Hellothere
přečtené 103
Dědička ohně
2016,
Sarah J. Maas
Wow, wow, wow... Nemám slov. Kniha mě od začátku do konce neskutečně bavila. Někteří se zmiňovali že jim připadal začátek pomalý a toho jsem se trochu obávala, ale ve finále mi to tak vůbec nepřišlo. To, že během čtení brečím, u mě není žádná novinka, ale tady jsem si pobrečela hned několikrát. Krásné, chytlavé, vtipné, emotivní... Má to všechno. Knihy od Sarah mám moc ráda. Miluju Jeřába, i když nechápu proč mu během překladu nenechali originální znění jména (Rowan), vždy když zazní Jeřáb, vzpomenu si na žlutý jeřáb ze stavby, ale budiž. Nemám ráda Maeve. Je zákeřná, ale svým způsobem fascinující, těším se na její další dějovou linku. Schorsy konec mě neskutečně zklamal, moc jsem to Dorianovi přála. Vadilo mi, že se Chaol nebyl schopný rozhodnout na jaké straně stojí. Aedon nebyl moje top postava, nějak mi dělá problém si na něj vytvořit názor. Ale uvidíme. Manon, to je ženská panečku... No musím říct že se podle mě v dalším díle nudit nebudeme. :)... celý text
Dvůr mrazu a hvězd
2018,
Sarah J. Maas
Tahle kniha je taková hodně jiná než předchozí díly. Rozhodně je klidnější. Moc se tu toho neděje. Autorka se věnuje spíš zpracovávání traumatu z války a Tamlinovu duševnímu stavu, který není valný. Ale stejně ten díl mám ráda, protože má takové uklidňující vibes nebo jak to popsat. Zaujala mě jedna část, co se Tamlinova stavu týče, kterou jsem si poznamenala a chtěla bych jí teď zmínit. Úryvky pocházejí z Rhysova pohledu, když navštívil Tamlina na Jarním dvoře. Je tu krásně vidět jeho psychický stav a jak se sesypal potom, co ho Feyre opustila a on se vrátil z války zpět do svého sídla. ,,Samotný dům vypadal lépe dokonce i den potom, co ho vyplenili Amaranthini nohsledové. Nezdálo se, že by byl poškozený, ale všude panovalo ticho. Jako by tu nikdo nežil. Velké dubové dveře už vypadaly hůř. Dveře protínaly hluboké dlouhé rýhy po drápech. Stál jsem na vrcholu mramorových schodů, které vedly k hlavnímu vchodu, a prohlížel jsem si ty kruté záseky. Vsadil bych se, že je tam Tamlin nadělal poté, co Feyre opustila dvůr i jeho samotného. Prudkost mu pokaždé přivodila pád. Za těmi rýhami mohl být jakýkoli špatný den." - tento úryvek, především jeho druhá polovina, ukazují, že jsem měla pravdu ohledně jeho problémech se zvládáním vzteku. Další úryvek se nachází v tytéž kapitole, akorát o stranu dál: Zaklepal jsem na dveře. Ticho. A pak... Otevřel mi samotný Tamlin. Nevěděl jsem, o čem se mám zmínit dříve: o jeho ztrhaném vzhledu, nebo o potemnělém domě za ním. Představoval snadný terč. Bylo by až příliš jednoduché vysmívat se tomu, že jeho kdysi krásný oděv potřeboval vyprat a jeho neučesané vlasy zastřihnout. Sídlo bylo prázdné. Nikde jsem nezahlédl sluhy ani výzdobu na oslavu slunovratu. Zelené oči, jež se upřely do mých, byly také jiné. Chmurné a prázdné. Nebyla v nich jediná jiskra života." ,,Chodby byly zešeřelé. Vyšívané závěsy na oknech zůstávaly zatažené. Hrobka. To místo se změnilo v hrobku. S každým krokemk místnosti, kde se kdysi nacházela knihovna, mě prach a ticho čím dál víc skličovaly. Tamlin neřekl ani půl slova. Nepokoušel se nijak vysvětlit, proč je jeho dům prázdný. Vyřezávané dveře do pokojů, jež jsme míjeli, byly pootevřené dost na to, abych viděl zkázu, která byla uvnitř. Rozbitý nábytek, roztrhané obrazy, popraskané stěny. Když Tamlin otevřel dveře do tmavé knihovny, uvědomil jsem si, že se sem Lucien nepřišel před slunovratem usmiřovat. Přišel sem z útrpnosti. Z milosrdenství." ,, 'Kde je můj drahý přítel Lucien?' 'Loví, aby obstaral večeři.' 'A tebe přešla chuť na podobné zábavy?' Tamlinivy oči byly stále prázdné. 'Vyrazil, než jsem se probudil.' Lovil, aby měli co večeřet, protože tu nebyli sluhové, kteří by jídlo připravili nebo koupili. Ovšem ne že bych ho v nejmenším litoval. Bylo mi líto jen Luciena, který opět skončil u svého starého kumpána." ,,'Několikrát jsi mé družce zachránil život. Za to ti budu navěky vděčný.' Věděl jsem, že ta slova neminula cíl. MÁ DRUŽKA. Bylo to jako kopat do skoleného protivníka. Měl jsem všechno - všechno, co jsem si přál, o čem jsem snil a oč jsem prosil hvězdy. On neměl nic. Všechno mu spadlo do klína a on to promarnil. Nezasluhoval si mou lítost ani soucit. Ne, Tamlin si zasloužil osud, který sám sobě přichystal. Tuto ubohou napodobeninu života. Zasloužil si každou prázdnou místnost, každý šlahoun pokrytý trny a každý pokrm, kvůli němuž musel lovit." ,,Vstal jsem ze židle a Tamlin se neobtěžoval zvednout. 