eliska2669 přečtené 187

Dve sestry 2017, Åsne Seierstad

Nejzajímavější kniha za poslední dobu. Asi jsem nikdy nečetla knihu napsanou z takového nadhledu nad situací, kdy autorka nikomu nestraní. Fakt mě bavilo, jak dokázala zároveň ukázat, že islám není třeba demonizovat jako celek, a většina muslimů žijí naprosto normální, spořádané životy, a zároveň nebagatelizuje terorismus a fanatismus, který se v určitých komunitách objevuje - a často ho odsuzují i samotní muslimové. Po přečtení téhle knihy jsem taky konečně líp porozuměla, co se to dělo ve válce v Sýrii. Jen jsem se opravdu nedokázala vcítit do těch holek, a jejich argumentů, že islám se chová k ženám dobře. Což ale není chyba autorky, která měla možnost mluvit se členy jejich rodiny, ne s dcerami samotnými. To mě mrzelo, že tyto v podstatě hlavní postavy se v příběhu nakonec neobjevily. Ikdyž je to samozřejmě pochopitelné.... celý text

Spy Story Love Story 2017, Nicolai Lilin

Spíš průměrná kniha. Ne příliš akční, ukecaná, jediná role ženy je zase nějaké polepšení špatného muže, ona je ten anděl, ideál, kvůli kterému on se ukáže jako někdo dobrý. Vrah intelektuál. Slepne. Ivan byl docela zajímavá postava.... celý text

Hotel Sen, pokoj 36 2019, Mike Perry

Hrozně zajímavý vhled do života člověka... úplně obyčejného života... až na to, že vůbec. Moc mi nesedl styl psaní, nebo spíš určité fráze a jakýsi "mladistvý" slang, asi bych to nazvala trochu cringe. Ale to je asi prostě součást autentické výpovědi. Je to drsné, depresivní a svým způsobem bych to nakonec i doporučila.... celý text

Maková válka 2022, R. F. Kuang (p)

Četla jsem v angličtině, takže si nejsem jistá, jestli jsem všechno pochytila správně. A už je to nějaký čas zpátky. Ale mám z toho takový... Hodně rozporuplný pocit. Depresivní šeď. Hrdinka, do které se nelze téměř vcítit. Hodně postav a měnící se prostředí. Ničení. Ale nepamatuju si nic moc konkrétního. Docela trvalo se tím prokousat.... celý text

Král Krysa 2003, James Clavell

Nemám žádnou kritiku. Bylo to skvělé. Nejlepší byly scény s tím, jak se všichni podváděli navzájem. Sarong, plížení se do vesnice, nechutnosti jako např. sněť v ruce, po osvobození chtěli jíst rýži místo chleba a brambor a Král je smutný. Gay a trans postavy. To jak je Petr ve všem skvělý, ale zároveň strašný idiot vůči právě oněm postavám. Číňan Čeng San. Dobře, přecejen nějakou kritiku mám: Postava Greye. Zatímco všechny ostatní charaktery nebyly vůbec černobílé, a všechny jejich činy a myšlenkové pochody dávaly v dané situaci dost smysl, on byl prostě idiot, nebo to znělo, jako že z něj autor vysloveně toho idiota, kterého všichni nesnáší - zaslouženě, udělat chtěl, a není tam za tím (nebo pro mě, já se do toho vžít nedokážu) žádná reálná motivace. Kdyžtak mi to prosím někdo osvětlete.... celý text

Romeo a Julie 2008, William Shakespeare

Můj první Shakespeare. Nečekala jsem, že to uběhne tak rychle, a bude to tak vtipné. Taky mě překvapily časté sexuální narážky. Trochu mě mrzelo, že tam není téměř žádný prostor pro poznání postav trochu víc do hloubky, chápu, je to hra, ale stejně. Docela dost mě štvalo, že jsem od začátku věděla, jak to dopadne. Myslím, že by se ten příběh neměl ve škole a všude možně spoilovat.... celý text

