Kozel
komentáře u částí děl
Každý den přináší příběh postavený na pohádkovém konceptu - tady v žádosti třech věcí. Závěr už je těžší pro citlivé povahy, protože Lydia si s morálkou až tak moc těžkosti nedělá. Otevřené. Velmi.
Asi nejlepší povídka ze série sedmého dne. Nevím, koho litovat víc, na koho se čertit, komu se vysmát. Bravurně vystavěný příběh.
Tady se nám to hromadí nějak v množství zainteresovaných. Isabella si se situací ovšem slušně poradila a vyšla z ní jako vítězka.
Ano, žárlivostí rychle pojdeš a získáš, co žádáš. Pěkný zábavný příběh.
Velmi zajímavý a zábavný manželský konflikt. Tedy zábavný z pohledu pozorovatele, protože v ani jedné kůži by člověk nechtěl být. Takový povyk. Takové vytrestání.
Tady je kolikrát těžké, zda chce člověk posuzovat samotnou povídku jako takovou a nebo jisté morální dilema. Zábavný příběh, ale ten manželčin podvod, ajaj...
A jak má Peronella slušnou vyřídilku. Chudák manžel, jen co je pravda. Co ten si musel chudák vyslechnout ve sváteční den na prahu svého domu=o)
Je mnoho příčin, čemu se smát. Pobožnosti, hlouposti i vychytralosti. Někdy i na hranici slušnosti či morálky. Přesto sedmý den Dekameronu začíná poněkud neslaným příběhem, který s námahou zvedne koutek k polovičatému úsměvu.
Dioneo mě opravdu baví. Stejně jako svým příběhem. Tentokrát si kleriky na paškál tak úplně nebere. Nebo jo? Cipolla se z kanadského žertíku průpovídkou skvěle vykecá a ještě oblbne svoje ovečky. A to je brilantní.
On vtip dost ztrácí na humoru, když musí být jeho význam vysvětlen. Zvlášť, když musí být vysvětlen i čtenáři. Kdožví, je-li chyba u čtenáře a nebo vypravěče=o)
Frescův šleh byl vynikající. Leč jen pro pobavení posluchačů a vlastní úlevu, protože u neteře není úrodná půda. To tak někdy je. Všichni to známe.
Málo se v Dekameronu objevují chytré "horákyně". Filippa se z trestu dobře vyvlíkla a moudře promluvila.
Absurdita je častým zdrojem anekdot. Tahle by mohla být též mezi těmi úsměvnými, kdyby se na ni čas nepodepsal.
Vzájemné přátelské špičkování. Pro odlehčení dobré, ale velmi dobře zapomenutelné a nijak výrazné.
Není tomu dlouho, co jsem tuto anekdotu četl. Ať už husy nebo jeřábi, šikovnost výřečnosti poddaného vůči vrchnosti i krk může zachránit=o)
Krátká anekdota, jako všechny příběhy šestého dne. Pěkně s chlípnými kleriky Nonna vyběhla. Nepochybně se stoickým výrazem a sarkasmem v hlase, což je mi blízké.
Hezká ukázka toho, že ačkoli humor se z některých anekdot vytrácí, schopnost čarovat se slovy, myšlenkami a jejich významy celkem trvající.
Dioneo. Co víc dodat. Ty jeho výstřely na závěr, ty nejsou jen tak=o)
Pohádkový příběh. Šťastně volila paní, byť za tvrdou cenu. Federigo své štěstí také našel. Poučení lze najít, stejně jako čtenářské potěšení.