ale co kdyby jeho motivy byly podobné jako u Trojanova zmizení v Samotářích?), nebo na místě samotném (nedávno jsem měl neodbytnou potřebu zahoukat na turisty pod skalní stěnou, na které jsem několik dní bivakoval, v místě, "na kterém by přece nic živého nemohlo být")... Pro mě ideálně čtení k svačině do práce. Knížku beru též jako zásobník celkem neotřelých záhad, o kterých se případně dají dohledat další věci na internetu..... celý text

Ekonomie 1991, Paul Samuelson

Tuhle bichli jsem četl v apartmánu nad azurovým mořem, z nějakého důvodu jsem si tenkrát frčel na ekonomických dilematech jako jsou "děla nebo chleba". Ke státnicím se hodilo, svoje jsem si v ní našel, ale už bych si z ní asi na moc věcí nevzpomněl..... celý text

Muž, který odhalil Purpur 1983, Ronald W. Clark

Povzbuzen poeovo úžasným Zlatým skarabeem a matčinou utkvělou představou, že jsem geniální, jsem se pustil do knihy s entusiasmem, že pochopím, jak přesně šifry hrdinové louskali. Ztratil jsem se samozřejmě hned na začátku, ale příběh si nějak v kostce pamatuji..... celý text

Gog a Magog 1996, Martin Buber

Tuhle knihu jsem byl schopen přečíst v jednom jediném životní období, chystal jsem se na ní snad od 20 let (Devět bran jsem miloval), a nemyslím, že bych se k ní ještě někdy vrátil (ne proto že bych nechtěl). V každé knize kterou čtu se snažím najít něco svého, je zvláštní, že jsem se chytil i u dějin a příběhů mesianistického hnutí s apokalyptickým očekáváním věcí příštích a jeho vnitřních sporů.... celý text

Jak vycvičit draka 2007, Cressida Cowell

Během čtení knihy jsem cvičil průběžně dva draky, Vojťan je akční, rychlý, knihu jsem před ním raději zavřel, Peťan je plíživý usměvavý sympaťák, knihu si několikrát prolistoval, a já, ukolíbán zdánlivou opatrností, se vzbudil až při zvuku trhaného papíru. U dětí nerad řvu, ale knížky mi trhat nesmí, nejsme z kmene Chuligánů - myslím, že v tu chvíli bych možná vzbudil i mořského draka :o. No nic, sám jsem si Škyťáka dočetl v klidu na záchodě, mlaďáskům ho znovu přečtu raději až za pár let..... celý text

Conan a Pavoučí bůh 1992, Lyon Sprague de Camp

Tajemství čínského pokoje 1999, Stanisław Lem

Stůj! Pozor! Volno! - cyklista 1975, Josef Votruba

Vtipně to měli tenkrát udělané, k učebnici byl i pořad v rádiu, později i v televizi. Přesto jsem si z toho odnesl jedno trauma, zkoušku z jízdy v provozu jsem o bod provařil (odbočování vlevo), učitelka mi opravu neumožnila a vysvětlení k tomu nedala, tak jsem musel hledat radu u kamaráda (toho co mi podělal už psaní adres na dopisy: "28.října není název ulice, ale datum narození Lenina!"). Na jeho tíživě osudový verdikt "no tak to vole nesmíš jezdit na kole!" si vzpomenu snad po každé, když na něj sedám, a to už je to víc jak čtvrt století..... celý text

Terminátor 2: T2: Den zúčtování 1992, Randall Frakes

Termoše jsem četl myslím stejně jako Ramba v nemocnici, kamarádovi který mi je vozil dlužím podobnou službu, až ho zase nějaká baba nedejbože sundá autem z kola.. Malá službička, ale neskutečně zahřeje i při vzpomínce, ne nadarmo jsme spolu v sedmnácti ryli "NO FATE" do lavičky na vlakové zastávce..... celý text