'Za toto všechno si můžeš sám,' sdělil jsem mu stále tím tlumeným hlasem. Nepotřeboval jsem křičet, abych dal najevo zuřivost. Nikdy. 'Vyhral jsi,' ucedil a naklonil se v židli vpřed. 'Získal jsi svou DRUŽKU. To ti nestačí?' 'Ne.' To slovo se rozlehlo knihovnou. 'Málem jsi ji zničil, ve všech významech toho slova.' Tamlin vycenil zuby a já mu to gesto oplatil. Ksakru s trpělivostí. Nechal jsem knihovnou, domem a okolím s burácením prohnat část své moci. 'Jenže ona to přežila. Přežila TEBE. A ty stále cítíš potřebu ji pokořovat a shazovat. Jestli máš v úmyslu získat ji zpět, tak to není nejmoudřejší způsob, drahý příteli.' 'Táhni.' Ještě jsem neskončil, ani zdaleka. 'Zasloužíš si všechno, co tě potkalo. Zaslouzis si tento ubohý prázdný dům a zpustošené území. Je mi jedno, jestli jsi nabídl zlomek života, abys mě zachránil. Je mi jedno, jestli stále miluješ mou družku. Je mi jedno, jestli jsi ji zachránil před králem Hybernu nebo tisícovkou nepřátel předtím.' Ta slova se ze mě linula, chladná a vyrovnaná.' Doufám, že tu stavíš zbytek svého mizerného života. To bude daleko uspokojivější smrt, než kdybych tě zabil.' Feyre před nějakou dobou došla ke stejnému názoru. Tehdy jsem s ní souhlasil, stejně jako nyní, ale až teď jsem to naplno pochopil. V Tamlinových zelených očích se objevil divoký výraz. Připravil jsem se na to, očekával jsem to... Toužil jsou po tom. Jen ať vyskočí ze židle a vrhne se na mě. Ať se po mně ožene drápy. Krev mi zběsile tepala v žilách, jak moc v mém nitru narůstala a kypěla. Při souboji bychom dokázali tento dům do základů zničit. Rozmetat ho napadrť a já pak bych jeho kameny a dřevo změnil v černý prach. Tamlin na mě ale jen hleděl. Po chvíli sklopil oči ke stolu. 'Táhni.' Zamrkal jsem. Víc jsem na sobě ovšem překvapení nedal znát. 'Nemáš náladu se porvat, Tamline?' Ani se neobtěžoval se na mě znovu podívat. Pouze zopakoval: 'Táhni.' Zlomený muž. Zlomený svými vlastními činy a rozhodnutími. To však nebyla má starost. Nezasloužil si soucit. Když jsem se však přenesl pryč a kolem se hnal temný vítr, hluboko v žaludku se mi uhnízdila podivná prázdnota. Tamlin nechránil svůj dům kouzly. Kdokoli se do něj mohl přenést. Jeho nepřátelům by nic nebránilo v tom, aby se mu objevili v ložnici a podřízli mu krk. Téměř jako by čekal, až to někdo udělá."... celý text
Dvůr křídel a zmaru
2018,
Sarah J. Maas
"Vždy jsem měl za to, že smrt bude cosi jako poklidný návrat domů - sladká, smutná ukolébavka, jež mě odvede pryč, ať mě tam očekává cokoli. Teď si říkám, co když ukolébavka smrti není krásná píseň, ale otupující bzukot much. Co když jsou to mouchy a červi všichni do jednoho komornými smrti." "Pochybovala jsem, že jsem se narodila se schopností odpouštět. Ne pokud šlo o hrůzy, které druzí přivodili mým blízkým. Pokud šlo o mě samotnou, nezáleželo mi na tom - zdaleka ne tolik." - tenhle odstavec poměrně hezky ukazuje, že Feyre, přestože už je na tom výrazně lépe, pořád není 100% zdravá a má před sebou ještě hodně dlouhou cestu. A to nejenom ohledně vyrovnání se s vlastními problémy, ale i s fakty, že traumata která druzí přivodili jejím milovaným nemůže změnit. Taky miluju, jak se z Feyre stala trochu vypočítavá mrcha. Protože to, co předvedla na začátku na Jarním dvoře bylo na hranici geniality. Je neskutečné jak to všechno měla promyšlené a do jakých detailů. Taky jsem si zamilovala její "vladařskou" masku, která je chladná a odvážná. Hodně se mi její charakter v této knize líbí, je sice úplně jiný, než na začátku, ale rozhodně jí to prospělo. Mám ráda Nestu. Z nějakého důvodu, který nedokážu moc popsat, mám její postavu ráda. Chápu, že mnoho lidí si asi nezískala , ale I love her.... celý text
Selekce
2014,
Kiera Cass
Četla jsem celou sérii několikrát včetně 3 dodatečných dílů. Kniha je čtivá, s postavami se člověk lehce sžije, děj má rychlý spád, všechno hezky odsýpá, ale ne moc rychle takže člověk stihne nasát atmosféru. Mám moc ráda hlavní hrdinku Americu, líbí se mi její lehce netaktní a nevhodné chování k princi, mám ráda její myšlenkové pochody. líbí se mi že autorka udělala na konci poslední knihy (První) takový zvrat, nikdo to nečekal a když už si člověk myslí že ví jak to dopadne, tak tohle. Milé zpestření a mile ráda si celou sérii přečtu znovu.... celý text
