Hellothere
přečtené 103
Aristokratka u královského dvora
2020,
Evžen Boček
Tuto sérii jsem si velmi oblíbila a jsem ráda, že stále vychází nové díly. Po posledním dílu (Aristokratka a vlna zločinnosti na zámku Kostka) jsem byla trochu rozpačitá a měla jsem pocit, že autorovi nějak dochází vtipy a nápady. Takže když jsem viděla, že vyšel další díl, říkala jsem si, jestli má ještě smysl ho číst. Nakonec mě dobré recenze přesvědčily a dostala jsem ji k Vánocům. Knihu jsem přelouskala za 2 dny a musím říct, že nelituji. Humorem se rozhodně nešetřilo a dějová linka se zajímavě vyvíjí. Jsem ráda, že autor pozměnil milostnou linku hlavní hrdinky Marie. Její vztah s Maxem začínal být ohraný a nezajímavý, ovšem její nové sympatie k poručíku nizozemského královského letectva Markovi tomu daly úplně nový náboj! Zbožňovala jsem paní Tichou v roli guvernantky, její slovník prostě nemá chybu a hrozně mě mrzí, že takových lidí kolem sebe nemám víc. Řekla bych, že ona a kastelán Josef jsou moje nejoblíbenější postavy. Mariina obsese s brilianty byla taky vtipná a méně inteligentní hraběnka Vivien tomu pouze dávala zaslouženou korunu. Myslela jsem si, že když tam nebudou tak důležitou roli hrát Josef a ostatní obyvatelé hrádku, bude to suché a bez náboje, ale jak jsem si po skončení knihy uvědomila, vůbec jsem to během čtení nepocítila, až mě to zarazilo. Takže za mě určitě ANO a moc se těším na další díl!!... celý text
Věž úsvitu
2018,
Sarah J. Maas
Řekla bych, že tuto knihu bych dokázala shrnout velmi jednoduše a to TICHO PŘED BOUŘÍ. Byl to takový klidný, ale přitom naprosto neskutečně důležitý a nezbytný díl. Jsem ráda že Yrene a Chaol dostali prostor. Nějak nevím co si myslet o Nesryn, nějak jsem si k ní nedokázala najít cestu. Ale miluju Kashina, Sartaqa a Hasar. Jsem ráda jak se Nesryn dostala k rukhinům, to bylo neskutečně zajímavé. Myslím si, že bylo důležité si "odpočinout" od Aelin. Protože nás to akorát navnadilo na další dějovou linku. Trochu jsem se bála, aby díl nebyl nudný bez Aelin, Lorcana nebo Jeřába. Tak to jsem hned po první kapitole zavrhla. Prostě díl skvělý jako každý jiný a rozhodně spisovatelka opět dokázala jak je neskutečně talentovaná.... celý text
Království popela
2019,
Sarah J. Maas
wow, wow, wow... Ani nevím jak začít. Finální díly naprostá pecka. A ten konec... Ufff.... Nebudu lhát, nejednou jsem uronila slzu. Umřelo takových důležitých postav, že to psaní muselo spisovatelku naprosto zruinovat. Klobouk dolů. Myslím si, že zakončení se vší parádou a spisovatelka se rozhodně nemusí stydět, protože napsat takových dílů a všechny (kromě Krvavého ostří) na naprosto luxusní úrovni je opravdu neskutečné. Mrzí mě, že neukončila všechny osudy postav, jakože Manon a Dorian? Nebo Rolfe? Ansel z Trnitého srázu? Evangeline? Illias z Tichých vrahů? Ale chápu, že vzhledem k množství postav to není ani reálné aniž by to bylo přirozené a vznikla další 500 stránková kniha. Takže to ji omlouvá. Za mě naprosto super série, konec fenomenální. Rozhodně patří do mých TOP 10.... celý text
Krvavé ostří
2017,
Sarah J. Maas
Dodatečné díly k sériím nemám moc ráda. Většinou jsou kvalitativně nižší a přijde mi, že kazí dobrou kvalitu zbytku příběhu. Tento mě taky neoslovil, ale patří k té lepší části, asi kdybych ji četla v dějovém sledu (před první knihou a ne po celé sérii) bavilo mě to víc. Kniha se skládá z několika příběhů, z toho mám dojem, že se střídají velmi dobré s nudnými a průměrnými. Bavil mě díl s Yrene, protože jsem si jí ve Věži úsvitu a Království popela velmi oblíbila a jsem ráda, že na konci Království popela dostala roli jakou dostala. A ještě se mi líbil díl v Rudé poušti, měla jsem hrozně ráda Tiché vrahy. Celou sérii Skleněný trůn jsem je měla za takové kruté a za takové podivíny. A oni jsou takoví hodní, klidní... Neskutečně mě ten příběh uklidňoval. Zbytek byl takový průměr. Tím, že jsem ji četla až jako úplně na konci série, byl konec takový negativní (zavření do Endovieru). Ale je pravda, že pokud bych to četla jak to jde dějově po sobě, tak to bude konec naprosto super.... celý text
Désirée
1991,
Annemarie Selinko
Knihu jsem četla již několikrát. Mám ráda životní příběh Desirée. Líbí se mi jak se umí vypořádat s těžkými situacemi, jak se dokáže zorientovat ve světě vysoké šlechty a politiky. Nikdy do tohoto světa nechtěla, jediné po čem toužila je zamilovat se a postarat se o svého muže a děti. A místo toho se z ní stala švédská královna s vybraným chováním. Knihu napsala vyzrálá žena, která vypráví o dívce (později ženě), která dozrává. Za mě velké ano!!... celý text