Tajemství podobizny 1982, Boris Djacenko

Knihu našel ještě s jednou (stará kniha se zlatým obalem, kterou nedokážu dohledat - Jed - Kietland) a s balíčkem vysušeného tabáku Taras Bulba, v zahradní chatce prarodičů v době, kdy rodina zvažovala, kdo se o zahradu po jejich odchodu postará. Bezprizorní zahrada skýtala spoustu zajímavých atrakcí, jako patnáctiletý kluk jsem si znovu procházel místa, kde jsem trávíval dětství - ovocný sad, starý skleník či zatopený sklípek, a zbytek času trávil v křesle na terase chatky, kouřil z kukuřičné dýmky zbytky šílené tabákové směsi, a četl jediné dvě knihy, které v chatce byly schované společně s konzervami paštik (ty s autíčky kolem dokola) a spoustami ne/užitečných věcí pro případ, že by v ní někdo přespával. Děj knihy si nepamatuji, ale obraz budhy z obálky dokresloval spolu s vůní tabáku, rozpálených prken, suché hlíny a pověšených kytic listopádek atmosféru světa, který pomalu, ale neúprosně mizel v nenávratnu.... celý text

Kruté moře 1968, Nicholas Monsarrat

Malé Carlo 1968, Antonín Jelínek

Chuť žít 1970, Pierre Teilhard de Chardin

Zvláštní čtení, místy až s lehkou příchutí scifi vizionářství.. Četl mimo jiné na obří traktorové duši na Vltavě cestou k soutoku, drobná netěsnost (bylo potřeba cestou dofukovat pumpičkou, která byla zoufale nepromazaná a tudíž se k tématu hlasitě vyjadřovala) dodala celému čtení nahlas trochu legrační a zároveň osudovou notu - ve chvíli, kdy přestane člověk ať už vesele či smutně pumpovat, jdou nezadržitelně ke dnu jeho sny, a později i jeho holý zadek :o... celý text

Píseň o perle 1986, Petr Pokorný

Četl kdysi, pokud se nepletu, je v téhle knize mimo jiné krátký útržek vtipného textu o "tom, co doma, na náměstích, na ulici, i v kostelech stále míří k nebi" x). V době kdy jsem četl mě téma velmi zajímalo, později jsem si na knihu vzpomněl například u poslední stránky Jména růže, nebo u písničky kapely Znouzecnost Balada o duhové kuličce.... celý text

Zen a umění údržby motocyklu 2006, Robert Maynard Pirsig

Tak už můžu srovnávat svoje očekávání se zážitkem ze čtení.. Autor několikrát používá popis věcí podle jejich "příchutě" či dojmu z nich, kniha je samozřejmě cítit akademickým přístupem samotného autora, což je chválihodné a vzhledem k jeho povolání a osobní historii krásně poctivé, nicméně lehce nízkokalorické. V mnou zaznamenané omáčce se ale nachází hodně výživné kousky, například postoj lidí k technice - je hrozně jednoduché se štítit techniky, zvlášť cestou z práce autem domů do bytu vytopeného teplem z elektrárny. Na druhou stranu ale technika sama o sobě je věc bez srdce, tu jí dokáže vdechnout právě jenom správný díl romantiky. Samotný tok filosofický úvah jsem vcelku v pohodě zvládal sledovat, není to špatné, ale mám nějak pocit, že to je pokus o skloubení dvou protichůdných věcí, na kterých si vylámalo zuby hodně autorů - chtělo by se mi říct kac!, ale nejsem si jistý, jestli bych poté dokázal odjet na babetě s vylágrovanou volnoběžkou. K samotné údržbě motorek má autor úžasné postřehy, klid je opravdu u oprav nezbytný - píchlé kolo jsem v nervu opravoval dvě hodiny, po cigárku a chvíli oddechu jsem tutéž opravu (stačilo hodit zadní kolo do výšky) zvládl za čtvrt hodinky; pro opravu spojky je vhodné si najít dobrou odbočku silnice, pokud kolem vás projede za hodinu 30 kombajnů, je možné, že vám po montáži pár dílů pod motorkou bude přebývat.. Celkově příjemné počtení, myslím, že si na pár dobrých postřehů z knihy vzpomenu i po letech, ale očekával jsem kultovní záležitost, a to i přes pro mě blízký obsah úplně není..... celý text