Láska za časů cholery 2008, Gabriel García Márquez

Příběh sám o sobě nepříliš zajímavý, ale rychlý spád - nezvykle rychlý na knihy podobného typu, nebo spíš co bych očekávala - , několik zajímavých myšlenek a věrohodně popsaná atmosféra města to docela zachraňují. Nemám z toho žádný úžasný zážitek, ale ani nepříjemný pocit, navzdory tomu, že Florentino Ariza se ke konci choval fakt nechutně, v podstatě zničil život vícero lidem ale pořád na něj bylo pohlíženo jako na někoho v podstatě dobrého, kdo si zaslouží ten happy end. I když je pravdou že autor nějak zvlášť nesoudí, netvrdí co bylo dobré či špatné a neříká o nikom, že by byl dobrý člověk... Ale stejně. Taky mi přijde docela debilní ta myšlenka, jak si stačí počkat a ta žena prostě bude vaše. A nechápu, proč si Fermina vzala toho doktora, když tam v podstatě nebyl zmíněný žádný důvod, žádná pozvolná změna názorů, nesnášela ho a najednou si ho vzala, a to jen pod podmínkou že nebude muset jíst lilky a to nakonec stejně musela - tak co to jako je? A Florentino se do ní zamiloval jenom na pohled, bez jakékoliv konverzace a ničeho, to sdílím názor s dalšími komentujícími tady, to podle mě není láska ale fakt nezdravá posedlost. Jediné, co se v celé knize možná dá nazvat láskou, byly události na konci, což kdo ví, možná byl jediný autorův záměr. Taky je fascinující, jak je celá kniha neskutečně nekorektní, černoši, Číňani, kecy můžu na jejich manželky a tak dál. Autor to v podstatě jenom zaznamenává, nehodnotí nebo neprezentuje tím svůj názor, takže by mě vlastně fakt zajímalo, jestli je to jenom věrohodný obraz doby nebo i názor autora, který je s tímto stavem spokojen. - K těm zajímavým myšlenkám: Při cestování si idealizujeme domov, který potom vůbec není tak nádherný jak se zdálo. A to stejné s někým, koho milujeme nebo si myslíme, že milujeme. Ferminin přístup to docela vystihl, jak si ho zidealizovala když byla na cestách a pak ho uviděla a uvědomila si že to fakt ne. A to, že teda to stáří taky může být docela zábava - to bylo skvělé, jak to autor popsal vlastně velice realisticky se všemi bolestmi i nechutnými problémy, a přesto to bylo dobré. Staří lidé jsou pořád stejní lidé. A ještě tam teda na můj vkus bylo málo cholery, chtěla jsem se v tom zvráceně vyžívat, jenže pak nakonec ani nebylo v čem.... celý text

Nesmrtelnost 2000, Milan Kundera

Je. To. Génius. Nečetla jsem jiného autora, jehož myšlenky by se mnou tak zarezonovaly. Umí vystihnout věci, které tak nějak cítím, ale vlastně je neumím zformulovat. A on to dělá. Nikdy bych neřekla, že mě tenhle podivný styl románu, který je spíš nějakou filosoficku esejí nebo co já vím než románem, bude bavit, ale bavilo mě to, a to hodně. Vždycky se u toho cítím trochu nervózně, protože se mě někdy to, jak v knize lidé smýšlí o jiných lidech, osobně dotýká a pak se stydím za ty lidi jako za sebe, je to moc kruté. Někdy mi přijde, že je Kundera je zahořklý dědek, co pasivně agresivně nadává na auta, moderní hudbu, reklamy a v podstatě všechno, co za jeho mládí neexistovalo. Za některé části by feministicky smýšlející lidé byli opravdu znechuceni. Ale celkově... prostě to je ten typ knihy, který vás donutí něco cítit, přemýšlet, vidět svůj život z jiného pohledu. Myšlenky, které mě nejvíc zaujaly: Cesty versus silnice. Román by měl být víc než jenom cesta k vyvrcholení a rozuzlení. To, jak nás vidí ostatní, je pro nás největším tajemstvím. Plus to byl super náhled do historie, nikdy se mi moc nechtělo studovat Goetha, a docela o tom lidi mluvili, vzhledem k tomu, že bydlím v Teplicích, kde se to s Bettinou a s Beethovenem stalo, takže bylo fajn že jsem si jaksi ujasnila co se teda stalo. Trochu mi nesedí, jak to souviselo s příběhem Agnes, Laury, Paula atd, ale vlastně mi to nevadí, protože jsem si všechny části bez výjimky užila. A jo, taky mě vysírá, jak to srší autorovou samolibostí. Ale co naplat, když je fakt dobrej...... celý text

Příměří 2000, Primo Levi

Tyjo, vlastně jsem překvapená, že je tady ta kniha tak neznámá. Musím uznat, že byla... jiná. V něčem zvláštní. Četla se dobře, odsýpalo to. Ale divný, a nemyslím to v negativním smyslu slova, bylo to, že se tam vlastně nic nestalo. Jeli domů z koncentráku. Čekala jsem dramatické události na cestě domů, překonávání hlídaných státních hranic, strádání v lesích, nevím. Místo toho celou cestu jeli vlakem a zdálo se mi to spíš jako nějakej článek na mém blogu - spoustu zajímavých, hezkých i ne zrovna hezkých událostí a okamžiků, hraní divadel, obchodování, domlouvání se s cizinci v cizí zemi... ale vlastně v kontextu těch knih, které se o událostech té doby obvykle píšou, to byly všechno hrozně nevýznamné události. Autor a hlavní hrdina v jedné osobě byl ještě k tomu vlastně dost nezajímavej a neakční, zdálo se, že se spíš věší na paty svým údernějším přátelům, ale to bylo spíš daný tím, že to bylo z jeho pohledu. Tohle všechno by se možná mohlo zdát jako negativní, ve výsledku je to ale hrozně milá a realistická kniha. Prostě život. Nic úžasně překvapivého a filmově akčního, žádné zázraky ani bitvy, jen malé každodenní zážitky v nezvyklé situaci, když se Italové vrací domů z Polska přes Ukrajinu.... celý text

