Hellothere Hellothere přečtené 103

☰ menu

Skleněný trůn

Skleněný trůn 2015, Sarah J. Maas
5 z 5

První tři díly ze série jsem četla asi před 3 nebo 4 lety. Pamatuji si, že už tehdy mě moc bavily a úplně si nepamatuji z jakého důvodu jsem nedočetla celou sérii až do konce. Každopádně po začátku 4 dílu jsem přestala a dlouho se k Sarah nevrátila. Ale před 2 lety jsem zhltla všechny Dvory a stala se z nich jedna z nejoblíbenějších sérií ve sbírce. Po 2 letech stálého odkládání jsem znovu našla chuť se ke Skleněnému trůnu vrátit a musím říct že nelituji. Kniha chytlavá, čtivá a budete napnutí od začátku až do konce.... celý text


Dvůr trnů a růží

Dvůr trnů a růží 2016, Sarah J. Maas

První díl mé nejoblíbenější série, série díky které jsem začala číst trochu vyspělejší literární tvorbu. Tahle série tvoří takový zlom nejen v druhu literatury, který čtu, ale i v životě. Když jsem sérii četla poprvé, bylo mi 12 a tvoří pro mě určitý věkový i mentální přechod. Období, které je pro mnoho lidí složité (já nejsem výjimkou) a v tu dobu jsem se potřebovala někam schovat. A přesně toto tolik potřebné útočiště mi poskytl svět vytvořený Sarah J. Maas. Že by její tvorba nebo styl psaní byl nějak světoborný se úplně říci nedá, proto ji mnoho čtenářů nemusí, ale pro mě je díky tomuto důvodu důležitá. Přesto považuji tento díl za nejhorší celé ságy. Ani dodatečná novela, která je poloviční a skoro nic se tam neděje je lepší. Ale to taky vidím až s odstupem. Když jsem ji četla poprvé, připadalo mi to jako jedna z nejlepších věcí na světě. Bytostně nesnáším Tamlina, přestože je v této knize oproti následujícím úplně jiným člověkem. A možná proto mi v tomto díle ještě tolik nevadí. Protože se chová jinak. Ještě není zlomený. Není to ještě ten Tamlin z druhého dílu, který Feyre utlačoval. Neoblíbila jsem si ho, jako napoprvé, kdy jsem ty dva neskutečně shipovala a Tamlin mi připadal jako princ z pohádky, což je naprosto předpokládatelné a rozhodně jsem tomu při hodnocení nepřikládala váhu. Na druhou stranu jsem neměla chuť hodit knihu proti zdi, jako jsem si myslela. Takže žádné výrazné sympatie ani antipatie tu nejsou, je mi zatím dost ukradený. Řekla bych, že v tomto díle mi ještě nevadí, jak se k Feyre chovají, jako k porcelánové panence. Protože ona to v tuto chvíli potřebuje. V druhém díle už jde spíš o potlačování její svobody, ale tady je to trochu jiná situace. Feyre se celý život snaží o jedno, a to přežít. Musí se starat o všechno a neví, co se stane zítra. Ale když se dostane na Tamlinovo území, konečně si může na chvilku odpočinout. Hledat chvilku sama sebe. A to je přesně to, co ona v tu chvíli potřebuje. Aby se o ni chvíli někdo staral, aby nebyla na všechno sama. Kdyby to Tamlin v druhém díle nevyhrotil do takového extrému, že vlastně ji zamykal v domě, mohlo jim to klidně i vyjít. Konec je neuvěřitelně napínavý, to se autorce podařilo již v první knize, což se velmi cení. A taky se tu objevuje můj oblíbený Rhys, láska mého života a oficiálně můj první knižní husband vůbec, zakladatel tohoto pojmu v mém slovníku. Otázka, jak moc Tamlin Feyre lhal, je sporná. Nejsem si jistá, nakolik ho ovlivňovala kletba a nakolik šlo o jeho vlastní vůli. Ale faktem zůstává, že pod odchod zpod Hory už to nebyl on a ona nebyla ona. Změnili se. Trauma jim naprosto změnilo pudy a osobnosti. Najednou se k sobě nehodili. Podle mě to Feyre už tehdy tušila, ale jenom si to bála přiznat, takže jí chvíli trvalo, než jí to došlo. Tamlinovi to pro jistotu došlo až o další dvě knihy a o více než 1000 stran později.... celý text


