Kozel
komentáře u částí děl
Ač je trochu kontroverzní dosáhnout úspěchu v lásce pomocí zastrašování, kdy Nastagia opět spíš volí menší zlo než svého obdivovatele, ten duchařský nádech je naprosto brilantní.
Kostra příběhu už celkem složitější a propracovaná, kdy se obě zamilované hrdličky docela aktivně podílejí na průběhu děje a vlastních osudů.
Uloupit ženu samotnému králi, to už je velký kumšt. I Fridrich ustoupí prvotnímu hněvu a dopřeje romantickému příběhu šťastný konec. A že je průběh docela dramatický.
Celkem pestrý příběh, co do dění i prostor. Co je však znovu na pováženou, je jakási pasivní činnost ženských postav, které v nejednom případě jsou spíš zbožím než lidskou bytostí. Stejně jako tato. Cíleně však kontrastují s jinými, zajímavějšími povídkami.
To je rozkošná povídka. Skutečně rozkošná, jak jedna dcera chytila svého slavíka, který tluče=o)
Slabá povídka, kdy Pietro místo odvážných činů většinu děje prospal na větvi. Ke štěstí s Agnolellou přišel spíš šťastnou náhodou a přičiněním zámecké paní. Vůbec při pátém dni jakoby v sobě povídky nesly zásah deus ex machina.
Milejší příběh. Putování zamilované Gostanzi, odloučení milenců a šťastné shledání. Časuvzdorný recept na potěšení cituplných čtenářů, posluchačů, diváků.
Tak se mi zdá, že vzdor tématu pátého dne, nezačal povídkami nejšťastněji. Příběh Kimona rozjel se docela pěkně, skončil však způsobem, který není zcela šťastný. Aspoň z jedné strany. Myslím, že je to od Boccaccia schválnost, že z této romance jen jedna strana vychází šťastně.
Dioneo se tentokrát docela rozpovídal i co do složitosti svého příběhu. Přestože se stále rád vrací k sexuálnímu jádru, zápletku celkem povýšil. A společnost dobře pobavil.
Filostrat, zadávající téma dne, se konečně dostal k vyprávění. A vzal to nejen zostra, ale i dosti stručně. Přes celkovou krutost, byla tahle povídka docela fajn.
Na mě příliš patosu, ačkoli sílu lásky na sval srdeční rozhodně nepodceňuji. Zatímco mnohé příběhy z Dekameronu oplývají vtipností nebo uvěřitelností inspirovanou skutečností, jiné jsou spíš až divadelně dramatického rázu. A tato patří mezi ně. Ne každé představení se povede.
Zajímavý zrcadlový odraz vůči příběhu šestému. Velmi obdobný koncept, ale jiné prostředí s vykreslením odlišného dramatu. Která povídka z tohoto duelu vychází vítězně, to je těžko soudit. Stejně jako těžko posuzovat, zda Simonin čin je hloupostí nebo promyšlenou demonstrací.
Dojemný tragický příběh dvou zamilovaných. Není dobré podceňovat sny, které jsou úvahou v úvodu vyprávění. Samotné sny vedoucí k tragédii jsou velmi symbolické a vydařenou fantazií. Závěr je ve znamení opravdu pěkně vystavěného soucitu.
Tragický příběh. Co mě nejednou už překvapilo, je vykreslení saracénů (případně židů) jako lidí spravedlivějších a hrajících víc podle fér pravidel, než křesťané. Tady však křesťanský král zachrání svou důvěryhodnost. A taky se dovíme, že děti dovedou do záležitostí starších mnohdy vstoupit a způsobit potíže vskutku tragické. Srážka dvou světu v několika rovinách.
Kraťoučké vyprávění, možná s až příliš velkou dávkou patosu. Za to se neobvykle lehounce dotýká o duchařské povídky, které našly oblibu a rozmach až o mnoho později po Dekameronu
Tragédie podle italského rytu. Skvělá povídka na téma zlosti a jejích důsledků, které jsou alegoricky (možná) poněkud znásobené. Úvodní srovnání zlosti obou pohlaví je pozoruhodné bystré a přitom nijak obviňující.
Mám rád střelbu do chlípnosti a falešnosti kléru. I Boccaccio si oblíbil toto téma, načež falešný anděl Gabriel přinese mimo jiné i docela pěkný výlet do Benátek v době probíhajícího karnevalu, v jehož kulisách probíhá velmi humorné završení příběhu. Povedený kousek i po mnoha staletích.
Tragický, dojemný příběh, který svou podobou volá po divadelním zpracování. Předně díky chování postav i dialogům.
Hahaha! Dioneo tomu nasadil při poslední povídce dne ohromnou korunu. Nedivím se, že přísloví, že nejmilejší službou Bohu je zahánění čerta do pekla dosáhlo až dalekých břehů za oceánem. Prostoduchost Alibech, vychytralost a fyzická slabost Rustica, výborné hlášky a časté zahánění čerta do pekla. Tohle byl skutečný skvost.
Mám matný pocit, že i tento příběh jsem v nějaké obdobě už potkal. Rozhodně patří mezi zatím ty nejzajímavější v Dekameronu. I díky tomu, že Gillette je výjimečně (neobvykle?) silná ženská postava, která řídí svůj osud, je chytrá, vytrvalá a úspěšná, aniž by se uchylovala k nějakým podlostem. Rozhodně stojí za pozornost.