Pěna dní 2005, Boris Vian

Chvílemi mi "divnost" knihy přišla nepřirozená a taková moc pěst na oko, jakože se autor prostě až moc snažil být divný, a - narozdíl třeba od Lolity, která se sice odehrává v normálním světě, ale hlavní postava je zase šílenec - to tady nepůsobí autenticky. Nicméně často mi to zase přišlo geniální, vtipné, a tak jako že to "uhodilo hřebíček na hlavičku," nebo některá místa a situace měly super atmosféru. Rozhodně nemůžu říct, že by to nebylo zajímavé.... celý text

Lolita 2014, Vladimir Nabokov

Autora nechápu. Musí to být buďto šílenec, nebo naprostý génius. Nedokázala jsem odlišit autora od hlavní postavy, nechápu, jak někdo mohl vystihnout šílenou mysl tak přesvědčivě. Je to prostě pohled z Humbertovy hlavy, to jak on vidí svět, on a nikdo jiný, vlastně neřeší, co si ostatní myslí, ani on sám nechce moc přemýšlet nad tím, co vlastně dělá, protože by mu svědomí řeklo, že to je nepřípustné, ale to on nechce, tak raději nemyslí, nemyslí na to, jak se cítí Dolly, postupně se propadá do paranoiy a šílenství, až sem nechápala, co se tedy vlastně stalo, co z té šílené sledovačky byla pravda a co jen výplod jeho fantazie. Je to nechutné, odporné, lepkavé, to, jak se chová Humbert i Lolita, je to tak zvrácené, ani ne tak to, že on ji zneužívá, jako spíš to jak už o tom pak mluví tak přirozeně, mluví o tom, jak s ním měl sex, jakoby nic (samozřejmě ne žádné detaily, ale člověku je jasné o čem se mluví), každou chvíli, a ona to trpěla za úplatu v podobě zábavy, jídla nebo peněz, a ke konci to dokonce musela podstupovat aby jí dovolil hrát divadlo nebo jít ven s kamarády. To je fakt hnus. Ale styl psaní, hlavně ke konci, je tak úžasný, v pravém slova smyslu, že vám prostě chvílemi padá brada. Taky jsou tam dobré básničky. Doporučeníhodná kniha.... celý text

Anna Karenina 2008, Lev Nikolajevič Tolstoj

Taky jsem se obávala, že to bude moc nudné, ukecané, moc postav a tak. Ale nic z toho se nekoná. No dobře, ukecané to je, s tím se už v Rusku musí počítat, že tam budou všichni filosofovat, ale je to zábavné. Postav, které si musíte zapamatovat, není moc a jdou od sebe lehce odlišit. Celá kniha vlastně neměla nějaké vyvrcholení, neměla žádnou pointu, žádné velké finále ani drama, prostě život a postupný rozklad a nebo vývoj vztahů. Takové lepší 13 Reasons Why. Nechápala jsem propojení příběhu o Anně a Levinovi, ale celkově to bylo fajn. Hrozně bych si chtěla přečíst podobnou knihu o současnosti, věrohodnou, s věrohodnými lidmi a dialogy. Taky mi to trochu připomínalo Kunderu, nebo naopak, že jo, s tím, jak se autor dokáže vcítit do postav a naprosto věrohodně popsat jejich psychické stavy a myšlenkové pochody. Nejvíc mě pohodila scéna s porodem a tím, jak to Levin vnímal, a pak to jak kosil obilí nebo co.... celý text

Šachové figurky 2014, Peter May

Fajn detektivka, opět, ale nic vyjímečnýho, na co by člověk dlouho vzpomínal. Další Finovi mrtví přátelé, nechápu, že to psychicky dává. Opět jsou ale všichni zajímavější a věrohodnější než on.... celý text

Skála 2013, Peter May

Zábavné, má to hlavu i patu a atmosféra ostrova a hlavně lovu na skále je opravdu skvělá a temná. I vyvrcholení a závěr jsou docela fajn, ikdyž ten systém ala "detektiv je vlastně ten nejdůležitější v celém případu" mě štve. A taky to, že mi přijde, že Fin už byl u tolika smrtí či tragédií že nechápu, že se z toho ještě nezbláznil.... celý text

Mechanický anděl 2015, Cassandra Clare (p)