Dvůr mlhy a hněvu

Dvůr mlhy a hněvu 2017, Sarah J. Maas

"Každý den jsem hltala knihy - příběhy o lidech a místech, o nichž jsem nikdy neslyšela. Možná byly jedinou věcí, která mě zachránila, abych nepropadla čirému zoufalství." Tenhle díl je asi můj nejoblíbenější z celé série (nevím jak nový díl Dvůr Stříbrných Plamenů, protože ten jsem ještě nečetla). Miluju Rhyse a celkově ten děj, který kniha obsahuje. První kniha je oproti tomuto dílu výrazně slabší. Hezky tu vyniká, že Tamlin je vlastně strašný suchar v porovnání s jinými postavami. Nikdy jsem se mezi dialogy Tamlin-Feyre nesmála tolik, jako při sebemenším dialogu Rhys/Rhysův nejužší kruh-Feyre. Rhysand je můj první knižní husband ever. Celá tahle série byla jedním z mých prvních kroků do YA. On má dvě tváře. Jednu, chladnou masku nenávisti a krutosti, kterou nasazuje při kontaktu se zevnějškem svého dvora a na dvoře Nočních můr. A druhou, která zobrazuje jeho opravdovou povahu. To, že by se nechal zabít, aby ochránil ty, na kterých mu záleží. Že by se nechal znovu týrat a mučit, aby ochránil svůj dvůr, nejužší kruh, poddané nebo Velaris. To je ta stránka do které se Feyre (a každá čtenářka) zamilovala. Tamlin má problémy se zvládáním agrese a hněvu, možná by s tím mohl začít něco dělat. Pobyt pod Horou ho tak neskutečně zlomil, že se jeho potřeba ovládat a chránit vymkla z rukou. A to až do takové míry, že byl schopný Feyre kontrolovat a řídit život, že byl schopný ji zamknout v domě. Byl schopný přehlížet, jak ji to ničí a rozkládá zevnitř. Rhys Feyre jednou řekl: "Uvěznil tě, protože věděl... ten parchant věděl, jaký jsi poklad. Že máš větší cenu než půda, zlato nebo šperky. Věděl to a chtěl si tě ponechat pouze pro sebe." Ta slova mě hluboce zasáhla, přestože utěšila jakýsi zraněný kus mé duše. "On mě miloval. A stále mě miluje, Rhysande." "Nejde o to, jestli tě miluje, ale o to jak moc. Miluje tě příliš. Láska může být jed." - na tenhle dialog naprosto přesně vystihuje, jak se cítím ohledně vztahu mezi Tamlinem a Feyre. Ten konec rve srdce. To, že se Feyre obětuje pro svou rodinu a svůj dvůr.. Navíc všechna ta odhalení, která se zde dozvídáme, pokaždé mě to donutí k pláči. Tahle kniha má vážně všechno. Skvělý děj, dynamiku, tunu výborných hlášek a sarkastického humoru, děsně sexy mužské protagonisty, akci s napětím, které v knihách občas chybí a samozřejmě erotické scény, díky kterým je Sarah J. Maas slavná. A co si budeme nalhávat, já je mám moc ráda, erotiku čtu ráda (nejenom od Maasové, ale milostné romány obecně) a nemám potřebu se tím nikterak tajit. Takže u mě spokojenost maximální. "Až strávíš tak dlouhý čas polapený v temnotě, Luciene, zjistíš, že ti temnota začíná oplácet pohled."... celý text