Jako obvykle, Cassandra Clare píše zábavně, odpočinková literatura pro holky 13+ ideální. Ale to je vše, také stejně jako vždy. Asi jsem četla nějakou příšernou verzi překladu, protože se tam objevovaly poměrně často paskvily typu "Podívala se na jeho hnědé vlasy. Byly mokré. " nebo podobně, hrozivý slovoslet, neustálé používání slovesa být a podobně, ale to opravdu doufám bylo jen neschopností překladatele. Příběh je o ničem a jako podle šablony (dívka zjistí, že je "jiná", jedna krize, záchrana, druhá krize, "vše je vlastně jinak", záchrana, konec) postavy jsou stejné jako v sérii nástrojů smrti (Ne všechny, ale najde se tam mnoho podobností) a nepříliš věrohodně vykreslené. Co oceňuji jsou občasné vtipně nebo výstižně popsané situace či pocity aktérů. A musím uznat, že se mi (kupodivu) líbí ten svět. Ani mi nevadí všichni ti upíři, vlkodlaci a čarodějové, vlastně je to docela milý, a působí to občas i skoro promyšleně.... celý text

Hybatelé 2005, David Mitchell

Nechápu pointu, ale mělo to atmosféru. Nejvíc se mi líbily části s Marcem, s Nealem a s Mongolskem. Bavilo mě hledat spojitosti mezi příběhy, ale štvalo mě, že jsem prostě nepřišla na to, co to má znamenat, a pokud to nic znamenat nemá, tak mě to taky docela drtí. MYslím, že ten spisovatel je frajer, hrozně oceňuju věrohodný zachycení různých částí světa a celkově schopnost pravé, ne rádoby, pravé duchaplnosti.... celý text

Muž z ostrova Lewis 2014, Peter May

Dobrá atmosféra ostrovů, dobrý životní příběh Tormonda McDonalda, ale vůbec bych tam nějak nepotřebovala tu hlavní postavu, Fina, přišel mi úplně bezcharakterní a pro příběh zbytečný.... celý text

Příběh služebnice 2008, Margaret Atwood

Řekla bych, že je to kvalitní věc, je mi líto, že je v knize vyobrazen tak krátký časový úsek (když nepočítám flashbacky). Úžasné na tom je, že se nikde, ale vůbec nikde nevysvětluje, jak ten svět funguje, co jednotlivé názvy znamenají a nic. Jakoby vypravěčka předpokládala, že to všem jejím posluchačům bude jasné, a to tomu dodává na autentičnosti. Co tomu ale zase ubírá je to náboženské zřízení, jak už psal někdo níže, přijde mi slně nepravděpodobné, že by někdy nastal podobný středověký režim, rozhodně ne v blízké budoucnosti, přijde mi, že na to jsou lidi moc povrchní a rozmazlený.... celý text

Strach 2014, Jozef Karika

No, jako, je to strašidelný, občas je ta atmosféra popsaná fakt dobře. Co mi ale vadilo (protože je těžký se bát více věcí naráz, autor to sám v jedné chvíli v knize zmiňuje!!) bylo to, že se hlavní hrdina bojí ložnice a lesa zároveň, a ty vzpomínky, a ten kompas, a ta samolepka... trochu se to tím rozmělňuje, ikdyž vím, že všechno bylo vlastně výsledkem jednoho strachu. Taky mi přišlo, že se to strašně natahuje. Týpeček pořád sedí doma, jde na nákup, jde na návštěvu, bojí se, jde spát, vstane, jde na nákup, chce utéct, nechce utéct, jde na návštěvu, bojí se... furt dokola. A vyskytuje se tam hrozně moc takových detektivkových klišé, co by člověk čekal spíš v nějaký detektivní knížce pro děti 12+ od Thomase Breziny, hlavně návštěva muzea a tajný deník amatérského archeologa.... celý text

Život je jinde 1979, Milan Kundera

Co si o tom myslet? Kundera je z jedné strany génius, geniální psycholog, vůbec nechápu, jak může být schopen tak výstižně popsat lidské pohnutky a motivace k činům, při čtení člověk zjišťuje, kolik toho vlastně dělá, aniž by o tom věděl, a nestačí se divit, jak to, že to Kundera dokáže tak popsat. Na druhou stranu jsem asi od knihy očekávala cosi jiného, přišlo mi, že konec se k příběhu nehodil, myslela jsem si, že to bude méně ... patetický konec, a on byl patetický dost. Asi. Přišlo mi to celkově takové bezvýchodné a beze smyslu. A štvou mě tam vždycky takové ty vsuvky, kdy vám autor cpe svoje moudrý moudra. Sice jsou, narozdíl od jinejch knih a autorů, fakt moudrý, ale stejně mě to vždycky zbytečně dekoncentruje a do formátu románu se to dle mého názoru nehodí.... celý text